5 As 175/2023 — Nejvyšší správní soud

5 A 70/2024- 41 - text 8 č. j. 5 A 70/2024 - [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce v právní věci žalobkyně: Pražské vzdělávací středisko – jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, s.r.o., IČ27233693 sídlem Mezibranská 1579/4, 110 00 Praha 1 zastoupená prof. JUDr. Janem Křížem, advokátem advokátní kanceláře Kříž a partneři s.r.o., se sídlem Praha 1, Rybná 9, 110 00 proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 529/5, 118 12 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 22.5.2024, č. j. MSMT-28463/2023-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně dne 26. 10. 2020 požádala o zápis změny v údajích podle § 144 odst. 1 písm. g) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále „školský zákon“). Konkrétně žalobkyně žádala o zápis dalšího místa poskytovaného vzdělávání a školských služeb jazykové školy, jejíž činnost vykonává, na adrese V Pitkovičkách 11, Pitkovice, 104 00 Praha 10. Žalobkyně o zápis změny údajů požádala v době pandemie Covid-19, a odůvodnila ji tím, že v souvislosti s protiepidemiologickými opatřením se za účelem zjištění ochrany zdraví studentů i zaměstnanců školy část výuky přesune na adresu V Pitkovičkách 11, Praha 22. Zde žalobkyně provozuje domov mládeže, ve kterém studenti bydlí. Místo výuky se tedy přesune do místa jejich bydliště, čímž se omezí jejich pohyb na veřejnosti, což bude mít pozitivní vliv na snížení rizika nákazy koronavirem. Ke své žádosti žalobkyně přiložila souhlasná stanoviska se změnou užívání části prostor domovu mládeže na učebny vydaná Hygienickou stanicí hl. m. Prahy ze dne 31. 7. 2020 čj. HSHMP 41131/2020 a odborem výstavby Úřadu městské části Praha 11 ze dne 10. 9. 2020, čj. P22 9650/2020 OV 10. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 8. 2021, čj. MSMT-3825/2021-7, žádost žalobkyně zamítl, a to z důvodu rozporu žádosti s ustanovením Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky 2019-2023 („DZ ČR“), konkrétně s kapitolou A. Strategie dalšího rozvoje sítě škol a školských zařízení, bodem 6, protože zápis nového místa poskytovaného vzdělávání a školských služeb jazykové školy není podporován (dále též „rozhodnutí ze dne 18. 8. 2021“). K žalobkyninu odvolání ministr žalovaného svým rozhodnutím ze dne 15. 12. 2021, čj. MSMT-26404/2021-3, rozhodnutí ze dne 18. 8. 2021 zrušil pro nepřezkoumatelnost z nedostatku důvodů. 3. Žalovaný o žádosti žalobce následně rozhodl rozhodnutím ze dne 18. 5. 2023, čj. MSMT-3825/2021-17, kdy tuto zamítl, a to (i) opětovně pro rozpor žádosti s kapitolou A. Strategie dalšího rozvoje sítě škol a školských zařízení, bodem 6 DZ ČR (bod 2.2, kapitola A, bod. 6), podle kterého platí, že „Do rejstříku škol a školských zařízení nebudou vzhledem ke klesajícímu počtu žáků a dostačujícím kapacitám, které ve školním roce 2018/2019 šestinásobně převyšují počty vykazovaných žáků, zapisovány nové jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky ani nebudou navyšovány kapacity jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky a zapisována nová místa poskytovaného vzdělávání.“ a dále (ii) pro rozpor s opatřením VIII. 1.3. Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy hlavního města Prahy 2020-2024 (dále „DZ HMP“), podle kterého platí, že do rejstříku rovněž nebudou zapisována nová místa výkonu stávající jazykových škol, pokud to nebude vyžadovat situace hodná zvláštního zřetele (zápis nového místa výkonu stávají jazykové školy v případě mimořádné situace v době, kdy není možné realizovat výuku v původním místě poskytování vzdělávání) (dále též „prvoinstanční rozhodnutí“). Žalobkyně přitom nutnost zápis místa výkonu kvůli situaci zvláštního zřetele nedoložila. K námitce žalobkyně, že přesunem části výuky ze stávajícího místa vzdělávání v Praze na nové místo nedojde k navýšení současné kapacity, ale ke zkvalitnění výuky, neboť žalobkyně bude schopna upravit rozvrhy tak, že výuka bude končit nejpozději v 18 h, žalovaný uvedl, že ani tento cíl není schopen zvrátit ustanovení bodu 6 DZ ČR. Stejně tak žalovaný nepřisvědčil námitce žalobkyně, že ust. bodu 6 DZ ČR narušuje právo jazykových škol na svobodu podnikání, neboť jde o plošný zákaz, který nezákonně diskriminuje kvalitní a vyhledávané jazykové školy, které nemají problém se sháněním studentů a zvládly by poskytovat jazykové vzdělávání většímu počtu lidí, a to na úkor těch jazykových škol, po jejichž službách není na trhu poptávka. 