1 As 8/2010 — Nejvyšší správní soud

5 A 90/2020- 94 - text 13 5 A 90/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobce: J. C., nar. X bytem X zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Tomášem Němečkem sídlem Kořenského 15/1107, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 20. 7. 2020, č. j. MZDR 28782/2020-2/PRO, takto: I. Rozhodnutí Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky ze dne 7. 7. 2020, č. j. UZIS/031721-2/2020, v části, ve které Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky odmítl žalobci poskytnout informace uvedené v bodě A. žádosti žalobce ze dne 23. 4. 2020, a rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2020, č. j. MZDR 28782/2020-2/PRO, v části, ve které potvrdil rozhodnutí Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky ze dne 7. 7. 2020, č. j. UZIS/031721-2/2020, v části, ve které odmítl žalobci poskytnout informace uvedené v bodě A. žádosti žalobce ze dne 23. 4. 2020, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ministerstvo zdravotnictví (dále jen „žalovaný“) zamítlo podle § 90 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) odvolání žalobce a potvrdilo rozhodnutí Ústavu zdravotnických informací a statistiky (dále jen „Ústav“) ze dne 7. 7. 2020, č.j. UZIS/031721-2/2020, jímž byla odmítnuta žádost žalobce ze dne 23. 4. 2020 o informace týkající se každého, tedy nejen pozitivního testu na onemocnění COVID-19 a informace o každém pacientovi hospitalizovaném s nákazou COVID-19 (dále jen „požadované informace“) dle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 a § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) a § 73 odst. 7 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“). 2. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující, pro věc podstatné, skutečnosti. 3. Přípisem ze dne 23. 4. 2020, doručeným Ústavu téhož dne, žalobce uvedl, že je novinářem Českého rozhlasu a z tohoto titulu žádá Ústav ve smyslu informačního zákona o následující informace: A) Anonymizované individuální informace o každém, tedy nejen pozitivním, testu na onemocnění COVID-19, konkrétně a) kdy a kde byl odebrán vzorek, b) kdy a kde byl test vyhodnocen, c) informace o důvodu testování (bezpečnostní zájmy státu, indikace lékařem, přetestování nemocného ...), d) výsledek testu, e) o kolikátý test pro stejnou osobu jde, f) typ testu, materiál a metoda testu, g) charakteristika pacienta s onemocněním COVID-19, konkrétně věk (ne věková skupina), pohlaví a PSČ pacienta. B) Anonymizované individuální informace o každém pacientovi hospitalizovaném s nákazou COVID-19, konkrétně a) kdy byl odebrán a vyhodnocen vzorek, na základě kterého byl pacient později hospitalizován, b) kdy byl pacient hospitalizován, c) zda a kdy byl pacient propuštěn z nemocnice, d) zda a kdy byl pacient přesunut do kategorie vážný stav (dle reportování na webu MZd), 4. Dne 19. 5. 2020 Ústav vydal rozhodnutí, č. j. UZOIS/031325-2/2020, kterým žádost o poskytnutí požadovaných informací odmítl. Ke stížnosti žalobce ze dne 26. 5. 2020, žalovaný vydal dne 18. 6. 2020 rozhodnutí, č. j. MZDR 24338/2020-2/PRO, jímž Ústavu nařídil o původní žádosti žalobce řádně rozhodnout. 5. Dne 7. 7. 2020 Ústav poskytl žalobci, v souladu s ustanovením § 73 odst. 7 zákona o zdravotních službách, strukturu požadovaných údajů informace o struktuře dat v systémech ISIN (informační systém infekčních nemocí) a NZIS (národní zdravotnický informační systém). 6. Rozhodnutím z téhož dne, tj. ze dne 7. 7. 2020, č. j. UZIS/031721-2/2020, Ústav poskytnutí požadovaných informací dle žádosti ze dne 23. 4. 