1 Afs 60/2009 — Nejvyšší správní soud

10 A 93/2022- 75 - text 11 10 A 93/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: J. V. nar. X bytem X zastoupen JUDr. Vladimírem Jaškem, Ph.D., LL.M., advokátem sídlem Pařížská 67/11, 110 00 Praha 1- Josefov proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2022, č. j. MD-31044/2022-160/3, takto: I. V řízení se pokračuje. II. Rozhodnutí žalované ze dne 30. 9. 2022, č. j. MD-31044/2022-160/3, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 228 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Vladimíra Jaška, Ph.D., LL.M, právního zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností (správní orgán prvního stupně) ze dne 1. 7. 2022, č. j. MHMP 1219743/2022, sp. zn. S-MHMP 1520091/2020. 2. Správní orgán prvního stupně rozhodoval v obnoveném řízení o tom, zda se žalobci vrací pozbyté řidičské oprávnění; ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že řidičské oprávnění se žalobci nevrací, protože složil zkoušku z odborné způsobilosti v rozporu se zákonem, jelikož mu během ní radil zkušební komisař, což bylo zachyceno v kamerovém záznamu pořízeného Policií ČR při odhalování trestné činnosti zkušebních komisařů. II. Řízení předcházející podané žalobě a napadená rozhodnutí 3. Původně správní orgán prvního stupně rozhodl o žalobcově žádosti ze dne 6. 10. 2020 o vrácení řidičského oprávnění, že se žalobci vrací řidičské oprávnění skupin AM, A1, A2, A, B1, B pozbyté v důsledku dosažení 12 bodů (rozhodnutí ze dne 13. 10. 2020, č. j. MHMP 1565618/2020, sp. zn. S-MHMP). 4. Následně však ve věci vyšlo najevo, že žalobcův doklad o odborné způsobilosti, který žalobce doložil ke své žádosti, byl získán v rozporu se zákonem (dokladem je záznam o zkouškách z odborné způsobilosti konaných dne 28. 7. 2020 u Městského úřadu Varnsdorf). O tom, že žalobce mohl získat doklad odborné způsobilosti v rozporu se zákonem, se správní orgán prvního stupně dozvěděl z podnětu Krajského ředitelství police Ústeckého kraje, územního odboru Děčín, oddělení hospodářské kriminality, č. j. KRPU-81861-585/ČJ-2021-040281, který správnímu orgánu prvního stupně poskytl kamerový záznam zachycující průběh žalobcovy zkoušky z předpisů o provozu na pozemních komunikacích. Tento záznam pořídila policie při odhalování trestné činnosti zkušebních komisařů, kteří při zkouškách zkoušeným radili a pod jejichž dohledem žalobce zkoušku prováděl. 5. Na základě podnětu policie a podkladů od ní získaných rozhodl správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím ze dne 21. 4. 2022, č. j. MHMP 699178/2022, že z moci úřední obnovuje řízení o vrácení řidičského oprávnění. Toto rozhodnutí žalobce napadl odvoláním, které žalovaný zamítl (rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2022, č. j. MD-19791/2022-160/3). Žalobcovu žalobu proti tomuto rozhodnutí Městský soud v Praze zamítl svým rozsudkem ze dne 28. 11. 2023, č. j. 9 A 55/2022-55. Proti rozsudku podal žalobce kasační stížnost, o které Nejvyšší správní soud dosud nerozhodl (řízení vede NSS pod sp. zn. 7 As 17/2024). 6. Po obnově řízení rozhodoval správní orgán prvního stupně v řízení obnoveném. Svým rozhodnutím ze dne 1. 7. 2022, č. j. MHMP 1219743/2022, sp. zn. S-MHMP 1520091/2020 rozhodl následovně: 1) žalobci se nevrací řidičské oprávnění skupin AM, A1, A2, A, B1, B, neboť žalobce ke své žádosti nedoložil v souladu s § 102 odst. 3 písm. c) a § 123d odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu, platný doklad o přezkoušení z odborné způsobilosti, žalobce totiž získal odbornou způsobilost v rozporu se zákonem; 2) ruší se původní rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o vrácení řidičského oprávnění (viz bod 3 výše); 3) účinky tohoto rozhodnutí nastávají ode dne 19. 10. 2020. 7. Proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 8. Ve svém rozhodnutí žalovaný nesouhlasil s žalobcovou námitkou, že by mělo být prvostupňové rozhodnutí zrušeno z důvodu, že správní orgán prvního stupně neumožnil žalobci seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí podle § 36 odst. 3 s. ř. Žalovaný sice uznává, že správní orgán prvního stupně toto žalobcovo právo porušil v obnoveném řízení, ale v řízení o obnově žalobci umožnil seznámit se s poklady pro rozhodnutí a v obnoveném řízení vycházel ze stejného skutkového stavu jako v řízení o obnově a nijak nedoplňoval spis. Tato vada tak neměla vliv na výsledek řízení. 