4. Ministr žalovaného žalobou napadeným rozhodnutím zamítl žalobkynin rozklad a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že jde-li o výklad bodu 6 kapitoly A. DZ ČR, právní pojem „kapacity“ obsažený v předmětném ustanovení DZ ČR není možné chápat pouze ve smyslu „počtu žáků“, nýbrž i ve smyslu „počtu zařízení poskytujících daný druh vzdělávání s veškerým jejich příslušenstvím“, přičemž záměrem DZ ČR, je institucionálně nerozšiřovat stávající (více než dostatečnou) síť jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky. Samotný zápis nového místa poskytovaného vzdělávání tak svojí povahou nevyhnutelně způsobuje rozšíření sítě jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky, byť nemusí nutně vždy jít o vznik zcela nových institucí jako je tomu v právě řešené právní věci. Ministr žalovaného rovněž neopomněl vypořádat ústavněprávní argumentaci žalobkyně. 5. Zrušení posledně citovaného rozhodnutí ministra žalovaného se žalobkyně domáhá podanou žalobou. II. Obsah žaloby a další podání účastníků 6. Žalobkyně v žalobě namítá, že správní orgány svá rozhodnutí postavily na nesprávném právním posouzení věci a ignorovaly nový a zcela přiléhavý rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2024, čj. 5 As 175/2023-32. Žalovaný se drží slepé formalistické aplikace bodu 6. DZ ČR, aniž by reflektoval výklad tohoto článku podaný Nejvyšším správním soudem v rozsudku sp. zn. 5 As 175/2023. Podle tohoto rozsudku totiž nelze do maximálních „kapacit“ zahrnovat příslušenství zařízení, když „Právě příslušenství zařízení poskytujících vzdělávání totiž je jedním z prostředků, jak lze dosáhnout vyšší kvality výuky, případně i konkurenční výhody, která ve své podstatě může přispět k motivaci dalších zařízení poskytujících vzdělávání zvýšit kvalitu výuky tak, aby si udržely svou pozici na trhu. Toto příslušenství lze pak chápat např. ve smyslu počtu učeben, jejich vybavení apod., ale také ve smyslu samotného počtu míst poskytovaného vzdělávání.“ Také v tomto případě platí, že nedojde k navýšení celkové zapsané kapacity 1 000 studentů, pouze dojde v důsledku rozložení výuky do více míst k jejímu zkvalitnění. 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce zcela pomíjí skutečnost, že k zamítnutí žádosti vedl správní orgán I. stupně závěr, že žádost je v rozporu jak s DZ ČR, tak DZ HMP. Pro aplikaci § 148 odst. 3 písm. a) školského zákona přitom postačí, aby žádost byla v rozporu pouze s jedním z dlouhodobých záměrů, na něž uvedené ustanovení odkazuje: „orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, žádost o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku dále zcela nebo zčásti zamítne v případě, že posouzením žádosti zjistí, že žádost není v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky nebo příslušného kraje důvodem pro její zamítnutí“. Žalovaný tedy trvá na tom, že nepochybil, pakliže žádost zamítl s odkazem na uvedené ustanovení školského zákona. Žalobce přitom ani v rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí nikterak nerozporoval, že je žádost v rozporu s opatřením VIII. 1.3. DZ HMP, dle kterého platí, že „do rejstříku rovněž nebudou zapisována nová místa výkonu stávajících JŠ“. Žalovaný proto uvádí, že rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 175/2023 na danou věc nepřiléhá. Naopak má za to, že opatření VIII. 1.3. DZ HMP je souladné s požadavkem na racionální prostředek, kterým v tomto případě stát i hlavní město Praha dosahuje zamýšlené struktury vzdělávací soustavy na území hlavního města, a to mj. prostřednictvím regulace míst poskytovaného vzdělávání a školských služeb. A proto obstojí i ve světle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 175/2023. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 34/17, je za vzdělávací politiku odpovědný stát, který je z tohoto titulu oprávněn v dlouhodobém záměru stanovit příslušná kritéria pro zápis škol a školských zařízení do rejstříku škol a školských zařízení a zápis změn ve vedených údajích, přičemž „podmínění zápisu do rejstříku škol a školských zařízení souladem s celostátním dlouhodobým záměrem a s relevantním krajským dlouhodobým záměrem lze považovat za racionální prostředek, kterým stát dosahuje zamýšlené struktury vzdělávací