6 Azs 128/2016 — Nejvyšší správní soud

20 A 20/2025- 20 - text 7 pokračování 20 A 20/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. ve věci žalobce: X. X. X., nar. X státní příslušnost X t.č. X adresa pro účely doručování X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2025, č. j. OAM-427/LE-LE05-LE05-NV-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2025, č. j. OAM-427/LE-LE05-LE05-NV-2025, se zrušuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný nepovolil žalobci vstup na území České republiky (dále jen „ČR“) na základě § 73 odst. 3 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) s tím, že dobu, na níž se nepovoluje vstup žalobkyně na území ČR, stanovil do 10. 5. 2025. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce namítal nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť je toho názoru, že správní orgán nedostatečným způsobem zdůvodnil jeho zajištění v přijímacím středisku. Měl současně za to, že se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí věnoval spíše jinému zákonnému důvodu nepovolení vstupu na území ČR, přičemž by mělo dojít k jeho bezodkladnému propuštění ze zajištění, resp. k povolení vstupu na území ČR. Dále namítal, nepřiměřenost doby, po kterou mu nebyl vstup povolen, a nedostatečné zdůvodnění její délky. 3. Dále žalobce uvedl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že účelem nepovolení vstupu má být ověření jeho totožnosti, čemuž odpovídá i ve výrokové části uplatňované zákonné ustanovení, přičemž namítl, že správní orgán pochybil, když rozhodnutí ve vztahu k tomuto ustanovení v několika ohledech neodůvodnil. Dále namítal, že daná zákonná podmínka v jeho případě nebyla splněna, neboť žalovaný v době vydání rozhodnutí identitu žalobce znal, a to na základě osobních údajů, které nakonec žalovanému sdělil a žalovaný s nimi jako s pravými zacházel. Tyto skutečnosti činí napadené rozhodnutí podle žalobce nezákonným. 4. Žalobce dále tvrdil, že skutečnost, že neprochází českými a evropskými databázemi mu nemůže být dávána za vinu. Podle jeho slov mu není jasné, proč se právě v jeho případě žalovaný uchýlil k nepovolení vstupu, když u jiných žadatelů o azyl tento postup neaplikuje. Žalobce uvedl, že v tomto postupu spatřuje znaky svévole žalovaného a zneužití svěřené pravomoci, přičemž namítl, že žalovaný vyčerpávajícím způsobem nezdůvodnil, proč je v jeho případě nezbytné rozhodnout o nepovolení vstupu podle § 73 odst. 3 písm. a) zákona o azylu. 5. Dále žalobce nesouhlasil s délkou doby, po kterou mu nebyl vstup do ČR umožněn, a namítl, že ji žalovaný nedostatečně odůvodnil, čímž způsobil nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 6. Odůvodnění napadeného rozhodnutí také podle žalobce neodpovídá jeho smyslu a účelu a spíše nasvědčuje tomu, že správní orgán přistoupil k jeho zajištění z jiného důvodu než z uvedeného ve výrokové části napadeného rozhodnutí. 7. Žalobce měl také za to, že správní orgán sledoval zájmy chráněné § 73 odst. 3 písm. c) a f) zákona o azylu, což však nekoresponduje s důvodem, který uvedl ve výrokové části napadeného rozhodnutí, a namítá, že správní orgán tímto postupem zatížil napadené rozhodnutí vadou zásadního významu, která v konečném důsledku znamená jeho nepřezkoumatelnost. Dle jeho slov napadené rozhodnutí v tuto chvíli obsahuje odůvodnění, které neodpovídá zákonnému předpokladu pro předmětné rozhodnutí. 8. Na podporu svých závěrů ohledně nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí odkázal žalobce závěrem na rozsudky Krajského soudu v Praze č. j. 53 A2/2023-22 ze dne 23. 10. 2023 a č. j. 48 A 8/2024-33 ze dne 11. 6. 2024, ve kterých byly posuzovány velmi podobné skutkové situace. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně zrekapituloval obsah žaloby a následně navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost s tím, že je již bezpředmětná, když žalobci již byl vstup na území ČR povolen. IV. Rozhodnutí bez nařízení jednání 10. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) podle skutkového a právního stavu zjištěného s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). 11. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání, neboť žádný z účastníku nařízení jednání v lhůtě 5 dnů od podání žaloby nenavrhoval. Soud pak tedy za této situace a s ohledem na obsah správního spisu nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. V. Obsah správního spisu 12. Ze správního spisu soud zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti. 13. Dne 12. 