18 A 115/2025 – Městský soud v Praze

18 A 115/2025- 28 - text 4 18 A 115/2025 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobce: P. G. P., MBA bytem X zastoupen advokátem JUDr. Andrejem Kandráčem sídlem Mariánské nám. 159/4, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 8. 9. 2025, č. j. MSP-45/2025-ODKA-ROZ/11, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se svou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým ministryně spravedlnosti zrušila rozhodnutí o přestupku a přestupkové řízení zastavila. Žalobce byl účastníkem předmětného řízení v pozici poškozeného. 2. Věc se týká postupu insolvenčního správce AZAM – insolvence, v.o.s., v insolvenčním řízení s dlužníkem X, a.s. (při zpeněžení klíčových pozemků v k. ú. X a části závodu). Žalovaný zahájil řízení o přestupku proti insolvenčnímu správci dle § 36b odst. 1 písm. i) zákona o insolvenčních správcích. Po provedeném dokazování vydal dne 9. 4. 2025 rozhodnutí č. j. 8/2023-OINS-SRIS/87, jímž insolvenčního správce uznal vinným ze závažného porušení povinností, uložil mu pokutu 985 000 Kč a náhradu nákladů řízení. Poškozené odkázal na občanskoprávní řízení. 3. Ministryně spravedlnosti výrokem I napadeného rozhodnutí toto prvostupňové rozhodnutí zrušila a podle § 86 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (zákon o odpovědnosti za přestupky), řízení zastavila. Výrokem II pak zrušila rozhodnutí ve věci dřívějšího zákazu zrušení, zániku či přeměny obviněného ve smyslu § 84 odst. 3 uvedeného zákona. 4. Žalobce považuje postup a závěry ministryně za nesprávné, nezákonné a nepřezkoumatelné. 5. Soud se nejprve zabýval tím, zda je žaloba projednatelná. Žalobce totiž svou žalobou míří vůči rozhodnutí, jímž bylo zrušeno prvostupňové rozhodnutí o vině a trestu insolvenčního správce a přestupkové řízení bylo zastaveno – fakticky se tak domáhá potrestání jiného. Žalobce hovoří o zkrácení svých práv, v důsledku čehož se nemůže domoci náhrady škody (na jednom místě, bod 2 žaloby, tvrdí, že byl zkrácen na svých právech porušením svých práv v předcházejícím řízení), blíže se však ke své aktivní žalobní legitimaci nevyjadřuje. Poukazuje na některé vady v postupu ministryně (nedostatečné zjištění skutkového stavu, resp. nevypořádání se s podklady rozhodnutí a argumentací účastníků řízení), podstata jeho žaloby ovšem spočívá v tom, že by měl být insolvenční správce uznán vinným z obou přestupků. 6. Soud dospěl k závěru, že vůči zastavení přestupkového řízení se žalobce ve správním soudnictví bránit nemůže. Nemá totiž veřejné subjektivní právo na to, aby správní orgán vyslovil vinu obviněného z přestupku. Nemůže tak být ani dotčen na svých právech tím, když takové rozhodnutí není správním orgánem vydáno, resp. je vydáno rozhodnutí jiné (zastaveno řízení). Žalobní legitimace není dána ani z titulu účastenství žalobce v řízení jako poškozeného. 7. Pokud jde o aktivní žalobní legitimaci, podle § 65 odst. 1 s. ř. s. je žalobu proti rozhodnutí správního orgánu oprávněn podat ten, „kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti“. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je k této žalobě aktivně legitimován i „účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdíli, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí“. Odstavec 2 je ve vztahu k odstavci 1 citovaného ustanovení subsidiární a je určen k ochraně těch osob, jejichž hmotná práva či povinnosti sice nejsou žalobou napadeným rozhodnutím správního orgánu přímo dotčeny, byli však účastníky správního řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo. Zákon jim proto poskytuje ochranu proti zkrácení na jejich procesních právech [např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z 20. 7. 2022, č. j. 10 Afs 128/2022  37]. 8. Jak NSS shrnul v rozsudku z 26. 1. 