5 As 5/2024 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 14/2024- 54 - text 14 8 Ad 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců Mgr. Andrey Veselé a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobkyně proti žalovanému Mgr. K. P., Ph.D., narozena X, bytem X, zastoupena JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem se sídlem Senovážné náměstí 1464/6, Praha 1 Nejvyšší státní tajemník, se sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2024, č.j. MV-74010-4/SR-2024, takto: I. Rozhodnutí Nejvyššího státního tajemníka ze dne 20. 6. 2024, č.j. MV-74010-4/SR-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 17 362,70 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Viktora Rossmanna, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2024, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí státního tajemníka v Ministerstvu zdravotnictví, č. j. MZDR 4407/2024-11/PER ze dne 3. 4. 2024, o určení právního vztahu, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Státní tajemník v Ministerstvu zdravotnictví jako příslušný služební orgán rozhodl ve věci určení trvání služebního poměru žalobkyně tak, že její služební poměr, skončený oznámením o zrušení služebního poměru ve zkušební době ze dne 18. 12. 2023, č. j. MZDR 36383/2023-1/ST, netrvá. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně v žalobě uvedla, že rozhodnutím státního tajemníka v Ministerstvu zdravotnictví ze dne 20. 9. 2023, č.j. MZDR 27167/2023-5/ST, byla přijata do služebního poměru na dobu určitou do 20. 9. 2024, a to s účinností od 21. 9. 2023, na služební místo vedoucího služebního úřadu – ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv se sídlem v Praze, v oborech služby: Finance, Zdravotnictví a ochrana zdraví, legislativa a právní činnost, Organizační věci státní služby a správa služebních vztahů státních zaměstnanců, se služebním označením: vrchní rada a správa služebních vztahů státních zaměstnanců. 4. Dne 20. 12. 2023 obdržela od státního tajemníka v Ministerstvu zdravotnictví Oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební lhůtě ze dne 18.12.2023, č.j. MZDR 36383/2023-1/ST, s tím, že služební poměr se zrušuje v souladu s § 74 odst. 1 písm. f) zákona o státní službě bez udání důvodu. 5. Jelikož podle Metodického pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 1/2020, kterým se stanoví podrobnosti ke skončení služebního poměru ve znění 2. Aktualizace ze dne 13. 12. 2022 č. j. MV-102404-3/okv-2020 (čl. 7 a čl. 21) proti oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době nelze podat odvolání podle § 81 a násl. správního řádu, a možnou obranou proti právně vadnému oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době služebním orgánem je žádost o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu, žalobkyně dne 8. 2. 2024 podala ke státnímu tajemníkovi v Ministerstvu zdravotnictví žádost o určení právního vztahu dle ust. § 142 odst. 1 správního řádu. V této žádosti žalobkyně požadovala vydat rozhodnutí, kterým bude určeno, že její služební poměr trvá. 6. Rozhodnutím státního tajemníka v Ministerstvu zdravotnictví ze dne 3. 4. 2024, č.j.: MZDR 4407/2024-11/PER, bylo určeno, že služební poměr žalobkyně, skončený oznámením o zrušení služebního poměru ve zkušební době ze dne 18.12.2023, netrvá. 7. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, jež bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím Nejvyššího státního tajemníka. 8. Žalobkyně především uvedla, že si je vědoma toho, že služební poměr zásadně skončí zrušením služebního poměru služebním orgánem nebo státním zaměstnancem ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, nicméně že ani takové bezdůvodné ukončení služebního poměru nesmí být projevem svévole. 9. Ani možnost zrušit služební poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu neznamená, že takovým postupem nemůže dojít například k porušení zákazu diskriminace nebo rovnosti. K tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 376/2020-82, byť ten se týkal věci služebního poměru podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), nikoliv podle zákona o státní službě. 10. Pokud jde o zneužití práva, jímž se obecně rozumí chování pozitivním právem zdánlivě dovolené, jímž má ovšem být dosaženo výsledku nedovoleného, aplikace tohoto institutu je v českém právním prostředí možná přesto, že tento institut v něm není zakotven explicitně. 