8 As 138/2021 — Nejvyšší správní soud

10 A 54/2025- 50 - text  11 sp. zn. 10 A 54/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaromíra Klepše, soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobkyně: Z. Š., narozena X bytem X proti žalovanému: Česká advokátní komora, IČ: 66000777 sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne: 12. 3. 2025 č.j. 10.04-000020/25-0002, č.j. 10.04-000021/25-0002, č.j. 10.04-000022/25-0002, č.j. 10.04-000024/25-0002, ze dne 13. 3. 2025 č.j. 10.04-000023/25-0002, č.j. 10.04-000025/25-0002, ze dne 19. 3. 2025 č.j. 10.04-000027/25-0002 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně u zdejšího soudu domáhá, aby soud vyslovil nicotnost výše uvedených rozhodnutí žalované, kterými žalovaná neurčila advokáta za úplatu dle ustanovení § 18c zákona o advokacii. Žalobkyně žádala o určení advokáta, který by ji zastupoval v řízeních před soudy (konkrétně před Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem) v řízeních o ústavních, potažmo kasačních stížnostech. Žalovaná ovšem žádostem žalobkyně nevyhověla právě uvedenými rozhodnutími. II. Žaloba a vyjádření žalované 2. Žalobkyně rvrdí, že žalovaná ke všem vydaným rozhodnutím nezaujala správné stanovisko, protože neurčila advokáta za úplatu a současně uvedla ustanovení § 18c zákona o advokacii, který se dle jejího názoru týká pouze bezplatné právní služby. Proto jsou výroky všech rozhodnutí žalované vnitřně rozporné, a tudíž také nicotné. Žalobkyně taktéž tvrdí, že nelze souhlasit s názorem, který vyslovil zdejší soud ve svém rozsudku č.j. 18 A 17/2024-42 o tom, že podmínky ustanovení § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii se po účinnosti novely zákona o advokacii vztáhnou také na určení advokáta za úplatu, protože by daná argumentace odporovala čl. 4 odst. 1 Listiny v tom, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a při zachování základních práv a svobod. 3. Žalobkyně namítla, že jí nemůže být na újmu skutečnost, že žalovaná nemá zájem na tom určit jí advokáta k poskytnutí právní služby a že neexistuje zákonný podklad pro určení advokáta za úplatu. Neexistenci zákonného podkladu má potvrzovat nový formulář, který se nazývá „Žádost o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu“, který dle názoru žalobkyně nemá oporu v zákoně o advokacii, protože se v ustanovení § 18c zákona o advokacii nikde nevyskytuje slovní spojení „za úplatu“ nebo možnost určení advokáta za úplatu ze strany žalované zrušit. Ve své žalobě také žádá soud, aby předložil „věc“ (myšlena je pravděpodobně zákonná úprava v zákoně o advokacii) Ústavnímu soudu ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy. Žalobkyně taktéž namítla, že pokud žalovaný argumentoval nevčasností žádostí, nebral v potaz rozsudek NSS č.j. 9 As 122/2022-36, ve kterém stanovuje, že žalovaná nemůže svévolně zamítnout žádost žadatele, pokud do uplynutí určité lhůty zbývá už jen několik dnů. 4. Podle názoru žalobkyně žalovaná zatížila všechna napadená rozhodnutí vadami, a proto žalobkyně soud žádá, aby vyslovil nicotnost všech rozhodnutí žalované a vrátil jí věci k dalšímu řízení. 5. Žalovaná se žalobou proti všem sedmi rozhodnutím nesouhlasí. Soudu poukazuje na skutečnost, že se na ni žalobkyně se žádostmi o určení advokáta obrací dlouhodobě a setrvale v několika desítkách různých věcí. Pro všechny žádosti žalobkyně je podle názoru žalované společné, že v nich uvádí svá subjektivní stanoviska, která se týkají podmínek stanovených v zákoně o advokacii, které blíže specifikují možnosti, kdy může žadatel podat návrh na určení advokáta ve smyslu § 18 a 18c zákona o advokacii. Zároveň také žalovaná poukazuje na to, že předměty právních služeb, pro které ve svých návrzích žádá žalobkyně právní služby, již odpadly a soudní řízení v těchto věcech již povětšinou skončily. Podle tvrzení žalované také žalobkyně zároveň nežádala o právní službu advokáty samostatně a rovnou se obracela na žalovanou s návrhem na určení advokáta. Žalovaná rovněž namítá, že ke dni, kdy žalobkyně doručila soudu žalobu, již ÚS i NSS rozhodl ve všech řízeních, kterých se určení advokáta týká. 6. Žalovaná taktéž poukazuje na skutečnost, že žalobkyně pouze spoléhá na to, že bude vůči ní úspěšná s žádostmi o určení advokáta, a vůbec nevolí tu nejpřirozenější metodu, kterou je možnost si advokáta zvolit. Určení advokáta má být podle názoru žalované spíše výjimečnou metodou, nikoliv pravidelný, ba dokonce nárokový postup. Ve svém vyjádření také