9 Ad 10/2018

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též jen „soud“) dne 18. 5. 2018 domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu (dále jen „náměstek pro státní službu“) ze dne 7. 3. 2018, č. j. MV-16375-2/OSK-2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí státního tajemníka v Ministerstvu financí (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 27. 12. 2017, č. j. MF-35221/2017/3002-3 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce podle § 60 odst. 1 písm. a) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“), odvolán ze služebního místa představeného č. 2 – náměstka pro řízení sekce 03 – Majetek státu v Ministerstvu financí ke dni 31. 12. 2017.

S účinností od 1. 1. 2023 došlo k novému označení služebního místa náměstka pro státní službu na nejvyššího státního tajemníka, a to podle zákona č. 384/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Podle § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Postavení žalovaného v této věci tedy náleží jako příslušnému služebnímu orgánu nejvyššímu státnímu tajemníkovi (dále jen „žalovaný“).

Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě dne 12. 1. 2018 odvolání, kterým jej napadl v celém rozsahu (dále jen „odvolání“).

První odvolací námitkou žalobce namítal nezákonnost prvostupňového rozhodnutí pro rozpor s Ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen „Ústava“) a s Usnesením č. 2/1993 Sb., předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „LZPS“), neboť úprava systemizace, přijatá usnesením vlády ze dne 22. 12. 2017, č. 895 (dále jen „usnesení č. 895“), byla přijata prezidentem jmenovanou vládou, které nebyla vyslovena Poslaneckou sněmovnou (které je podle čl. 68 odst. 1 Ústavy vláda odpovědná) důvěra.

Ve druhé odvolací námitce žalobce napadal rozpor s § 17 zákona o státní službě. Termín „úprava systemizace“, na rozdíl od „systemizace“, zákon o státní službě neužívá. Zákon o státní službě hovoří pouze o systemizaci (§ 17 zákona o státní službě), či změně systemizace (§ 18 zákona o státní službě), jejíž úprava se použije jen na změnu platné a účinné systemizace po 1. lednu následujícího roku. Dále žalobce vymezil, že služební orgán má připravovat návrh systemizace současně s přípravou vládního návrhu státního rozpočtu, přičemž se dle žalobce ustálila správní praxe, podle které musí návrh systemizace respektovat objemy prostředků na platy a počty míst podle vládou schváleného návrhu státního rozpočtu.

Ve třetí odvolací námitce žalobce uvedl, že prvostupňové rozhodnutí je nezákonné z důvodu nedodržení postupu pro navrhování organizační struktury služebního úřadu a jejích změn a pro jejich schvalování dle § 19 zákona o státní službě, protože z žalobci známých a přístupných podkladů neplyne, že se v daném případě Ministerstvo vnitra (sekce pro státní službu) k návrhu organizační struktury Ministerstva financí po schválení systemizace usnesením č. 895 nevyjádřilo, proto také nemohlo dojít zákonným způsobem ke zrušení sekce 03 – Majetek státu, ani služebního místa představeného této sekce.

Ve čtvrté odvolací námitce žalobce dále vymezil, že došlo k porušení § 11 odst. 3 zákona o státní službě, podle něhož mají být zaměstnanci se služebním předpisem řádně seznámeni, což se v případě služebního předpisu č. 13/2017 ze dne 22. 12. 2017, kterým se stanoví organizační struktura Ministerstva financí - tj. předmětné organizační změny (dále jen „služební předpis č. 13/2017“) nestalo. O existenci služebního předpisu č. 13/2017 byl žalobce informován až v rámci předání prvostupňového rozhodnutí o odvolání ze služebního místa představeného.

V páté odvolací námitce žalobce konstatoval, že návrh služebního předpisu č. 13/2017 nebyl předložen služebním orgánem nejméně 31 kalendářních dní před plánovaným dnem nabytí účinnosti (čl. 7 odst. 4 služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 3/2015). V rozporu s čl. 5 odst. 2 služebního předpisu náměstka pro státní službu č. 3/2015 ze dne 1. 7. 2015, kterým se stanoví podrobnosti vydávání služebních předpisů, nebyl zaslán návrh služebního předpisu č. 13/2017 k připomínkám připomínkovým místům. Dle žalobce byl porušen i čl. 6 služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 3/2015, podle něhož se stanoví lhůta k uplatnění připomínek konkrétním datem a je zpravidla 15denní. Z toho plyne, že zasílání návrhu služebního předpisu připomínkovým místům nemá být čistě formální, ale že má připomínkovým místům reálně umožnit uplatnit připomínky. Dále dle žalobce došlo i k porušení směrnice Ministerstva financí č. 2/2004, o postupu při přípravě a realizaci změn v organizační struktuře Ministerstva financí, směrnice č. 2/2005 ministra financí, vnitřní předpisy Ministerstva financí, směrnice č. 6/2005 ministra financí, o postupu při zpracování materiálů ve vnitřním a vnějším připomínkovém řízení, pro poradu vedení Ministerstva financí a pro jednání vlády a Parlamentu České republiky, Kolektivní dohody a Kolektivní smlouvy na rok 2017.

Šestou odvolací námitkou žalobce namítal, že návrh na úpravu systemizace, resp. organizační struktury nebyl podle čl. 5 odst. 2 služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 3/2015 zaslán k připomínkám odborovým organizacím působícím v příslušném služebním úřadu, vedoucím podřízených služebních úřadů a připomínkovým místům, která jsou stanovena na základě jím vydaného služebního předpisu upravujícího přípravu, vyhlašování a evidování služebních předpisů.

Sedmou skupinou odvolacích námitek napadal žalobce vady řízení a to, že mu bylo nejdříve odepřeno právo nahlédnout do spisové dokumentace a následně, když téhož dne do spisu nahlédl, byl nekompletní. Dále žalobce namítal, že prvostupňové rozhodnutí bylo prvním úkonem v řízení dle § 165 zákona o státní službě a na jeho odůvodnění proto měly být kladeny zvýšené kvalitativní standardy, kdy ale bylo zřejmé, že prvostupňové rozhodnutí dle žalobce je dostatečně neodůvodněné a nepřezkoumatelné.

Žalobce dále v osmé odvolací námitce konstatoval, že organizační změny prováděné na Ministerstvu financí na přelomu let 2017/2018 byly účelové a měly zastřít skutečné důvody odvolání žalobce ze služebního místa představeného. Tyto změny byly dle žalobce též neracionální, nekoncepční a z toho důvodu neodůvodněné.

Závěrem odvolání žalobce navrhl, aby žalovaný prvostupňové rozhodnutí zrušil.

Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 18. 3. 2018.

K první odvolací námitce žalovaný předně uvedl, že vláda, která dne 22. 12. 2017 rozhodla o úpravě systemizace účinné od 1. 1. 2018, byla řádně jmenována prezidentem republiky. Schvalování systemizace spadá do kompetence vlády jako vrcholného orgánu moci výkonné. Byť se v případě systemizace jedná z hlediska státní služby o významné rozhodnutí, jedná se na druhé straně o uplatnění standardního oprávnění vlády. Schválení systemizace není nutně krokem nevratným a systemizaci lze za podmínek stanovených zákonem o státní službě dále měnit. Dle žalovaného není důvod se domnívat, že by schvalováním systemizace docházelo k jakékoli ingerenci moci výkonné do moci zákonodárné, a že by v tomto ohledu byla vláda, která dosud nezískala důvěru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, zvlášť omezena.