11. K tomu žalobkyně poukázala na závěry Ústavního soudu, podle něhož situace, kdy konkrétní právní norma pojem zneužití práva neužívá, neimplikuje, že by v rámci takové právní úpravy ke zneužívání práva či jeho obcházení docházet nemohlo či že by samotné zneužití práva bylo nepostihnutelné (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 374/06 z 31. 10. 2007). 12. Také Nejvyšší správní soud dovodil, že „[z]neužitím práva je situace, kdy někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené (rozsudek NSS č. j. 1 Afs 107/2004-48, č. 869/2006 Sb. NSS z 10. 11. 2005). NSS na tento rozsudek navázal ve svém dalším rozhodnutí č. j. 10 Afs 289/2021-42 z 26. 4. 2022. 13. Žalobkyně je přesvědčena, že odkazem na zrušení služebního poměru bez uvedení důvodu došlo v jejím případě ke zneužití práva, a to zcela zásadním způsobem. 14. Ke zrušení služebního poměru žalobkyně došlo v přímé reakci na zjištění realizovaného auditu, které vedlo k rozhodnutí pověřit přijetím nápravných opatření interní auditorku, a také pověřit vedoucí právního oddělení přípravou trestního oznámení na neznámého pachatele. 15. Audit a jeho výsledky byly předmětem neobvyklého zájmu ze strany vedoucích zaměstnanců Ministerstva zdravotnictví a to již v souvislosti s jeho zadáním. Jmenovitě se jednalo o náměstka ministra zdravotnictví Mgr. J. D. a státního tajemníka v Ministerstvu zdravotnictví. 16. Dne 18. 12. 2023 seznámila žalobkyně poradu vedení SÚKL s definitivní verzí realizovaného auditu. O dva dny později náměstek ministra zdravotnictví Mgr. J. D. a státní tajemník v Ministerstvu zdravotnictví předali žalobkyni předmětné oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době. 17. Žalobkyně poukázala na to, že při předávání agendy nově pověřenému řediteli jí nebyly kladeny jiné otázky, než týkající se forenzního auditu. Přebírající pouze zajímalo, kde je zpráva uložena, kdo k ní měl přístup, kdo s ní byl seznámen, kolik bylo výtisků apod. Dotazy na jinou rozpracovanou agendu nebyly položeny. 18. Předmětná auditní zpráva identifikovala aktivity v oblasti veřejných zakázek, které měly vést k předem vybranému dodavateli. Forenzní auditoři při šetření neukončené VZ25/2023 narazili na to, že zadávací dokumentace byla velmi podrobně vymezena, a pojali tak podezření na diskriminačně nastavené podmínky této veřejné zakázky, jež měla být financována z prostředků EU, prostřednictvím Národního plánu obnovy, viz: https://nen.nipez.cz/profily-zadavatelu-platne/detail-profilu/SUKL/uzavrenezakazky/p:puvz:query=25%2F2023/detail-zakazky/N006-23-V00028058. 19. V návaznosti na toto zjištění žalobkyně rozhodla, že dojde ke zrušení veřejné zakázky, ale za účelem potvrzení či vyvrácení podezření, že nabídku podá jeden konkrétní uchazeč, byla veřejná zakázka ponechána v platnosti až do podání nabídek, přičemž došlo skutečně k podání jen jedné nabídky, a to zájemcem, který byl předem označen v jiném oznámení doručeném v poslední den lhůty pro podání nabídek (9.11.2023) na SÚKL. Tento vnější podnět namítal nestandardnost zadávací dokumentace v tom smyslu, že míří pouze na jeden konkrétní informační systém jednoho dodavatele. 20. Kromě toho auditoři identifikovali širší problémy při zadávání veřejných zakázek. Do vypsaných veřejných zakázek se neobvykle často přihlásil pouze jeden dodavatel, a to i v případě, kdy se soutěžil běžný tzv. spotřební materiál (např. hardware), přičemž v některých případech docházelo k vyloučení dalšího dodavatele pro nesplnění zadávací dokumentace. Auditní zpráva uváděla potřebu lepšího průzkumu trhu, auditorům se ovšem zdálo divné, že se do soutěží nikdo nehlásí, když na trhu je více společností se stejnými produkty. V auditní zprávě byly uvedeny i příklady, kdy byly přijaty jediné nabídky od uchazečů v nižší kategorii ve vztahu k „výrobci“, i když na trhu v ČR bylo více dodavatelů a ve vyšších kategoriích. 21. U těchto veřejných zakázek byla auditory vyslovena pochybnost, zda finanční prostředky byly vynaloženy hospodárně a efektivně a jestli v takových případech nemělo dojít ke zrušení těchto veřejných zakázek s pouhým jedním uchazečem. 22. Dalším významným bodem bylo zjištění ve věci pronájmu budovy v Benešovské ulici. Zde auditní zpráva hovořila o vyšší ceně nájemného za metr čtvereční (rozdíl činil as