2 As 74/2007 — Nejvyšší správní soud

3 A 92/2019- 47 - text 6 3A 92/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: E. D., narozená dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2019, č. j. MSP-84/2019-ODSK-OTC/6 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2019, č. j. MSP-84/2019-ODSKOTC/6 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zastavil řízení o její žádosti o peněžitou pomoc podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 45/2013 Sb.“). Podání žalobkyně 2. Žalobkyně ve svých podáních uvedla, že se jako poškozená v trestním řízení domáhala náhrady škody způsobené panem B. M. s nezjištěnými komplici. kteří měli kompletně vykrást její dům a rozbít půdu a kůlnu. Žalobkyně se však svého nároku nedomohla a byla naopak Okresním soudem v Trutnově v řízení sp. zn. 17 T 75/2014 odsouzena za přečin křivého obvinění. K oprávněnosti svého nároku žalobkyně dále uvedla, že v důsledku trestného činu popsaného výše jí bylo ublíženo na zdraví – byla v šoku a v důsledku toho jí odumřel žlučník a musela podstoupit operaci, v čemž spatřuje těžkou újmu na zdraví. Zároveň došlo i ke snížení její lidské důstojnosti. To, že u žalobkyně pan B. M. kradl, je podle ní prokázáno, stejně jako to, že jedna ukradená věc jí byla vrácena policií a vázu a další věci pan M. prodal. Oznámení dalších odcizených věcí prováděla žalobkyně tak, jak je postupně zjistila. Ke svému odsouzení za přečin křivého obvinění žalobkyně uvedla, že byla odsouzena nespravedlivě a dvakrát marně žádala o obnovu řízení. Poučení, že může podat žádost o odškodnění a jakým způsobem tak má učinit, dostala žalobkyně v Liberci od státního zástupce. Ten jí také poskytl příslušné formuláře k vyplnění a odeslání, což by nečinil, pokud by nebyla v právu. Když se žalobkyně telefonicky informovala u žalovaného na odboru odškodnění, bylo jí řečeno, ať žádost pošle, a dále, že jí bude přidělen v jejím případu asistent, což se však nestalo a žalobkyni přišlo pouze zastavovací usnesení. V žádosti o odškodnění žalobkyně uvedla i spisové značky; pokud by si je žalovaný vyžádal a připojil uvedený spis, bylo by tam vše rozhodné uvedeno. Žalobkyně dodala, že nesčetněkrát žádala o přidělení bezplatného advokáta z důvodu své nemoci a sociálního postavení s tělesným postižením, ale nebylo jí vyhověno. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Uvedl, že již z obsahu samotné podané žádosti (aniž by bylo nutné správním orgánem provádět jakékoli dokazování či šetření) bylo na první pohled zřejmé, že žalobkyně svou žádostí nesplňuje předpoklady pro přiznání peněžité pomoci. Na žalobkyni nebyl spáchán žádný trestný čin, v důsledku kterého by bylo žalobkyni ublíženo na zdraví či jí byla způsobena těžká újma na zdraví. Z žádosti nevyplynulo, že by byl na žalobkyni spáchán jakýkoliv trestný čin. Z žádosti naopak vyplynulo, že žalobkyně sama byla pravomocně odsouzena pro spáchání trestného činu křivého obvinění v řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 75/2014. 4. Z žádosti dále vyplynulo, že k ukončení žalobkyní tvrzeného jednání pana M. došlo nejpozději v roce 2014. Žádost žalobkyně však byla doručena žalovanému až dne 21. 3. 2019, tedy více než 5 let poté. V § 30 odst. 2 zákona č. 45/2013 Sb. jsou stanoveny prekluzivní lhůty, a to dvouletá subjektivní lhůta (běžící ode dne, kdy se oběť dozvěděla o újmě způsobené trestným činem) a pětiletá objektivní lhůta (běžící ode dne spáchání trestného činu), jejichž běh je na sobě navzájem nezávislý, v níž musí být žádost u žalovaného podána (tj. doručena), aby jí bylo možné považovat za včasnou, neboť uplynutím této lhůty, resp. jedné z těchto lhůt, právo na poskytnutí peněžité pomoci ze zákona zaniká. 5. Dle žalovaného bylo jednoznačně patrné, že žádosti žalobkyně nelze vyhovět, neboť se jednalo o žádost zjevně právně nepřípustnou ve smyslu § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Nepřípustnost byla patrná již ze samotné žádosti a nebylo třeba provádět žádné dokazování či zjišťovat další skutečnosti, které by na nepřípustnosti žádosti ničeho nezměnily. Na základě výše uvedeného žalovaný řízení o žádosti žalobkyně podle § 66 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 45 odst. 3 správního řádu zastavil. Posouzení věci soudem 6. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Soud ve věci rozhodoval bez jednání, jelikož účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas v intencích § 51 s. ř. s. 7. Soud vycházel z této právní úpravy v rozhodném znění: 8. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 45/2013 Sb., ve znění účinném do 27. 6. 2022, se „obětí rozumí fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil.“ 9. Podle § 24 odst. 1 zákona č. 45/2013 Sb., ve znění účinném do 27. 6. 2022, má právo na peněžitou pomoc „a) oběť, které bylo v důsledku trestného činu ublíženo na zdraví, b) oběť, které byla v důsledku trestného činu způsobena těžká újma na zdraví, c) osoba pozůstalá po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela, byla-li rodičem, manželem, registrovaným partnerem, dítětem nebo sourozencem zemřelého a současně v době jeho smrti s ním žila v domácnosti, nebo osoba, které zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu, nebo d) oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a dítě, které je obětí trestného činu týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), kterým vznikla nemajetková újma.“ 10. Podle § 26 odst. 1 zákona č. 45/2013 Sb., ve znění účinném do 27. 6. 2022, se „peněžitá pomoc poskytne, jestliže pachatel trestného činu, kterým byla způsobena škoda na zdraví nebo nemajetková újma, byl uznán vinným nebo zproštěn obžaloby pro nepříčetnost. Podle odst. 2 téhož ustanovení „nejsou-li na základě výsledku šetření orgánů činných v trestním řízení důvodné pochybnosti o tom, že se stal trestný čin, v důsledku kterého byla oběti způsobena smrt, škoda na zdraví nebo nemajetková újma, peněžitá pomoc se poskytne také tehdy, jestliže a) byla věc odložena z důvodu podle § 159a odst. 2 až 4 trestního řádu nebo protože se pachatele nepodařilo zjistit nebo je trestně neodpovědný pro nepříčetnost, b) trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu podle § 172 odst. 1 písm. d) nebo e) nebo podle § 172 odst. 2 trestního řádu, nebo c) rozhodnutí podle odstavce 1 dosud nebylo vyhlášeno nebo nenabylo právní moci.“ 11. Podle § 45 odst. 3 správního řádu „žádost nesmí být zjevně právně nepřípustná. Takovou žádost správní orgán neprojednává a řízení zastaví (§ 66). Usnesení se oznamuje účastníkům, kteří byli o zahájení řízení uvědomeni.“ 12. Podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu „řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže byla podána žádost zjevně právně nepřípustná.“ 13. Přezkoumává-li soud zákonnost výroku rozhodnutí, jímž došlo k zastavení správního řízení z některého z důvodů uvedených v § 66 odst. 1 správního řádu z roku 2004, nemůže se v řízení o žalobě proti takovému rozhodnutí zabývat ničím jiným, než posouzením otázky, zda zde byl či nebyl důvod pro zastavení správního řízení. 14. Za žádost, která je podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu právně nepřípustná, lze považovat žádost, u níž je na první pohled zcela zřejmé, že jí nelze vyhovět, protože se žadatel domáhá něčeho, o čem nelze fakticky nebo právně rozhodovat (např. žádost o přiznání určitého práva, které se váže na splnění určité podmínky, kterou však žadatel nesplňuje). Nepřípustnost přitom musí vyplývat ze samotné žádosti, nikoliv teprve z výsledků dokazování (jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 5. 2008, č. j. 2 As 74/2007-55, publ. pod č. 1633/2008 Sb. NSS). Naopak, pro závěr o zjevné nepřípustnosti žádosti správní orgán jakékoliv další zjišťování či dokazování provádět vůbec nemusí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2010, č. j. 5 As 62/2009-68). Dojde-li správní orgán k závě