9. Správní orgán prvního stupně nemusel vyčkávat na rozsudek trestního soudu o vině zkušebních komisařů, neboť podvádění žalobce při zkoušce je dostatečně prokázáno i bez rozhodnutí trestního soudu. I bez protokolu o kamerovém záznamu a povolení státního zástupce ke sledování pomocí kamerového záznamu je dostatečně zjištěn skutkový stav. Ze samotného záznamu plyne, kde a kdy byl pořízen. 10. Z podnětu policie plyne, že kamerový záznam byl získán v souladu s právními předpisy a se souhlasem státního zástupce. 11. Žalovaný neshledal prvostupňové rozhodnutí nepřezkoumatelným. Správní orgán prvního stupně prezentoval názor odlišný od názoru žalobce a odůvodnění tohoto rozhodnutí poskytuje dostatečnou oporu pro jeho výrok. III. Žaloba 12. Výhrady žalobce proti napadenému rozhodnutí lze rozdělit do šesti žalobních bodů. 13. V prvním z nich žalobce namítá, že správní orgán prvního stupně neumožnil žalobci seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí podle § 36 odst. 3 s. ř. 14. Je nesprávný závěr žalovaného, že porušení § 36 odst. 3 s. ř. není důvodem pro zrušení prvostupňového rozhodnutí. Zákon vylučuje povinnost správního orgánu umožnit účastníku řízení seznámeni s podklady pro vydání rozhodnutí, pouze pokud se žadateli v plném rozsahu vyhovuje nebo pokud se účastník tohoto práva vzdal. Nesprávný je i závěr žalovaného, že správní orgán nemusí účastníku řízení umožnit seznámení s podklady, pokud se správní spis nedoplňoval. 15. Podle argumentace uvedené ve druhém žalobním bodě nepřezkoumaly správní orgány dostatečně rozhodné skutkové okolnosti. Vycházely pouze z obecných zjištění policie, která nejsou postavena najisto. Z kamerového záznamu nevyplývá, že by komisař žalobci při zkoušce radil (ať už verbálně, či neverbálně). Skutkový stav tak nemá oporu v provedených důkazech. 16. Ve třetím žalobním bodě žalobce upozorňuje, že správní orgán prvního stupně překročil svou rozhodovací pravomoc, protože v rozporu s § 57 odst. 1 písm. c) s. ř. učinil závěry o skutkovém stavu, jak ho popisuje policie. 17. Podle čtvrtého žalobního bodu měl správní orgán prvního stupně zkoumat, zda byl kamerový záznam získán v souladu se zákonem, nikoliv se pouze spoléhat na sdělení policie, že tomu tak je. 18. V pátém žalobním bodu žalobkyně namítla, že si měly správní orgány k záznamu opatřit protokol o pořízení záznamu podle § 158d odst. 7 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. V řízení byl tento důkazní prostředek použit, aniž pro to byly splněny podmínky stanovené trestním řádem. Správní orgány jen na základě sdělení policie předpokládaly, že kamerový záznam byl pořízen se souhlasem státního zástupce, v prostorech a v době, pro něž byl povolen. 19. Trestní řád při použití záznamu jako důkazu výslovně požaduje, aby byl k záznamu připojen protokol s náležitostmi uvedenými v § 55 a § 55a trestního řádu. Ve správním řízení jsou použitelné jen důkazní prostředky splňující požadavky speciálních zákonů, jímž je v tomto případě trestní řád. 20. Není jasné, zda státní zástupce pořízení záznamu řádně povolil. Není ani jasné, kdy a kdo záznam pořídil. Zjištění těchto skutečností nabývá na významu zejména tím, že kamerový záznam je jediný důkazní prostředek tohoto řízení. 21. V šestém žalobním bodě žalobce namítá nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, jelikož se správní orgán prvního stupně dostatečně nevypořádal se žalobcovými námitkami týkajícími se splnění podmínek pro použitelnost důkazních prostředků. 22. Žalobce tak navrhuje, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a dále proto, že skutkový stav, který je základem napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisem a nemá v něm oporu. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 23. Žalovaný na úvod svého vyjádření uvedl, že žalobní námitky jsou téměř shodné s námitkami uvedenými ve správním řízení, proto žalovaný odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí, kde se s nimi vypořádal. 24. Skutkově obdobnou věcí se již zabýval NSS v rozsudku