— Nejvyšší správní soud

8 Ad 8/2021- 38 - text 9 8 Ad 8/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně proti žalovanému Ing. R. M. bytem X, zastoupená advokátem Mgr. Janem Hraško se sídlem Revoluční 123/17, Liberec 4, Ministr obrany se sídlem Tychonova 221/1, Praha 6 – Dejvice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2021, č. j. MO 184815/2021-8694, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2021, č. j. MO 184815/2021-8694, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně byla příslušnicí vojenského útvaru 7924 Liberec, respektive vojenského útvaru 2266 Liberec. Dne 4. 1. 2009, 13. 9. 2011 a 19. 3. 2018 utrpěla služební úrazy. Dne 2. 12. 2020 podala žádost o náhradu škody, která jí v důsledku služebních úrazů vznikla, přičemž požadovala náhradu škody za ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby v období od 22. 6. 2020 do 10. 7. 2020 a od 7. 9. 2020 do 30. 11. 2020, a dále náhradu škody ve výši 22 300 Kč za účelně vynaložené náklady spojené s léčením. Podáním ze dne 22. 12. 2020 žalobkyně podanou žádost rozšířila, a to o nárok na náhradu škody za účelně vynaložené náklady spojené s léčením na klinice MUDr. P. absolvované ve dnech 9. 12. 2020 až 21. 12. 2020 ve výši 13 800 Kč. 2. Rozhodnutím Náčelníka Generálního štábu AČR (dále jen „správní orgán prvého stupně“) ze dne 31. 3. 2021, č. j. MPO 89969/2021-1304, podle § 145 odst. 1 písm. c) zákona č. 221/1999 Sb. o vojácích z povolání (dále jen „zákon o vojácích z povolání“, nebo jen „zákon“), ve spojení s § 116 písm. a), e) a g) zákona o vojácích z povolání, bylo žádosti žalobkyně částečně vyhověno a správní orgán prvého stupně jí přiznal: - náhradu za ztrátu na služebním platu po dobu neschopnosti výkonu služby ve dnech 22. 6. 2020 až 10. 7. 2020 a 7. 9. 2020 až 30. 11. 2020 ve výši 65 159 Kč před odečtením daně; - náhradu škody spočívající v nevyplaceném stabilizační příspěvku v důsledku dočasné neschopnosti k výkonu služby ve dnech 22. 6. 2020 až 10. 7. 2020 a 7. 9. 2020 až 30. 11. 2020 ve výši 9 670 Kč; - náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením v celkové výši 22 300 Kč, konkrétně za náklady vynaložené na léčebnou pomůcku injekci v Krajské nemocnici Liberec dne 3. 7. 2020 ve výši 2 860 Kč, náklady na léčebně rehabilitační péči ve SPORT PARK CLINIC v srpnu 2020 ve výši 10 250 Kč a VRÚ Slapy nad Vltavou ve dnech 10. 9. 2020 až 29. 10. 2020 ve výši 9 190 Kč. 3. V případě uplatněného nároku na náhradu za vynaložené náklady uhrazené za léčebně rehabilitační péči na klinice Dr. P. ve dnech 9. 12. 2020 až 21. 12. 2020 ve výši 13 800 Kč nebyl uplatněný nárok žalobkyni přiznán s tím, že takto vynaložené náklady nebylo možno považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 119 odst. 3 zákona o vojácích z povolání. 4. Žalobkyně podala proti rozhodnutí správního orgánu odvolání, o němž zamítavě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobkyně v podané žalobě namítla, že rozhodnutí žalovaného je v rozporu z § 119 odst. 3 zákona o vojácích z povolání, jednalo se o náklady účelně vynaložené v souvislosti s léčbou služebního úrazu. 6. V podané žalobě žalobkyně vysvětlila, že na klinice Dr. P. absolvovala ve dnech 9. 12. 2020 až 21. 12. 2020 operaci - totální endoprotézu - pravého kolenního kloubu, která jí byla doporučena po ambulantním vyšetření v Ústřední vojenské nemocnici Praha. Ze zprávy o ambulantním vyšetření vyplývá, že žalobkyni bylo navrženo, aby operaci absolvovala v Nemocnici na Františku, nebo právě na klinice Dr. P. (dále také jen „klinika“), neboť operaci v Ústřední vojenské nemocnici nebylo možno provést z důvodu pozastavení operativy těchto operačních zákroků s ohledem na probíhající epidemii onemocnění Covid - 19. V Nemocnici na Františku pak bylo možno předmětnou operaci absolvovat teprve v dubnu 2021. Z důvodu uspíšení léčby a zamezení dalšího progrese zdravotních potíží, žalobkyně zvolila právě klinikou Dr. P. Sporné náklady ve výši 13 800 Kč, doložené daňovým dokladem č. 2020004225 ze dne 21. 12. 2020 byly účtovány za poskytnuté nadstandardní služby v průběhu hospitalizace, jejíž úhradu nelze uplatňovat u zdravotní pojišťovny. 