Ke druhé odvolací námitce žalovaný vymezil, že všechny úpravy systemizace schválené vládou před nabytím její účinnosti od 1. 1. 2018 jsou postupem podle § 17 zákona o státní službě. Jde o úpravu schválené systemizace ještě před nabytím její účinnosti a nikoli o změnu systemizace podle § 18 zákona o státní službě, která je změnou systemizace poté, co nabyla účinnosti. V případě materiálu schváleného usnesením vlády č. 895 se tedy nejednalo o změnu účinné systemizace, ale o úpravu dosud neúčinné systemizace na následující kalendářní rok. Žalovaný dále uvedl, že byť je synchronizace schvalování systemizace a státního rozpočtu na následující kalendářní rok žádoucí, zákon o státní službě přímou vazbu mezi schvalováním systemizace a státního rozpočtu neupravuje.

Ke třetí odvolací námitce žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že v daném případě byl návrh na úpravu systemizace s účinností od 1. 1. 2018, včetně návrhů organizační struktury předložen Ministerstvu vnitra dne 18. 12. 2017 a organizační struktura Ministerstva financí byla Ministerstvem vnitra dne 22. 12. 2017 schválena. Žalovaný posoudil všechny návrhy na změnu organizační struktury služebních úřadů (prováděných v návaznosti na úpravy systemizace), jež obdržel již ve dnech 18. – 20. 12. 2017, proto žalovaný považuje námitku žalobce, že nemohl posoudit zákonnost postupu služebního orgánu během jednoho pracovního dne, za nedůvodnou.

Ke čtvrté odvolací námitce žalovaný uvedl, že služební předpis č. 13/2017 byl zveřejněn na intranetu Ministerstva financí dne 27. 12. 2017, proto se s ním žalobce mohl řádně seznámit ještě před 28. 12. 2017, kdy si převzal prvostupňové rozhodnutí. Služební orgán v souladu s § 11 odst. 3 zákona o státní službě zajistil, aby měl účastník řízení k těmto služebním předpisům přístup. Dále žalovaný vymezil, že rozhodnutí o odvolání žalobce ze služebního místa představeného (tj. prvostupňové rozhodnutí) bylo vydáno jako první úkon v řízení podle § 165 zákona o státní službě, a tudíž nebylo povinností správního orgánu I. stupně postupovat podle § 36 odst. 3 správního řádu.

K páté odvolací námitce žalovaný poznamenal, že čl. 6 odst. 3 služebního předpisu náměstka pro státní službu č. 3/2017, který stanoví lhůtu 30 kalendářních dní před navrhovaným datem účinnosti pro předkládání návrhů na změnu systemizace na daný případ nedopadá, neboť se nejednalo o změnu již účinné systemizace, ale o úpravu dosud neúčinné systemizace na následující kalendářní rok.

Dále dle čl. 7 odst. 4 služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 3/2017 návrh organizační struktury vycházející z roční systemizace předkládá služební orgán Ministerstvu vnitra nejméně 31 kalendářních dní před plánovaným dnem nabytí účinnosti. V daném případě byl však návrh na úpravu systemizace s účinností od 1.1.2018, včetně návrhů organizační struktury předložen Ministerstvu vnitra dne 18. 12. 2017 a organizační struktura Ministerstva financí byla Ministerstvem vnitra dne 22. 12. 2017 schválena. Nedodržení pořádkových lhůt stanovených ve služebním předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu tedy nemá vliv na platnost schválené systemizace ani na zákonnost služebního předpisu č. 13/2017 vydaného v návaznosti na ni.

K šesté odvolací námitce žalovaný uvedl, že návrh na úpravu systemizace Ministerstva financí byl projednán se Základní organizací Odborového svazu státních orgánů a organizací při Ministerstvu financí dne 18. 12. 2017, přičemž zástupci této odborové organizace byli seznámeni i s dopady navrhovaných úprav na zrušení či přesuny systemizovaných služebních a pracovních míst. Jiná připomínková místa nejsou v rámci Ministerstva financí stanovena. Žalovaný souhlasil s žalobcem, že návrh služebního předpisu nebyl zaslán vedoucím podřízených služebních úřadů ve smyslu článku 5 odst. 2 písm. b) služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 3/2015, nicméně v dané souvislosti se jednalo o změny, které se týkaly výlučně Ministerstva financí, proto danou skutečnost nelze považovat za důvod pro pozastavení účinnosti služebního předpisu.

K sedmé odvolací námitce žalovaný vymezil, že Seznam změn systemizačních atributů služebních a pracovních míst Ministerstva financí ke dni 1. 1. 2018 - Dodatek č. 3, č. j. MF-11083/2017/3002-40 (dále jen „Dodatek č. 3“) je souhrnné vyjádření úpravy systemizace Ministerstva financí, jež bylo následně zasláno Ministerstvu vnitra, a tato úprava změny systemizace byla schválena vládou a promítnuta do služebního předpisu č. 13/2017. Skutečnost, že samotný dokument č. j. MF-11083/2017/3002-40 či usnesení vlády č. 895 není součástí předmětného spisového materiálu, nemá dle žalovaného vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Všechna usnesení vlády jsou po podpisu předsedy vlády zveřejňována na internetových stránkách Úřadu vlády a každý zájemce se tak může s jejich obsahem seznámit. Pokud v době vydání rozhodnutí toto usnesení vlády ještě nebylo zveřejněno, tak ho správní orgán I. stupně ani nemohl učinit součástí spisového materiálu, což ovšem nic nemění na skutečnosti, že správnímu orgánu I. stupně byl znám obsah tohoto usnesení, a po jeho schválení tedy mohl předmětné rozhodnutí vydat.

Žalovaný se rovněž neztotožnil s tvrzením žalobce, že mu správní orgán I. stupně odepřel nahlédnutí do spisového materiálu, neboť začerněný dokument Dodatek č. 3 je součástí spisového materiálu a přístup k tomuto dokumentu, ačkoliv se zde nachází v upravené podobě, nebyl žalobci odepřen.

Dále žalovaný konstatoval skutečnost, že správní orgán I. stupně nepřesně v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že usnesením č. 895 byl schválen návrh systemizace služebních a pracovních míst v Ministerstvu financí, neboť tento návrh byl schválen již usnesením vlády č. 737 ze dne 23. 10. 2017 a usnesení č. 895 bylo poslední, kterým byla prováděna dílčí úprava dosud neúčinné systemizace. Formulační nepřesnost v textu odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nicméně nemůže mít vliv na jeho zákonnost, neboť na předmětné usnesení vlády bylo odkázáno správně v tom smyslu, že právě na základě tohoto usnesení došlo ke zrušení služebního místa, na které byl účastník řízení jmenován.

K poslední odvolací námitce žalovaný uvedl, že k rozšíření věcné působnosti stávající sekce 05 - Daně a cla došlo na základě věcně příbuzných agend. Činnost odboru 34 – Státní dozor nad hazardními hrami souvisí s agendou odboru 32 – Daňová legislativa, a to například v rámci související legislativní a metodické činnosti, analýzy a přípravy legislativních opatření v oblasti elektronické evidence tržeb ve vazbě na provozovatele hazardních her, dohledu nad dodržováním regulace v oblasti boje proti praní špinavých peněz, rozdělování podílů obcí na hrubém výnosu daně z hazardních her apod.

O účelovost postupu správního orgánu I. stupně nejde dle názoru žalovaného ani v souvislosti s vyhlášením výběrového řízení na nově vzniklé služební místo náměstka pro řízení sekce 09 - Právní a majetek státu, neboť dne 22. 12. 2017 byla schválena organizační struktura Ministerstva financí, a bylo tak zřejmé, že předmětné služební místo dne 1. 1. 2018 vznikne. Ke lhůtě pro podávání žádostí ve výběrovém řízení žalovaný uvedl, že podle § 164 odst. 1 věty druhé zákona o státní službě nesmí být lhůta pro podávání žádostí podle § 24 odst. 3 a 4 tohoto zákona kratší než 10 dnů (nikoli 10 pracovních dnů). Lhůta pro podávání žádostí ve výběrovém řízení na uvedené služební místo byla stanovena na 11 dnů, a lze tedy konstatovat, že toto výběrové řízení bylo vyhlášeno v souladu se zákonem o státní službě.

