7 As 239/2021 — Nejvyšší správní soud

8 A 98/2024- 55 - text 8 8 A 98/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: Pražská plynárenská Distribuce, a.s., IČO: 21031088 se sídlem U plynárny 500/44, Praha 4 – Michle, zastoupená JUDr. Sylvií Sobolovou, advokátkou se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 – Nové Město, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem Pplk. Sochora 727/27, Praha 7 – Holešovice, za účasti T. P. bytem X v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2024, č. j. UOOU-04571/22-19, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyni bylo dne 5. 8. 2024 doručeno shora označené rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým k stížnosti žadatele, T. P. (dále jen ,,žadatel“), žalobkyni dle ustanovení § 16a odst. 6 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“) nařídil řádně vyřídit žádost žadatele ze dne 17. 11. 2022 adresovanou Pražské plynárenské Distribuce a.s., členu koncernu Pražská plynárenská, a.s., IČO: 274 03 505, se sídlem U Plynárny 500, 145 08 Praha 4 (dále jen ,,původní PPD“). 2. Dne 17. 11. 2022, tj. v době, kdy žalobkyně ještě vůbec neexistovala, obdržela původní PPD od žadatele žádost, v níž od ní žadatel požadoval poskytnutí následujících informací: „Informace týkající se SW FINCO (SW pro výpočet regulované hodnoty plynárenského zařízení a regulovaných nákladů na nájem plynárenského zařízení): 1. dokumentace SW či manuál k používání, 2. Print Screen jednotlivých xls listů“. 3. Původní PPD žádost odmítla usnesením ze dne 2. 3. 2023. Proti rozhodnutí původní PPD o odmítnutí žádosti ze dne 2. 3. 2023 podal žadatel dne 16. 3. 2023 odvolání. O žadatelově odvolání rozhodl žalovaný dne 2. 11. 2023 rozhodnutím č. j. UOOU-04571/22-11, kterým rozhodnutí původní PPD zrušila a věc jí vrátil k novému projednání. Dne 27. 11. 2023 napadl žadatel postup původní PPD, jelikož jeho žádost nebyla stále projednána. Původní PPD stížnosti nevyhověla a předložila ji žalovanému se svým stanoviskem, kdy vyřízení žádosti žadatele brání kapacitní důvody. 4. Původní PPD byla dne 1. 7. 2024 vymazána z obchodního rejstříku z důvodu jejího zániku při fúzi sloučením. Dne 5. 8. 2024 vydal žalovaný napadané rozhodnutí adresované žalobkyni. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá toho, aby soud rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2024, č. j. UOOU-04571/22-19, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně předně namítá, že žadatelova žádost byla určena a adresována původní PPD. V napadeném rozhodnutí není obsaženo nic, ani náznak úvahy, z níž by bylo možné seznat, proč bylo napadeného rozhodnutí adresováno žalobkyni, která není subjektem, na který se žadatel obrátil, ani subjektem, který doposud poskytnuté informace žadateli zaslal. 7. Žalobkyně je právní nástupkyní původní PPD, na níž nepřešly žádné povinnosti týkající se vyřizování žádosti o informace, které byly v minulosti doručeny původní PPD. Infomační povinnost je povinností veřejnoprávní, která je povinnému subjektu stanovena zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Přechod informační povinnosti na žalobkyni nelze ze zákona dovodit. Přeměna společnosti nemůže mít za následek přenos výkonu veřejné moci (autoritativně rozhodnout o poskytnutí informace, či o jejím odepření) na jiný než zákonem určený subjekt. 8. Žalobkyně trvá na tom, že k přechodu práv a povinností povinného subjektu z titulu informačního zákona nemůže dojít ani v důsledku přeměny v podobě fúze sloučením ze zanikajícího povinného subjektu na subjekt, který je jeho právním nástupcem ve smyslu zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev. Podmínkou pro to, aby nástupnická společnost mohla vyřídit žádost o informace určenou zaniklé společnosti je, že sama musí být povinným subjektem podle informačního zákona. Povinným subjektem se obchodní společnost může stát pouze originárně, z informačního zákona, nikoli v důsledku přechodu práv a povinností fúzí. Práva a povinnosti vyplývající z informačního zákona nejsou součástí univerzální sukcese. Na žalobkyni povinnosti původní PPD nepřešly. Je jí přikazováno vyřídit žádost o informace, která jí nebyla určena ani zaslána. 