1 As 27/2014 — Nejvyšší správní soud

17 Af 15/2025- 55 - text  14 17 Af 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: RAMBROK SERVICES s.r.o., IČO: 41602994 se sídlem Praha 1, Vojtěšská 211/6 zastoupen advokátkou JUDr. Jindřiškou Kořínkovou se sídlem Praha 1, Melantrichova 477/20 Odvolací finanční ředitelství se sídlem Brno, Masarykova 427/31 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2025, č. j. 17117/25/5100-414566-713241, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho odvolání a byly potvrzeny zajišťovací příkazy vydané Finančním úřadem pro hlavní město Prahu ze dne 24. 4. 2025, č. j. 3450324/25/2080-81541-609327, a č. j. 3450214/25/2080-81541-609327. Zajišťovacími příkazy bylo žalobci uloženo, aby okamžikem jejich vydání zajistil úhradu dosud nestanovené daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období leden 2025 a únor 2025 složením jistoty v souhrnné výši 983 074 Kč na depozitní účet správce daně. 2. Zajišťovací příkazy byly vydány k zajištění dosud nestanovené daně, přičemž odůvodněnou obavu správce daně podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), vyvolávala pravděpodobnost budoucího stanovení daně za předmětná období spočívající v odepření nároku na odpočet DPH z důvodu (1) pravděpodobného zapojení žalobce do obchodních transakcí zasažených podvodem na DPH, (2) silné majetkové nedostatečnosti žalobce, který disponuje pouze likvidním majetkem v podobě finančních prostředků a nakládá s majetkem tak, že to lze považovat za jeho vyvádění, (3) nemožnosti uhradit v budoucnu stanovenou daň z výsledků ekonomické činnosti žalobce a (4) obavy, zda zjištěný majetek žalobce bude v době vymahatelnosti dosud nestanovené daně stále ve vlastnictví žalobce. III. Obsah žaloby 3. Úvodem podané žaloby žalobce upozornil na dopady zajišťovacích příkazů do své sféry. Tvrdil, že postupem správce daně došlo k totální likvidaci jeho podnikatelské činnosti, avšak daňové orgány tuto skutečnost zcela pominuly. K tomu žalobce odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2009, č. j. 9 Afs 13/2008-90, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2016, č. j. 2 Afs 108/2016-96. 4. Žalobce namítal, že zajišťovací příkazy byly vydány v rozporu se zákonem a jsou nedostatečně odůvodněny. Tvrdil, že zajišťovací příkazy nedostatečně specifikují okolnosti zakládající důvodnou obavu, že daň bude stanovena a že bude její budoucí výběr stižen značnými obtížemi či že taková daň bude nedobytná. Nadto správce daně užil stejné indicie jak pro důvodnost budoucího stanovení daně, tak pro zdůvodnění obavy o její případnou dobytnost. Žalovaný stran obavy o dobytnost daně vybral pouze jednu z indicií, ovšem spolu se správcem daně pouze opakuje tytéž skutečnosti, které nepředstavují protiprávní jednání a nemohou svědčit o tom, že v budoucnu bude žalobci stanovena daň a že tuto nebude možné uhradit. Navíc tyto indicie nejsou natolik silné, aby nasvědčovaly tomu, že bude daň žalobci v budoucnu stanovena a že tato bude nedobytná. 5. Pokud jde o závěr daňových orgánů o pravděpodobnosti doměření daně, žalobce tvrdil, že indicie, správce daně nejsou natolik silné, aby bylo možné učinit závěr o zapojení žalobce do podvodné struktury. Žalovaný se odvolacími námitkami žalobce nezabýval. Indicie představují skutečnosti, jež nejsou rozporné se zákonem a nejsou ani nikterak podezřelé, jedná se o běžně v obchodní praxi užívané praktiky. Virtuální sídlo užívá 25% podnikatelských subjektů, obdobný počet společností nepodniká prostřednictvím provozovny. Žalobce není nekontaktní, užívá datovou schránku, hradí náklady spojené se svým sídlem. Skutečnost, že žalobce nemá zaměstnance a svoji činnost neprezentuje na internetu, resp. že nemá hmotný a nehmotný majetek, nemohou být kladeny k jeho tíži, neboť neexistuje povinnost obdobného druhu a nejedná se o nic podezřelého v kontextu s předmětem činnosti žalobce, kterým je zprostředkovatelská činnost. Nadto žalobce disponoval majetkovou hodnotou, obchodním jménem a trvajícím kontraktem se smluvním partnerem, společností RAMBROK s.r.o. Žalobce přesvědčivě osvětlil nárůst hodnot jím vykazovaných přijatých a uskutečněných plnění, jež vyplývají ze skutečnosti, že žalobce byl odkoupen proto, aby zahájila servisní činnost pro společnost RAMBROK s.r.o., jelikož žalobce započal s touto činností až v lednu 2025, nemohl si vytvořit rezervy. Není pravdivé, že by žalobce svému dodavateli za poskytnuté plnění nehradil, žalobce plnil své závazky cestou započtení pohledávek. Protiprávní není ani to, že žalobce prováděl ze svého účtu hotovostní výběry. Indicie žalobce jsou pouhými spekulacemi. 