Žalobce v prvním žalobním bodě předně namítl, že správní orgán I. stupně odkázal v prvostupňovém rozhodnutí na Dodatek č. 3, který však neobsahuje výslovné ustanovení o tom, že se k nějakému určitému datu předmětné služební místo ruší. Žalovaný naproti tomu v napadeném rozhodnutí odkázal na služební předpis č. 13/2017, kde je sice ustanovení o tom, že se ruší sekce 03 – Majetek státu v Ministerstvu financí, ale není tam řečeno, že by se rušilo služební místo náměstka pro řízení této sekce. Podle názoru žalobce tak ani příslušné správní orgány neměly jasno, čím a zda vůbec bylo předmětné služební místo zrušeno. Ke zrušení konkrétního služebního místa žalobce nedošlo ani samotným usnesením č. 895, neboť tímto usnesením byla schválena pouze úprava systemizace dle přeložených tabulkových příloh č. 1 a č. 2 k části III materiálu č. j. 1316/17, z nichž pro Ministerstvo financí plynou pouze celkové počty služebních míst přestavených a ostatních státních zaměstnanců v jednotlivých platových třídách.

Žalobce dále popsal, že nebyly splněny podmínky pro jeho odvolání ze služebního místa představeného podle § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě, neboť absentovalo řádné zrušení služebního místa představeného. Žalobce má za to, že nezbytným předpokladem pro odvolání ze služebního místa podle zákona o státní službě je skutečnost, že v okamžiku rozhodnutí o odvolání již došlo ke zrušení příslušného služebního místa; nestačí, aby bylo zrušení služebního místa plánováno či připraveno. V případě žalobce však služební místo představeného nebylo ke dni 27. 12. 2017 zrušeno, ale stále existovalo, neboť úprava systemizace byla schválena až s účinností k 1. 1. 2018.

V druhém žalobním bodě žalobce namítl nezákonnost zrušení služebního místa představeného z důvodu nezákonným způsobem provedené úpravy systemizace služebních míst usnesením č. 895 a nezákonným způsobem provedené změny organizační struktury služebním předpisem č. 13/2017.

Žalobce byl přesvědčen, že úprava systemizace schválená usnesením č. 895 nebyla provedena řádným a zákonným způsobem. Usnesení č. 895 schválila vláda s omezenou legitimitou, které nebyla nikdy vyslovena důvěra Poslaneckou sněmovnou. Systemizaci nelze dle žalobce navrhnout a schválit seriózně a s cílem zlepšení výkonu působnosti služebního úřadu, aniž by návrhu předcházela analýza dosavadního stavu, hodnocení případných nedostatků, rozbor možných řešení, co konkrétně se neosvědčilo, jaké problémy vznikaly ani proč má být nové uspořádání lepší. Dále žalobce uvedl, že návrh systemizace má být předkládán společně s návrhem státního rozpočtu. V případě úprav systemizace schválených usnesením č. 895 však tato provázanost dodržena nebyla, neboť státní rozpočet byl schválen již dříve před úpravami systemizace. Žalobce měl rovněž za to, že pro úpravy systemizace není dán zákonný podklad, když zákon o státní službě zná jen „řádnou“ systemizace pro následující kalendářní rok (§ 17) a změnu systemizace poté, co nabyla účinnosti (§ 18).

Žalobce měl dále za to, že vydání služebního předpisu č. 13/2017 bylo v rozporu s § 19 zákona o státní službě, dle kterého se návrh organizační struktury služebního úřadu nebo její změny předkládá Ministerstvu vnitra k vyjádření, resp. schválení. Žalobce dále odkázal na odvolání a uvedl, že žalovaný nedodržení služebních předpisů při vydání služebního předpisu č. 13/2017 bagatelizoval.

Ve třetím žalobním bodě žalobce předně namítal nepřezkoumatelnost prvostupňového a napadeného rozhodnutí, která nejsou dostatečně srozumitelně a přezkoumatelně odůvodněna. Z napadeného rozhodnutí nelze přezkoumat skutečnost, zda bylo služební místo žalobce zrušeno, natož aby bylo možno posoudit, zda se tak stalo zákonným způsobem. Změna organizační struktury, její podstata a důvody, pro které k ní mělo být přistoupeno, jsou specifikovány jen obecnými proklamacemi o racionalizaci a efektivitě řízení, popř. je odkazováno na jiné materiály, které však srozumitelné a přesvědčivé zdůvodnění změn organizační struktury také neobsahují.

Žalobce dále ve třetí žalobní námitce poukazoval na vady řízení, kdy se domníval, že správní spis byl vytvořen až dodatečně poté, co žalobce projevil dne 29. 12. 2017 zájem do něj nahlédnout. Žalobce měl dále za to, že správní spis nebyl kompletní a on se proto nemohl proti prvostupňovému dostatečně bránit. Následně žalobce uvedl, že mu nebylo oznámeno zahájení správního řízení a prvostupňové rozhodnutí bylo prvním úkonem v řízení.

Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce namítal účelovost úpravy systemizace a účelovost změny organizační struktury Ministerstva financí. Žalobce byl přesvědčen, že úpravou systemizace byly sledovány jiné cíle, než zajištění lepšího výkonu působnosti Ministerstva financí ve smyslu § 17 zákona o státní službě, konkrétně cíle personální a osobní, kdy úprava systemizace a na ni navazující změna organizační struktury měly jen vytvořit zdánlivý podklad pro odvolání vybraných osob z jejich služebních míst představených. Žalobce poukázal na rozhovor s tehdejší ministryní financí A. S. (dále jen „tehdejší ministryně financí“), která měla již dne 13. 12. 2017 žalobci sdělit, že jeho setrvání ve funkci náměstka nepokládá za udržitelné. Žalobce má za to, že organizační změny byly provedeny nekoncepčně, neracionálně, bez předchozí analýzy a zhodnocení dosavadního stavu, bez formulace konkrétních cílů a bez konkrétního zdůvodnění změn, což dokládal zejm. na příkladě přesunu odboru 34 – Státní dozor nad hazardními hrami do podřízenosti sekce 05 – Daně a cla.

Žalobce dále podotkl, že nejen na Ministerstvu financí, ale i na jiných ministerstvech byly úpravou systemizace schválené usnesením č. 895 a s ním souvisejícími organizačními změnami dotčeni převážně lidé, kteří patří mezi členy a sympatizanty politických stran nezastoupených v nové vládě jmenované 13. 12. 2017, zejména strany KDU-ČSL a ČSSD.

V závěru žalobce odkázal na správní žalobu (včetně v ní uvedených důkazů) podanou žalobcem dne 22. 2. 2018 a doplněnou dne 27. 2. 2018, kterou napadl úpravu systemizace schválenou usnesením č. 895, jež je projednávána u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3A 65/2018 a 3A 87/2018.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě popsal dosavadní stav věci a úvodem obecně uvedl, že podle jeho názoru bylo napadené rozhodnutí vydáno v souladu s právními předpisy. Žalovaný plně odkázal na spisový materiál a na obsah napadeného rozhodnutí s tím, že námitky uplatněné v žalobě považuje za nedůvodné a neprokazující nezákonnost či nesprávnost napadeného rozhodnutí či řízení, které jeho vydání předcházelo.

