2 As 132/2011 — Nejvyšší správní soud

8 A 3/2025- 39 - text 15 8 A 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce: Snesitelné bydlení v centru Prahy, z. s., IČ: 08862605, se sídlem Růžová 947/8, Nové Město, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, IČ: 00064581, se sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 01 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2024, č.j. MHMP 1837761/2024, sp. zn. S-MHMP 1829187/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce podal dne 10. 7. 2024 žádost o informace, v níž žádal o seznam adres všech zařízení a míst na území Městské části Praha 10, kde je poskytován úplatný pobyt a počet lůžek sloužících k poskytnutí úplatného pobytu v těchto zařízeních a místech k 31. březnu 2024 v souladu s obecně závaznou vyhláškou č. 19/2021 Sb. hl. m. Prahy. Dále žalobce žádal o celkovou částku v Kč, kterou Městská část Praha 10 převedla na účet hlavního města Prahy za období od 1. ledna 2023 do 31. března 2024 v členění po čtvrtletích v souladu s obecně závaznou vyhláškou č. 19/2021 Sb. hl. m. Prahy. 2. Úřad městské části Praha 10 (dále jen „povinný subjekt“) dne 5. 8. 2024 poskytl informace částečně, přičemž jednak uvedl, že všechna zařízení a místa poskytující úplatný pobyt na území městské části Praha 10 nabízejí celkem 2701 lůžek, jednak uvedl i požadovanou celkovou částku, kterou Městská část Praha 10 převedla na účet hlavního města Prahy. Zbytek požadovaných informací povinný subjekt odmítl poskytnout s odkazem na § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), ve spojení s § 52 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), s odůvodněním, že poskytnutí těchto informací by mohlo umožnit identifikaci konkrétních daňových subjektů a jejich poměrů. 3. Žalobce napadl rozhodnutí povinného subjektu odvoláním ze dne 7. 8. 2024. Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „žalovaný“) rozhodl dne 20. 8. 2024 o zrušení napadeného rozhodnutí povinného subjektu a věc mu vrátil k novému projednání. Povinný subjekt následně dne 3. 9. 2024 opět částečně odmítl informace poskytnout. Žalobce podal dne 18. 9. 2024 další odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 12. 11. 2024, čímž potvrdil napadené rozhodnutí povinného subjektu ze dne 3. 9. 2024. Žalovaný má za to, že poskytnutí požadovaných informací by mohlo vést k identifikaci konkrétních daňových subjektů a jejich majetkových poměrů, což je chráněno zákonem. 4. Žalobce podal dne 9. 1. 2025 žalobu, ve které navrhuje zrušit rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2024, č. j. MHMP 1837761/2024, zrušit jím potvrzené rozhodnutí povinného subjektu č. j. P10-398656/2024 ze dne 3. 9. 2024, a nařídit povinnému subjektu poskytnout požadované informace. Žalobce má za to, že ochrana daňového tajemství nemůže převážit nad právem na informace podle zákona č. 106/1999 Sb. II. Obsah žaloby 5. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2007, č. j. 3 Ads 33/2006-57, který zdůrazňuje, že jakákoli omezení poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. musí být vykládána restriktivně. Tento výklad je podporován judikaturou Ústavního soudu, která potvrzuje, že právo na informace je základním ústavně zaručeným právem, které je nezbytné pro účinnou kontrolu veřejné správy. 6. Žalobce uvádí, že se dlouhodobě zabývá dopady krátkodobého ubytování (dále jen „Airbnb“) a založil za tímto účelem spolek, který se věnuje tomuto společenskému problému. Žalobce je známý v mediálním prostoru pro své aktivity a plní roli tzv. společenského hlídacího psa, což je potvrzeno judikaturou Nejvyššího správního soudu, která uznává, že neziskové organizace mohou plnit tuto roli stejně jako profesionální novináři. Žalobce argumentuje, že existuje silný veřejný zájem na poskytnutí informací týkajících se krátkodobého ubytování, které má negativní dopady na občany velkých měst. Žalobce poukazuje na to, že legislativní regulační procesy postupují pomalu a často se argumentuje nedostatkem dat. Poskytnutí požadovaných informací by přispělo k lepšímu porozumění a kontrole tohoto způsobu podnikání. Žalobce uvádí, že existuje důvodné podezření z rozsáhlé trestné činnosti spočívající v porušování povinnosti při správě cizího majetku a podvodech při výběru místních poplatků. Žalobce tvrdí, že výběr místních poplatků neodpovídá skutečnému stavu, a že dochází ke ztrátám v řádech desítek až stovek milionů korun. Tyto skutečnosti mohou být důvodem, proč žalovaný odmítá informace poskytnout. 