8 As 43/2019 — Nejvyšší správní soud

9 A 51/2021- 107 - text 12 9A 51/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: P. Š. zastoupený advokátkou doc. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D. sídlem V Jámě 1, 110 00 Praha 1 proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce sídlem Květná 504/15, 603 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Ústředního inspektorátu ze dne 25. 2. 2021, č. j. SZPI/CO141-21/2020, takto: I. Rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Ústředního inspektorátu ze dne 25. 2. 2021, č. j. SZPI/CO141-21/2020, a rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Praze ze dne 23. 9. 2020, č. j. SZPI/CO141-18/2020, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce doc. JUDr. Dany Ondrejové, Ph.D., advokátky. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce podal dne 30. 4. 2021 k Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“) žalobu proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Ústředního inspektorátu (dále jen „žalovaná“) ze dne 25. 2. 2021, č. j. SZPI/CO141-21/2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Praze (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 23. 9. 2020, č. j. SZPI/CO141-18/2020 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena úhrnná pokuta ve výši 25 000 Kč pro porušení § 5d odst. 2 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění účinném v době spáchání přestupku (dále jen „zákon o regulaci reklamy“), když na svých webových stránkách XA dne 15. 10. 2019 a XB dne 24. 10. 2019 jako šiřitel šířil reklamu na potraviny (Reishi, Cordyceps sinensis), která nesplnila požadavky stanovené čl. 7 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, v platném znění (dále jako „NR 1169/2011“), jelikož byla použita tvrzení přisuzující výrobkům vlastnosti týkající se léčby. Dále byla žalobci uložena povinnost uhradit v souladu s § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), ve spojení s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) náklady řízení v paušální výši 1 000 Kč. II. Napadené rozhodnutí 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě, dne 14. 10. 2020 odvolání, kterým jej napadl v celém rozsahu (dále jen „odvolání“). 3. První odvolací námitkou žalobce rozporoval závěr prvostupňového orgánu, že je šiřitelem reklamy z důvodu, že je držitelem domén XA a XB. Žalobce konstatoval, že samotný fakt, že je držitelem doménových jmen, nezakládá skutečnost, že by šířil reklamu na webových stránkách. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 478/2019 uvedl, že z podkladů pro rozhodnutí nevyplývalo, že by byl osobou, která by nad protiprávním obsahem měla kontrolu, přičemž Nejvyšší soud dovodil, že registrátor domény takovou osobou a priori nemůže být. Z uvedeného žalobce argumentačním postupem a maiori ad minus dovodil, že když se závěr Nejvyššího soudu ve výše uvedeném případě vztahuje na vztah mezi registrátorem domény a provozovatelem, musí se tím více uplatnit na vztah mezi držitelem domény a provozovatelem. Dále žalobce uvedl, že závěry civilního řízení lze aplikovat na nyní posuzovaný případ. 4. Ve druhé odvolací námitce žalobce uvedl, že správní orgán prvního stupně nedostál při pořizování podkladů a při rozhodování ve věci samé, své povinnosti zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti tak, jak mu ukládá § 3 správního řádu, když ze správního spisu není vůbec patrno, zda vyvinul jakoukoliv snahu k ověření, zda společnost uvedená jako provozovatel webových stránek XB dle screenshotu ze dne 24. 10. 2019 na str. 7 screenshotů, doručených účastníku řízení spolu s opatřením č. D052-11482/19/D ze dne 25. 11. 2019 (dále jen „opatření“), je skutečně provozovatelem předmětných webových stránek, např. dotazem u této společnosti. 5. Ve třetí odvolací námitce žalobce napadal závěr prvostupňového orgánu, že je podnikající fyzickou osobou v oblasti související s prodejem či reklamou doplňků stravy, a mohl tak být uznán vinným z uvedených přestupků. Žalobce uvedl, že v uvedených odvětvích nepodniká a nikdy podnikatelskou činnost nevyvíjel a opětovně zdůraznil, že předmětné webové stránky neprovozoval a nad jejich obsahem neměl a nemá jakoukoliv kontrolu, když pouhé držitelství domény o tomto z povahy věci nesvědčí. Žalobce dále namítal, že ze skutečnosti, že vlastní živnostenské oprávnění ještě nelze dovodit jeho podnikatelský status. 6. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 1. 3. 2021. 7. K první odvolací námitce žalovaná předně uvedla, že žalobcem zmiňované rozhodnutí posuzovalo věcně i právně zcela jinou situaci, a nelze jej proto v tomto případě aplikovat. Citované rozhodnutí se vyjadřovalo k rozsahu odpovědnosti registrátora za obsah webových stránek, nikoliv jejího držitele. Žalobce dle žalované zaměňuje postavení registrátora domény a jejího držitele a chybně dovozuje, že stejný závěr platí i pro držitele domény. V tomto řízení však bylo prokázáno, že držitelem domény, tedy osobou zodpovědnou za obsah webových stránek, je žalobce (viz strana 18-19 printscreenů ze dne 15. 10. 2019, které jsou součástí opatření). Dle žalované tak prvostupňový orgán správně odmítl aplikaci závěrů výše uvedeného rozhodnutí, neboť šlo o posouzení věcně odlišné otázky, která byla posuzována v režimu občanského zákoníku, v rámci příslušných ustanovení týkajících se nekalé soutěže, nikoliv dle zákona o regulaci reklamy. 8. Ke druhé odvolací námitce žalovaná poukázala na skutečnost, že zákon o regulaci reklamy rozlišuje zadavatele, zpracovatele a šiřitele reklamy. Primárně za obsah reklamy odpovídá zadavatel, případně zpracovatel reklamy. Odpovědnost však má v případě reklamy na doplňky stravy i ten, kdo reklamu veřejně šíří. Dle printscreenu č. 6 ze dne 24. 10. 2019 (který je součástí opatření) byly webové stránky XB (viz část s nadpisem „Kontakt“) vytvořeny žalobcem: „Tento web vytvořil P. Š. na základě vlastních mnohaletých zkušeností s užíváním Reishi, díky informacím, které nasbíral při svých cestách do Asie, a na základě studia spisů tradiční čínské medicíny.“ Na printscreenu č. 7 je dále uvedeno, že provozovatelem webu je společnost 7 PHARMA Ltd., 7 Whitechapel Road, Office 406, London, United Kingdom, Company number 11350379 (dále jen „7Pharma“). Návrh na doplnění dokazování v této věci, tj. doplnit dokazování dotazem na společnost 7Pharma na její vztah k dotčeným webovým stránkám, považuje žalovaná s ohledem na ostatní prokázané skutečnosti za nadbytečné. 9. Ke třetí odvolací námitce žalovaná uvedla, že ze správního spisu jednoznačně vyplynulo, že webové stránky XA a XB obsahují informace o tzv. léčivých houbách, u kterých byla na dotčených webových stránkách uváděna léčebná tvrzení. Vzhledem k tomu, že předmětné webové stánky neslouží jako e-shop, neboť na nich nebylo možné uskutečnit nákup doplňků stravy, ale obsahovaly aktivní proklik na webové stránky XC (jejichž držitelem je také žalobce), kde je možné doplňky stravy s obsahem tzv. léčivých hub, zakoupit, bylo protiprávní jednání žalobce kvalifikováno jako šíření reklamy a žalobce, jako držitel domény, byl označen za šiřitele reklamy. III. Žaloba 10. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu, kterou jej napadl v celém rozsahu, neboť byl přesvědčen, že napadené rozhodnutí je nezákonné. 11. První žalobní námitkou žalobce namítal, že skutečnost, že je určitá osoba držitelem určité domény, nemůže sama o sobě svědčit o tom, že daná osoba má status podnikatele v oblasti, které se webové stránky týkají. Dále žalobce upozornil na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také jen „NSS“) ze dne 21. 4. 2021 č. j. 1 As 22/2021–52, kde NSS uvedl, že by žalovaná musela prokázat dále např. to, že žalobce prodává dané doplňky stravy či že se věnuje soustředěně propagaci doplňků stravy například za situace, v níž by stěžovatel také uvedený přípravek (byť třeba na jiných webových stránkách nebo jiným způsobem) rovněž nabízel k prodeji. Uvedené však žalovaná dle žalobce vůbec neprokázala, když toliko doložila, že žalobce byl v rozhodné době pouhým držitelem určitých webových stránek. 12. Dle tvrzení žalobce, uvedeného ve druhé žalobní námitce, prvostupňový orgán i žalovaná došli k závěru, že žalobce je šiřitelem reklamy na dotčených webových stránkách pouze a jedině na základě toho, že v době kontroly byl žalobce dle výpisů z rejstříku doménových jmen držitelem domén, na kterých se tyto we