3 Ads 106/2013 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 7/2024- 50 - text 22 pokračování 11 Ad 7/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobce: Mgr. J. Ch. bytem X zastoupeného Mgr. Jiřím Trnkou, advokátem se sídlem Opletalova 45, 110 00 Praha 1 proti žalované: České lékárnické komoře se sídlem Rozárčina 1422/9, Praha 4 zastoupené Mgr. Jiřím Švejnohou, advokátem se sídlem Korunní 2569/108a, 101 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory ze dne 12. 6. 2023, sp. zn. 951/ČR/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory (dále též „žalovaná“ či „Komora“) ze dne 12. 6. 2023, sp. zn. 951/ČR/2023 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo pravomocně rozhodnuto, že žalobce je vinen tím, že jako vedoucí lékárník lékárny Nádražní 697 v Bzenci, a současně jako její provozovatel a poskytovatel zdravotních služeb, porušil své povinnosti uložené zákonem a stavovskými předpisy žalované, když I v období od 8. 12. 2022 do 9. 1. 2023 připustil nesprávné vedení skladové evidence v předmětné lékárně spočívající v nenaskladnění léčivých přípravků dle dodacích listů č. 1221890341, 2220986775, 2220988163, 2220988169, 2220992066, 2220994175, 2220994285, 2221006040, 2221002020, 2221007569, 2221007626, 2221007627, 2221007634, 2221007623, distributora společnosti PHOENIX vydaných v období od 8. 12. 2022 do 16. 12. 2022 a II dne 9. 1. 2023 neumožnil provedení kontroly předmětné lékárny ze strany inspektorů České lékárnické komory v potřebném rozsahu. 2. Za uvedené jednání žalovaná uložila žalobci disciplinární opatření vyloučení z České lékárnické komory podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o Komorách“), a ustanovení § 16 odst. 1 Organizačního řádu České lékárnické komory k výkonu disciplinární pravomoci vůči členům České lékárnické komory. II. Žalobní body 3. Žalobce v podané žalobě namítl, že napadené rozhodnutí je ve světle shora uvedeného dle názoru žalobce nezákonné a řízení, jenž jeho vydání předcházelo, vadné, když správním orgánem zjištěný skutkový stav nebyl náležitě prokázán, resp. je v rozporu s obsahem správního spisu a samotné napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a jako takové je nutné jej zrušit a vrátit správnímu orgánu k dalšímu řízení, když obsahuje hned několik závěrů a východisek, které nejsou prokázány nebo odůvodněny vůbec. Napadené rozhodnutí je rovněž nezákonné v důsledku pochybení správního orgánu při aplikaci správního práva hmotného. 4. Skutkové závěry správního orgánu uvedené pod bodem 22 výše ovšem nemají oporu v provedených důkazech, resp. jsou v rozporu s obsahem správního spisu. Ze zápisu o provedení dílčí kontroly lékárny ze dne 9. 1. 2023, o které správní orgán tyto své závěry především opírá, nic takového nevyplývá. Nesprávné vedení skladové evidence v tvrzeném období nebylo prokázáno. Správní orgán nemohl uzavřít, že v lékárně nebyl žádný záznam o příjmu a výdeji léčivých přípravků, když uvedené nemohl ověřit prostřednictvím evidence v lékárnickém informačním systému, kde je toto zaznamenáno a do kterého mu byl ze strany žalobce odepřen z ospravedlnitelných důvod přístup. Není tedy zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl správní orgán k těmto skutkovým zjištěním. Navíc, správní orgán opírá skutková zjištění, že mělo k nesprávnému vedení skladové evidence docházet v období od 8. 12. 2022 do 9. 1. 2023, o dodávku léčiv na základě 14 dodacích listů z období od 8. 12. 2022 až 16. 12. 2022, které vyjmenovává ve výroku I. napadeného rozhodnutí. Ve správním spise se však nacházejí pouze 4 dodací listy, všechny vystavené dne 14. 12. 2022, a to č. 2221007627, 2221417851, 2221417874 a 2221417942. Ostatní dodací listy, které správní orgán uvádí ve výroku I. napadeného rozhodnutí, ve správním spise založeny nejsou a nebyly provedeny k důkazu. Důkazy založené ve správním spise jsou tak v rozporu se skutkovým stavem zjištěným správním orgánem, který učinil závěr, že mělo k nesprávnému vedení skladové evidence docházet v období od 8. 12. 2023 do 9. 1. 