8 Afs 21/2009 — Nejvyšší správní soud

2 A 13/2023- 21 - text 9 2 A 13/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X bytem X proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2023, č. j. MHMP 353773/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2023, č. j. MHMP 353773/2023 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Prahy 21 (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 9. 2022, sp. zn. SZ/UMCP21/20054/ 2021/PK R90 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 23 odst. 1 písm. f) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí (dále jen „zákon o střetu zájmů“), kterého se měl dopustit tím, že jako veřejný funkcionář – vedoucí zaměstnanec 2. stupně řízení neučinil do 30. 6. 2021 za období od 2. 6. 2020 do 31. 12. 2020 oznámení podle § 12 odst. 2 zákona o střetu zájmů, jehož obsahem je podání oznámení podle § 9, § 10 odst. 1 písm. b) a § 11 odst. 2 zákona o střetu zájmů. Za spáchání daného přestupku byla žalobci podle § 90 odst. 1, § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí (dále jen „přestupkový zákon“), uložena pokuta ve výši 2000 Kč. Současně byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení v částce 1000 Kč. 2. Žalobce v prvé řadě namítal, že mu správní orgán I. stupně neumožnil vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům rozhodnutí. V oznámení o zahájení řízení o přestupku z moci úřední a předvolání k ústnímu jednání správní orgán I. stupně nesprávně předjímá, že závěrem ústního jednání už bude mít jasno a bude mít shromážděn dostatek podkladů k vydání rozhodnutí. Když byla žalobcova omluva zamítnuta, měl být upozorněn na ukončení dokazování. Žalobce tudíž nemohl vědět, jak se správní orgán I. stupně vypořádal s jeho písemným vyjádřením coby stěžejním podkladem. Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu, sp. zn. ÚS 329/04, rozsudek Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 7 A 112/2002, či rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 6 A 175/94. 3. Žalobce rovněž namítal, že jeho jednáním nebyl naplněn materiální znak přestupku, když o společenské škodlivosti nebylo řádně rozhodnuto. Povinnost podat průběžné oznámení splnil dne 18. 2. 2022, tzn. ještě před vyhotovením oznámení o zahájení řízení. Žádný konkrétní účel fakticky nebyl zmařen, přičemž se nezměnily veškeré žalobcem uváděné informace z předchozího průběžného oznámení. Naplnění materiálního znaku bylo konstatováno až v odůvodnění napadeného rozhodnutí, čímž se žalobce nemohl proti tomuto závěru odvolat. Novela zákona o střetu zájmů provedená zákonem č. 216/2018 Sb. výrazně omezila oznamovací povinnost co do povinných subjektů a postih za formální naplnění skutkové podstaty se jeví coby přepjatý formalismus. 4. Dále žalobce namítal, že obě rozhodnutí byla vydána v rozporu se zásadou předvídatelnosti správního rozhodování a nebyla dostatečně zdůvodněna výše ukládaného správního trestu. Nebyly zohledněny důvody, proč došlo k prodlení podání oznámení. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 5 A 154/2002. 5. Žalobce upozornil na vadu v popisu jednání ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí, chybí-li uvedení konkrétního porušeného ustanovení zákona o střetu zájmů. Srozumitelnosti nepřidává ani konstatování, že zákon, který měl obviněný porušit, je v celém znění uveden v návětí výrokové části napadeného rozhodnutí. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul průběh řízení. Konstatoval, že se žalobní body shodují s důvody uvedenými v odvolání. S odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí navrhl zamítnutí žaloby. 7. Ze správního spisu bylo zjištěno, že je žalobci kladeno za vinu spáchání přestupku podle § 23 odst. 1 písm. f) zákona o střetu zájmů. 8. Součástí správního spisu je „Oznámení přestupků podle zákona o střetu zájmů“ ze dne 29. 11. 2021, podle něhož Ministerstvo spravedlnosti rozeslalo v červnu 2021 všem právnickým osobám, jejich orgánům a organizačním složkám uvedeným v § 14a odst. 2 zákona o střetu zájmů žádost o součinnost ve smyslu dalšího informování veřejných funkcionářů vykonávajících funkci v oboru jejich působnosti o tzv. průběžném oznámení ve smyslu § 12 odst. 2 tohoto zákona. Následně Ministerstvo spravedlnosti sestavilo seznam veřejných funkcionářů, kteří svou oznamovací povinnost nesplnili do 30. 