7. Žalobce poukazuje na protichůdnou argumentaci žalovaného v jeho rozhodnutích. Žalobce předkládá soudu rozhodnutí č. j. MHMP 1454902/2024, sp. zn. S-MHMP 1313784/2024, které uvádí, že poskytnutím informací v žádosti nezíská žadatel přehled o movitých a nemovitých věcech, pohledávkách či závazcích dotčené osoby. Poskytnutím požadovaných informací by žadatel pouze získal přehled, zda byly poplatky uhrazeny. Žalovaný se napadeným rozhodnutím odklonil od předchozí praxe, což nijak neodůvodnil, a porušil tak zásadu legitimního očekávání uvedenou v § 2 odst. 4 správního řádu. 8. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť pro odmítnutí požadované informace neexistuje zákonný důvod. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je podle žalobce nepřiléhavé a snaží se vyhnout poskytnutí požadované informace. Žalobce nesouhlasí s tím, že informace o adresách a počtu lůžek v zařízeních poskytujících úplatný pobyt jsou považovány za citlivé, a že jejich zveřejnění by mohlo umožnit identifikaci konkrétních daňových subjektů. Žalobce namítá, že požadované informace jsou zcela bez dopadu na majetkové poměry dotčené osoby. Žalobce informace o majetkových poměrech konkrétní osoby nevyžaduje a požadované informace nelze podřadit pod § 10 informačního zákona. Žalobce uvádí, že konstrukce žalovaného je založena na domněnkách o propojování informací z různých zdrojů. Žalobce poukazuje na to, že v době vydání tohoto rozsudku nebyla ještě spuštěna aplikace nahlížení do katastru nemovitostí, která nyní poskytuje veřejně dostupné informace, navíc majitel nemovitosti není vždy poskytovatel ubytovacích služeb. Žalobce by získal informaci o počtu najímaných lůžek v nemovitosti a z katastru nemovitostí by zjistil majitele nemovitosti. Žalovaný však přehlíží, že majitel nemovitosti nemusí nutně pronajímat lůžka, nýbrž je může pronajímat jeho nájemce, což je u Airbnb běžné. Tato argumentace byla uvedena v odvolání ze dne 18. 9. 2024, na kterou žalovaný nijak nereagoval, čímž učinil své rozhodnutí částečně nepřezkoumatelným. Žalobce tvrdí, že i kdyby zjistil, ve kterých nemovitostech se poskytuje úplatný pobyt a počet lůžek, nezískal by informace o vytížení ubytovacích kapacit ani o částce za lůžko. Žalovaný nezaložil svoji konstrukci na požadovaných informacích, ale na množství dalších informací, které by si údajně mohl žalobce zjistit. Zákon však výluky posuzuje ve vztahu k požadovaným informacím. 9. Žalobce odkázal na rozsudek NSS č.j. 3 Ads 33/2006-57, který uvádí, že údaje o platbách poskytnutých Všeobecnou zdravotní pojišťovnou jejím smluvním zdravotnickým zařízením nepředstavují informaci o majetkových poměrech těchto zařízení podle § 10 informačního zákona. Žalobce dále odkázal na rozsudek NSS č.j. 2 As 132/2011-121, který uvádí, že samotné poskytnutí informace o pohledávkách vůči společnosti nevypovídá o majetkových poměrech této společnosti. Žalobce se ztotožňuje s rozhodnutím KÚ Jihočeského kraje č.j. KUJCK 20084/2024, které uvádí, že požadované údaje nemají dostatečně vypovídající charakter o majetkových poměrech dotčené osoby. Plátcem poplatku z pobytu je poskytovatel úplatného pobytu, což neznamená, že je majitelem nemovitosti. Žalobce odkazuje na odbornou literaturu, která uvádí, že pojmová šíře „majetkových poměrů“ by neměla vést k účelovému rozšiřování tohoto pojmu. Při realizaci práva na informace je třeba jakákoli omezení vykládat restriktivně. Žalovaný neposuzoval rozsah údajných majetkových poměrů a žádost plošně odmítl, aniž by zohlednil konkrétní okolnosti. 10. Žalobce dále namítl, že test proporcionality byl proveden účelově, když hodnotil pouze skutečnosti podporující závěr žalovaného o odmítnutí informací. Veřejný zájem na poskytnutí informací, který žalobce specifikoval, nebyl v testu zohledněn. Žalovaný také nezohlednil postavení žalobce jako společenského hlídacího psa a neoslovil třetí osoby s žádostí o souhlas s poskytnutím informací. Na základě těchto argumentů žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného a prvoinstančního rozhodnutí povinného subjektu, nařízení poskytnutí požadovaných informací a přiznání náhrady nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 11. Povinný subjekt částečně odmítl poskytnutí informací z důvodu podle § 10 informačního zákona. Kapacita zařízení, kde