2020 odmítl. Z odůvodnění vyplývá, že žádost žalobce byla odmítnuta podle § 15 odst. 1 informačního zákona ve spojení s § 2 odst. 3 informačního zákona a § 73 odst. 7 zákona o zdravotních službách ve spojení s § 2 odst. 4 informačního zákona v části o poskytnutí konkrétních požadovaných informací. Žalovaný, s odkazem na § 2 odst. 3 informačního zákona, uvedl, že žalobcem požadované informace jsou zpracovávané v systému NIZS a jejich poskytování na základě žádosti dle informačního zákona se řídí zákonem o zdravotních službách, konkrétně jeho ustanovením § 73 odst. 7, dle něhož v případě takové žádosti poskytne Ústav pouze informace o struktuře dat. Tato byla žalobci poskytnuta. Ohledně požadavku na informace o hospitalizovaných uvedené v bodě B žádosti o informace, žalovaný uvedl, že neexistují. Hospitalizace se po dobu krize sledovaly jen v urgentním (krizovém) režimu v rámci systému ISIN. Nejde o exaktní data o hospitalizacích, včetně hodnocení překladů apod. Šlo o rychlý systém sloužící pro případné řízení akutní péče pod tlakem pandemické vlny. Exaktní hodnocení hospitalizací, jejich příčin, průběhu – důvodů přijetí a výsledku musí počkat na řádné hlášení z dat pojišťoven do systému NIZS, jehož je Ústav správcem, což je jiný systém než ISIN. Data za březen – květen budou hodnotitelná v období měsíce září. Žalobcem požadované informace o hospitalizacích zatím Ústav nemá k dispozici, jedná se o budoucí informace, jichž se dle ustanovení § 2 odst. 4 informačního zákona povinnost poskytovat informace netýká. 7. Pokud jde o požadovanou informaci „kdy byl odebrán a vyhodnocen vzorek, na základě kterého byl pacient později hospitalizován“, Ústav uvedl, že nelze identifikovat, na základě jakého vzorku byl pacient později hospitalizován, neboť důvody hospitalizace u COVID+ pacientů nejsou vázané na testy, jde o medicínské důvody, řada z nich vůbec nesouvisí s COVID+ stavem pacienta. Tuto informaci tedy nemá Ústav k dispozici a ani ji na základě platných právních předpisů k dispozici nemá mít. 8. Žalobce podal proti rozhodnutí Ústavu o odmítnutí jeho žádosti o informace dne 7. 7. 2020 odvolání, v němž namítl, že ustanovení § 73 odst. 7 zákona o zdravotních službách se na žalobcem požadované informace vůbec nevztahuje, neboť dle dokumentu, který byl žalobci Ústavem poskytnut („Struktura dat Informačního systému infekčních nemocí (ISIN COVID-19)“) jsou tyto informace, s výjimkou informace o důvodu testování, obsaženy v ISIN, nikoli v NZIS. Žalobce dále namítl, že s ohledem na zásadu restriktivního výkladu omezení práva na informace není možné ustanovení zákona zmiňující jednu množinu informací vztáhnout i na množinu jinou. 9. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, jímž odvolání zamítl a rozhodnutí Ústavu potvrdil. V odůvodnění zhodnotil, že žalobcova námitka není důvodná, neboť součástí NZIS jsou dle § 72 odst. 1 písm. f) zákona o zdravotních službách také data přebíraná z informačních systémů infekčních nemocí vedených dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, tady také data přebíraná z ISIN. Ústav tak postupoval správně v souladu s ustanovením § 73 odst. 7 zákona o zdravotních službách, jelikož žalobcem požadovaná data, která má k dispozici, jsou zpracovávaná v NZIS. Žalovaný konstatoval, že důvody omezení a odmítnutí jsou stanoveny v souladu s čl. 17 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, zákonem. Jedná se především o informační zákon, avšak důvod pro odmítnutí žádosti o informaci mohou založit i zvláštní zákony, jestliže výslovně stanoví podmínky neposkytnutí informace. Existoval-li tedy zákonný důvod dle § 73 odst. 7 zákona o zdravotních službách pro odmítnutí žádosti o informace, musel Ústav podle tohoto ustanovení postupovat. Žalovaný odmítl rovněž námitku týkající se zásady restriktivního výkladu omezení práva na informace, jelikož v posuzované věci nemohl povinný postupovat jinak, než jak mu výslovně stanoví zákon. Nejedná se o existenci dvou rozdílných výkladů jednoho ustanovení zákona, při kterém by se mělo postupovat restriktivním způsobem, resp. volit ten výklad, který právo na informace co nejméně omezuje. IV. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 10. Žalobce namítá, že ust. § 73 odst. 7 zákona o zdravotních službách na žalobcem požadované informace vůbec nedopadá. Požadované informace pod bodem A) (s výjimkou informace o důvodu testování) i požadované informace pod bodem B) jsou obsaženy v Informačním systému infekčních nemocí (ISIN) zřízeného zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, nikoli v Národním zdravotnickém informačním systému (NZIS), zřízeným zákonem o zdravotních službách [viz dokument Ústavu ze dne 7. 7. 2020 nazvaný „Struktura dat Informačního systému inf