K první námitce žalobce týkající se údajné absence řádného zrušení služebního místa představeného, žalovaný uvedl, že všechny úpravy systemizace schválené vládou před nabytím její účinnosti od 1. 1. 2018 včetně materiálu schváleného usnesením č. 895 jsou postupem podle § 17 zákona o státní službě a nikoli změnou systemizace podle § 18 zákona o státní službě. Na základě této systemizace (po její třetí úpravě) došlo ke zrušení služebního místa představeného, na kterém byl jmenován žalobce, což správní orgán I. stupně promítl do služebního předpisu č. 13/2017, v němž se v bodě I. 18. ruší sekce 03 - Majetek státu v Ministerstvu financí, čímž dochází ke zrušení služebního místa náměstka pro řízení sekce 03 - Majetek státu Ministerstva financí. Žalovaný připustil, že ve služebním předpisu č. 13/2017 není výslovně uvedeno, že se předmětné služební místo ruší, nicméně je podle jeho názoru zcela zřejmé, že při zrušení celé sekce současně dochází i ke zrušení služebního místa náměstka pro řízení dané sekce, neboť existence služebního místa náměstka pro řízení zaniklé sekce by zcela postrádala logiku. Součástí návrhu systemizace, který služební orgán předkládá Ministerstvu vnitra, je komentář s odůvodněním návrhu a popis původního a navrhovaného stavu, v němž je mimo jiné uvedeno, že hlavní změnou v Ministerstvu financí je redukce původních osmi sekcí na šest, a dále mimo jiné to, že se slučuje sekce právní se sekcí majetek státu a ruší se 4 odbory, které byly do těchto sekcí začleněny. Žalovaný netvrdí, že samotným přijetím usnesení č. 895 došlo ke změně organizační struktury Ministerstva financí, nýbrž to, že tato změna, jež byla promítnuta do služebního předpisu č. 13/2017, byla patrná již z komentáře návrhu systemizace, přičemž tento komentář byl součástí vládou schváleného materiálu.

Žalovaný se ztotožnil s tvrzením žalobce, že ke zrušení jeho služebního místa došlo až ke dni 1. 1. 2018. To ovšem dle jeho přesvědčení nebránilo služebnímu orgánu vydat rozhodnutí o odvolání žalobce ze služebního místa před tímto datem, tedy v době, kdy předmětné služební místo ještě existovalo, neboť bylo zřejmé, že k uvedené změně od 1. 1. 2018 skutečně dochází.

S námitkami žalobce uvedenými pod druhým žalobním bodem ohledně nezákonné změny systemizace se žalovaný dle svého vyjádření řádně vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z § 17 zákona o státní službě podle názoru žalovaného nevyplývá, že by již jednou schválená systemizace na následující kalendářní rok nemohla být změněna a že se již neměnné systemizace nemohou dotknout jakékoliv úpravy. Cílem úprav systemizace bylo i uspořádání organizační struktury Ministerstva financí s cílem racionalizovat vykonávané činnosti a zvýšit efektivitu řízení se zřetelem na logickou návaznost souvisejících agend. Hlavní změnou v Ministerstvu financí byla především redukce celkového počtu sekcí z původních 8 na 6 sekcí, čímž došlo ke snížení počtu náměstků pro řízení sekcí a přeskupení jednotlivých útvarů mezi nově vzniklé sekce.

Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval i otázkou, zda mohla být úprava systematizace přijata vládou, které nebyla vystavena důvěra Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. K tomu žalovaný uvedl, že vláda byla řádně jmenována prezidentem republiky, schvalování systemizace spadá do kompetence vlády jako vrcholného orgánu moci výkonné a schválení systemizace není nutně krokem nevratným. Systemizaci lze za podmínek stanovených zákonem o státní službě dále měnit. Žalovaný v této souvislosti zdůraznil princip nutnosti permanentního působení moci výkonné, kdy v právním státě není žádoucí, aby kterákoliv moc ve státě nebyla po určitou dobu svým vrcholným orgánem vykonávána.

Námitkami žalobce týkajícími se schválení organizační struktury Ministerstva financí se žalovaný dle svého vyjádření rovněž řádně zabýval již v napadeném rozhodnutí. Služební orgán předložil žalovanému návrh organizační struktury, jenž odpovídal navrhované změně systemizace předložené vládě, přičemž tato organizační struktura byla schválena až ve chvíli, kdy vláda schválila předmětné usnesení. Vzhledem k tomu, že žalovaný schválil organizační strukturu Ministerstva financí, nemusel již schvalovat samotný služební předpis č. 13/2017, v němž byla změna organizační struktury promítnuta.

K námitce žalobce, že k úpravě systemizace usnesením č. 895 došlo až po schválení návrhu státního rozpočtu pro rok 2018, žalovaný uvedl, že byť je synchronizace schvalování systemizace a státního rozpočtu na následující kalendářní rok žádoucí, zákon o státní službě žádnou přímou vazbu mezi schvalováním systemizace a státního rozpočtu neupravuje. Případné změny lze řešit rozpočtovým opatřením. Již v rámci napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že úprava systemizace služebních a pracovních míst s účinností od 1. 1. 2018 neobsahovala ani změny v počtech služebních a pracovních míst ani změny objemů finančních prostředků. Uvedené ukazatele, které byly schváleny usnesením vlády č. 737 ze dne 23. 10. 2017, se tedy nezměnily.

Ke třetí skupině žalobních námitek, konkrétně k námitce žalobce, že správní spis týkající se jeho odvolání ze služebního místa představeného byl vytvořen až dodatečně, žalovaný uvedl, že pro toto své tvrzení žalobce nepředložil žádné důkazy. Ve spisovém materiálu, jenž byl žalovanému poskytnut služebním orgánem, byly obsaženy relevantní podklady pro vydání předmětného rozhodnutí. Skutečnost, že usnesení č. 895 není součástí spisového materiálu, nemůže mít dle názoru žalovaného vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť všechna usnesení vlády jsou po podpisu předsedy vlády zveřejňována na internetových stránkách Úřadu Vlády ČR, a každý zájemce se tak může s jejich obsahem seznámit.

Žalovaný se v napadeném rozhodnutí rovněž zabýval otázkou seznámení účastníka řízení se změnou organizační struktury Ministerstva financí, když uvedl, že služební předpis č. 13/2017 byl zveřejněn na intranetu Ministerstva financí dne 27. 12. 2017, proto se s ním žalobce mohl řádně seznámit ještě před 28. 12. 2017, kdy si převzal napadené rozhodnutí.

Žalovaný se neztotožnil ani se čtvrtou skupinou námitek, tj. namítanou účelovostí provedené úpravy systemizace a změny organizační struktury. Námitky žalobce týkající se vytvoření odboru 72 - Státní majetek a přesunu odboru 34 - Státní dozor nad hazardními hrami do podřízenosti sekce 05 - Daně a cla jsou dle názoru žalovaného pro posouzení zákonnosti odvolání žalobce ze služebního místa představeného zcela irelevantní. Komunikace žalobce a tehdejší ministryně financí není žalovanému známa. Žalobce podle mínění žalovaného rovněž nijak neprokázal, že by motivem úpravy systemizace bylo, aby se dotkla převážně členů a sympatizantů strany KDU-ČSL, popř. ČSSD.

Při ústním jednání u městského soudu dne 23. 6. 2021 zástupkyně žalobce odkázala na písemné vyhotovení žaloby, přičemž jednotlivé žalobní body podrobně shrnula. Zejména poukázala na to, že před vydáním prvostupňového rozhodnutí ze dne 27. 12. 2017 nedošlo ke zrušení služebního místa žalobce. Žalobce byl odvolán ke dni 31. 12. 2017, avšak systematizace, stejně jako služební předpis č. 13/2017, byla účinná až od 1. 1. 2018. Dále zopakovala, že služební místo žalobce nebylo zrušeno zákonným způsobem. Správní spis neobsahoval podklady, na které prvostupňové rozhodnutí odkazovalo. Odůvodnění obou správních rozhodnutí bylo kusé, nelogické, nesrozumitelné a nebylo z nich zřejmé ani to, kdo, kdy a čím rozhodl o zrušení služebního místa. Systemizace a změna organizační struktury byly provedeny účelově a diskriminačně, jejich skutečným cílem bylo zbavit se konkrétních státních zaměstnanců a provést personální změny z politických důvodů.