6. Žalobce popíral závěr daňových orgánů, podle kterého věděl o svém zapojení do podvodu. Tvrdil, že o něm neexistují žádné relevantní důvody. Žalovaný tento závěr v napadeném rozhodnutí řádně nezdůvodnil a pouze odkázal na výše uvedené indicie. Žalobce si u svých obchodních partnerů prověřil běžné skutečnosti, zejména pak fakt, že se nejedná o nespolehlivé plátce a neměl důvod se domnívat, že by na jejich činnosti bylo cokoliv nestandardního, zvlášť za situace, kdy svým závazkům dostáli. 7. Tvrdil, že napadené rozhodnutí nesprávně posoudilo existenci obavy o budoucí úhradu daně a tuto nesprávně a nedostatečně vztáhlo k poměrům žalobce. Předně upozornil, že není jeho povinností nabývat ze zisku hmotný majetek či tvořit finanční rezervu. Žalobce začal podnikat v oboru zprostředkovávání agenturních pracovníků v měsíci lednu 2025, jen těžko tak mohl vytvořit ze zisku nějaké rezervy či pořídit hmotný majetek. Nadto při hodnocení majetkové situace žalovaný užil „staré“ podklady, když vycházel z účetních závěrek a daňových přiznání za rok 2023, které jsou o současné situaci žalobce zcela nevypovídající. Žalobce prokázal, že má uzavřenou smlouvu se společností RAMBROK s.r.o., dle níž mu svědčí nárok na plnění v hodnotě 250 tis. měsíčně. Tuto skutečnost žalovaný zcela pominul. Žalovaný rovněž nesprávně dovodil, že způsob nakládání s finančními prostředky je vyváděním majetku. Důvodem pro vybírání hotovostních prostředků a pro jejich zasílání na neregistrované účty byla přímá odměna pracovníkům ostrahy. Za nepodložený označil žalobce závěr, podle kterého svou činnost s ohledem na odhalený daňový podvod utlumil. K tomu žalobce opětovně odkázal na smlouvu se společností RAMBROK s.r.o. s tím, že spolupracoval mimo podezřelou společnost Family Friendly i s jinými dodavateli (např. společnost Cargologix s.r.o.). Žalobce by proto po odhalení podezřelého jednání svého dodavatele, svou činnost přesunul jinam. Dále žalobce upozornil, že u něj není dána hrozba insolvence. Žalobce se ve své podnikatelské činnosti jakožto servisní organizace společnosti RAMBROK s.r.o. rozvíjel, když současně hledal na trhu další dodavatele pracovníků ostrahy. Své daňové povinnosti žalobce řádně plnil. 8. Namítal, že daňové orgány zcela nedostatečně zdůvodnily, v čem konkrétně mělo spočívat nebezpečí z prodlení, na jehož podkladě se staly zajišťovací příkazy vykonatelné oznámením žalobci. Správce daně se touto skutečností opomněl zabývat, žalovaný pak pouze konstatoval, že to plyne z majetkové situace žalobce. Takovýto závěr dle žalobce neobstojí. Postup správce daně navozuje stav šikany. 9. Dle žalobce daňové orgány rovněž porušily povinnost postupovat v souladu se zásadou přiměřenosti dle § 5 odst. 3 daňového řádu. Správce daně, aniž by se pokusil využít jakýchkoliv jiných prostředků, vydal zajišťovací příkazy, kterými de facto ochromil a zlikvidoval veškerou činnost žalobce, a to i činnost, která byla prováděna zcela mimo obchody, jež správce daně považoval v odůvodnění zajišťovacích příkazů za podvodné. Nadto žalobci nebyla poskytnuta lhůta stanovená zákonem pro složení jistoty, když automaticky bylo postupováno cestou blokace účtu žalobce a následně obratem zahájené daňové exekuce. 10. Konečně měl žalobce za to, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nedostatečně vypořádal s jeho odvolacími námitkami. V napadeném rozhodnutí zcela absentuje vypořádání se s námitkami žalobce stran sídla, jeho obchodování s dalšími subjekty, jež správce daně za zapojené do podvodu nepokládal, a zcela chybí jakékoliv vypořádání se se skutečností, že plnění, na jehož podkladě byla odváděna daň, bylo řádně poskytnuto. Žalobce prokázal, že zprostředkoval dodání bezpečnostních pracovníků, tito řádně odvedli svou práci, když za toto zprostředkování mu byla vyplacena odměna, jak bylo s jeho obchodními partnery dohodnuto. Mezi zúčastněnými subjekty byly uzavřeny řádně písemné smlouvy a byly vydány účetní doklady, které žalobce ke svému odvolání doložil a kterými se žalovaný vůbec nezabýval. Stran vyřízení dalších odvola