2023. Toto rovněž způsobuje nesprávnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí. 5. Správní orgán zneužil slovního spojení „jde o propracovaný systém“, použitého údajně žalobcem, k výkladu v jeho neprospěch ve vztahu k porušování právních předpisů v daném případě. Pouze na základě tohoto slovního spojení! správní orgán uzavřel, že porušování zákonných povinností je dopředu žalobcem promyšlené a úmyslné a že se jedná o dlouhodobý jev (viz poslední odstavec str. 6 napadeného rozhodnutí). Přitom žalobce popírá, že by tento výraz v tomto smyslu a v tomto kontextu použil, a proto také odmítnul zápis o provedení dílčí kontroly lékárny ze dne 9. 1. 2023 podepsat. Takovýto skutkový závěr správního orgánu se opírá o nedostatek důvodů a činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Žalobce přitom prostřednictvím svého právního zástupce upřesnil na jednání před Čestnou radou žalované dne 12. 6. 2023, že „propracovaným systémem“ měl na mysli patrně lékárnický informační systém a dané slovní spojení použil v rozrušení z prováděné kontroly. 6. Z ustanovení § 9 odst. 2 písm. c) Kontrolního řádu České lékárnické komory rozhodně neplyne oprávnění správního orgánu či jeho inspektorů požadovat nahlížení do lékárnického informačního systému žalobce, kde je mimo jiné obsaženo jeho know-how a obchodní tajemství. Žalobce byl ochoten, jak plyne ze zápisu o provedení dílčí kontroly lékárny ze dne 9. 1. 2023, na vyžádání správního orgánu dodat příslušné dodací listy aj., což se však správní orgán na jednání před Čestnou radou žalované dne 12. 6. 2023 rozhodl nakonec nevyžadovat a dokazování v tomto směru nedoplnil. Tuto skutečnost nelze klást žalobci k tíži. Správní orgán nesprávně právně vyložil předmětné ustanovení Kontrolního řádu České lékárnické komory, neboť inspektoři České lékárnické komory vyžadovali provedení kontroly v neoprávněném rozsahu (nahlížením do lékárnického informačního systému žalobce), a proto jim nebyl ze strany žalobce umožněn. Uvedeným jednáním se žalobce nemohl dopustit deliktu neumožnění provedení kontroly v potřebném rozsahu ve smyslu výroku II napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí je v tomto důsledku nezákonné. Nadto je třeba zdůraznit, že i kdyby žalobce měl tvrzenou povinnost umožnit správnímu orgánu nahlédnutí do lékárnického informačního systému, nemohl by tuto povinnost, resp. povinnost poskytnout součinnost při kontrole, porušit za situace, kdy přislíbil na vyžádání požadované dokumenty zaslat, avšak správní orgán si předmětné dokumenty nevyžádal. 7. Nesprávný je rovněž závěr správního orgánu na str. 8 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že žalobce jednal při spáchání deliktu „v přímém úmyslu“. Toto správní orgán patrně dovodil právě na základě onoho slovního spojení použitého žalobcem, že „jde o propracovaný systém“. Jedná se o ničím nepodloženou spekulaci správního orgánu, která nemůže vůbec být relevantním odůvodněním formy zavinění žalobce. Zavinění ve formě úmyslu je založeno na složce vůle, tzn. že pachatel chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, nebo s tím byl alespoň srozuměn. Úmysl žalobce, natož přímý, ve vztahu k namítaným jednáním však nebyl prokázán vůbec a z provedených důkazů neplyne. 8. Žalobce dále namítl, že žalovaná přistoupila k uložení nejpřísnější možné sankce, a to vyloučení z České lékárnické komory. Taková sankce je zcela zjevně nepřiměřená, uložená v rozporu se zásadou proporcionality a prevenční funkcí trestání za správní delikty. Nadto se žalovaná dopustila pochybení, když uloženou nejpřísnější sankci zcela nedostatečně odůvodnila, nadto za situace, kdy svým rozhodnutím zasahuje do práva žalobce na svobodnou volbu povolání, zaručenou čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí rovněž nepřezkoumatelné. 9. Z podané žaloby vyplývá, že odůvodnění uložené sankce považuje žalobce za nedostačující, když není zřejmé a řádně odůvodněno, proč správní orgán nemohl zvolit jiné, méně přísné disciplinární opatření než vyloučení z komory, a to zejména za situace, kdy v minulosti za obdobné disciplinární delikty – znemožnění provedení kontroly lékárny inspektorem - udělil „pouze“ pokutu (zde žalobce odkazuje na v žalobě konkrétně citovanou judikaturu Nejvyššího správního soud. 10. Uložením nejpřísnější možné sankce za předmětné disciplinární správní orgán porušil zásadu legitimního očekávání žalobce co do druhu sankce, protože dle judikatury je nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů rozhodnu