4 As 5/2003 — Nejvyšší správní soud

8 A 37/2021- 44 - text 6 8 A 37/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému KAM NA PARDUBICKU s. r. o., IČ 62027361 se sídlem Ráby 38, 533 52 Ráby zastoupena Mgr. et Mgr. Michalem Bouškou, advokátem se sídlem Teplého 2786, 530 02 Ministerstvo průmyslu a obchodu se sídlem Na Františku 32, 110 15 Praha 1 zastoupeno JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2021, č. j. MPO 100727/2021 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2021, č. j. MPO 100727/2021, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11 228 Kč. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce podal dne 2. listopadu 2020 k Ministerstvu průmyslu a obchodu, coby poskytovali dotace, žádost o dotaci vedenou pod registračním číslem: 2022000063 a spisovou značkou MPO 617063/2020 (dále též jen „žádost“). Učinil tak v návaznosti na poskytovatelem dotace dne 15. října 2020 vyhlášenou Výzvu č. 2 k Programu podpory podnikatelských subjektů v oblasti kultury postižených celosvětovým COVID 19 způsobeného virem SARS-CoV-2 „COVID – KULTURA“ (dále též jen „výzva“). 2. Ministerstvo průmyslu a obchodu dne 28. ledna 2021, č.j. MPO 100727/2021, rozhodlo o podané žádosti tak, že: „žádost o podporu podaná v rámci výzvy č. 2 k Programu podpory podnikatelských subjektů v oblasti kultury postižených celosvětovým COVID-19 způsobeného virem SARS-CoV-19 „COVID – KULTURA“ se zcela zamítá“. Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), přitom vylučuje v řízení před správními orgány použití řádných opravných prostředků (§ 14q odst. 2) a nezbývá tak než se vůči zjevně nezákonnému rozhodnutí přímo bránit u správního soudu. 3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou výše uvedené rozhodnutí napadl v celém rozsahu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. První žalobní námitkou žalobce brojí proti nedostatečnému odůvodnění napadeného rozhodnutí. 5. Žalovaný ve svém rozhodnutí toliko konstatuje, že žalobce nesplňuje podmínky dle bodu č. 4 a následující paragrafy výzvy, aniž by ovšem – a to dle žalobce ve zjevném rozporu s ustanovením § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů – konkrétně uvedl, jak k uvedenému závěru došel. 6. Z odůvodnění a z nahlížení do spisu je podle názoru žalobce patrné, že jediným podkladem, z kterého mohl žalovaný učinit závěr o tom, že žalobce nesplňuje podmínky bodu č. 4 a následující paragrafy výzvy, je sama žádost, aniž by ovšem bylo zřejmé, z jakých konkrétních údajů v žádosti vycházel, jakým způsobem je hodnotil a jakými úvahami se při tom řídil. 7. Žalobce dále v žalobě uvedl, že ač to z napadeného rozhodnutí nevyplývá, z následné emailové komunikace s projektovou manažerkou MPO, z 8. února 2021 (příloha žaloby) se jeví žalobci, že žalovaný došel k závěru, že žalobcem provozovaná činnost představuje činnosti galerie či muzea, kterým lze poskytnout dotaci toliko na organizaci a pořádání jednorázových kulturních akcí. Takový závěr ovšem neodpovídá reálnému stavu, což by žalovanému muselo být jistě zřejmé v případě, pokud by náležitě zjišťoval skutkový stav. 8. Činnost žalobce svým obsahem nenaplňuje zákonné vymezení pojmu muzea či galerie ve smyslu ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce nespravuje ani žádnou sbírku muzejní povahy. 9. Zatímco činnost muzea podle § 20 zákona č. 122/2000 Sb. není živností, žalobce je podnikatelem, který produkuje zážitkové programy na základě živnostenského oprávnění „provozování kulturních, kulturně-vzdělávacích a zábavních zařízení, pořádání kulturních produkcí, zábav, výstav, veletrhů, přehlídek, prodejních a obdobných akcí.“ Žalobce proto ani nezaměstnává v pracovním poměru vědce (muzejní pracovníky), ale vystudované umělce (konzervatoristy), a spolupracuje s řadou mezi veřejností více či méně známých umělců (viz dále). Pročež má žalobce za to, že podmínky výzvy splňuje. 10. Nadto žalobce upozorňuje, že v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2017, č.j. 2 Afs 142/2016–32, případný nejednoznačný výklad dotačních pravidel nelze klást k tíži příjemce dotace, a je to tedy poskytovatel dotace, který musí nést následky případné nejednoznačnosti jím stanovených pravidel. 