21 A 28/2025 – Městský soud v Praze

21 A 28/2025- 22 - text  6 21 A 28/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. zastoupený advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2025, č. j.: MD-26001/2025-160/4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2025, č. j.: MD-26001/2025-160/4, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností, ze dne 11. 6. 2024, č. j.: MHMP 1114707/2024/Živ, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), za což mu byla podle ust. § 125c odst. 5 písm. c) téhož zákona uložena pokuta ve výši 7 000 Kč. Současně mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 1 000 Kč podle ust. § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a ust. § 6 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení. Žalobce se měl uvedeného přestupku dopustit tím, že v rozporu s ust. § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu dne 4. 3. 2024 kolem 13:41 hodin řídil motorové vozidlo tovární značky X., registrační značky X., v Praze 5, v ulici Plzeňská, ve směru do centra. Uvedenému vozidlu byla Policií České republiky naměřena měřicím zařízením rychlost jízdy 76 km/h; po odečtu tolerance měření rychlost jízdy 73 km/h, ačkoliv byla v místě dovolena obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích rychlost jízdy nejvýše 50 km/h. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě uvedl, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, protože žalovaný nespecifikoval a nehodnotil podklady obsažené ve správním spisu. Žalobce nepovažuje za důkazy ručně vypsaný formulář „Oznámení přestupku“ bez podpisu řidiče, úřední záznam sepsaný tři dny po změření rychlosti bez razítka Policie ČR, záznam o přestupku, ověřovací list rychloměru a osvědčení o školení. Z žádného podkladu nevyplývá, o jaké vozidlo by se mělo jednat. Žalobce neřídil vozidlo registrační značky (dále též „RZ“) X. a žádný důkaz nesvědčí o opaku. Podle ustálené judikatury platí, že úřední záznam či oznámení přestupku nelze použít jako rozhodující důkazy. Ve správním řízení nebyl předložen a proveden žádný důkaz toho, že se žalobce dopustil jakéhokoliv přestupku. Pořízená fotografie vozidla obsahuje nečitelnou registrační značku. Žalobce byl přibližně o hodinu později zastaven a kontrolován policejní hlídkou na čerpací stanici OMV jako řidič vozidla registrační značky X., která je zcela odlišná od registrační značky uvedené v napadeném rozhodnutí. Ze strany policejní hlídky zřejmě došlo k záměně dvou různých vozidel. 3. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl zrušit napadené rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce své námitky uplatnil již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalovaný se jimi dostatečně zabýval v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a proto na něj plně odkázal. Navrhl zamítnout žalobu jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 4. 3. 2024 v 13:41 hodin bylo v Praze 5, v ulici Plzeňská, změřeno přístrojem RAMER 10C vozidlo X., RZ X. Byla naměřena rychlost 76 km/h, po odečtení tolerance 73 km/h, v místě, kde je stanovený rychlostní limit 50 km/h. Hlídka Policie ČR uvedené vozidlo zastavila před čerpací stanicí OMV a ztotožnila žalobce podle předloženého občanského průkazu. Žalobce nesouhlasil s přestupkem, a proto bylo na místě sepsáno oznámení o přestupku, které žalobce odmítl podepsat. Hlídka byla v neustálém vizuálním kontaktu s vozidlem od změření jeho rychlosti až do jeho úplného zastavení (úřední záznam ze dne 7. 3. 2024, č. j.: KRPA-77859-2/PŘ-2024-001206, jehož součástí je fotodokumentace, ověřovací list silničního rychloměru RAMER 10C a osvědčení člena hlídky o absolvování odborné přípravy pro používání a údržbu silničních měřičů rychlosti). 6. Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha II, vydala oznámení přestupku překročení nejvyšší dovolené rychlosti ze dne 4. 