6 Ads 134/2012 — Nejvyšší správní soud

1 A 45/2025- 25 - text  11 1 A 45/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce B. C. T, narozeného X, státní příslušnost: Turecká republika, trvale bytem X, t. č. umístěn v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, zastoupeného Mgr. Pavolem Mlejem, advokátem, sídlem Římská 1222/33, 120 00 Praha 2, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, P.O. BOX 78, 130 51 Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 9. 2025, č. j. CPR-17371-11/ČJ-2025-930310-V240, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce je cizinec, kterému cizinecká policie uložila správní vyhoštění na dobu 4 let, neboť při namátkové pobytové kontrole zjistila, že se prokázal padělaným dokladem totožnosti občana EU, pobýval zde bez oprávnění k pobytu a tohoto jednání se dopustil opakovaně. Žalovaná toto rozhodnutí potvrdila svým rozhodnutím, které žalobce nyní napadl žalobou. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 2. Žalobce v žalobě obecně namítl nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, a že byl zkrácen na svých právech. Odkázal na argumenty uvedené již v odvolání. Žalované vytkl, že se s těmito námitkami řádně nevypořádala a dospěla k nesprávným skutkovým i právním závěrům. Napadené rozhodnutí tak představuje nepřiměřený zásah do práv žalobce podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 3. Žalobce v této souvislosti zdůraznil, že správní orgány mechanicky aplikovaly § 119 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, aniž by individuálně zohlednily osobní, rodinné a sociální vazby žalobce v ČR (zejména jeho dlouhodobý partnerský vztah, stabilní sociální vazby, dobrovolnickou činnost ve spolku Mozaiky Platform Dialog, z. s.) a rodinné zázemí, kdy jeho otec má ve Švýcarsku udělenou mezinárodní ochranu, což dle jeho názoru potvrzuje existenci reálných obav z pronásledování. 4. Dále žalobce namítl, že správní orgány v rozporu s § 3 a § 50 správního řádu neprovedly žalobcem navržené důkazy (výslech jeho přítelkyně a svědků, předložení lékařských zpráv), které považovaly za irelevantní. Odmítly vyžádat si jejich doplnění a nezohlednily, že vyhoštění by mohlo žalobcův zdravotní stav zhoršit, čímž porušily čl. 7 Listiny základních práv a svobod a zásadu humanity dle § 2 odst. 4 správního řádu. 5. Žalobce též namítl, že závazné stanovisko a jeho potvrzení ministrem vnitra, které bylo podkladem pro napadené rozhodnutí, neodpovídá skutečnému stavu v zemi původu žalobce a je vnitřně rozporné a tudíž nepřezkoumatelné – přestože připouští mučení přívrženců hnutí Hizmet, konstatuje, že vycestování žalobce je možné. 6. Žalobce rovněž namítl nepřiměřenost uložené doby, po kterou mu nelze umožnit vstup na území; žalobce spolupracoval, projevil lítost a v ČR žije od roku 2019, opakovaně přitom usiloval o legalizaci pobytu. Žalobce dodal, že aktuálně je s ním vedeno azylové řízení o jeho žádosti. 7. Žalobce s ohledem na uvedené navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání. 8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že protiprávní jednání žalobce bylo řádně zjištěno, doloženo a dostatečně odůvodněno, včetně otázky dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Navrhla zamítnutí žaloby a plně odkázala na odůvodnění obou rozhodnutí. III. Posouzení věci Městským soudem v Praze 9. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Rozhodl o věci bez ústního jednání, neboť účastníci řízení se k výzvě soudu dle § 51 odst. 1 s. ř. s., ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud přitom neshledal ani potřebu provádět dokazování nad rámec předloženého správního spisu. 10. Žaloba není důvodná. 11. Při posuzování věci soud vycházel z následující právní úpravy. 12. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 1, 4 a 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) [p]olicie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace [dále jen „členských států EU a smluvních států“], a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, 1. prokáže-li se cizinec policii dokladem, který je padělán, anebo dokladem jiné osoby jako dokladem vlastním, 4. pobývá-li cizinec na území nebo na území [členských států EU a smluvních států], bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn, 9. porušuje-li cizinec opakovaně právní předpis, je-li vydání rozhodnutí o správním vyhoštění přiměřené porušení tímto předpisem stanovené povinnosti, nebo maří-li výkon soudních nebo správních rozhodnutí. 13. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců [p]ři posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 14. Ze správního spisu vyplynulo, že dne 8. 4. 2025 provedla hlídka cizinecké policie pobytovou kontrolu v provozovně Lider Kebab na Praze 9, kde žalobce pracoval jako obsluha. K výzvě policie žalobce předložil bulharský občanský průkaz č. 664363852 (dále jen „OP“) na jméno R. N., nar. x, st. příslušnost Bulharsko, protože však hlídka pojala podezření, že by se mohlo jednat o padělek, jelikož jistící prvky průkazu neodpovídaly originálu, žalobce zadržela a za pomoci přiložení služebních pout ho eskortovala na služebnu k dalším úkonům. Následně byl žalobce ztotožněn pod identitou uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku, a žalobce sdělil, že je to jeho skutečná totožnost. Dodal, že totožnost uvedená v předloženém OP je smyšlená pro účely padělaného dokladu. Další lustrací bylo zjištěno, že žalobce se na území ČR nachází neoprávněně. 15. Dále správní spis obsahuje úřední záznam ze dne 9. 4. 2025, dle kterého správní orgán I. stupně ověřoval nabytí právní moci usnesení o nepřiznání odkladného účinku žalobě evidované Městským soudem v Praze (pozn. soudu - nesprávně uvedeno Krajský soud v Praze) pod sp. zn. 20 Az 15/2022, a to dne 8. 8. 2023. 16. Lustrací v příslušných databázích správní orgán I. stupně ověřil, že žalobci bylo dne 16. 12. 2021 (čj. CPR-32121-21/ČJ-2021-931200-SV) uloženo správní vyhoštění se zákazem vstupu na území v délce 6 měsíců, z důvodu podle § 119 odst. 1 písm. b) bodů 3 a 4 zákona o pobytu cizinců; rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 10. 2022 a jeho platnost uplynula 3. 5. 2023. 17. Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) v souvislosti se zahájením řízení o správním vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodů 1, 4 a 9 zákona o pobytu cizinců, žalobce vyslechla dne 8. 4. 2025 za účasti tlumočníka do jazyka tureckého. Z protokolu o tomto výslechu (čj. KRPA-115113-5/ČJ-2025-000022-SV) vyplynulo, že na území schengenského prostoru (Švýcarsko) přicestoval v roce 2018 z Turecka letecky na studentské vízum, od té doby je na území schengenského prostoru. Ze Švýcarska přicestoval do ČR poté, co byl v rámci dublinského řízení vrácen dne 31. 7. 2023, přesné datum si nepamatuje, od té doby je v ČR. O zamítnutí své žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 3. 10. 2020, která byla zamítnuta 9. 9. 2021 a nabyla právní moci ve stejný den, věděl, i to, že měl 30 dnů na vycestování, z území však nevycestoval. Věděl též o tom, že v případě jeho opakované žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 22. 11. 2021 došlo taktéž k zamítnutí a následné žalobě proti rozhodnutí nebyl přiznán odkladný účinek dne 8. 6. 2022. K dotazu správního orgánu I. stupně, zda věděl o vydání rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 16. 12. 2021 s dobou vyhoštění na 6 měsíců (do 3. 5. 2023) i o zamítnutí jeho odvolání proti tomuto rozhodnutí, odpověděl kladně, z území nevycestoval. Taktéž si byl vědom, že od 1. 8. 2023 pobývá na území EU bez platného pobytového oprávnění. 18. K předloženému padělanému občanskému průkazu žalobce uvedl, že ve vlasti měl problémy, na sociální síti Telegram našel na někoho kon