3 As 26/2006 — Nejvyšší správní soud

15 A 87/2025- 43 - text 9 15 A 87/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: M. M. proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 16, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 7. 5. 2025, č. j. 10.01-000127/25-0004 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalobci nebyl určen advokát k poskytnutí právní služby bezplatně dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“). Žádostí ze dne 2. 3. 2025 (dále jen „žádost“) požádal žalobce o určení advokáta k zastoupení před Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2025, č. j. 10 Co 38/2025-81. Dle odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo tímto usnesením potvrzeno usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 12. 2024, č. j. 28 Nc 1508/2024-75, jímž soud nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů (jelikož žalobce neosvědčil svoje majetkové poměry věrohodným způsobem). II. Napadené rozhodnutí 2. Předseda žalované neurčil žalobci advokáta z těchto dvou důvodů: - žádost je zjevně bezdůvodným uplatňováním nebo bráněním práva (§ 18c odst. 5 věta třetí zákona o advokacii), - žalobce neprokázal, že jeho příjmové a majetkové poměry odůvodňují určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně (§ 18c odst. 5 věta první zákona o advokacii). 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí předseda žalované konstatoval s poukazem na řadu rozhodnutí obecných soudů i Ústavního soudu vydaných mimo jiné v řízeních, jejichž účastníkem byl žalobce, že lze mít důvodně za to, že žalobce bude se svou ústavní stížností zjevně neúspěšný, neboť Ústavní soud nemá důvod posuzovat věc jinak a vyvodit jiné závěry než ty, které uvedl například v usnesení ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. I. ÚS 1552/24 a také v dalších předsedou žalované zmíněných usneseních. Jde tedy o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva. 4. Ze žádosti a jejích příloh vyplývá, že žalobce byl v evidenci Úřadu práce od 1. 1. 2022 do 21. 1. 2025 (tj. k datu vystavení potvrzení). K rukou psané poznámce „dosud“ nemůže být přihlédnuto, neboť byla dopsána až po vystavení potvrzení. Evidence na Úřadu práce ke dni podání žádosti ani ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebyla doložena. Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 7. 2024 vyplývá, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce o 35 %. Ve zbytku je tedy schopen výkonu práce, což nečiní. Žalobce netvrdil ani nedoložil, že práce není schopen. Nepředložil ani důkazy, jimiž by prokázal, že jím označené výdajové položky ve výpisech z bankovního účtu jeho přítelkyně se skutečně vztahují k jeho osobě. Nedoložil ani tvrzené výdaje za energie, půjčky od přítelkyně a rodičů a celkové dlužné výživné. Žalobce tedy neprokázal, že jeho příjmové a majetkové poměry odůvodňují určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně. III. Obsah žaloby 5. Žalobce podal blanketní žalobu, v níž požádal o osvobození pod soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesením ze dne 26. 8. 2025, č. j. 15 A 87/2025-18 soud žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků v plné výši, ale jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl, neboť shledal, že žalobce je v posuzované věci schopen hájit svá práva adekvátním způsobem sám. Následně soud žalobce usnesením ze dne 18. 9. 2025, č.j. 15 A 87/2025-21 vyzval k odstranění vad žaloby a odpovídajícím způsobem jej poučil. 6. Žalobce žalobu doplnil podáním ze dne 6. 10. 2025. V něm namítl, že napadené rozhodnutí je pouze nemístnou rekapitulací jeho jiných soudních řízení, která s nynější věcí nemají nic společného. Ústavní stížnost, ve vztahu k jejímuž podání žalobce žádal o určení advokáta, dosud nebyla s nikým konzultována (natož sepsána), a není tedy možné konstatovat, že lze mít vzhledem k žalovanou zmíněným rozhodnutím Ústavního soudu důvodně za to, že žalobce bude zjevně neúspěšný a jde o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva. Není totiž jisté, zda i tato ústavní stížnost bude opřena pouze o podobné argumenty, které Ústavní soud není povolán hodnotit, a zda by tedy nemohla být úspěšná. Je nyní bezpředmětné řešit, co konkrétně měl žalobce doložit a nedoložil, neboť splnila-li by žalovaná svou poučovací povinnost, daly by se všechny takové vady odstranit nebo dodatečně vysvětlit. Napadené rozhodnutí je tedy nezákonné, resp. neústavní. 