4. 2025 přicestoval žalobce do České republiky leteckou linkou z Istanbulu. Při kontrole v rámci odbavení na území České republiky předložil ke kontrole cestovního doklad vydaný X na totožnost X. X. X. X., nar. X. Z důvodu podezření, že žalobce není oprávněným držitelem předloženého cestovního dokladu, bylo přistoupeno k jeho odbornému posouzení. 14. Z odborného vyjádření Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 12. 4. 2025, č.j. CPR-12826-5/ČJ-2025-930531, se podává, že žalobcem předložený cestovní doklad je pravý, avšak žalobce není jeho oprávněným držitelem. 15. Žalobce uvedl totožnost jako X. X. X., nar. X, státní příslušnost X. K tomu nepředložil žádný průkaz totožnosti. Z tohoto důvodu byl žalobci dne 12. 4. 2025 ve 20:25 hod odepřen vstup na území ČR. Žalobce poté v 21:05 hod pod shora uvedenou totožností žádost o udělení mezinárodní ochrany. 16. Z písemného prohlášení žalobce ze dne 14. 4. 2025 se podává, že tento uvedl, že se ve skutečnosti jmenuje X. X. X., nar. X. K tomu předložil kopie národního dokladu totožnosti, rodného listu a dokladů o dosaženém vzdělání. Tyto osobní údaje následně dne 17. 4. 2025 uvedl i do svého čestného prohlášení o totožnosti. 17. V poskytnutí údajů k podání žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uvedl, že je státním příslušníkem X, odkud vycestoval 11. 4. 2025 přes Istanbul do Prahy, kde policii uvedl falešné jméno a použil cestovní doklad, jehož držitelem je osoba s příjmením X. X. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že má X, na což X, ale jinak je zdravý a nemá žádné zdravotní omezení či zvláštní potřeby. Důvodem její žádosti o mezinárodní ochranu je, že je X, kvůli čemuž jej odmítá rodina. Dvakrát se ho někdo pokusil zabít. Neví, z jakého důvodu, ale domnívá se, že šlo o vyřizování účtů ze strany jeho klientů, když provozoval X a někdo použil jeho profil k vydírání významných lidí, se kterými měl X. Dále uvedl, že v X jsou složité ekonomické podmínky, je málo práce a není snadné se uživit, neměl ani vlastní byt a musel bydlet u tety. 18. Dne 17. 4. 2025 byl s žalobcem proveden pohovor, v rámci kterého mimo jiné uvedl, že k vycestování z X použil cestovní doklad nějakého X, který sehnal od jednoho velikého černocha v jedné špinavé čtvrti v X, který mu za 1,5 mil. Franků dal pas a letenky. Učinil tak pod tlakem, jelikož nevěděl, kdo ho chce zabít, a v X je zakázané mít X, musel jednat rychle a neznal postup, jak si vyřídit pas. Prahu si sám nevybral, neboť letenku dostal bez možnosti výběru. Sám necílil na žádnou konkrétní zemi, jen chtěl do nějaké země, kde bude chráněn a postarají se o něj. V Turecku se bál, že ho zabijí. Falešnou totožnost uvedl policistům proto, že mu řekli, že se budu muset vrátit, odkud přiletěl. Dále žalobce popsal dva případy, kdy jej měli policisté zadržet a na policejní stanici bít, kdy v prvním případě jej propustili za úplatek ve výši 50 000 franků a ve druhém případě jej propustili, neboť byl X jako jeden z policistů. V tomto případě žalobci měli sdělit, že dostali rozkaz jej zabít, neboť vydírá nějaké důležité lidi. Dále uvedl, že jeho rodina neakceptuje X. Žalobce si uvědomil, že je X, když maturoval, a rozhodl se pro X, čehož nelituje, protože se cítí svobodný. V roce 2014 mu soused vysvětlil, že si může vydělávat X, a X. Od roku 2016 má X, což může být dědičné, ale také to může pocházet z X. Rodina zjistila, čím X v roce 2018, kdy X, který poté zavolal domů a vše rodině řekl. Volala mu matka a křičela na něj, ať se nevrací domů, dokud neprokáže, že to není pravda, což vyslechla celá vesnice. Následně se pokusil o X, která mu X, ale matka k němu přístup nezměnila, řekla to všem v rodině a nikdo z nich už žalobce nechtěl vidět. Bydlel u tety, která mu bydlení přenechala. Je to vzdálená příbuzná a není z jejich vesnice. Svoji činnosti se před ní snažil kamuflovat. Žena, se kterou X, se o X dozvěděla, ale nevěří tomu. Tuto dívku žalobce využil k X a nikdy s ní ani nebydlel. Před tím, než jej zbili policisté, žádné problémy kromě rodinných neměl. Konflikt s policisty neřešil, protož si uvědomoval, že jeho postavení jako X je nezákonné. K incidentu dále sděl