1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

17 A 49/2024- 27 - text 7 17 A 49/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: PZA KOVOSTROJ, s.r.o., IČO: 268 41 622 se sídlem Javorník, Fučíkova 260 zastoupený advokátem JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D. se sídlem Brno, Pražákova 1008/69 Ministerstvo průmyslu a obchodu se sídlem Praha 1, Na Františku 32 o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 27. 3. 2024, č. j. MPO 121434/23/61100/01000, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ministr průmyslu a obchodu (dále jen „ministr“) podle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), rozhodl ve věci jeho námitek proti opatření příjemce dotace z Operačního programu podnikání a inovace pro konkurenceschopnost ze dne 8. 12. 2023, č. j. MPO 118041/23/61100/61150, tak, že opatření je plně oprávněné. II. Obsah žaloby 2. V prvním žalobním bodě žalobce namítal, že výrok napadeného rozhodnutí nesplňuje požadavky § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť ve výrokové části nejsou uvedena ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, konkrétně procesní ustanovení právních předpisů, která správní orgán aplikoval, a ustanovení, která zakládají příslušnost správního orgánu. Z uvedeného důvodu považoval žalobce napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. 3. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítal, že žalovaný, jako poskytovatel dotace, vydal pro účely krácení poskytovaných dotací přílohu Operačního manuálu OPPIK dokument „D12_2_M_Kategorizace sankcí za porušení postupu zadavatele zakázek č.j.: MPO 8159/19/61010/61000“, číslo aktualizace 5.1, platnost od 24. 10. 2019 (dále jen „kategorizace sankcí“). V této kategorizace jsou uvedeny jednotlivé typy pochybení s jejich popisem a s odpovídající výší sankce. Dále je v kategorizaci sankcí uvedeno, že pokud má pochybení pouze formální charakter bez jakéhokoliv skutečného nebo potencionálního dopadu, nebude udělena žádná sankce. V posuzovaném případě je v rozhodnutí správních orgánů uvedeno, že k udělení sankce ve výši 2 % došlo dle bodu 26 písm. b) kategorizace sankcí, podle kterého „Korekce může být snížena v závislosti na závažnosti pochybení na 10 %, 5 %, nebo 2 %“. S ohledem na uvedené měl žalovaný za to, že provedené krácení dotační podpory v napadeném rozhodnutí není řádně ani přezkoumatelně zdůvodněno, neboť uvedený bod kategorizace sankcí neobsahuje žádný typ ani popis pochybení, pro které by žalovaný mohl přistoupit ke krácení dotační podpory. 4. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítal, že žalovaným tvrzené porušení § 78 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“), nemělo jakýkoliv skutečný nebo potenciální dopad a nemělo a ani nemohlo mít vliv na výběr nejhodnější nabídky, nebyl tak dán důvod pro krácení dotace. Proti zadávací dokumentaci, výběru dodavatele a ani proti žádnému jinému úkonu žalobce, jakožto zadavatele veřejné zakázky, žádná osoba nepodala námitky a ani žádost o vysvětlení zadávacích podmínek. K žádnému omezení hospodářské soutěže tak nedošlo. Závěr žalovaného, podle kterého mohlo dojít k určitému omezení hospodářské soutěže, je dle žalobce ryze spekulativní, resp. se nezakládá na pravdě. Touto logikou by byl institut námitek dle ZZVZ zcela nadbytečným institutem, neboť by stát slepě postihoval jakékoliv pochybení, přestože by nedošlo k žádnému reálnému omezení práv jiných osob. Na základě přiměřenosti a hospodárnosti by měla být postihována pouze pochybení, která reálně zasáhla do práv nebo oprávněných zájmů některé osoby. Zájem státu by z hlediska účelu veřejného zadávání měl být ten, aby k žádnému reálnému porušování práv nebo oprávněných zájmů jiných osob a tím k reálnému omezování hospodářské soutěže nedocházelo. Všichni potenciální účastníci zadávacího řízení by měli být bráni ze strany státu vážně a měla by tedy být od nich v běžných případech požadována odpovědnost za to, aby se proti případnému nezákonnému omezení hospodářské soutěže bránili (podali námitky). Stát by pak měl plnit roli ochránce férovosti veřejného zadávání a hospodářské soutěže pouze subsidiárně, tedy až v situaci, kdy zadavatel i přes důvodné námitky či jiné protesty nezjedná nápravu. 