9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

5 A 124/2021- 38 - text 9 5 A 124/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: Ekofarma Stupava s. r. o., IČO: 05962897 se sídlem Stupava č. p. 136, Stupava zastoupená Mgr. Pavlem Starostou, advokátem se sídlem Štěpská 380/0, Vizovice proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2021, č. j. MZE-51512/2021-14132, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Státní zemědělský intervenční fond (dále jen „prvostupňový správní orgán“ nebo „SZIF“) rozhodnutím ze dne 10. 2. 2021, č. j. SZIF/2021/0121839 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), uložil žalobkyni povinnost vrátit finanční prostředky ve výši 283 797,76 Kč, které jí byly poskytnuty jako dotace v rámci opatření ekologické zemědělství pro rok 2019, neboť kontrolou na místě zahájenou dne 14. 5. 2020 byl prvostupňovým správním orgánem zjištěn výskyt neobhospodařované plochy, v důsledku čehož byl konstatován rozdíl mezi výměrou plochy deklarovanou žalobkyní v její žádosti o dotaci a výměrou plochy skutečně zjištěnou. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o němž rozhodl žalovaný tak, že odvolání žalobkyně zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojí žalobkyně podanou žalobou. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že podle čl. 19 odst. 2 Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 640/2014 přesáhne-li zjištěný rozdíl mezi plochou ohlášenou pro účely jakéhokoli režimu nebo opatření podpory na plochu a plochou zjištěnou 50 %, nelze na danou skupinu plodin podporu na plochu poskytnout, přičemž příjemce dotace musí navíc uhradit další sankci rovnající se výši podpory, která odpovídá rozdílu mezi ohlášenou a zjištěnou plochou. Žalobkyni byla poskytnuta dotace na ostatní sady a na krajinotvorné sady, kdy při provedené kontrole zahájené dne 14. 5. 2020 byl u ostatních sadů zjištěn rozdíl mezi plochou deklarovanou (21,93 ha) a plochou zjištěnou (2,89 ha) ve výši 658,8 % a u krajinotvorných sadů činil tento rozdíl mezi plochou deklarovanou (11,4 ha) a plochou zjištěnou (0,0 ha) 100 %. Z uvedeného důvodu žalovaný konstatoval, že prvostupňový správní orgán rozhodl správně o navrácení celé neoprávněně vyplacené dotace. Co se týče žalobkyní tvrzené dobré víry v její postup s ohledem na totožný způsob čerpání dotace předchozím uživatelem pozemků, k tomu žalovaný konstatoval, že kontrolní nález neobhospodařované plochy se vztahuje ke konkrétní žádosti o poskytnutí dotace v daném roce, přičemž žalobkyně prvostupňovému správnímu orgánu neohlásila žádný převod již existujícího závazku mezi ní a předchozím uživatelem společností ZEAS Bánov, a. s. ve smyslu § 8 nařízení vlády č. 76/2015 Sb., o podmínkách provádění opatření ekologické zemědělství, ve znění účinném do 31. 12. 2019 (dále jen „nařízení vlády o podmínkách provádění opatření ekologické zemědělství“). Ohledně žalobkyní tvrzeného zásahu do jejího vlastnického práva dle čl. 11 Listiny uložením nepřiměřené sankce žalovaný uvedl, že v případě zjištění rozdílné výměry oproti výměře deklarované v jednotné žádosti je další postup stanoven čl. 19 odst. 2 Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 640/2014, který neumožňuje užít správního uvážení a sankci snížit. S ohledem na výše uvedené neshledal žalovaný odvolání žalobkyně důvodným a rozhodl tak, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně v žalobě namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že žalovaný odmítl provést a přihlédnout v průběhu řízení k žalobkyní navrženým důkazním prostředkům. Žalobkyně předmětné pozemky převzala do užívání v dubnu 2019, proto v souvislosti se závěrem prvostupňového správního orgánu ohledně dlouhodobého neobhospodařování předmětných pozemků zjištěného při kontrole v roce 2020 navrhovala k důkazu dokumenty týkající se výsledků kontrol předmětných pozemků z předchozích let. Tyto však žalovaný, resp. prvostupňový správní orgán v řízení nezajistil a neprovedl, přestože takové důkazní prostředky mohly jednak vyvrátit výsledky kontroly v nyní posuzované věci ohledně dlouhodobosti neobhospodařování pozemků ze strany žalobkyně, když tato je užívala pouze jeden rok, a dále měly být zohledněny při stanovení výše sankce a výše prostředků, které má žalobkyně vrátit. Žalobkyně je toho názoru, že bylo-li prvostupňovým správním orgánem v roce 2020 zjištěno dlouhodobé neobhospodařování pozemků v souladu s pravidly, byl prvostupňový správní orgán povinen zahájit řízení nejen vůči žalobkyni, ale rovněž i ve vztahu ke třetím osobám, které na pozemcích hospodařily před žalobkyní. 