7 As 5/2008 — Nejvyšší správní soud

8 Af 11/2025- 113 - text 12 8 Af 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce Y. K., nar. X, bytem X zastoupen JUDr. Akbulatem Kadievem, advokátem sídlem Václavské náměstí 775/8, 110 00 Praha 1 proti žalovanému Ministerstvo financí sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2025, č. j. MF-43671/2024/3902-14 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím Finančního analytického úřadu (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 18. 12. 2024, č. j. FAU-150493/2024/033, byla společnosti anji s.r.o. (dále jen „anji“), A. P. M. jako osobě zařazené na sankční seznam dle sankčního zákona, a žalobci zakázána dispozice s bezpečnostní schránkou č. X umístěná v prostorách společnosti anji, jejímž nájemcem je žalobce, a dále bylo rozhodnuto, že její obsah specifikovaný v prvostupňovém rozhodnutí představuje majetek, na který dopadají mezinárodní sankce podle čl. 2 nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. 3. 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. 2. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrdil. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce na úvod své žaloby uvedl, že nesouhlasí se závěry napadeného rozhodnutí a setrvává na výhradách vůči prvostupňovému rozhodnutí tak, jak byly rozvedeny v jeho vyjádřeních v průběhu správního řízení, tak i v podaném odvolání. Prvostupňové rozhodnutí trpí závažnými vadami, se kterými se žalovaný řádně nevypořádal. Žalovaný se dále nevypořádal s jeho klíčovými námitkami, převzal nesprávná skutková a právní zjištění od prvostupňového orgánu a pouze formálně potvrdil závěry orgánu prvního stupně. Takové rozhodnutí je vadné, nepřezkoumatelné a nezákonné. Žalobce dále namítal nesprávné hodnocení důkazů a zjevnou podjatost. 4. V první konkrétní žalobní námitce žalobce namítal, že mu bylo znemožněno se seznámit s klíčovými podklady rozhodnými pro vydání rozhodnutí, neboť tyto skutečnosti byly označeny jako neveřejné (a utajované). K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2009, č. j. 7 As 5/2008-63, v němž soud došel k závěru, že v určitých případech není možné účastníkům řízení zpřístupnit obsah utajovaných informací, avšak je důležité, aby rozhodnutí vydané na jejich podkladě bylo řádně přezkoumatelné. V dané věci žalobce neměl možnost seznámit se s utajovanými informaci, z odůvodnění rozhodnutí není žalobci jasné, na základě jakých skutečností správní orgány došly k uvedeným závěrům. Žalobce tak neměl možnost ověřit si, jaké podklady byly použity k rozhodnutí. 5. Ve druhé námitce žalobce namítá, že prvostupňový orgán vybočil z právního rámce, když provedl ohledání bezpečnostní schránky, přestože žalobce využil své právo dle § 54 odst. 2 správního řádu a odepřel součinnost při tomto úkonu. Takové jednání je porušením zásady nemo tenetur se ipsum accusare. Žalovaný se zaměřil pouze na okolnosti svědčící v neprospěch žalobce a ignoroval jiné důkazní prostředky. Prvostupňový orgán měl podle žalobce zjistit skutkový stav právně přípustnými prostředky, násilné otevření bezpečnostní schránky mezi to ale nepatří. Důkaz byl získán nezákonným způsobem, a proto ho nelze považovat za validní. 6. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy. 7. K žalobní námitce týkající se tvrzeného porušení procesních práv žalobce týkajících se písemnosti uchovávaných mimo správní spis uvedl, že procesní práva žalobce při seznamování se s podklady prvostupňového rozhodnutí nebyla porušena. Žalobce s citovaným závěrem v napadeném rozhodnutí nijak nepolemizuje, jen opakuje odvolací námitky, se kterými se žalovaný vypořádal. 8. K žalobní námitce týkající se ohledání bezpečnostní schránky žalovaný uvedl, že žalobce opět opakuje odvolací námitky, se kterými se žalovaný již ve svém rozhodnutí vypořádal. 9. V replice na vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že je nutné rozlišovat mezi aktivní a pasivní součinností účastníka. Pasivní součinnost spočívá v tom, že účastník řízení strpí zásah správního orgánu. Aktivní součinnost spočívá v tom, že účastník řízení vědomě spolupracuje se správním orgánem. Bezpečnostní schránka žalobce byla otevřena násilně odvrtáním zámku proti vůli žalobce. Žalobce to považuje za zásah veřejné moci do jeho právní sféry, který musí být podroben přísnému testu zákonnosti a proporcionality. 