7. Jak žalobkyně uvedla, klinika má smlouvy se všemi zdravotními pojišťovnami a zdravotní péče je plně hrazena. Nad rámec této péče jsou poskytovány některé nadstandardní služby, podle ceníku se zejména jedná o vybavení pokoje, samostatné sociální zařízení, volné připojení Wi-Fi internet v prostorách kliniky, širší výběr stravy a ovoce, elektrická polohovací lůžka nebo televizor a lednici. Podle ceníků jsou za tyto nadstandardní služby účtovány příslušné ceny, v případě žalobkyně se konkrétně jednalo o částku 1 150 Kč za den za nadstandardní služby po velkém ortopedickém výkonu. Žalobkyně zdůraznila, že si žádnou nadstandardní službu nad rámec léčebného výkonu neobjednávala. Nemohla si svobodně zvolit, zda přistoupí na podmínky pooperační péče za daných cenových podmínek tohoto zařízení, stejnou péči by poskytlo jiné zdravotní zařízení, aniž by bylo cokoliv nad rámec zdravotních služeb účtováno. 8. Žalobkyně předložila stanovisko MUDr. K. ze dne 25. 1. 2021, v němž se uvádí, že se jedná o obvyklou pooperační péči po takovém náročném zákroku, která je však v ceníku kliniky vedena jako nadstandardní služba, přičemž obdobná péče by byla pravděpodobně žalobkyni poskytnuta i jinde. Podobně se vyjádřil také Prof. B., přednosta ortopedické kliniky ÚVN Praha, v přípise ze dne 5. 3. 2021, podle něhož časná rehabilitace po tomto zákroku je zásadní pro konečný vliv operace. 9. Žalobkyně shrnula, že si služby nadstandardní povahy v průběhu léčby neobjednala a ve své podstatě ani nečerpala. Fakt, že klinika Dr. P. služby pooperační péče účtuje svým pacientům zvlášť, aby si takto vylepšila svou ekonomickou situací, může působit komplikace při hodnocení účelnosti vynaložených nákladů, jde však z hlediska žalobkyně o náklady účelně vynaložené a nevyhnutelné v dané situaci, neboť jinde nebylo možno zákrok absolvovat. 10. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Žalovaný uvedl, že žalobkyní uváděnému ambulantnímu vyšetření v ÚVN Praha dne 20. 11. 2020 předcházela návštěva žalobkyně MUDr. D. H. v ortopedické ambulanci kliniky Dr. P. dne 18. 11. 2020, při které bylo zároveň určeno datum operace na této klinice na den 10. 12. 2020. Žalobkyně již předem, bez ohledu na opatření související s onemocněním Covid - 19, zvolila právě kliniku Dr. P. k provedení ošetření, za podmínek, které toto zdravotnické zařízení netajilo. Na webových stránkách klinika zveřejňuje ceník svých služeb, také základní informaci o operaci a průběhu pooperačního doléčení, a s tím, že léčba probíhá na nadstandardních lůžkách a že průměrná doba hospitalizace po operaci je 12 až 14 dnů. Tyto okolnosti žalobkyně sama dokládá v příloze ke své žádosti. 11. Žalovaný k tomu provedl stručné srovnání zpoplatnění služeb, z něhož vyplývá, že na webových stránkách ÚVN lze zjistit, že nadstandardní pokoje na klinice ortopedie jsou také zpoplatněny, a to ve výši 1 000 Kč či 1 200 Kč a na ortopedii Nemocnice na Františku ve výši 1 000 Kč. Žalovaný uvedl, že nadstandardní služby si žalobkyně objednala a čerpala již tím, že přistoupila na cenové a věcné podmínky operace TEP na klinice Dr. P. 12. Žalovaný dále poukázal na část vyjádření Prof. J. B., přednosty kliniky ortopedie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a ÚVN Praha, který uvedl, že pokud je žalobkyně příslušnicí Armády ČR, nabízel se jako možnost Vojenský rehabilitační ústav Slapy. Sekce vojenského zdravotnictví ministerstva obrany na dotaz Velení armády k otázce účelnosti předmětných nákladů konstatovala, že standardní pooperační péče je hrazena z veřejného zdravotního pojištění, z tohoto důvodu nelze nadstandardní služby v průběhu hospitalizace považovat za účelně vynaložené finanční prostředky v návaznosti na možný nárok náhrady škody na zdraví. Žalovaný shrnul, že sporné náklady nemají potenciál být účelně využity ke zlepšení zdravotního stavu poškozené osoby, hotelové služby při pobytu v nemocnici jsou okolností, která tuto váhu nemá. III. Posouzení žaloby 13. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, když účastníci s