žalovaná poukazuje na to, že některé své žádosti o určení advokáta žalobkyně doručila až v samém závěru lhůty, ve které měla podat návrh (ústavní či kasační stížnost), případně žalované nenabídla rozhodující informaci o tom, zda svou žádost o určení advokáta žalobkyně podala včas. 7. Žalovaná proto považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje soudu ji zamítnout. III. Napadená rozhodnutí 8. V rozhodnutí žalované č.j. 10.04-000020/25-0002 ze dne 12. března 2025 („rozhodnutí I“) žalovaná neurčila žalobkyni advokáta k poskytnutí právní služby s odkazem na to, že žalobkyně neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří odmítli poskytnout požadovanou právní službu. Podle žalované se má žalobkyně nejdříve pokusit zajistit si právní službu na smluvním základě. Dále žalovaná poukázala na to, že žalobkyně podala žádost o určení advokáta 5 dní před uplynutím propadné lhůty k podání ústavní stížnosti, kterou nelze prodloužit ani prominout. Dle názoru žalovaného není možné během takto krátkého časového úseku poskytnout požadovanou právní službu v dostatečné kvalitě. Žalobkyně neoznámila žalované, že by si sama podala ústavní stížnost a tím zachovala lhůtu. Podle žalované bude tudíž žádost včasná, pokud bude včasná i ústavní stížnost. Podle žalované tudíž není žádost o určení advokáta včasná ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 zákona o advokacii. 9. V rozhodnutí žalované č.j. 10.04-000021/25-0002 ze dne 12. března 2025 („rozhodnutí II“) žalovaná neurčila žalobkyni advokáta k poskytnutí právní služby s odkazem na to, že žalobkyně neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří odmítli poskytnout požadovanou právní službu. Podle žalované se má žalobkyně nejdříve pokusit zajistit si právní službu na smluvním základě. Žalovaná konstatuje, že žalobkyně je jednou z nejčastějších žadatelek, avšak setrvale odmítá respektovat podmínky určení, což podle žalované hraničí se zneužíváním práva. 10. V rozhodnutí žalované č.j. 10.04-000022/25-0002 ze dne 12. března 2025 („rozhodnutí III“) žalovaná neurčila žalobkyni advokáta k poskytnutí právní služby s odkazem na to, že žalobkyně neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří odmítli poskytnout požadovanou právní službu. Podle žalované se má žalobkyně nejdříve pokusit zajistit si právní službu na smluvním základě. 11. V rozhodnutí žalované č.j. 10.04-000024/25-0002 ze dne 12. března 2025 („rozhodnutí IV“) žalovaná neurčila žalobkyni advokáta k poskytnutí právní služby s odkazem na to, že žalobkyně neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří odmítli poskytnout požadovanou právní službu. Podle žalované se má žalobkyně nejdříve pokusit zajistit si právní službu na smluvním základě. Dále žalovaná zmiňuje, že žalobkyně podala žádost o určení advokáta den před uplynutím lhůty pro podání ústavní stížnosti, pro kterou žádala určit advokáta. Podle žalované tudíž žalobkyně nedostála ani podmínce včasnosti, která znamená nejen možnost žalované rozhodnout o žádosti, ale také možnost potenciálně určenému advokátu učinit poptávaný úkon. Určení advokáta nemá být dle žalovaného pouhý formální úkon. Žalobkyně žalované neoznámila, že by sama podala ústavní stížnost, čímž by zachovala lhůtu. Žádost proto podle žalované nebyla ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 zákona o advokacii včasná. 12. V rozhodnutí žalované č.j. 10.04-000023/25-0002 ze dne 12. března 2025 („rozhodnutí V“) žalovaná neurčila žalobkyni advokáta k poskytnutí právní služby s odkazem na to, že žalobkyně neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří odmítli poskytnout požadovanou právní službu. Podle žalované se má žalobkyně nejdříve pokusit zajistit si právní službu na smluvním základě. Dále žalovaná konstatovala, že jí žalobkyně nesdělila ani jinak neuvedla, zda kasační stížnost, kterou žalobkyně sama podala, byla podána včas. Pouhé označení usnesení NSS podle žalované nic nevypovídá o včasnosti kasační stížnosti ani žádosti. Žadatelka proto podle žalované neprokázala včasnost žádosti ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 zákona o advokacii. 13. V rozhodnutí žalované č.j. 10.04-000025/25-0002 ze dne 12. března 2025 („rozhodnutí VI“) žalovaná neurčila žalobkyni advokáta k poskytnutí právní služby s odkazem na to, že žalobkyně neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří odmítli poskytnout požadovanou právní službu. Podle žalované se má žalobkyně nejdříve pokusit zajistit si právní službu n