9 Ads 83/2014 — Nejvyšší správní soud

3 A 33/2024- 34 - text 11 3 A 33/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: KAM NA PARDUBICKU s. r. o., IČO 62027361 sídlem Ráby č. p. 38, 533 52 Ráby zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. Michalem Bouškou sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 32, 110 15 Praha 1 zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Hlaváčkem sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2024, č. j. MPO 27696/2024 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 12. 3. 2024, č. j. MPO 27696/2024, se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 200 Kč, které je povinen nahradit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů k rukám jejího právního zástupce. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně podala dne 2. 11. 2020 k Ministerstvu průmyslu a obchodu, coby poskytovateli dotace, žádost o dotaci vedenou pod registračním číslem 2022000063 a spisovou značkou MPO 617063/2020 (dále jen „žádost“). Učinila tak v reakci na Výzvu č. 2 (dále jen „výzva“) k Programu podpory podnikatelských subjektů v oblasti kultury postižených celosvětovým COVID 19 způsobeného virem SARS-CoV-2 „COVID – KULTURA“ (dále jen „program“) vyhlášenou poskytovatelem dotace dne 15. 10. 2020. 2. Kontinuální činnost v oblasti kultury žalobkyně označila názvem: „Království perníku a Muzeum perníku v Perníkové chaloupce (od roku 2004)“. 3. K tomu připojila následující stručný popis kontinuální činnosti: „Organizování zážitkového programu (divadelního happeningu), ve kterém si každý účastník zvolí divadelní roli (například žebrák, Jeníček nebo Mařenka, kantor, kupec, řemeslník, hrabě s družinou,...) a do kterého se může zapojit dle svých schopností a možností. Zatímco pro malé „Jeníčky a Mařenky“ je připraveno neobvyklé prožití pohádky „O perníkové chaloupce“, dospělé v těchto rolích zaujme historie a předvedení řemesla v Perníkářské dílně Ježibaby, a také velká výstava mistrovských perníků“. 4. Ministerstvo průmyslu a obchodu rozhodnutím ze dne 28. ledna 2021, č. j. MPO 100727/2021, podanou žádost zamítlo (dále jen „první rozhodnutí“). 5. Proti uvedenému rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou, o které rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, č. j. 8 A 37/2021-44. Městský soud první rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost a uvedl, že v odůvodnění zcela absentuje jakýkoliv popis geneze celého případu, vypořádání se s tvrzeními žalobkyně, jakož i důvody, které vedly správní orgán k vydání napadeného rozhodnutí, včetně odkazu na příslušné právní předpisy. Zároveň věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalovaný proto znovu rozhodl rozhodnutím ze dne 12. 3. 2024, č. j. MPO 27696/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“) vydaným dle § 14m zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), a příslušných ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Napadeným rozhodnutím žalovaný žádost žalobkyně opět zamítl a to s následujícím odůvodněním: „Žádosti není možné vyhovět, protože nesplňuje podmínky dle odstavce č. 4 a následující odstavce Výzvy č. 2 k Programu podpory podnikatelských subjektů v oblasti kultury postižených celosvětovým COVID 19 způsobeného virem SARS-CoV-2 „COVID – KULTURA“, který stanovuje oblast, která bude podpořena, tj. kontinuální činnost v oblasti kultury, vč. výčtu uznatelných výdajů, které jsou navázány na daná živá vystoupení pro publikum. Kontinuální činností v kultuře se rozumí provoz divadel, hudebních klubů, uměleckomanažerských agentur, kulturních center a jiných obdobných zařízení zaměřených na soustavnou činnost v rámci poskytování či zprostředkování kulturních služeb veřejnosti. Jednotlivé kulturní akce by dále měly mít profesionální charakter, tzn., že na nich vystupují či se jich účastní profesionální umělci, kteří se živí daným uměním. Podmínky pro všechny žadatele pak byly stanoveny v souladu se zákonem uváděným postupem tak, že výslovně v textu výzvy k předmětnému programu je pro splnění podmínek výzvy potřebné doložit, že se jedná (v posuzovaném případě) o žádost na tzv. kontinuální činnost v kultuře. Žadatel podal žádost o dotaci na kontinuální činnost a uvedl, že se jedná o aktivity muzea perníku. Dle uvedeného popisu nenaplňují aktivity žadatele činnosti tzv. Performing arts, ke kterým byl Program podpory určen, a činnost žadatele byla posouzena jako zážitkové akce, animace – cílevědomé oživení nehmotného kulturního dědictví v podobě komunitního happeningu využívající principy divadla. Akce mají především vzdělávací charakter a vztahují se k tradicím a svátkům. Akce nemají charakter kulturních akcí, tak jak jsou definovány Programem podpory: „Kulturní akcí se rozumí realizace kulturní služby veřejnosti za účelem sledování živého uměleckého výkonu.