Žalovaný u jednání soudu setrval na svém stanovisku vyjádřeném v odůvodnění napadeného rozhodnutí a ve vyjádření k žalobě a navrhl zamítnutí žaloby. Zdůraznil, že pokud služební místo bylo zrušeno k 1. 1. 2018, pak den 31. 12. 2017 byl posledním dnem, kdy místo existovalo a současně posledním dnem žalobce v dané funkci. Dále poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2020, č. j. 4 Ads 423/2019–70, který je možno vztáhnout i na projednávaný případ. Uvedl, že systemizace sledovala legitimní cíl, napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem.

Při jednání byl žalobci dán prostor k vyjádření, v rámci kterého se žalobce soustředil na vylíčení skutečností souvisejících se čtvrtým okruhem žalobních námitek. Popsal historii svého fungování na Ministerstvu financí, zdůraznil, že systemizací účinnou od 1. 1. 2018 nebyl sledován legitimní cíl v podobě zlepšení efektivity nebo racionality služebních míst na Ministerstvu financí, ale bylo naprosto zjevné, že se jednalo o způsob, jak se zbavit lidí, kteří byli spojeni s jiným politickým směrem. V rámci této akce byla zrušena např. také sekce IT na Ministerstvu financí, která byla o několik měsíců později opět zřízena, což rovněž dokládá účelovost změn.

Soud neprováděl žalobcem navržené dokazování jeho osobním spisem a služebním hodnocením, jelikož skutečnosti, které mají být těmito důkazy prokázány, jsou s ohledem na níže rozvedený právní názor soudu irelevantní. Soud rovněž neprováděl dokazování listinami, označenými žalobcem na č. l. 4 spisu, neboť tyto jsou součástí správního spisu, z něhož soud při přezkumu napadeného rozhodnutí obligatorně vychází. Soud neprovedl ani důkazy označené žalobcem při ústním jednání (nahrávka rozhovoru žalobce s tehdejší ministryní financí včetně orientačního přepisu rozhovoru, vyjádření premiéra A. B. (dále jen „tehdejší premiér“) pro ČT 24 k případu žalobce, výslech bývalého ministra I. P. (dále jen „tehdejší ministr financí“), výslech tehdejšího státního tajemníka v Ministerstvu financí J. S. (dále jen „tehdejší státní tajemník“), výslech tehdejšího zaměstnance Ministerstva financí J. K. (dále jen „tehdejší zaměstnanec MF“), neboť je pro posouzení důvodnosti žaloby shledal nadbytečnými.

V odůvodnění rozsudku ze dne 22. 6. 2021, č. j. 9Ad 10/2018–52 (dále jen „zrušený rozsudek“) městský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 15. 9. 2020, č. j. 4Ads 423/2019–70, konstatoval, že způsob schválení příslušné úpravy systemizace a organizační struktury služebního úřadu jako podkladů pro vydání rozhodnutí o odvolání žalobce ze služebního místa představeného odpovídá požadavkům stanoveným v zákoně o státní službě. Městský soud neshledal namítanou nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí, neboť správní orgány své závěry přezkoumatelně zdůvodnily a jejich úvahy zachycené v odůvodnění rozhodnutí mají dostatečnou oporu ve správním spisu.

Městský soud přisvědčil žalobci, že § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě vyžaduje, aby v době odvolání ze služebního místa toto místo již bylo zrušeno, nepostačuje, aby bylo jeho zrušení plánováno či připraveno. K úpravě systemizace služebních a pracovních míst na rok 2018 došlo s účinností od 1. 1. 2018, také Seznam změn systemizačních atributů služebních a pracovních míst MF ke dni 1. 1. 2018 je výčtem k tomuto datu a služební předpis č. 13/2017 nabyl účinnosti dne 1. 1. 2018. Městský soud zdůraznil, že ke dni vydání rozhodnutí státního tajemníka žádný ze závazných podkladů pro rozhodnutí ve věcech státní služby nebyl účinný a nemohl vyvolávat právní následky. Služební místo představeného, na kterém byl zařazen žalobce, ke dni 27. 12. 2017 nepochybně existovalo. Vzhledem k jednoznačné dikci ustanovení § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě nepostačuje, aby bylo zrušení služebního místa plánováno či bylo připraveno. V projednávané věci se žalobce o tom, že bude jím zastávané služební místo zrušeno, dozvěděl až dne 28. 12. 2017, kdy prvostupňové rozhodnutí, které bylo vydáno v souladu s § 165 zákona o státní službě jako první úkon v řízení, osobně převzal. Organizační změna, ze které mělo vyplynout zrušení služebního místa představeného zastávaného žalobcem, ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí ani ke dni 31. 12. 2017, k němuž byly účinky odvolání žalobce ze služebního místa představeného vztaženy, účinná nebyla. K odvolání žalobce ze služebního místa představeného tak došlo dříve, než systemizace nabyla účinnosti, tedy v době, kdy služební místo, na němž byl žalobce zařazen, ještě existovalo. Podmínky pro odvolání žalobce ze služebního místa představeného podle § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě tedy nebyly splněny. Městský soud připomněl, že § 17 odst. 3 zákona o státní službě nevylučuje pozdější úpravy již schválené systemizace, a konstatoval, že i z tohoto důvodu bylo rozhodnutí o odvolání žalobce ze služebního místa dne 27. 12. 2017 přijato v rozporu s § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě. V období od 29. 11. 2017 do 22. 12. 2017 došlo ke třem úpravám již schválené systemizace, a nebyla tak vyloučena obava žalobce, že ani úprava systemizace provedená usnesením vlády č. 895 ze dne 22. 12. 2017 není definitivní.

NSS ke kasační stížnosti podané žalovaným zrušil rozsudkem ze dne 21. 11. 2023, č. j. 3Ads 245/2021–69 shora uvedený rozsudek Městského soudu ze dne 22. 6. 2021, č. j. 9Ad 10/2018–52 (dále jen „zrušující rozsudek“). K námitkám žalovaného (stěžovatele) týkajícím se výkladu § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě NSS uvedl, že účinky odvolání představeného z jeho služebního místa podle tohoto ustanovení nesmí nastat dříve než samotné zrušení služebního místa představeného, mohou však nastat později. Jinými slovy, musí platit, že v okamžiku, kdy nastanou účinky odvolání, již došlo ke zrušení služebního místa představeného. Nejvyšší správní soud dále poznamenal, že pokud správní orgán I. stupně rozhodl, že se žalobce odvolává ze služebního místa představeného dnem 31. 12. 2017, v kontextu odůvodnění jeho rozhodnutí a s ohledem na žalobci známé datum nabytí účinnosti nové systemizace a navazující změny organizační struktury to znamená, že žalobcova služba na daném služebním místě skončí uplynutím tohoto dne.

Nejvyšší správní soud souhlasil s žalovaným, že z hlediska zákona není podstatné, s jakým časovým předstihem se žalobce o zrušení služebního místa představeného a o svém odvolání dozvěděl. Ze zákona o státní službě ani z jiného právního předpisu nevyplývá, že by měl odvolávaný státní zaměstnanec dostat nějaký prostor pro adaptaci na vzniklou situaci. Nejvyšší správní soud dále ve zrušujícím rozsudku zdůraznil, že státní zaměstnanec je dostatečně chráněn tím, že v případě odvolání ze služebního místa představeného má být převeden na jiné služební místo [§ 61 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě] nebo zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů (§ 62 odst. 1 zákona o státní službě). Pokud tedy nedojde k převedení na jiné služební místo, může být státní zaměstnanec až na dobu 6 měsíců zařazen mimo výkon služby a po tu dobu pobírat 80 % svého dosavadního měsíčního platu (§ 62 odst. 2 zákona o státní službě). Služební poměr státního zaměstnance, pokud se on sám nerozhodne jinak, tudíž pokračuje a musí trvat nejméně 6 měsíců po jeho odvolání ze služebního místa představeného, což je podle názoru Nejvyššího správního soudu dostatečně dlouhá doba k tomu, aby si státní zaměstnanec nalezl jiné vhodné služební místo, případně místo mimo státní službu.