5. Doplnil, že v posuzovaném případě se jednalo o druhé vyhlášení jedné veřejné zakázky. V obou případech byly zadávací podmínky téměř identické, podmínky kvalifikace byly zcela totožné. Při druhém vyhlášení zadavatel po snížení předpokládané hodnoty opomenul upravit minimální požadavek na ekonomickou kvalifikaci. Jednalo se tedy pouze o administrativní pochybení, přičemž žalobce neměl žádný úmysl ani zájem na tom, aby některým potenciálním dodavatelům bránil v účasti na zadávacím řízení. V případě, že by kdokoli zadavatele upozornil na vytčenou nesrovnalost, došlo by k nápravě. I z tohoto důvodu měl žalobce za to, že krácení dotace je v projednávaném případě nedůvodné a nepřiměřené. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 6. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl. 7. K prvnímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že vydal napadené rozhodnutí po právu, a to v souladu s § 14e odst. 2 rozpočtových pravidel, což je ve výrokové části napadaného rozhodnutí uvedeno. 8. K druhému žalobnímu bodu žalovaný konstatoval, že kategorizace sankcí a stanovená pravidla ke kategorizaci nedostatků při zadávání zakázek včetně výše odpovídajícího krácení dotace tvoří nedílnou přílohu rozhodnutí o poskytnutí dotace. Žalobce se měl s předmětnou úpravou seznámit a přizpůsobit tomu své jednání a procesy, to že tak neučinil, nemůže být přičítáno k tíži žalovaného. Žalobce v žalobě špatně cituje bod 26 kategorizace sankcí, podle kterého byla stanovena výše krácení. Uvedený typ porušení zní: „Jiné porušení výše neuvedené“. Body 1–25 kategorizace sankcí obsahují konkrétně vymezené pochybení, resp. porušení ZZVZ. Těchto 25 bodů pokrývá typově ta pochybení, k nimž dochází nejčastěji. Nicméně ZZVZ obsahuje daleko více povinností, které musí každý zadavatel dodržet. Z toho důvodu obsahuje kategorizace sankcí bod 26, jako tzv. „zbytkovou kategorii“ – nikoliv ve smyslu nízké závažnosti pochybení, ale pouze ve smyslu toho, že jde o pochybení v bodech 1–25 neuvedené, blíže nepopsané. Žalobcem citované „Korekce může být snížena v závislosti na závažnosti pochybení na 10 %, 5 %, nebo 2 %.“ tak není samotným bodem kategorizace sankcí, typem pochybení, ale pouze částí bodu navazující na: „Jiné porušení výše neuvedené, které mělo nebo mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky.“. Z uvedeného je dle žalovaného zřejmé, že k nevyplacení části dotace může žalovaný přistoupit, pokud dojde k jinému porušení ZZVZ, které není uvedeno v bodech 1–25 kategorizace sankcí, a které zároveň má nebo mohlo mít vliv na výběr nabídky. Obě rozhodnutí správních orgánů dále obsahovala důvod, proč bylo v rámci tohoto bodu kategorizace sankcí přistoupeno pouze ke krácení ve výši 2 %. 9. Ke třetímu žalobnímu bodu žalovaný sdělil, že stanovení požadavku na prokázání ekonomické kvalifikace je jasně a zřetelně upraveno v § 78 odst. 1 ZZVZ. Při předpokládané hodnotě zakázky ve výši 9 830 170,78 Kč bez DPH je dvojnásobná hodnota toliko 19 660 341,56 Kč bez DPH. Tím, že žalobce požadoval ke splnění ekonomické kvalifikace prokázání ročního obratu ve výši 21 000 000 Kč, se dopustil porušení uvedeného ustanovení. Takto požadovaná výše ročního obratu mohla odradit potenciální účastníky, kteří daného obratu nedosahují, výběrové řízení tímto ignorují a nepodávají svou nabídku, resp. ani nežádají o vysvětlení zadávací dokumentace. Představa žalobce, že každý potenciální dodavatel, když si všimne, že zadávací dokumentace odporuje zákonu, automaticky vždy žádá vysvětlení čí podá námitku, nemá dle žalovaného v ničem oporu, jde tak pouze o jeho názor. Uvedené by bylo relevantní za situace, kdy by existovala zákonná povinnost každého, kdo si přečte zadávací dokumentaci, kvalifikovaně posoudit, zda je zadávací dokumentace v souladu se ZZVZ a v případě porušení ZZVZ na takové porušení zadavatele písemně upozornit. Pokud však taková povinnost neexistuje, nelze takové jednání předpokládat. Spíše naopak potenciální dodavatel má především zájem s co nejmenšími náklady dodávat své zboží. Doplnil, že je to výlučně žalobce, kdo měl mít od počátku zadávací dokumentaci nastavenou v souladu se ZZVZ. Tuto odpovědnost nelze nijak přenášet na potenciální dodavatele a tvrdit, že kdyby se býval někdo ozval, došlo by k nápravě. Tvrzení žalobce, že k ani potenciálnímu omezení hospodářské soutěže nemohlo v důsledku jeho pochybení dojít, neboť se nikdo neozval s žádostí o vysvětlení či nepodal námitky, je tak pouze spekulací. Naopak, omezení maximální požadovatelné výše o