4. Žalobkyně je dále přesvědčena, že při stanovení sankce nebylo správními orgány použito správní uvážení a nebylo přihlédnuto zejména k délce tvrzeného neobhospodařování pozemků ze strany žalobkyně, čímž došlo k zásahu do jejího vlastnického práva ve smyslu čl. 11 Listiny. Žalobkyně na převzatých pozemcích hospodařila ve shodném režimu jako její právní předchůdci a při podání jednotné žádosti na poskytnutí dotací vycházela z předchozích žádostí těchto předchůdců. S ohledem na tuto skutečnost byla žalobkyně v dobré víře, že předmětné pozemky jsou způsobilé a jsou obhospodařovány v souladu s příslušnými pravidly, když minimálně kontroly v rámci režimu ekologického zemědělství probíhají každoročně. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve shrnul okolnosti předcházející vydání prvoinstančního rozhodnutí a dále uvedl, že žaloba vychází primárně z nepochopení principu poskytování dotací na zemědělské plochy a snahy žalobkyně přenést principy správního trestání na problematiku poskytování dotací. K námitkám žalobkyně vztahujícím se k neprovedeným důkazním prostředkům žalovaný uvedl, že shodné námitky již vypořádal prvostupňový správní orgán v prvoinstančním rozhodnutí, přičemž z obsahu jejich vypořádání je zřejmé, že tyto (jakož i navrhované doplnění dokazování) jsou pro účely nyní posuzované věci irelevantní. Žalobkyně se podáním žádosti o dotaci zavázala plnit v roce 2019 na deklarovaných dílech půdních bloků jednotlivé podmínky stanovené příslušným nařízením vlády pro poskytnutí platby, kdy délka užívání kontrolovaných půdních bloků žalobkyní stejně jako dotace poskytnuté předchozím uživatelům jsou pro řízení o vrácení dotace bezpředmětné. Kontrolní nález neobhospodařované plochy se vztahuje ke konkrétní žádosti o poskytnutí dotace v daném roce a je zřejmé, že žalobkyně sama v předmětném roce neobhospodařovala pozemky v souladu s pravidly tak, jak se pro daný rok zavázala podáním žádosti o dotaci. Pro nevydání napadeného rozhodnutí pak není důvodem ani způsob užívání dílů půdních bloků předchozími uživateli. Žalobkyně neohlásila prvostupňovému správnímu orgánu jakýkoliv převod již existujícího dotačního závazku mezi ní a původním uživatelem společností ZEAS Bánov, a. s. ve smyslu § 8 odst. 3 nařízení vlády o podmínkách provádění opatření ekologické zemědělství, proto dotační žádosti ani kontrolní protokoly evidované prvostupňovým správním orgánem ke společnosti ZEAS Bánov, a. s. z pohledu žalovaného nesouvisí se správním řízením v nyní posuzované věci. Pro úplnost pak žalovaný uvedl, že ačkoliv bylo ze shodných důvodů jako v nyní posuzované věci se společností ZEAS Bánov, a. s. zahájeno vratkové řízení, pokládá žalovaný nadále tohoto předchůdce a žalobkyni za navzájem nesouvisející žadatele, kteří samostatně v různých letech podali žádosti o poskytnutí dotace, přičemž oba byli povinni své pozemky zemědělsky obhospodařovat. 6. Ohledně žalobkyní tvrzené dobré víry ve vztahu k postupu ve shodném režimu jako její předchůdci žalovaný uvedl, že dobrá víra nezbavuje žalobkyni povinnosti plnit dotační podmínky v roce, v němž žádá o dotaci. Žalobkyně porušila podmínky hospodaření stanovené nařízením vlády o podmínkách provádění opatření ekologické zemědělství a není tak dán žádný relevantní důvod k neuložení povinnosti žalobkyni dotaci vrátit. Upozorňuje-li pak žalobkyně v této souvislosti na každoroční kontroly v rámci režimu ekologického zemědělství, k tomu žalovaný uvádí, že žalobkyně zaměňuje kontroly podle zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství (dále jen „zákon o ekologickém zemědělství“), kterým podléhají osoby hospodařící jako ekologičtí zemědělci, a kontroly dle nařízení vlády o podmínkách provádění opatření ekologické zemědělství. Kontroly prováděné dle zákona o ekologickém zemědělství totiž nehodnotí ani neověřují plnění podmínek týkajících se obhospodařování zemědělských ploch stanovených nařízením vlády o podmínkách provádění opatření ekologické zemědělství. 7. Co se týče námitky žalobkyně týkající se aplikace správního uvážení při stanovení výše sankce, k tomu žalovaný uvedl, ž