7 As 54/2019 — Nejvyšší správní soud

8 A 126/2021- 72 - text 11 8 A 126/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce: proti žalovanému: AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o., IČO: 49356089 se sídlem Praha 10, Pražská 1321/38a zastoupený advokátem JUDr. Vilémem Podešvou, LL.M. se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1683/127 Ministerstvo životního prostředí se sídlem Praha 10, Vršovická 1442/65 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2021, č. j. MZP/2021/500/257 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Praha, oddělení odpadového hospodářství (dále jen „ČIŽP“), ze dne 15. prosince 2020, č. j. ČIŽP/41/2020/14259 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. ČIŽP v prvostupňovém rozhodnutí uznal žalobce vinným tím, že jako provozovatel zařízení určeného k nakládání s odpady: „1. fáze provozu skládky“ (IČZ: CZS 00852) (dále jen „skládka Mšeno“), které je provozováno v rámci zařízení „Řízená skládka Mšeno“ na adrese 277 35 Mšeno, k.ú. Mšeno u Mělníka, ID zařízení IPPC: MZPR98EJPPI1 (dále jen „skládka Mšeno“) příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, kterým je Městský úřad Mělník, prostřednictvím Integrovaného systému plnění ohlašovací povinnosti (ISPOP), za zařízení skládky Mšeno, ohlásil nepravdivé a neúplné údaje v Hlášení o produkci a nakládání s odpady (dále jen „HPNO“) za rok 2017, a to když: v rámci HPNO za zařízení skládky Mšeno za rok 2017 použil kód způsobu nakládání N1 – Využití odpadů na povrchu terénu s výjimkou využití odpadů na skládce, ačkoli odpady tímto specifickým způsobem uložené do tělesa skládky (jako tzv. konstrukční prvky) nebyly využity, ale byly ve skládce odstraněny, přičemž jako správný měl být použit kód způsobu nakládání D1 – Ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu (skládkování). V roce 2017 se jednalo o 3 druhy odpadů kategorie ostatní, v celkovém množství 7 949,09 tun odpadu. Tímto jednáním obviněný porušil povinnost stanovenou v ustanovení § 39 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „zákon o odpadech“) tedy, že: „Oprávněné osoby jsou povinny v případě, že nakládají v kalendářním roce s odpadem, zasílat každoročně do 15. února následujícího roku pravdivé a úplné hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi a o původcích odpadů obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny.“, ve spojení s ustanovením § 20 písm. e) zákona o odpadech, které stanoví, že: „Provozovatel zařízení k odstraňování odpadů je povinen vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi, ohlašovat odpady a zasílat příslušnému správnímu úřadu další údaje v rozsahu stanoveném tímto zákonem a prováděcím právním předpisem včetně evidencí a ohlašování PCB a zařízení obsahujících PCB a podléhajících evidenci vymezených v § 26. Tuto evidenci archivovat po dobu stanovenou tímto zákonem nebo prováděcím právním předpisem.“ a spáchal tak přestupek podle ustanovení § 66 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech tím, že nesplnil ve stanoveném rozsahu ohlašovací povinnost. 3. Obdobného jednání se dopustil i v roce 2018, kdy se jednalo o 3 druhy odpadů kategorie ostatní, v celkovém množství 5 639,40 tun odpadu. Celková výše peněžních prostředků vytvářené finanční rezervy skládky Mšeno, za ukládání odpadů na skládku Mšeno v období od 1. 3. 2016 do 31. 12. 2018, které žalobkyně nepřevedla na zvláštní vázaný účet, činí 728 631,20 Kč. 4. Dále v roce 2018 obviněný odvedl o 130 Kč menší částku peněžních prostředků vytvářené finanční rezervy, a to za část odpadu uloženého v tomto roce do skládky Mšeno pod kódem způsobu nakládání D1 Ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu (skládkování). Tímto jednáním obviněný porušil povinnost stanovenou v ustanovení § 50 odst. 3 zákona o odpadech, tedy, že: „Peněžní prostředky vytvářené finanční rezervy převádí provozovatel skládky na zvláštní vázaný účet zřízený podle odstavce 1 vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce.“, ve spojení s ustanovením § 21 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech, které stanoví, že: „Provozovatel skládky odpadů je dále povinen před zahájením provozu skládky prokázat, že nemá evidován nedoplatek s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky, u orgánů Finanční správy České republiky nebo u orgánů Celní správy České republiky a že zřídil zvláštní účet podle § 50 při provozování skládky vytvářet a vést finanční rezervu na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu v rozsahu stanoveném tímto zákonem a prováděcími právními předpisy.