21 A 32/2025 – Městský soud v Praze

21 A 32/2025- 23 - text  7 21 A 32/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 7. 2025, č. j.: MV-77170-5/SO-2025, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 1. 7. 2025, č. j.: MV-77170-5/SO-2025, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 1. 7. 2025, č. j.: MV-77170-5/SO-2025, jímž po opětovném posouzení nebyl shledán důvod pro udělení dočasné ochrany podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 65/2022 Sb.“), ve spojení s ust. § 56 odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“). II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě namítal, že nelze považovat žádost o dočasnou ochranu za nepřijatelnou pouze z důvodu udělení dočasné ochrany v jiném členském státu EU. Žalovaná měla věcně posoudit jeho žádost a ověřit, zda žalobce v okamžiku jejího podání disponoval pobytovým oprávněním v jiném členském státu. Žalobce doložil, že jeho dočasná ochrana v Rumunsku již zanikla. Žalobce musel požádat o vízum strpění, aby na území nepobýval nezákonně do doby, než Městský soud v Praze zakročil proti předchozímu postupu prvostupňového orgánu. Pokud vízum strpění představuje překážku pro udělení dočasné ochrany, žalovaná měla žalobce vyzvat, aby se ho vzdal. Existující pobytové oprávnění nelze podřadit pod pojem jiné závažné překážky. Podmínky pro žadatele o dočasnou ochranu nemohou být přísnější, než jak jsou stanoveny ve směrnici Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice 2001/55/ES“). Dočasná ochrana není subsidiární vůči jiným pobytovým oprávněním. Důvod zániku dočasné ochrany spočívající v udělení víza k pobytu nad 90 dnů není v souladu s čl. 1, čl. 3 odst. 5, čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55/ES. 3. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že řádně zjistila skutkový stav. Žalobci byla v Rumunsku udělena dočasná ochrana. Právo sekundárního pohybu držitelů dočasné ochrany nevyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 27. 2. 2025, C-753/23, Krasiliva, ani ze směrnice 2001/55/ES, ani z prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382“), a ani z prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. července 2025 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382 (dále jen „prováděcí rozhodnutí Rady 2025/1460“). Žalovaná neudělila dočasnou ochranu v souladu s ust. § 56 odst. 1 písm. l) z.p.c. a v podrobnostech odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Neshledala důvod pro neudělení dočasné ochrany z důvodu existence víza strpění. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. IV. Obsah správního spisu 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že se X. žalobce X. vzdal se svých práv plynoucích z dočasné ochrany udělené Rumunskem (X.). Dne 17. 1. 2025 požádal o dočasnou ochranu. Na formuláři je uvedeno, že je žádost nepřijatelná, neboť nebylo prokázáno, že žadatel je osobou podle § 3 zákona č. 65/2022 Sb. Žalobce následně podal žalobu proti nezákonnému zásahu. Městský soud v Praze X. určil, že zásah byl nezákonný a žalovaná je povinna žalobcovu žádost přijmout a věcně se jí zabývat. 6. Podle výpisu z CIS žalobce pobývá na území na základě víza strpění s platností od 13. 3. 2025 do 31. 3. 2026. 7. Následně Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, vydalo informaci o důvodech neudělení dočasné ochrany ze dne 3. 4. 2025, č. j.: OAM-0004187-10/DO-2025. Oprávnění k pobytu na území za účelem dočasné ochrany nebylo uděleno, protože byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu žadatele na území. Podle odůvodnění byla žalobci poskytnuta ochrana ve formě dlouhodobého víza za účelem strpění. Jinou závažnou překážkou podle ust. § 56 odst. 1 písm. j) z.p.c. je předchozí poskytnutí účinné ochrany před návratem na Ukrajinu. Platnost víza za účelem strpění bude prodlužováno po dobu účinnosti prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382. Žalobce požádal o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany. 8. Následně žalovaná vydala žalobou napadené rozhodnutí ze dne 1. 7. 2025. V odůvodnění označila rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 3. 4. 2025, č. j.: 1 Azs 174/2024-42, za soudcovské dotváření práva contra legem. Ze směrnice 2001/55/ES ani prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 nevyplývá povinnost členských států umožnit přesun žadatelů do státu jejich volby. Žalovaná nemohla vyhovět žalobcově žádosti v souladu s ust. § 56 odst. 1 písm. l) z.p.c., protože nesplnil podmínky z důvodu dříve udělené dočasné ochrany v Rumunsku. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 9. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 10. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože postupoval dle ust. § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s. 11. Podle ust. čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 toto rozhodnutí se vztahuje na následující kategorie osob vysídlených z Ukrajiny dne 24. února 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala: a) ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022; b) osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníci třetích zemí jiných než Ukrajiny, kterým byla před 24. únorem 2022 poskytnuta mezinárodní ochrana nebo odpovídající vnitrostátní ochrana na Ukrajině, a c) rodinní příslušníci osob uvedených v písmenech a) a b). 12. Podle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a). 13. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. na řízení o udělení dočasné ochrany se obdobně použijí ustanovení zákona o pobytu cizinců na území České republiky o udělování víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území České republiky. 14. Podle ust. § 56 odst. 1 písm. l) z.p.c. dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže cizinec nesplňuje některou z podmínek pro udělení víza. 15. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce je ukrajinským státním příslušníkem a ze země původu vycestoval po dni 24. 2. 2022. Získal dočasnou ochranu v Rumunsku, které se vzdal X. Ohledně skutkových otázek nebylo ve správním řízení sporu. 16. Žalobce v žalobě namítal, že v minulosti udělená dočasná ochrana v Rumunsku, která již pozbyla platnosti, nepředstavuje překážku pro udělení dočasné ochrany v ČR. 17. Podle právní věty rozsudku NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j.: 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS, „Cizinci, kteří jsou držiteli dočasné ochrany podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, mají právo přemístit se v průběhu jejího trvání do jiného členského státu Evropské unie. Předpokladem pozitivního rozhodnutí o jejich žádosti je nicméně ukončení pobytového oprávnění vydaného v rámci dočasné ochrany v původním hostitelském státě.“ V odůvodnění uvedeného rozsudku NSS uvedl: „Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že z unijního práva plyne právo státních příslušníků Ukrajiny, kteří jsou držiteli dočasné ochrany na základě Rozhodnutí Rady č. 2022/382, na přemístění se do jiného členského státu. Tento členský stát jim musí v souladu s čl. 8 směrnice vydat povolení k pobytu. Právní úprava nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu podle § 5 odst. 1 písm. c) a písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. tudíž tomuto právu odporuje. Nelze ji proto aplikovat. […] Nejvyšší správní soud si je vědom, že nelze poží