“ Žadatel dle názoru žalovaného pořádá aktivity v rámci muzea a mají charakter muzejních aktivit, a tak žadatel nemohl být oprávněn žádat podporu na tzv. kontinuální činnost podle podmínek Programu podpory. Činnosti, na které požaduje žadatel dotaci nemají charakter kontinuální činnosti v organizování či zajišťování profesionálních akcí z oblasti Performing Arts tak, jak je stanoveno ve výzvě. Žádost je podána na podporu kontinuální činnosti, přesto že ve Výzvě v odstavci 4 je napsáno, že galerie a muzea mohou žádat pouze na organizaci a pořádání jednorázových kulturních akcí. Zároveň pořádané akce svým charakterem připomínají spíše zážitkové akce. Jde zde cílevědomé oživení nehmotného kulturního dědictví v podobě komunitního happeningu využívající principy divadla. Akce mají především vzdělávací charakter a vztahují se k tradicím a svátkům. Akce nemají charakter kulturních akcí, tak jak jsou definovány Programem: „Kulturní akcí se rozumí realizace kulturní služby veřejnosti za účelem sledování živého uměleckého výkonu“. Žadatel pořádá aktivity v rámci muzea a mají charakter doprovodných muzejních aktivit, dle tohoto stanoviska žadatel není oprávněný žádat kontinuální činnost v kultuře podle podmínek programu Covid – Kultura.“ 7. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně podanou žalobou. Žaloba 8. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Namítá, že napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné, nesrozumitelné a nejednoznačné a hrubě zkreslující. Žalovaný dle žalobkyně nezjistil její skutečnou činnost. Žalobkyně má dále za to, že v praxi žalovaného vznikají nedůvodné rozdíly. Žalobkyně poukazuje také na nesprávnost procesního postupu žalovaného. 9. Žalobkyně předně tvrdí, že napadené rozhodnutí trpí stejnou vadou jako první rozhodnutí, které bylo městským soudem zrušeno. Opticky sice došlo k rozšíření obsahu odůvodnění; žalovaný však pouze parafrázoval nebo duplikoval jiné části odůvodnění či výzvy. Podle žalobkyně žalovaný neposoudil pravou povahu její činnosti, když ji posoudil jako činnost muzejní. K tomu žalobkyně připojila jako přílohu žaloby Informace z Centrální evidence sbírek muzejní povahy Ministerstva kultury, podle které není žalobkyně jako muzeum evidovaná. Dále připojila jako přílohu Výpis z rejstříku ochranných známek na demonstraci toho, že Muzeum perníku je ochranná známka registrovaná pro služby s muzejnictvím nesouvisející – jedná se tedy pouze o fantazijní název. 10. Žalobkyně dále poukazuje na skutečnost, že žalovaný nevymezuje obsah pojmu performing arts a nevysvětluje, proč činnost žalobkyně nenaplňuje vymezený pojem kulturní akce. Žalobkyně uvádí, že podala žádost jako producent zážitkového programu, který zahrnuje celý areál Království perníku. Zážitkový program je realizován podle divadelního scénáře a účinkují v něm herci ve stanovených rolích. Návštěvníci se mohou zapojit dle svých uměleckých možností a schopností. 11. Napadené rozhodnutí je dle žalobkyně nepřezkoumatelné. 12. Žalobkyně dále argumentuje, že z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2018, č. j. 2 Afs 161/20218-40, vyplývá, že skutečnost, že na dotaci není právní nárok, neznamená, že praxe poskytovatelů dotace může být diskriminační, excesivní nebo svévolná. Je nutné zohlednit konkrétní okolnosti daného případu a ve skutkově shodných nebo podobných případech nemají vznikat nedůvodné rozdíly. 13. Podle žalobkyně žalovaný poskytl dotaci panu A. V., IČO 62059416, který dlouhodobě spolupracuje s žalobkyní. Dotaci pan V. podle žalobkyně získal na totožné akce, které zajišťuje žalobkyně producentsky. K tomu žalobkyně připojila do přílohy žaloby kopii jeho žádosti a rozhodnutí o poskytnutí dotace. Zároveň žalobkyně poukazuje na to, že dotaci získala společnost PEKLOČERTOVINA s. r. o. Ta podle žalobkyně poskytuje návštěvníkům zážitkový program obdobným způsobem. 14. Žalobkyně namítá také nesprávný procesní postup ža