11. Žalobce dále napadá nesprávný procesní postup žalovaného. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalobci jeví, již jen s ohledem na označení rubriky pod bodem 4 výzvy „Oprávnění žadatelé“, že důvodem zamítnutí žádosti je ta okolnost, že žalobce nespadá do okruhu oprávněných žadatelů o dotaci, jak je to vymezeno ve výzvě k podání žádosti. V takovém případě měl ovšem dle žalobce žalovaný postupovat v souladu s ustanovením § 14j odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech, a měl tedy řízení o poskytnutí dotace usnesením zastavit z důvodu, že žalobce není oprávněným žadatelem o dotaci ve smyslu výzvy k podání žádosti. Pokud by se výluka z možnosti uplatnit opravné prostředky ve smyslu § 14q odst. 2 rozpočtových pravidel týkala toliko meritorních rozhodnutí, pak by se proti takovému usnesení mohl žalobce v souladu s ustanovením § 76 odst. 5 správního řádu odvolat. V důsledku chybného procesního postupu ovšem o možnost hájit účinně a v adekvátní okamžik svá práva přišel. Pakliže by důvodem zamítnutí žádosti byla její vada, měl jednak žalovaný v souladu s ustanovením § 14k odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech vyzvat žalobce k odstranění takových vad – neboť ve výzvě (str. 17) takový postup výslovně předpokládá, a je tak naplněna podmínka ustanovení § 14k odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech – a jednak mělo být řízení v případě nenapravení vady usnesením zastaveno, a nikoliv meritorně rozhodnuto o zamítnutí žádosti. 12. Žalobce též vytýká, že mu nebylo před vydáním rozhodnutí umožněno vyjádřit se k podkladům řízení, přičemž v této souvislosti cituje nález Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 329/04. 13. Pochybnost o řádnosti vedení správního řízení o poskytnutí dotace vzbuzuje u žalobce i to, že když v souladu s ustanovením § 38 odst. 1 správního řádu požádal dne 3. února 2021 v sídle žalovaného o nahlédnutí do spisu, byl mu (po značné časové prodlevě) poskytnut k nahlédnutí spis sp. zn. MPO 617063/2020, který v rozporu s ustanovením § 17 odst. 1 správního řádu neobsahoval všechna podání (žádost žalobce o prověření žádosti ze dne 10. ledna 2021 odeslaná prostřednictvím informačního systému datových schránek s uvedením spisové značky), ani soupis všech svých součástí, včetně příloh, s určením data, kdy byly do spisu vloženy. 14. Žalobce má dále pochybnosti o tom, jakým způsobem byla jeho žádost vůbec posuzována s ohledem na fakt, že přestože dne 10. ledna 2021 zaslal žalobce žalovanému výše zmíněnou žádost o prověření žádosti (o dotaci), a to též (vedle informačního systému datových schránek) prostřednictvím informačního systému žalovaného AIS MPO (jehož prostřednictvím žalovaný komunikoval s žadateli o dotaci), zůstala tato v AIS MPO nejen ke dni vydání napadeného rozhodnutí, ale až do okamžiku podání žaloby, označena jako nepřečtená. 15. Žalovaný se ve svém vyjádření k žalobě omezil toliko na konstatování, že na dotaci není právní nárok, a dále uvedl, že podmínky pro všechny žadatele pak byly stanoveny žalovaným v souladu se zákonem uváděným postupem tak, že výslovně v textu výzvy k předmětnému programu je pro splnění podmínek výzvy potřebné doložit, že se jedná (v posuzovaném případě) o žádost na tzv. kontinuální činnost v kultuře. Žalobce tuto podmínku dle něj nenaplňoval a jeho rozhodnutí je tak správné. III. Posouzení žaloby 16. Žaloba byla městskému soudu doručena 26. 3. 2021, a byla tedy podána v zákonem stanovené lhůtě dvou měsíců od doručení napadeného rozhodnutí žalobci. Městský soud v Praze napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal v rozsahu žalobních bodů, přičemž podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu. 17. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 18. Dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „Soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.“ 19. Podle § 68 odst. 1 s. ř. správní orgán uvede v odůvodnění rozhodnutí ,,důvody výroku nebo výroků rozhodnut