10. Žalobci rovněž nebyla umožněna efektivní ochrana práv, neboť mu byly poskytnuty obecné a vágní informace o existenci utajovaných podkladů, takže z nich nebylo možné vyčíst konkrétní důvody a obsah prvostupňového rozhodnutí. Došlo tak dle žalobce k nerovnováze mezi stranami řízení, když správní orgán měl plný přístup k materiálům a žalobce se naopak musel bránit proti neviditelným skutečnostem. Správní orgán měl žalobci poskytnout alespoň rámcový a srozumitelný přehled o skutečnostech, které jsou základem rozhodnutí, aniž by tím byla ohrožena ochrana utajení. Výsledkem je oslabení důvěry ve spravedlnost a nestrannost správních orgánů. Pokud žalobce nemůže ani v minimální míře ověřit podkladová fakta rozhodnutí, jeho právo na spravedlivý proces je redukováno na formální frázi bez reálné možnosti efektivní obrany. 11. V čestném prohlášení ze dne 4. 11. 2025 žalobce doplnil, že finanční prostředky, které převedl na území ČR, pocházejí výhradně z jeho vlastních a legálních zdrojů, zejména z prodeje bytu a restaurace ve Varšavě a bytu v Charkově, které následně uložil do bezpečnostní schránky a udělil panu M. omezený přístup k bezpečnostní schránce, a to výhradně za účelem realizace plánované koupě či pronájmu vhodných prostor pro jeho podnikatelskou činnost. Pan M. nemá žádný majetkový ani faktický vztah k uloženým finančním prostředkům, tyto náleží výlučně žalobci a pan M. je neovládá. 12. Ústní jednání proběhlo dne 10. 12. 2025 a účastníci při něm setrvali na svých stanoviscích. III. Posouzení žaloby 13. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 soudního řádu správního), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 14. Žaloba není důvodná. 15. Žalobce předně v žalobě obecně namítal, že se žalovaný nevypořádal s jeho klíčovými námitkami, převzal nesprávná skutková a právní zjištění od prvostupňového orgánu a pouze formálně potvrdil závěry orgánu prvního stupně. K důvodům své argumentace odkazoval na svá vyjádření v předchozím správním řízení. 16. Soud předně uvádí, že takto obecně formulovaná námitka se nemůže stát předmětem soudního přezkumu. Žalobce neuvádí, jaké námitky žalovaný nevypořádal, ani neuvádí, jaká nesprávná skutková a právní zjištění žalovaný převzal od prvostupňového orgánu. 17. Podle § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. žaloba kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3) musí obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. 18. Vzhledem k tomu, že žalobce nesplnil požadavek uvedený v § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy neuvedl, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, nemohl se soud touto námitkou zabývat. 19. K tomu soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2012, kde soud uvedl: „Soud je v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s.ř.s. povinen přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí toliko v mezích žalobních bodů. Povinnost uvést žalobní body v žalobě tíží na základě ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. žalobce. Není povinností ani právem soudu dohledávat namísto žalobce skutkové a právní důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Pokud žalobce neformuluje žalobní body tak, jak má, je negativním důsledkem jeho počíná to, že se soud nemůže z pohledu neexistentních žalobních bodů přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí. Nikoli to, že povinnost formulovat žalobní body přechází na soud. Dlužno dodat, že opačný přístup by s ohledem na formulaci žaloby vedl k tomu, že by soud musel z vlastní iniciativy namísto žalobce a jeho zástupce zjišťovat, jak se tou kterou z celkem 64 námitek žalovaný vypořádal, a poté se zabývat tím, zda je toto vypořádání se v souladu se zákonem, resp. zda zde jsou či nejsou nějaké skutkové a právní důvody, na základě kterých n