6. 2021. V příloze tohoto obecného přípisu figuruje tabulka s údaji o žalobci, z níž vyplývá, že oznamovací povinnost sice byla splněna v zákonné lhůtě, nicméně pokrývá toliko období od 1. 1. 2020 do 1. 6. 2020. 9. Dne 22. 2. 2022 bylo žalobci doručeno Oznámení o zahájení řízení o přestupku z moci úřední a předvolání obviněného k ústnímu jednání. Žalobci je v něm kladeno za vinu, že do 30. 6. 2021 nepodal tzv. průběžné oznámení za celé období roku 2020 podle § 12 odst. 2 zákona o střetu zájmů, a zároveň byl informován o termínu konání ústního jednání dne 9. 3. 2022. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobce omluvil z důvodu čerpání dovolené, byl opětovně předvolán k ústnímu jednání, a to na den 16. 5. 2022 v 13:00 hodin. Jak je zjevné z dokumentu nazvaného „Opětovné předvolání obviněného k ústnímu jednání“ ze dne 21. 4. 2022, podle § 36 odst. 3 správního řádu bude žalobci závěrem ústního jednání před vydáním rozhodnutí dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Stejné žalobcovo právo potom figuruje i v seznamu práv účastníka řízení obsaženém na straně 2, dále byl žalobce poučen o náležitostech řádné omluvy a způsobech, jak má být omluva zaslána. 11. Dne 16. 5. 2022 v 12:11 hodin byla správnímu orgánu I. stupně doručena omluva žalobce, že se k jednání nemůže dostavit vzhledem k pracovní vytíženosti. Správní orgán I. stupně neuznal omluvu jako řádnou v souladu s § 59 správního řádu a rozhodl o projednání věci v nepřítomnosti žalobce v souladu s § 80 odst. 4 přestupkového zákona, jak se podává z protokolu o ústním jednání ze dne 16. 5. 2022. 12. Rozhodnutím ze dne 5. 9. 2022, které bylo žalobci doručeno dne 13. 9. 2022, správní orgán I. stupně shledal žalobce vinným z přestupku dle § 23 odst. 1 písm. f) zákona o střetu zájmů (skutkové okolnosti spáchání přestupku již byly popsány výše) a uložil mu pokutu ve výši 2000 Kč spolu s povinností nahradit náklady řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí se správní orgán I. stupně nejprve zabýval neuznáním omluvy žalobce z jednání dne 16. 5. 2022. Poté konstatoval, že podle Centrálního registru oznámení žalobce podal tzv. průběžné oznámení za období od 1. 6. 2019 do 1. 6. 2020 dne 17. 6. 2020. V roce 2021 nepodal žádné průběžné oznámení za dobu od 2. 6. 2020 do 31. 12. 2020, až dodatečně dne 18. 2. 2022 žalobce podal průběžné oznámení za dobu od 1. 6. 2020 do 1. 6. 2021. Žalobce coby vedoucí zaměstnanec 2. stupně řízení v Městě Černošice, který je veřejným činitelem od 1. 6. 2018, si musel být vědom svých povinností v souvislosti se zápisem do Centrálního registru oznámení a svého jednání se dopustil z nedbalosti. V rámci úvah při ukládání správního trestu správní orgán I. stupně přihlédl k polehčujícím okolnostem, že s žalobcem dosud nebyl projednáván žádný přestupek a že svou povinnost dodatečně splnil. 13. Dne 26. 9. 2022 podal žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí blanketní odvolání, které doplnil dne 12. 10. 2022. V odůvodnění odvolání namítal neuvedení zákona, který měl být porušen, ve výrokové části, neodůvodnění výše pokuty, nevyrozumění o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a nedostatek společenské škodlivosti jednání, pakliže svou povinnost splnil dne 18. 2. 2022. 14. Žalovaný o odvolání rozhodl napadeným rozhodnutím dne 16. 2. 2023, s nabytím právní moci dne 25. 2. 2023, když prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve zrekapituloval průběh správního řízení a dále uvedl, že ani sám žalobce nezpochybnil naplnění formálních znaků přestupku podle § 23 odst. 1 písm. f) zákona o střetu zájmů. Materiální znak přestupku potom žalovaný dovodil ze skutečnosti, že žalobce svou oznamovací povinnost za období od 2. 6. 2020 do 31. 12. 2020 splnil až téměř s osmiměsíční prodlevou, což nelze považovat za společenskou škodlivost zanedbatelné míry. Správní trest napomenutí by nebyl přiléhavý ani z hlediska preventivně výchovného účelu správního trestání. Pokud jde o právo podle § 36 odst. 3 správního řádu, žalobce omluvil svou nepřítomnost u jednání, čímž se vzdal realizace tohoto práva. 15. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu