6 Afs 281/2016 — Nejvyšší správní soud

10 A 4/2023- 65 - text 13 10 A 4/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Město Český Těšín sídlem náměstí ČSA 1/1, 737 01 Český Těšín proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí minstra pro místní rozvoj ze dne 29. 11. 2022, č. j. MMR-59321/2022-26, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí minstra pro místní rozvoj ze dne 29. 11. 2022, č. j. MMR-59321/2022-26, kterým ministr potvrdil opatření žalovaného ze dne 13. 7. 2022 vydané prostřednictvím Centra pro regionální rozvoj České republiky v pozici Řídicího orgánu Integrovaného regionálního operačního programu. Tímto opatřením rozhodlo centrum o nevyplacení části dotace ve výši 5 % (tj. 2 110 993,60 Kč) z částky dotace dříve přiznané rozhodnutím žalovaného o poskytnutí dotace ze dne 6. 12. 2018, č. j. 53608/2018-55/1, a určené na financování veřejné zakázky č. VZ 0001 s názvem „Centrální dopravní terminál Český Těšín a Parkoviště P+R“. Tuto částku dotace požadoval žalobce proplatit na základě žádosti o platbu č. CZ.06.1.37/0.0/0.0/16_045/0008928/2022/002/POST. II. Řízení předcházející podané žalobě a napadené rozhodnutí 2. Centrum při kontrole žalobcovy žádosti o platbu identifikovalo ve dvou zjištěních porušení části III, odst. 1 bodu 2 podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 6. 12. 2018, č. j. 53608/2018-55/1. 3. Podle prvního zjištění, nazvaného A.1., porušil žalobce jakožto zadavatel veřejné zakázky § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek („ZZVZ“), tj. porušil zásadu přiměřenosti a zákazu diskriminace, ve spojení s § 36 odst. 1 ZZVZ tím, že stanovil požadavky na prokázání kvalifikace v rozsahu nepřiměřeném předmětu veřejné zakázky, neboť požadoval doložit k prokázání splnění profesní způsobilosti podle § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ doklad prokazující živnostenské oprávnění na Montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení, ačkoliv současně požadoval prokázání splnění profesní způsobilosti podle § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ předložením dokladu prokazujícího živnostenské oprávnění na Provádění staveb, jejich změn a odstraňování. Problematické na tom je, že v rámci živnosti Provádění staveb, jejich změn a odstraňování mohou být při provádění stavebních prací v rámci této živnosti prostřednictvím odborně způsobilých osob vykonávány i činnosti, které jsou jinak předmětem samostatných živností souvisejících s vedením, změnami a údržbou staveb, a to včetně činnosti spadající pod živnost Montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení. 4. Tímto nastavením zadávacích podmínek žalobce vytvořil bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, kterou tím podstatně omezil, čímž mohl ovlivnit okruh potenciálních dodavatelů a výběr nejvhodnější nabídky. 5. Podle druhého zjištění, nazvaného A.2., porušil žalobce jakožto zadavatel veřejné zakázky § 83 odst. 1 ZZVZ ve spojení s § 6 odst. 1 ZZVZ, tj. porušil zákaz diskriminace, ve spojení s § 36 odst. 1 ZZVZ tím, že stanovil tento požadavek: „Zadavatel přitom stanovuje, že ekonomická kvalifikace a činnosti a práce realizované osobou stavbyvedoucího musí být plněna přímo vybraným dodavatelem“. Tímto postupem omezil žalobce možnost prokazování ekonomické kvalifikace podle § 78 ZZVZ prostřednictvím jiných osob. 6. V důsledku tohoto požadavku byly zadávací podmínky stanoveny tak, že nepřípustným zpřísněním pravidel stanovených v ZZVZ přímo zaručovaly určitým dodavatelům bezdůvodně konkurenční výhodu a vytvářely bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže, což mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. 7. O těchto dvou zjištěných porušeních informovalo centrum žalobce dne 13. 7. 2022 (sdělením s názvem „Informace o nevyplacení části dotace“) a oznámilo mu, že žalobci nebude podle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, vyplacena část dotace ve výši 5 % (tj. 2 110 993,60 Kč) z částky dotace požadované v žádosti o platbu. 8. Proti tomuto opatření podal žalobce námitky, které se shodují s níže popsanými žalobními body. Ministr v napadeném rozhodnutí neshledal tyto námitky důvodnými a rozhodl o tom, že opatření poskytovatele dotace shledal oprávněným (výrok I.), opatření potvrdil a konstatoval, že částka nebude žalobci vyplacena s konečnou platností (výrok II.). III. Žaloba 9. Žalobce v podané žalobě navrhuje, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobcovy námitky lze rozdělit do čtyř žalobních bodů. 10. V prvním žalobním bodě žalobce namítá rozpor napadeného rozhodnutí s rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a se stanoviskem. ÚOHS v přestupkovém řízení, které předcházelo řízení o vyplacení dotace, komplexně posuzoval zákonnost celého zadávacího řízení včetně celé zadávací dokumentace a v druhoinstančním rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce neporušil ZZVZ (rozhodnutí ÚOHS ze dne 9. 9. 2021, č. j. ÚOHS-28954/2021/162/DHa). Jestliže ÚOHS neshledal porušení ZZVZ, neměl by ho shledat ani žalovaný. Žalovaný nemá pravdu, že by ÚOHS přezkoumával v přestupkovém řízení pouze skutečnosti vzešlé z podnětu ze dne 24. 11. 2020. ÚOHS na základě tohoto zcela obecně koncipovaného podnětu nejprve uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku v podobě porušení ZZVZ v zadávacím řízení, ale následně v odvolacím řízení toto rozhodnutí zrušil. 11. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítá porušení zásady legitimního očekávání a ochrany dobré víry. Žalobce upozorňuje, že napadené rozhodnutí je v rozporu se stanoviskem Centra pro regionální rozvoj České republiky ze dne 20. 4. 2020. Toto stanovisko je výsledkem kontroly tzv. 1. fáze projektu, tj. kontroly zadávacích podmínek obsažených v zadávací dokumentaci, ve které centrum pro regionální rozvoj dospělo k závěru, že žalobce neporušil ZZVZ. 12. Žalobce je přesvědčen, že stanovisko centra pro regionální rozvoj bylo konkrétním ujištěním o plnění podmínek ZZVZ (ve smyslu rozsudku NSS ze dne 15. 8. 2012, č. j. 1 Afs 15/2012-38), které žalovaný následně porušil tím, že až zpětně po realizaci zakázky dospěl k závěru, že žalobce porušil ZZVZ. Žalobcovo porušení ZZVZ navíc není žádným zjevným porušením zákona, ale je ohledně porušení uvedených ve zjištění A.1. až odrazem pozdější změny rozhodovací praxe ÚOHS, ke které došlo až vydáním rozhodnutí ÚOHS ze dne 21. 2. 2020, č. j. ÚOHS05747/2020/553/LHl. 13. Podle argumentace uvedené ve třetím žalobním bodě se žalobce domnívá, že požadavky v zadávací dokumentaci stanovené na profesní způsobilost dodavatelů nejsou v rozporu s uvedeným rozhodnutím ÚOHS ze dne 21. 2.2020. Požadavek na předložení živnostenského oprávnění pro Montáž, opravy, revize a zkoušky elektrického zařízení nemohl fakticky vytvářet žádné bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Zadávací dokumentace předpokládala zkušenosti se stavbami podobného typu, takže případní dodavatelé by věděli, že živnostenské oprávnění pro Provádění staveb, jejich změn a odstraňování zahrnuje rovněž oprávnění v rozsahu vyžadovaném pro živnost Montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení. Žalobce by přijal nabídku dodavatele, i kdyby tento dodavatel nepředložil toto další živnostenské oprávnění. 14. Do zadávacího řízení se však mohl přihlásit jakýkoliv zahraniční dodavatel a žalobci nemohlo být známo, zda i v zahraničí je jedno oprávnění zahrnuto v druhém jako v ČR. Např. slovenská živnost Uskutočňovanie stavieb a ich zmien nezahrnuje řemeslné živnosti jako v ČR. Proto kdyby žalobce vynechal požadavek na doložení živnostenského oprávnění pro Montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení, mohl by se přihlásit právě např. slovenský dodavatel, kterému by však chybělo živnostenské oprávnění k řemeslným živnostem, a nebyl by tak kvalifikován k realizaci zakázky. Žalobce by pak neměl možnost dodatečně měnit zadávací podmínky a musel by pro realizaci zakázky vybrat osobu, která nemá pro elektroinstalaci potřebnou kvalifikaci. 15. I kdyby žalobce připustil, že mohl kvalifikační požadavek nastavit jinak (např. mohl podmínku ohledně živnostenského oprávnění k elektroinstalaci vyloučit pro české dodavatele), stále se jedná o nanejvýš chybu ve formulaci zadávacích podmínek, nikoliv o jejich nezákonnost. Tyto pochybnosti v zadávací dokumentaci by bylo možné odstranit výkladem. 16. Nabídku podalo celkem 9 účastníků, žádný z nich nebyl vyloučen pro neplnění podmínky živnostenského oprávnění ohledně elektroinstalace, žádný z nich nevznesl námitky proti tomuto kvalifikačnímu požadavku a žádný z nich ani nepožádal žalobce o vysvětlení této kvalifikační podmínky. Proto tento kvalifikační požadavek nevedl k vytvoření bezdůvodné překážky či k omezení hospodářské soutěže ani k o