1 Azs 305/2024 — Nejvyšší správní soud

3 A 46/2024- 38 - text 13 3 A 46/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: X. Y., narozený N. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Pokorným, Ph.D. sídlem Blanická 1008/28, Vinohrady, 120 00 Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem Ministerstvo vnitra, nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2024, č. j. MV-58552-4/SO-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce, který je držitelem dočasné ochrany, požádal dne 20. 12. 2023 o vydání cizineckého pasu podle § 113 odst. 6 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Ministerstvo vnitra ČR, jako orgán prvního stupně, řízení o této žádosti zastavilo usnesením ze dne 21. 2. 2024, č. j. OAM-115986-7/CD-2023, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, s odůvodněním, že s ohledem na svůj pobytový status na území České republiky cizinecký pas není oprávněn získat. Prvostupňové rozhodnutí žalobce napadl odvoláním, které žalovaná zamítla v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož zrušení se nyní podanou žalobou domáhá. 2. Žalobu ve věci nevydání cizineckého pasu podal i nezletilý syn žalobce. Jeho žalobu soud projednává pod sp. zn. 3 A 45/2024. 3. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti. 4. Dne 20. 12. 2023 žalobce podal žádost o vydání cizineckého pasu. Žádost žalobce podal na tiskopise. K žádosti přiložil své čestné prohlášení, ve kterém uvádí, že běloruský prezident Alexandr Lukašenko zakázal velvyslanectvím své země vydávat cestovní pasy a prodlužovat jejich platnost. Žádosti je možné podávat pouze v Bělorusku. Žalobce uvádí, že byl nezávislým pozorovatelem prezidentských voleb v Bělorusku a že byl svědkem falšování a porušování lidských práv. Účastnil se s manželkou protivládních demonstrací, kde ho natočili na video agenti KGB. Museli tak Bělorusko opustit a uprchli na Ukrajinu. Do České republiky utekli po vypuknutí války. IT firma, pro kterou pracoval, se totiž relokovala do Prahy. V České republice získal dočasnou ochranu na základě trvalého pobytu na Ukrajině. 5. Dne 19. 1. 2024 provedla pracovnice prvostupňového orgánu lustraci v cizineckém informačním systému. Z lustrace vyplývá, že žalobce i jeho manželka pobývají v České republice na základě Kategorie pobytu P_G – Dočasná ochrana. V kolonce účel pobytu je uvedeno 869 – Důvody hodné zvláštního zřetele – prodloužení. Dočasná ochrana obou je dle lustrace platná od 22. 3. 2023. 6. Součástí spisového materiálu jsou dále Informace Ministerstva zahraničních věci ČR ze dne 19. 10. 2023, č. j. MV-171086-1/OAM-2023 o legislativě k vydávání cestovních dokladů Běloruska. Z těchto informací vyplývá, že 6. 9. 2023 vstoupilo v Bělorusku platnost opatření prezidenta Alexandra Lukašenka, které ruší možnost prodloužit nebo vydat cestovní pas v cizině prostřednictvím běloruského zastupitelského úřadu. Dle dokumentu ministerstva se jedná o silný nástroj kontroly společnosti, který zejména představitelům politické opozice znemožňuje získat nový osobní doklad. 7. Dne 21. 2. 2024 prvostupňový orgán řízení prvostupňovým rozhodnutím zastavil. V prvostupňovém rozhodnutí uvádí, že je mu z úřední činnosti známé, že žalobci byla dne 22. 3. 2022 udělena dočasná ochrana z důvodu hodného zvláštního zřetele podle zákona č. 65/2022 Sb. o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon Lex Ukrajina“), která mu následně byla prodlužována. Správní orgán uvádí, že ustanovení zákona Lex Ukrajina se použijí přednostně před ustanoveními jiných právní předpisů. Pro účely zákona o pobytu cizinců se osoba s udělenou dočasnou ochranou považuje za držitele víza za účelem strpění. Žalobce tak nepatří do skupiny osob uvedených v § 113 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, které mají právo na vydání cizineckého pasu. Prvostupňový orgán uzavřel, že jeho žádosti tak nelze vyhovět a shledal, že je právně nepřípustná. 8. Dne 11. 3. 2024 se žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. V odvolání uvedl, že institut dočasné ochrany upravuje nejen zákon Lex Ukrajina, ale též zákon č. 221/2003 Sb. o dočasné ochraně (dále jen „zákon o dočasné ochraně“). Žalobce cituje z judikatury a uvádí, že dočasná ochrana vydaná podle zákona Lex Ukrajina je pobytovým oprávněním podle zákona o dočasné ochraně (rozsudek Krajského soud v Plzni ze dne 22. 