9. Povinné subjekty odlišné od státu vystupují (dle informačního zákona) ve dvojí pozici: jsou to osoby mající veřejné subjektivní právo a povinnost poskytovat informace a zároveň jsou nadány mocí o poskytnutí či neposkytnutí informace autoritativně rozhodnout (viz rozsudek NSS č. j. 7As 239/2021-24). 10. Žádost žadatele původní PPD odmítla, žadatel podal stížnost, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Napadené rozhodnutí je adresováno jinému prvostupňovému orgánu, než který zrušené rozhodnutí původně vydal. Správní řád nezná postup, podle kterého by mohlo dojít ke změně (právnímu nástupnictví) prvostupňového orgánu. Napadené rozhodnutí je z tohoto důvodu nezákonné. 11. Napadené rozhodnutí tak předpokládá, že žalobkyně má povinnost vyřídit žádost, ačkoli tuto povinnost žalobkyně podle informačního zákona nemá, jelikož není povinným subjektem, jemuž byla žádost adresována a doručena, ani na ni tato povinnost nepřešla, resp. nemohla přejít. 12. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žádost o poskytnutí informací byla původně podána u obchodní společnosti mající postavení povinného subjektu, konkrétně veřejné instituce ve smyslu § 2 odst. 1 informačního zákona. Požadované informace se přitom vztahovaly k její činnosti, tedy spadaly do její působnosti. Původní povinný subjekt měl ve vztahu k žádosti informační povinnost ve smyslu zákonné úpravy. 13. Při absenci výslovné právní úpravy žalovaný upřednostnil výklad, že ve vyřízení žádosti je povinna pokračovat žalobkyně, neboť neexistuje jiný právní subjekt, který by tak mohl učinit. Žalovaný, vzal za nesporné, že žalobkyně s ohledem na svou majetkovou strukturu a svůj účel má postavení povinného subjektu dle informačního zákona, který má povinnost poskytovat žadatelům informace vztahující se k její působnosti. Žalobkyně je právním nástupcem PPD. Pokračuje ve stejné činnosti a podle informací publikovaných ve veřejném rejstříku na žalobkyni přešlo veškeré jmění původního povinného subjektu. Žalobkyně je univerzálním sukcesorem původní PPD, což sama v podané žalobě i uvádí, zůstává členem koncernu Pražská plynárenská a. s., sídlí na stejné adrese a vystupuje pod takřka stejnou obchodní firmou jako její právní předchůdkyně, jelikož evidentně pokračuje ve stejné činnosti a má stejné personální složení, proto žalovaný dovodil, že žalobkyně je právní nástupcem PPD a povinným subjektem ve smyslu informačního zákona. 14. V podané replice žalobkyně odmítla argumentaci žalovaného a setrvala na svém tvrzení. Podle žalobkyně neexistuje žádný právně relevantní důvod umožňující přikázat žalobkyni vyřídit žádost o informace určené jinému subjektu. Na tom nic nemění ani skutečnost, zda sama žalobkyně je povinnou osobou podle informačního zákona. Žadateli nic nebrání podat žádost totožného znění nově přímo žalobkyni, pak by žalobkyně byla povinna ji vyřídit. Zánikem původní PPD není žadatel na svých právech krácen. III. Posouzení žaloby 15. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.) v souladu s § 51 s.ř.s. o věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci jednání ve věci nepožadovali, přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 16. Skutkový stav, vyplývající z předloženého správního spisu není mezi účastníky sporný. 17. Podstatou řešené věci je, zda na žalobkyni jako právní nástupkyni původního povinného subjektu přešly veřejnoprávní povinnosti konkrétně vyplývající z informačního zákona. 18. Právo na informace patří mezi ústavně zaručená základní (politická) práva, jejichž meze mohou být upraveny pouze zákonem a z úzkého okruhu důvodů. Článek 17 Listiny, která je součástí ústavního pořádku České republiky, zaručuje svobodu projevu a právo na informace. Účel práva na informace přesvědčivě vymezila judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. Konstatovala, že „svoboda projevu - včetně v ní dle čl. 10 odst. 1 Úmluvy obsažená svoboda přijímat informace - představuje jeden z nejdůležitějších základů demokratické společnosti“ (Pl. ÚS 25/21), „smyslem práva na informace je kontrola činnosti veřejné správy, mj. též kontrola vynakládání veřejných prostředků a hospodaření