2024, č. j. 5 As 189/2023 - 32, poškozený se nejen nemůže domáhat zahájení přestupkového řízení, ale ani napadat výrok správního rozhodnutí týkající se viny či sankce (správního trestu) nebo zastavení řízení o přestupku. Posouzení viny a případné uložení trestu v rámci správního trestání se totiž odehrává výlučně ve vztahu státu a obviněného. Třetí osoba (ať již je touto osobou jiný obviněný, poškozený či jiná osoba) nemá subjektivní právo domáhat se zahájení řízení o přestupku s jiným subjektem nebo požadovat uznání jeho viny (též rozsudky NSS z 31. 10. 2007, č. j. 2 As 46/2006  100, č. 2276/2011 Sb. NSS, z 11. 3. 2008, č. j. 8 As 46/2007  98, z 12. 8. 2022, č. j. 8 As 28/2020  32, či rozsudek rozšířeného senátu z 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019  39, č. 4178/2021 Sb. NSS). 9. Z uvedeného existovala jediná výjimka. Za účinnosti dřívější úpravy přestupkového práva NSS v rozsudku z 13. 8. 2009, č. j. 9 As 57/2008  35, dovodil aktivní žalobní legitimaci navrhovatele u tzv. návrhových přestupků dle § 68 tehdejšího zákona o přestupcích (zák. č. 200/1990 Sb.). Ani v takovém případě ovšem navrhovateli nesvědčila žalobní legitimace dle § 65 odst. 1 s. ř. s., ale podle odstavce druhého (rozsudek NSS z 12. 11. 2015, č. j. 10 As 60/2015  30). Nelze tak mít pochyb, že nynějšímu žalobci nesvědčí legitimace dle § 65 odst. 1 s. ř. s.. když ta dříve nesvědčila ani navrhovatelům u tzv. návrhových přestupků (v projednávané věci by ostatně ani o dřívější návrhový přestupek vůbec nešlo). 10. Pokud jde o žalobní legitimaci z titulu účastenství v řízení (§ 65 odst. 2 s. ř. s.), je nutné zdůraznit, že ani ta poškozenému nesvědčí. Poškozený není ve srovnatelným postavení, jako již zmíněný navrhovatel (rozsudek č. j. 5 As 189/2023 - 32, body 21 a 27). Poškozený nemohl a nemůže přes postavení účastníka řízení napadat výrok o vině a trestu (resp. zastavení řízení). V této části ostatně vůbec postavení účastníka řízení nemá. Podle § 68 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky je poškozený účastníkem řízení jen v části řízení, která se týká jím uplatněného nároku na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení. 11. Žalobce přitom nebrojí proti výsledku řízení v části týkající se náhrady škody (tj. adhezního řízení); již prvostupňovým rozhodnutím byli ostatně poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobce brojí proti zrušení prvostupňového rozhodnutí a zastavení řízení, tj. primárně proti otázce viny a správního trestu (jinými slovy nenamítá jen pochybení v adhezním řízení, když zjevně vychází z toho, že to sleduje osud hlavního řízení, tj. posouzení viny, o něž mu nyní jde). Z pohledu náhrady škody by tedy soud neměl co přezkoumávat. Soud přitom zcela odhlíží od toho, že žalobce proti výroku prvostupňového rozhodnutí o náhradě škody podle všeho nepodal rozklad a v této části by proto jeho žaloba beztak musela být posouzena jako nepřípustná [§ 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. a) s. ř. s.]. K tomu lze dodat, že na postavení žalobce se z pohledu náhrady škody zastavením řízení nic nezměnilo, oproti tomu, že byl původně odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Náhrady škody se může stále v občanskoprávním řízení domáhat; není přitom na zdejším soudu, aby nyní žalobci jakkoli radil, vůči komu má svá práva uplatňovat. 12. S ohledem na vše výše uvedené tak soud uzavírá, že žaloba je podána osobou zjevně neoprávněnou podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Soud ji tudíž odmítl. 13. O odmítnutí žaloby soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť nerozhodoval o věci samé (§ 49 odst. 1 s. ř. s. a contrario). Vzhledem k výsledku soud blíže neuvažoval o případných osobách zúčastněných na řízení podle § 34 s. ř. s., na něž žalobce upozornil. 14. O nákladech řízení o žalobě rozhodl soud podle § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. Jelikož soud žalobu odmítl, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 15. Soud nerozhodoval o vrácení soudního poplatku, jelikož jej žalobce dosud nezaplatil a soud jej s ohledem na výše uvedené k zaplacení ani nevyzýval. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu (NSS), se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, který o ní též rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podán