NSS proto závěrem zrušujícího rozsudku konstatoval, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 27. 12. 2017, jímž byl žalobce uplynutím dne 31. 12. 2017 odvolán ze služebního místa představeného, které bylo zrušeno v důsledku nové systemizace a navazující změny organizační struktury účinných od 1. 1. 2018, není v rozporu s § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě. Právní názor městského soudu, že podmínky tohoto ustanovení nebyly splněny, neboť jednou z nich je, aby služební místo v okamžiku vydání rozhodnutí o odvolání státního zaměstnance již bylo zrušeno, tak dle NSS není správný.

Právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku je městský soud podle § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán.

Při jednání konaném dne 28. 2. 2024 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích. Zástupkyně žalobce uvedla, že trvá na všech důkazech navrhovaných od počátku řízení. Žalovaný k důkazním návrhům žalobce konstatoval, že je považuje za nadbytečné. Soud jednání za účelem zajištění účasti žalobce, jehož účastnický výslech byl rovněž navrhován, a z důvodu rozhodnutí o zbývajících důkazních návrzích odročil.

K odročenému jednání konanému dne 17. 4. 2024 byl předvolán žalobce, jenž se z účasti u předchozího jednání omluvil, a dále jako svědci na základě návrhu žalobce byli předvoláni k výslechu a vyslechnuti tehdejší ministr financí, tehdejší státní tajemník a tehdejší zaměstnanec MF. Pro stručnost, přehlednost a věcnost soud uvádí v písemném vyhotovení rozsudku pouze pasáže z jejích výpovědí, které mohou mít relevanci k nyní posuzované věci či k dokreslení nyní posuzovaných skutečností.

Z výslechu žalobce soud zjistil následující skutečnosti: Žalobce byl v roce 2014 jmenován do funkce náměstka pro řízení sekce majetku státu jakožto nominant KDU-ČSL. Vztah žalobce s tehdejším premiérem byl z počátku „poměrně slušný“. Později se však začaly vyskytovat zásadní rozepře, především ohledně činnosti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v oblasti odprodeje některých nemovitostí. Dále žalobce uvedl, že tehdejší ministr financí se poměrně pravidelně scházel se svým tehdejším premiérem, přičemž několikrát tehdejší ministr financí žalobce upozornil na to, že tehdejší premiér na něj tlačí, aby se žalobce zbavil, což podle jeho vlastních slov tehdejší ministr financí odmítal, neboť byl s prací žalobce spokojený. Žalobce dále uvedl, že jeho součinnost s tehdejší ministryní financí (která před svým působením na pozici ministryně vedla na Ministerstvu financí sekci 05 – Daně a cla – pozn. soudu) byla velmi špatná. Z výpovědi žalobce soud dále zjistil, že tehdejší státní tajemník žalobce na podzim roku 2017 upozornil, že tehdejší premiér dal pokyn k tomu, aby se žalobce jakýmkoli způsobem zbavil. Žalobce dále shrnul průběh jednání ze dne 13. 12. 2017 mezi tehdejší ministryní financí, tehdejším státním tajemníkem a žalobcem. Následně žalobce vymezil, že o rozhodnutí o jeho odvolání ze služebního místa představeného se poprvé dozvěděl od tehdejšího státního tajemníka, který mu předal prvostupňové rozhodnutí a sdělil žalobci, že se mu nepodařilo tehdejší ministryni financí žádným způsobem obměkčit. Žalobci byla nabídnuta jiná místa, na konkrétní služební místa si již nevzpomněl. Následně žalobce konstatoval, že syn čelního manažera z holdingu A. byl instalován do funkce náměstka (nově zřízené sekce 09 – pozn. soudu) a po nějaké době se zjistilo, že výkon takto robustní sekce s nesouvisejícími agendami byl pro jednoho náměstka – vrchního ředitele sekce neúnosný a sekce byla se stejným odůvodněním zvýšení efektivity rozdělena. Žalobce závěrem uvedl, že tehdejší premiér měl jmenný seznam osob, kterých se chtěl systemizací zbavit – náměstci, kteří byli původně nominováni za KDU-ČSL. Žalobce uvedl, že nikdy nebyl členem žádné politické strany, na MF byl nominantem za KDU-ČSL.

Z výslechu tehdejšího ministra financí soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti vztahující se k projednávané věci, zejm. k usnesení č. 895 a ke služebnímu předpisu č. 13/2017, neboť svědek si na projednávání systemizace pro rok 2018 nepamatoval a vůbec o ní nevěděl. Tehdejší ministr financí uvedl, že neměl důvod vyhrazovat se negativně k práci žalobce. Dále konstatoval, že tehdejší premiér neměl s Ministerstvem financí nic společného, proto s ním tehdejší ministr financí žádné věci nekonzultoval.

Z výslechu tehdejšího státního tajemníka soud zjistil, že úprava systemizace provedená usnesením č. 895 nebyla změna, která by měla standartní dlouhodobou přípravu, ale byla reálně změnou mezi dvěma vládami, kdy jedna nedostala důvěru a druhá přicházela. Na dotaz k práci žalobce tehdejší státní tajemník uvedl, že nemůže vytknout asi vůbec nic. „Byl to komunikativní náměstek. Co se týká vztahu se služebním orgánem bezproblémový.“ Následně tehdejší státní tajemník popsal průběh přípravy systemizace a uvedl, že „standartně se systemizace k 1. 1. daného roku začíná reálně připravovat … s finalizací rozpočtu, to znamená léto toho předchozího roku nebo toho roku, ve kterém předkládáte tu změnu, aby byla od 1. 1. účinná.“ K dotazu na soulad úpravy systemizace s rozpočtem tehdejší státní tajemník uvedl, že rozpočet se schvaluje jako rámcová čísla za kapitolu, což znamená, že služební úřad má za předpokladu dodržení dalších pravidel v hranicích těchto rámcových čísel jistý manévrovací prostor. Na otázku ohledně podnětu k úpravě systematizace schválené usnesením č. 895 tehdejší státní tajemník uvedl, že si žádný konkrétní impuls nepamatuje, ale že za něj by bylo preferováno, kdyby se na poslední chvíli žádná systemizace na konci roku ve vypjatých časových lhůtách nečinila. Dále tehdejší státní tajemník uvedl, že tehdejší ministryně financí měla heslo „hodně indiánů málo náčelníků“ a na Ministerstvu financí byla dlouhodobá snaha zužovat strukturu ve smyslu rušení malých oddělení. Následně tehdejší státní tajemník vymezil, že státní tajemník připravuje systemizaci, ale zároveň to ne nutně znamená, že s ní musí stoprocentně souhlasit. K dotazu, zda s úpravou systemizace souhlasil uvedl: „[ř]eknu vám to na nějaké alegorii. Když se mě jeden bývalý ministr zeptal, jestli jako budu řídit další sekci v pořadí už třetí na jiném ministerstvu, tak jsem měl taky jenom dvě možnosti. Buď souhlasit anebo odejít.“ Dále uvedl, že státní tajemník kontroluje zákonné požadavky na systemizaci a na její budoucí dopady a změny. Na další otázky ke vztahu tehdejší ministryně financí a žalobce tehdejší státní tajemník uvedl, že si neuvědomuje žádný otevřený konflikt z doby, kdy byla tehdejší ministryně financí náměstkyní a žalobce byl náměstek. Tehdejší státní tajemník rovněž vyjádřil svoji preferenci, že méně náměstků je lepší než více náměstků. Na schůzku tehdejšího státního tajemníka s tehdejším premiérem (viz výpověď žalobce), po které měl tehdejší státní tajemník informovat žalobce, si tehdejší státní tajemník nevzpomněl. K otázce na časovou náročnost systemizací uvedl, že rozdíl v časové náročnosti jde ruku v ruce s množstvím změn, které se v daném dodatku dělají, kdy první systemizace je vždycky největší a nejnáročnější. Je nejobsáhlejší ve smyslu, že se musí připravit a projít všechna služební místa. Naproti tomu další, dodatkové systematizace obsahující změnu na jednom služebním úřadu, jsou samozřejmě diametrálně jednoduší. Úprava systemizace schválená usnesením č. 895 proběhla dle tehdejšího státního tajemníka i přes její rychlost v souladu s právními předpisy.

