5 Afs 68/2009 — Nejvyšší správní soud

3 Af 7/2021- 48 - text 7 3Af 7/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: Fragosan s.r.o. sídlem Platnéřská 88/9, 110 00 Praha 1 zastoupená RNDr. et Mgr. Jiřím Matějkou bytem náměstí 25. března 121/1, 196 00 Praha 9 proti žalovanému: Generální ředitelství cel, IČ 71214011 sídlem Budějovická 1387/7, 140 00 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2021, č. j. 1325/2021-900000314 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2021, č. j. 1325/2021-900000314 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán prvního stupně“ či „celní úřad“) ze dne 18. 11. 2020, č. j. 578003-7/2020-510000-12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím uložil celní úřad žalobkyni pokutu ve výši 200 000 Kč za spáchání pokračujícího přestupku podle § 7 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a § 135h odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), kterého se žalobkyně dopustila tím, že v období od dubna 2020 do června 2020 nakoupila od slovenské společnosti KORONA Svrčinovec s.r.o., Hodžova 13, 010 01 Žilina, IČO: 46444181 zkapalněné ropné plyny – Propan-Butan, KN 27111900 (dále též „ZRP“) uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě bez platného povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu dle § 60 odst. 1 a dle § 60a odst. 1 zákona o spotřebních daních, a to v celkovém množství 75 tun s účelem použití pro pohon motorů. Tyto ZRP v celkovém množství 105,184 litrů plnila na svých čerpacích stanicích v rámci své podnikatelské činnosti do nádrží motorových vozidel a do tlakových nádob svých zákazníků. Žaloba 3. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí a správní řízení jsou v rozporu s čl. 33 a 34 směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. 12. 2008, o obecné úpravě spotřebních daní (dále jen „směrnice“) a se základními principy fungování jednotného trhu. Článek 34 bod 2 písm. a), b) a c) směrnice podle žalobkyně formou obligatorního výčtu přesně stanovuje, co musí splnit subjekt, který přepravuje zboží podléhající spotřební dani mezi územími různých členských států. Dle žalobkyně a contrario platí, že s ohledem na princip enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí nemohou členské státy požadovat žádné jiné povinnosti v souvislosti s přepravou zboží, které podléhá spotřební dani. Uvedený princip dle žalobkyně zdůrazňuje závěrečné ustanovení článku 34 odst. 2 směrnice, které členskému státu výslovně uděluje právo tyto požadavky zmírnit, aniž by mu však zároveň udělil právo tyto požadavky rozšířit. Postup žalovaného, který nad rámec povinností stanovených v článku 34 odst. 2 směrnice po žalobkyni opakovaně požaduje splnění další povinnosti podle ustanovení § 60 odst. 1 a § 60a odst. 1 zákona o spotřebních daních, tak dle žalobkyně porušuje směrnici a je nezákonný. Směrnice je přitom dle žalobkyně „nedílnou součástí českého právního řádu a při rozhodování proto jako nedílná součást unijního práva musí vždy dostat přednost před českou právní úpravou či nesprávnou interpretací této české právní úpravy. Unijní právo se navíc svým přímým účinkem automaticky přímo vztahuje na jednotlivce, a to i bez zprostředkování členských států“. Žalobkyně měla za to, že pro předmětný spor je „otázka interpretace jednotlivých ustanovení ZSPD nepodstatná, rozhodující je zde přímý účinek Směrnice“, přičemž platí „zásada přímé použitelnosti unijního práva: právní normy (včetně Směrnice) pronikají do právního řádu České republiky přímo; Směrnice je nedílnou součástí českého právního řádu“, a rovněž „princip přednosti tak, jak jej dovodil Soudní dvůr“. 