3. 2024, č. j.: KRPA-77859/PŘ-2024-001206. 7. Podle výpisu z evidenční karty řidiče ze dne 28. 3. 2024 má žalobce 15 záznamů o přestupcích. 8. Prvostupňový orgán vydal příkaz ze dne 28. 3. 2024, č. j.: MHMP 602048/2024/Živ, jímž byl žalobce uznán vinným tím, že spáchal přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o silničním provozu a byla mu uložena pokuta ve výši 7 000 Kč. Žalobce proti příkazu podal odpor. 9. Žalobce dne 29. 5. 2024 nahlédl do spisové dokumentace. Byla mu vyhotovena a předána její kompletní kopie v počtu 28 listů (protokol ze dne 29. 5. 2024, č. j.: MHMP 1062775/2024/Živ). Dne 11. 6. 2024 se žalobce bez omluvy nedostavil k ústnímu jednání. Následně prvostupňový orgán vydal rozhodnutí ze dne 11. 6. 2024, č. j.: MHMP 1114707/2024/Živ, jímž byl žalobce uznán vinným tím, že spáchal přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o silničním provozu a byla mu uložena pokuta ve výši 7 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Prvostupňový orgán v odůvodnění shrnul shromážděné podklady a dospěl k závěru, že se projednávaný přestupek stal a že se jej dopustil žalobce. 10. Žalobce podal blanketní odvolání, které na základě výzvy doplnil. Odvolací námitky se shodují s žalobními body. 11. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí ze dne 7. 5. 2025. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (ust. § 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. 14. Podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o silničním provozu fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km/h a více nebo mimo obec o 30 km/h a více. 15. Podle ust. § 125c odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu za přestupek se uloží pokuta od 4 000 Kč do 10 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) bodu 1, 2 nebo 3, písm. b), písm. f) bodu 1, 3, 6, 8, 11, 16, 17, 18 nebo 19, písm. h) bodu 1 nebo písm. i) bodu 2 nebo 3. 16. Soud předesílá, že na rozhodnutí prvostupňového orgánu a napadené rozhodnutí je nezbytné nahlížet jako na jeden celek. Při posouzení jejich obsahu zjistil, že obě rozhodnutí obsahují všechny základní náležitosti podle ust. § 68 s.ř.: výrokovou část, odůvodnění a poučení. Výroková část vždy obsahuje vymezení věci (jde o přestupek ze dne 4. 3. 2024, popř. rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí prvostupňového orgánu), označení žalobce jako účastníka řízení, i označení ustanovení, podle nichž bylo rozhodnuto. Odůvodnění rozhodnutí prvostupňového orgánu je dostatečně podrobné a na s. 2 až 3 obsahuje výčet důkazních prostředků včetně všech informací, které z nich vyplývají. Konkrétně přihlédl k následujícím důkazním prostředkům: oznámení o přestupku ze dne 4. 3. 2024, úřední záznam ze dne 7. 3. 2024, obrazový záznam o přestupku obsahující fotodokumentaci, ověřovací list silničního radarového rychloměru RAMER 10C a výpis z žalobcovy evidenční karty. Žalovaný následně na s. 3 napadeného rozhodnutí uvedl výčet opatřených důkazních prostředků a dále se k žalobcově námitce podrobněji zabýval fotografií pořízenou při kontrole. Soud považuje napadené rozhodnutí za přezkoumatelné. 17. Žalobce dále zpochybnil použitelnost opatřených důkazních prostředků. 18. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) v usnesení ze dne 22. 10. 2025, č. j.: 3 As 91/2025-40, uvedl: „Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je pro řízení o přestupku zásadní, zda správní orgány opatří takovou sadu důkazů, z nichž lze po jejich řádném zhodnocení učinit spolehlivě závěr o tom, že se obviněný skutku dopustil a zároveň neexistují rozumné důvody zakládající pochybnosti o správnosti a úplnosti skutkových zjištění. Pro prokázání přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti je zpravidla dostatečné vycházet z oznámení o přestupku, záznamu o pře