Z výslechu tehdejšího zaměstnance MF a písemného doplnění jeho výslechu ze dne 19. 4. 2024 soud zjistil, že dle tehdejšího zaměstnance MF byla spolupráce tehdejšího premiéra a žalobce vnímána zprvu jako „velice pohodová“. Od chvíle, kdy na Ministerstvo financí nastoupila tehdejší ministryně financí se dle bývalého zaměstnance MF situace zhoršila a začaly se objevovat kauzy, které bývalý zaměstnanec MF označil za jednoznačně korupční. Dále soud zjistil, že na schůzku mezi žalobcem, tehdejší ministryní financí a tehdejším státním tajemníkem vybavil žalobce nahrávacím zařízením právě tehdejší zaměstnanec MF, který se ale schůzky dne 13. 12. 2017 sám osobně neúčastnil, pouze na ni žalobce dovedl. Tato schůzka proběhla dle bývalého zaměstnance MF kolem desáté hodiny večerní v den jmenování tehdejší ministryně financí do funkce. Ostatní skutečnosti uvedené tehdejším zaměstnancem MF při výslechu se týkaly jednak dopadu úpravy systemizace na jeho osobu, dozvěděl se je pouze zprostředkovaně nebo neměly pro nyní posuzovanou věc relevanci.

Při jednání dne 26. 4. 2024 soud provedl další žalobcem navržené důkazy: listinný důkaz informací o aktuální organizační struktuře Ministerstva financí dostupné na webových stránkách Ministerstva financí – založené na č. l. 103-107 soudního spisu, důkaz audiozáznamem z jednání dne 13. 12. 2017 mezi tehdejší ministryní financí, tehdejším státním tajemníkem a žalobcem a důkaz audiozáznamem vyjádření tehdejšího premiéra v ČT24 dne 18. 12. 2017.

Tehdejší premiér v záznamu z ČT24 ze dne 18. 12. 2017 uvedl, že „problém je, že tam nebyl zvládnut ten klíčový projekt … monitorovací systém toho hazardu, a to je samozřejmě velká chyba a právě … to byla odpovědnost pana náměstka.“

V audiozáznamu z jednání ze dne 13. 12. 2017 mezi tehdejší ministryní financí, tehdejším státním tajemníkem a žalobcem tehdejší ministryně financí uvedla: „snížím počty sekcí, a to o dvě. Zruším sekci IT, která je stejně dlouhodobě neobsazená a jak funguje je k ničemu, a že zruším sekci 03, kterou řídíte, a to z jasných důvodů, protože ta sekce, jak se jeví, je slepená z nesourodých agend. Já osobně si myslím, že hazard patří systémově spíš do sekce 05 a provázat to s touto agendou vidím jako smysluplné. Co se týče těch dalších agend, které tam máte, majetek a ekologické věci, tak si myslím, že to jsou předně právní věci.“ Dále tehdejší ministryně financí vymezila, že bude vypsáno „výběrové řízení na obsazení náměstka této nově vzniklé sekce. Dostanete šanci přihlásit se vy, dostane šanci se přihlásit pan kolega L. a kdokoliv třetí, čtvrtý, pátý, šestý. Takže toto já jsem se rozhodla udělat a teď jde o to, abychom se domluvili na vašem dalším uplatnění. Já jsem se rozhodla, že pověřím řízením té sekce pana kolegu L., do vypsání výběrového řízení, […] a chci se domluvit s vámi, protože vaše místo tím pádem zaniká v důsledku této organizační struktury.“ Na dotaz tehdejšího státního tajemníka ohledně možné modifikace uvedeného záměru v čase tehdejší ministryně financí tuto možnost zavrhla. Žalobce uvedl, že „sekce právní, která tady vznikla, se vyčlenila z mojí sekce. To znamená, že to, co nyní považujete za špatně poskládaný, bylo vyčleněno ze sekce 03. To znamená, odbor 64 vznikl z odboru 45 a odbor 43 byl samostatně v sekci. Účelovost je z toho naprosto zřejmá.“ Tehdejší ministryně financí zdůvodnila, že „hazard vím, že musí přijít do daňové sekce, aby se dostal mezi lidi, kteří o tom něco vědí […] Jsou to spojené nádoby, celní a finanční správa musí spolupracovat s odborem 34, musí si vyměňovat informace a musí být v jedné skupině. Do toho se samozřejmě zapojí odbor 32 a já vidím v tom jedinou šanci na posun. […] Takže pro mě byl klíčový hazard. Když ten hazard teda vezmu a dám ho do jiné sekce, což prostě vím, že udělat musím, tak tam zůstává majetek, a to už pro mě nemá smysl, zvlášť pokud máme zefektivnit řízení na ministerstvech, aby ten majetek zůstával v jedné sekci a aby tady byla takhle maličká sekce vedle obrovských sekcí, jako je daňová a rozpočtová sekce. Takže ji prostě dám do sekce právní. A vypíšu regulérně a poctivě výběrové řízení.“ Tehdejší ministryně financí nabídla žalobci pozici uvolněného zástupce náměstka a konstatovala: „umím si představit, že byste prostě byl dvojkou někoho jiného a tomu pomohl. […] Můžete se přihlásit do výběrového řízení, neznamená to, že byste ho nemohl dělat dál, kdybyste neprošel výběrovým řízením, nabízím vám stejný plat a nabízím vám řidiče. […] Za to bych chtěla jedinou věc, abyste panu pověřenému náměstkovi pomohl s těmi agendami. Pokud to odmítnete, tak to budu také respektovat, ale já si myslím, že byste se neměl unáhlovat.“

Soud neprováděl další žalobcem navržené dokazování, jelikož skutečnosti, které měly být těmito dalšími navrženými důkazy prokázány, se nevztahují k žalobou napadenému rozhodnutí, ale zejména k průběhu výběrového řízení na pozici náměstka nově vzniklé sekce 09 (tj. důkazy: Informace o vyhlášení výběrových řízení na služební místa na MF, Dopis náměstkovi ministra vnitra pro státní službu ze dne 30. 12. 2017 a Odpověď náměstka ministra vnitra pro státní službu, č. j. MV-1876-5/OSK-208 ze dne 29. 1. 2018, Print screen vlastností služebního předpisu státního tajemníka). Dále se jednalo o důkazy, které nebyly pro posouzení věci relevantní, neboť žalobce nebyl ze služebního místa představeného odvolán z důvodu nespokojenosti s výkonem jeho práce, ale z důvodu zrušení služebního místa, které zastával (důkazy: Služební hodnocení žalobce ze dne 27. 3. 2018 a Přehled přidělených stížností a podnětů). Konečně soud neprovedl ani důkazy, které se s ohledem na důkazy již provedené staly nadbytečnými (tj. zejména e-mail žalobce tehdejší ministryni financí ze dne 18.12.2017 a orientační přepis záznamu jednání ze dne 13.12.2017).