4. Žalobkyně namítá, že ZRP uvedené do volného daňového oběhu na Slovensku nakupuje výhradně pro vlastní potřebu. ZRP si vždy sama doveze poté, co předem řádně plánovaný dovoz ZRP oznámí příslušnému celnímu úřadu, poskytne mu zajištění a úhradu spotřební daně. Žalobkyně dováží výhradně ZRP k použití pro pohon motorů dle § 45 odst. 1 písm. e) zákona o spotřebních daních. Platí za ně nejvyšší možnou sazbu daně dle § 48 zákona o spotřebních daních. Žalobkyně veškeré dovezené ZRP disponuje výhradně na své vlastní čerpací stanice, kde je v rámci své podnikatelské činnosti a platného živnostenského oprávnění plní do nádrží motorových vozidel. Žalobkyně namítá, že je zcela vyloučeno, aby se jakýmkoliv způsobem ohrozilo vybírání spotřební daně nebo aby docházelo ke krácení daně. Spotřební daň ze ZRP se totiž platí za veškeré dovezené zboží předem, je vypočtena v nejvyšší sazbě a se ZRP žalobkyně nijak dále neobchoduje ani nemanipuluje. 5. Žalobkyně navrhuje provést jako důkazy v řízení dokumenty vystavené celními orgány ve věci dovozu ZRP ze Slovenska, účetně-ekonomické dokumenty osvědčující splnění daňové povinnosti spojené s dovozem ZRP a dokumenty osvědčující existenci potřebných povolení pro podnikání žalobkyně. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 19. 4. 2021 navrhl žalobu zamítnout. 7. Žalovaný se vyjádřil k obecné závaznosti a účinkům směrnic. Odlišil směrnici od nařízení, které je závazné a bezprostředně použitelné v každém členském státě, aniž by jej členský stát musel do svého právního řádu transformovat. Směrnice je závazná jen pro členské státy, kterým je určena, jen ve svém výsledku a je třeba ji do právního řádu členského státu implementovat vnitrostátním právním aktem se stejným cílem, jaký má směrnice. Žalovaný dále odkázal na stanovisko soudu uvedené v rozsudku ve věci 15 Ca 184/2006. Uvedl, že směrnice až na výjimky nemají přímý účinek. Výjimkou je například opožděné či nesprávné provedení směrnice, k čemuž dle žalovaného v této věci nedošlo. 8. K čl. 34 odst. 2 směrnice žalovaný uvádí, že tento článek je promítnut zejména v § 29 zákona o spotřebních daních. Žalovaný se domnívá, že Česká republika směrnici řádně implementovala. Směrnice tedy na případ žalobkyně přímo nedopadá, z tohoto důvodu je třeba aplikovat zákon o spotřebních daních. Celní orgány však nepřezkoumávaly splnění podmínek pro přepravu vybraných výrobků dle § 29 zákona o spotřebních daních. Zabývaly se tím, že žalobkyně není držitelkou pravomocného povolení k nákupu ZRP uvedených do volného daňového oběhu dle § 60 odst. 1 a § 60a odst. 1 zákona o spotřebních daních. Žalovaný má za to, že směrnice upravuje obecné otázky týkající se spotřebních daní, avšak již neupravuje specifické podmínky pro další nakládání s vybranými výrobky, do kterých žalovaný řadí i problematiku povolení dle § 60 odst. 1 a § 60a odst. 1 zákona o spotřebních daních. Dle žalovaného mohou vnitrostátní předpisy upravovat oblast, kterou směrnice neupravuje. Tak je tomu v případě § 60 zákona o spotřebních daních, ve kterém zákonodárce stanovil další podmínky pro nákup a prodej ZRP pro účely podnikání. Žalovaný odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019, č. j. 10 Af 38/2017-50, ve kterém soud shledal, že § 60 odst. 1 a § 60a odst. 1 zákona o spotřebních daních neodporují čl. 34 směrnice. 9. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že ZRP nakupuje výhradně pro vlastní potřebu, z důvodů, které uvedl již v napadeném rozhodnutí. 10. K námitce žalobkyně, že její způsob podnikání vylučuje ohrožení vybírání daně nebo krácení daně, žalovaný sděluje, že i v takovém případě vzniká na straně žalobkyně povinnost disponovat platným povolením k nákupu ZRP ve volném daňovém oběhu za účelem podnikání dle § 60 odst. 1 a § 60a odst. 1 zákona o spotřebních daních. Posouzení žaloby 11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, k nimž by měl povinnost přihlédnout z moci úřední. 12. Soud rozhodl bez jednání, neboť účastníci nevyslovili svůj nesouhlas s takovým projednáním věci dle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně přiložila k žalobě řadu dokumentů, konkrétně sdělení k dotazu od Magistrátu města Ostravy, odpověď na podání od Colného úradu Žilina, oznámení o zahájení dopravy vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě pro účely podnikání a faktury za nákup