9. 2022, č. j. 57 A 71/2022-25). Dále uvádí, že jakkoli právní status dotčeného cizince vypadá jako dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území, tak materiálně jde o dočasnou ochranu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2023, č. j. 5 Azs 39/2023-24). Z obou rozhodnutí je podle žalobce zřejmé, že pobytové oprávnění vydané dle zákona Lex Ukrajina je pobytovým oprávněním podle zákona o dočasné ochraně. 9. Dne 10. 6. 2024 žalovaná odvolání zamítla napadeným rozhodnutím. Žalobce podle názoru žalované zjevně nepatří do skupin osob uvedených v § 113 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, které mají právo na vydání cizineckého pasu. Žalobce je podle žalované držitelem dočasné ochrany podle zákona č. 65/2022 Sb. (dále jen „zákon Lex Ukrajina“). V § 113 odst. 6 písm. c) zákona o pobytu cizinců sice stojí, že ministerstvo vydá cizinecký pas cizinci požívajícímu dočasné ochrany, podle § 4 odst. 4 zákona Lex Ukrajina se však držitelé dočasné ochrany pro účely zákona o pobytu cizinců považují za držitele víza za účelem strpění pobytu na území. Z hlediska zákona o pobytu cizinců tak žalobce není držitelem dočasné ochrany, ale držitelem víza za účelem strpění pobytu na území podle § 33 zákona o pobytu cizinců. Ten nárok na vydání cizineckého pasu nemá. Žaloba 10. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nesprávné, nezákonné a nepřiměřené. Žalovaná podle něj nezohlednila relevantní právní úpravu, včetně příslušných unijních norem, a při vydání napadeného rozhodnutí využila extenzivní výklad zákonných norem, který vedl k nepřípustnému omezení jeho práv. 11. Žalobce uvádí, že nezískal dočasnou ochranu podle zákona Lex Ukrajina, ale podle zákona č. 221/2003 Sb. o dočasné ochraně (dále jen „zákon o dočasné ochraně“). Proto se na něj nevztahují vylučovací ustanovení v § 4 zákona Lex Ukrajina. Žalobce tento závěr opírá o skutečnost, že získal dočasnou ochranu z důvodů hodných zvláštního zřetele. S tímto důvodem udělení dočasné ochrany zákon Lex Ukrajina vůbec neoperuje. Naopak zákon o dočasné ochraně tento důvod uvádí v ustanovení § 52. 12. Žalobce dále uvádí, že i když se na něj podle žalované vztahují vylučovací ustanovení v § 4 zákona Lex Ukrajina, nic to nemění na tom, že členské státy musí podle článku 8 směrnice 2001/55/ES o dočasné ochraně (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) vydat potřebné dokumenty nebo jiné rovnocenné doklady za účelem zajištění povolení k pobytu. Žalobce uvádí, že má povinnost předložit cestovní doklad při pobytové kontrole. Nesplnění této povinnosti je přitom sankcionováno trestem správního vyhoštění. Vyjádření žalované 13. Žalovaná ve svém vyjádření plně odkazuje na napadené rozhodnutí, neboť žalobní námitky jsou v zásadě totožné jako námitky odvolací. Podle žalované získal žalobce dočasnou ochranu podle zákona Lex Ukrajina, a proto je třeba na něj pro účely zákona o pobytu cizinců hledět jako na držitele víza za účelem strpění pobytu na území. Žalobce tak zjevně není osobou uvedenou v § 113 odst. 6 zákona o pobytu cizinců. Podání žalobce ze dne 14. 8. 2024 14. Dne 14. 8. 2024 žalobce soudu zaslal dvě čestná prohlášení – čestné prohlášení své a čestné prohlášení matky žalobce – V. Y. (matky žalobce). V obou čestných prohlášeních žalobce i jeho matka líčí důvody, pro které nemají cestovní doklad svého státu a obtíže, které z absence tohoto cestovního dokladu plynou. 15. Žalobce uvádí, že v případě návratu do Běloruska by mu hrozilo pronásledování ze strany KGB, jelikož byl nezávislým pozorovatelem voleb v roce 2020 a následně organizoval protivládní protesty. Kvůli absenci cestovního dokladu mu vypověděla smlouvu banka, jako IT specialista nemůže cestovat na zahraniční konference a jeho syn nemůže navštěvovat svou babičku (matku žalobce), žadatelku o azyl v Německu. 16. Matka žalobce v čestném prohlášení líčí svou ostrakizaci ze strany běloruské veřejné moci, která se stupňovala po volbách v roce 2020. Popisuje také svůj vztah se svým jediným vnukem s tím, že jejich odloučení jim oběma přináší psycho-emocionální trápení. Posouzení žaloby soudem 17. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Soud vy