Soud v projednávané věci vyšel mimo shora uvedené provedené důkazy rovněž z podkladů obsažených ve správním spise, včetně listin předložených žalovaným správním orgánem dne 24. 4. 2024, které soud považoval za doplnění spisového materiálu, a proto z nich jako ze spisového materiálu vycházel (úřední záznam sepsaný žalobcem ze dne 9. 11. 2017, č. j. MF-30432/2017/03-1; neanonymizované úplné znění dokumentu označeného jako „Seznam změn systemizačních atributů služebních a pracovních míst MF ke dni 01.01.2018 – Dodatek č.3“; organizační strukturu Ministerstva financí platná ke dni 31.12.2017 – organigram a komentář k návrhu systemizace služebních a pracovních míst MF s účinností od 1. 1. 2023). Jelikož správním spisem se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 - 117, č. 2383/2011 Sb. NSS), soud neprovedl ani žalobcem navržené listiny, které jsou součástí spisové dokumentace, nebo listiny, které jsou volně přístupné z veřejných zdrojů.

V rámci závěrečných řečí zástupkyně žalobce zopakovala celý průběh dokazování a shrnula, co dle jejího názoru z provedených důkazů vyplývá. Závěrem navrhla napadené rozhodnutí zrušit.

Žalovaný závěrem navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť žalobce mj. neunesl důkazní břemeno ohledně svých tvrzení.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před služebními orgány obou stupňů v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Při přezkoumání napadeného rozhodnutí městský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Městský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Ze spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti.

Rozhodnutím státního tajemníka v Ministerstvu financí ze dne 22. 12. 2015, č. j. MF-56821/2015/3002-3, byl žalobce jmenován na služební místo č. 2 představeného – náměstka pro řízení sekce 03 - Majetek státu v Ministerstvu financí zařazené do 16. platové třídy, v oborech služby Hospodaření s majetkem státu a jeho privatizace, Loterie a jiné podobné hry, Legislativa a právní činnost a Veřejné investování a zadávání veřejných zakázek.

Usnesením vlády České republiky č. 737 ze dne 23. 10. 2017 byla schválena systemizace služebních a pracovních míst na rok 2018. Předtím, než tato systemizace nabyla účinnosti (1. 1. 2018), došlo ke třem jejím úpravám, a to usnesením vlády č. 821 ze dne 29. 11. 2017, č. 874 ze dne 6. 12. 2017 a č. 895 ze dne 22. 12. 2017 – pro nyní posuzovanou věc zásadní úprava systemizace.

Dne 22. 12. 2017 přijal správní orgán I. stupně služební předpis č. 13/2017, kterým se stanoví organizační struktura Ministerstva financí účinná od 1. 1. 2018, přičemž v bodě I. 18. se ruší sekce 03 - Majetek státu v Ministerstvu financí.

Dne 27. 12. 2017 vyhotovil správní orgán I. stupně rozhodnutí č. j. MF- 35221/2017/3002-3, kterým podle § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě ke dni 31. 12. 2017 odvolal žalobce ze služebního místa představeného. Předmětné prvostupňové rozhodnutí si žalobce osobně převzal dne 28. 12. 2017.

Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání. O podaném odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že je jako nedůvodné zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

Při posouzení věci vycházel soud z následující právní úpravy:

Podle § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě ten, kdo představeného na dané služební místo jmenoval, jej z tohoto služebního místa odvolá, jen pokud došlo ke zrušení služebního místa představeného.

Podle § 17 odst. 1 zákona o státní službě systemizace vychází ze závazných pravidel pro organizaci služebních úřadů tak, aby byl zajištěn řádný výkon působnosti služebního úřadu, a stanoví pro každý služební úřad a) počet služebních míst státních zaměstnanců, kteří nejsou představenými, klasifikovaných platovými třídami, b) počet služebních míst představených klasifikovaných platovými třídami, c) objem prostředků na platy státních zaměstnanců, d) počet služebních míst, u kterých je s ohledem na ochranu veřejného zájmu nezbytným požadavkem státní občanství České republiky, e) počet služebních míst, u kterých se stanoví zákaz se po skončení služebního poměru přímo nebo nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich společníkem nebo členem v oboru, který je shodný s příslušným oborem služby, nebo být v pracovním nebo obdobném poměru k podnikateli v takovém oboru.

Podle § 17 odst. 2 zákona o státní službě návrh systemizace vypracuje Ministerstvo vnitra v dohodě s Ministerstvem financí na základě návrhů služebních orgánů, které mu je v termínu stanoveném Ministerstvem vnitra předkládají prostřednictvím příslušných ústředních správních úřadů. Při vypracování návrhu systemizace ministerstva nebo jemu podřízeného služebního úřadu se postupuje v součinnosti s příslušným členem vlády, v případě systemizace Úřadu vlády v součinnosti s vedoucím Úřadu vlády, a pokud jde o část systemizace týkající se státních zaměstnanců zařazených v útvaru podřízeném členovi vlády, s tímto členem vlády. V případě Ministerstva vnitra návrh systemizace vypracovává státní tajemník v součinnosti s ministrem vnitra, a pokud jde o část systemizace týkající se sekce pro státní službu, též v součinnosti s náměstkem pro státní službu; návrh systemizace předkládá státní tajemník.

Podle § 17 odst. 3 zákona o státní službě systemizaci schvaluje vláda na následující kalendářní rok. Návrh systemizace předkládá vládě ministr vnitra. Vláda je oprávněna upravit v souvislosti se schvalováním systemizace organizační strukturu služebního úřadu.

Podle § 18 zákona o státní službě změna systemizace poté, co nabyla účinnosti, je-li jejím důsledkem změna počtu služebních míst, objemu prostředků na platy státních zaměstnanců nebo změna platové třídy státního zaměstnance o více než jednu třídu dolů nebo o dvě třídy nahoru, je přípustná, jen dojde-li ke změně působnosti správního úřadu nebo k podstatné změně podmínek, za kterých byla systemizace schválena; ustanovení § 17 odst. 2 a 3 se použije obdobně.

Podle § 19 odst. 1 zákona o státní službě služební orgán zpracuje podle systemizace návrh organizační struktury služebního úřadu nebo její změny a prostřednictvím příslušného ústředního správního úřadu jej předloží Ministerstvu vnitra k vyjádření. Nevyjádří-li se Ministerstvo vnitra k návrhu do 30 dnů od jeho předložení, považuje se návrh za schválený. Pokud služební orgán nezohlední vyjádření Ministerstva vnitra, může Ministerstvo vnitra návrh předložit k rozhodnutí vládě, jinak se po uplynutí 15 dnů od vyjádření považuje návrh za schválený.

Podle § 19 odst. 2 zákona o státní službě nedojde-li v důsledku schválení organizační struktury nebo její změny ke skončení služebního poměru nebo odvolání ze služebního místa představeného, schvaluje organizační strukturu nebo její změnu státní tajemník nebo služební orgán v nadřízeném služebním úřadu, a není-li nadřízený služební úřad, vedoucí služebního úřadu.

Podle § 165 odst. 1 zákona o státní službě vydání rozhodnutí může být prvním úkonem v řízení, s výjimkou rozhodnutí o kárné odpovědnosti nebo skončení služebního poměru.

V prvé řadě soud ověřil, zda rozhodnutí netrpí některou z vad, jejichž existenci je povinen zkoumat z úřední povinnosti ve smyslu § 76 s. ř. s., nadto žalobce v žalobě nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí namítal. Soud proto nejprve vypořádal námitky uvedené pod třetím žalobním bodem, kterými žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro jeho nedostatečné a nepřesvědčivé odůvodnění.

Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, č. j. 2 As 37/2006 - 63, č. 1112/2007 Sb. NSS), nevypořádá se se všemi odvolacími námitkami (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008 - 71), či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005, č. 689/2005 Sb. NSS). K uvedenému soud poznamenává, že nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů musí být vyklád