“ a ve spojení s ustanovením § 51 odst. 4 zákona o odpadech, kde je stanoveno, že: „Výše finanční rezervy činí a) 100 Kč za 1 tunu uloženého nebezpečného odpadu nebo odpadu uvedeného ve skupině 20 Katalogu odpadů, s výjimkou odpadu azbestu, b) 35 Kč za 1 tunu uloženého ostatního odpadu a odpadu azbestu, odpadu ukládaného jako technologický materiál na zajištění skládky a odpadu azbestu.“, a spáchal tak přestupek podle ustanovení § 66 odst. 5 zákona o odpadech tím, že porušil jinou povinnost stanovenou tímto zákonem. 5. Obdobného jednání se dopustil jako provozovatel zařízení určeného k nakládání s odpady: „1. fáze – Řízená skládka odpadů Hořovice – Hrádek“ s přiděleným IČZ: CZS00748 (dále jen „skládka Hořovice“). Celková výše peněžních prostředků vytvářené finanční rezervy skládky Hořovice, za ukládání odpadů na skládku Hořovice v období od 1. 5. 2016 do 31. 12. 2018, které obviněný nepřevedl na zvláštní vázaný účet, činí 2 123 335,90 Kč. 6. Za tato jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 1.000.000 Kč splatnou do 30 dní nabytí právní moci Prvostupňového rozhodnutí. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 7. Žalobce předně brojí proti posouzení tzv. konstrukčních prvků ze strany žalovaného. Tento termín zákon o odpadech nezná. Pojem „konstrukční prvky“ byl ze strany žalobce (zejména v předchozích řízeních) používán jako terminologická zkratka pro účely argumentace napadající tvrzenou absolutní nemožnost využívání odpadů v první fázi provozu skládky. Pojem „konstrukční prvky“, případně sousloví „využití odpadu na konstrukční prvky“ však nikdy neoznačoval jeden jediný způsob nakládání s odpadem, ale zahrnoval v sobě škálu různých dílčích metod a technologických postupů dle konkrétních provozních potřeb skládky. Tyto způsoby však vždy – vzhledem k výše vymezeným okolnostem – odpovídaly způsobu nakládání s odpady „využití“ ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. r) ZO. 8. Žalovaný dále nesprávně dovodil, že žalobci nesvědčí dobrá víra v obsah opakovaně schvalovaných integrovaných povolení (dále též „IP“) a provozních řádů Skládek. 9. Žalobce namítá, že pokud jsou individuální správní akty (IP a provozní řády skládek) přezkoumávané žalovaným stiženy tolika – slovy žalovaného – neopatrnostmi, nevědomostmi, nepřesnostmi, volným nakládáním se zákonnými pojmy a neobratnostmi, nelze tyto nesprávnosti klást výlučně k tíži žalobce coby obviněného z přestupku a subjektu v podřízeném postavení správnímu orgánu, který IP a provozní řády skládek vydává. 10. Takový postup zcela snímá odpovědnost z orgánů veřejné moci, ačkoli právě ty autoritativně rozhodují o právech a povinnostech subjektů (například způsobu provozování skládek odpadů). 11. Správní orgány, včetně žalovaného, však právě postup žalobce při nakládání s odpady na skládkách podle zákonné definice seznaly vadným a prosazují právní výklad, při kterém použití termínu „využívat“ v integrovaných povoleních a provozních řádech má pro provozovatele Skládek znamenat „odstraňovat“, ačkoli využívání a odstraňování odpadů jsou, a to i podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie, zcela odlišné způsoby nakládání s odpadem. 12. Odkud má žalobce dovozovat, že využívání odpadů v IP a provozních řádech nemá znamenat využívání odpadů ve smyslu zákona o odpadech, ale jejich odstraňování ve smyslu zákona o odpadech, když i NSS judikoval, že využívání odpadů v první fázi provozu skládek odpadů není vyloučeno, žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak neodůvodnil. Rozhodnutí je tak stiženo vzájemnou rozporností a postup žalovaného, kdy údajné nedostatky IP a provozních řádů skládek klade jen k tíži žalobce, je nesprávný, a takové rozhodnutí musí být zrušeno. 13. Nad rámec uvedených pochybení v přístupu a výkladu žalovaného je přístup žalovaného rozporný se základní zásadou trestání in dubio pro reo. Tato zásada, podle níž v případě existence pochybností musí být rozhodnuto ve prospěch obviněného, je aplikovatelná nejen v oblasti „velkého“ trestního práva, ale i v správního trestání. To se v tomto případě n