7. Jako důkaz žalobce navrhl porovnat informace, které poskytl žalované s podklady zaslanými soudu. Na jejich základě bylo vydáno usnesení ze dne 26. 8. 2025, č. j. 15 A 87/2025-18, přičemž soudu postačovaly. IV. Vyjádření žalované 8. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Shrnula dosavadní průběh řízení a upozornila, že žalobce rozporuje pouze jeden ze dvou důvodů zamítnutí žádosti. Závěr, že nedostatečně osvědčil své majetkové poměry, žalobce v žalobě nenapadl, a již proto nemůže být žaloba úspěšná. Předpoklad žalobce, že jeho ústavní stížnost bude mít v budoucnu hrubé rysy, je nesplnitelný, jelikož byla Ústavním soudem v řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 1184/25 dne 20. 5. 2025 odmítnuta. Nynější soudní spor se tak stal akademickým, jelikož v případě zrušení napadeného rozhodnutí by žalovaná musela řízení o žádosti zastavit s ohledem na odpadnutí předmětu řízení. 9. Důvod zjevné bezúspěšnosti musí být velmi pečlivě a přesvědčivě vysvětlen, proto je v odůvodnění napadeného rozhodnutí tento institut rozsáhle rozveden včetně usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. I. ÚS 1552/24, které se týká žalobce a stejné procesní situace. Pokud žalobce v řízení před obecnými soudy neposkytl součinnost ohledně řádného zjištění svých poměrů, tento nedostatek nelze zhojit v řízení o ústavní stížnosti. Povinností soudů i žalované je ctít i princip ekonomiky řízení. V. Ústní jednání před soudem 10. Při ústním jednání, které se konalo dne 9. 12. 2025, setrvali účastníci řízení na svých procesních stanoviscích. 11. Žalobce odkázal na žalobu a uvedl, že v napadeném rozhodnutí není popsán zákonný důvod nepřípustnosti ústavní stížnosti. Ve vztahu ke svým majetkovým poměrům uvedl, že soudy mu na základě v podstatě totožných podkladů, které předložil žalované, osvobození soudních poplatků přiznávají. Tato rozhodnutí byla přílohou žádosti, avšak žalovaná se s tím řádně nevypořádala. Pokud nějaké podklady postrádala, měla o tom žalobce poučit. Výjimka z poučovací povinnosti zakotvené v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) je neústavní a v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Žalovaná nepředložila žádný důkaz o tom, že žalobce má dostatek finančních prostředků. Veškerý majetek žalobce je exekučně obstaven a zbývá mu pouze nezabavitelné minimum (cca 13 000 Kč měsíčně). I kdyby žalobce nějaké finanční prostředky měl, nemohl by je využít k hrazení advokáta či soudních poplatků. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek ESLP ze dne 19. 6. 2001 ve věci Kreuz vs. Polsko. Nejde ani o akademický spor. Ústavní stížnost byla odmítnuta pouze z důvodu absence zastoupení, což je důkazem toho, že nemohlo jít o bezdůvodné uplatňování práva, neboť nepřípustnost z žádného jiného důvodu nebyla shledána. Tvrzení žalované je tedy nepravdivé. 12. Žalovaná při jednání odkázala na vyjádření k žalobě a odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedla, že má jiné kritérium než je nepřípustnost ústavní stížnosti, a sice zjevnou bezdůvodnost. Druhý důvod zamítnutí žádosti (majetkové poměry) žalobce v žalobě nenapadl. Žalobu přitom podal až měsíc poté, co byla jeho ústavní stížnost Ústavním soudem odmítnuta. Ustanovení o poučovací povinnosti nelze v řízení o žádosti použít. Ač soudy obvykle osobám v exekuci či insolvenci dopřávají dobrodiní v podobě osvobození od soudních poplatků, je nutno zdůraznit, že ani dle Ústavního soudu nemohou závazky poplatníka znamenat paušální úlevu od poplatkové povinnosti. Soud má v otázce osvobození od soudních poplatků volné pole úvahy. 13. Soud při jednání pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh žalobce obsažený v bodu 2) doplnění žaloby, tj. porovnání informací zaslaných soudu ve vztahu k žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů s podklady připojenými k žádosti. Tyto podklady jsou obsahem správního spisu, jehož obsahem se dokazování před správními soudy neprovádí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, publ. pod č. 2383/2011 Sb. NSS), případně jsou obsahem soudního spisu, a soudu jsou tudíž