Městský soud v Praze 9 A 52/2023 – Poskytnutí podpory

Žalobkyně se žalobou podanou dne 14. 4. 2023 u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí Technologické agentury České republiky (dále jen „žalovaná“) ze dne 17. 2. 2023, č. j. TACR/2051-4/2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná rozhodla dle § 7 odst. 4 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPVV“), že návrh projektu TQ02000002 – Akcelerace masivního rozšíření mobilního IoT (dále jen „Návrh projektu“) nebude podpořen v Národní výzvě - Dílčí cíl 4: Seal of Excellence - EIC Accelerator Pilot 2020 – 09/2022. Důvodem pro rozhodnutí bylo zjištění, že žalobkyně nesplnila podmínky pro prokázání způsobilosti, jelikož je podnikem v obtížích (PVO) dle čl. 1 odst. 4 písm. c) a čl. 2 odst. 18 písm. a) Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (účinnost od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2023), ve znění Nařízení Komise (EU) č. 2017/1084 ze dne 14. června 2017, Nařízení Komise (EU) č. 2020/972 ze dne 2. července 2020, Nařízení Komise (EU) č. 2021/452 ze dne 15. března 2021, Nařízení Komise (EU) č. 2021/1237 ze dne 23. července 2021 (dále jen „Nařízení“).

Proti napadenému rozhodnutí, doručenému žalobkyni dne 21. 2. 2023, podala žalobkyně žalobu, v níž úvodem shrnula dosavadní průběh řízení a následně se zabývala přípustností žalobního návrhu.

Žaloba obsahuje vedle obecné námitky nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatečné odůvodnění pouze jednu žalobní námitku, kterou žalobkyně namítala, že z textace relevantních ustanovení Podmínek pro zapojení do výzvy pro projekty oceněné na mezinárodní úrovni, 1. výzva Seal of Excellence, EIC Accelerator Pilot (dále jen „Podmínky“), ZPVV, jakož i Nařízení vyplývá, že otázka naplnění skutkových znaků podniku v obtížích musí být ve vztahu k malému a střednímu podniku posuzována k okamžiku podání návrhu projektu, resp. žádosti o poskytnutí podpory. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla jsou v daném ohledu dle ustanovení čl. 2 odst. 18) písm. e) Nařízení pouze subjekty, které nejsou malými nebo středními podniky a ve vztahu ke kterým jsou relevantní informace z období posledních dvou let před podáním návrhu projektu, resp. žádosti o poskytnutí podpory. Uvedené plyne dle žalobkyně rovněž z čl. II. písm. A) oficiální metodiky pro kontrolu kritérií podniku v obtížích publikované Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, na kterou v rámci Podmínek odkazuje sama žalovaná v poznámce pod čarou č. 6 na straně 6 Podmínek. /Poznámka soudu: Hypertextový odkaz použitý žalobkyní v žalobě vede na webovou stánku https://uohs.gov.cz/cs/verejna-podpora/podniky-v-obtizich.html. Obsah této stánky byl však v době od podání žaloby změněn. Webová stránka ke dni 28. 2. 2025 již neobsahuje definici jednotlivých kritérií dle čl. 2 odst. 18 Nařízení. Historické znění uvedené webové stránky je však materiálně téměř totožné s obsahem dokumentu „UŽITÍ KRITÉRIÍ PODNIKU V OBTÍŽÍCH DLE NAŘÍZENÍ 651/2014 GBER VČETNĚ OSVČ“, který obsahuje žalobkyní citované části (na straně 5 žaloby pod čarou) z historického znění webové stánky https://uohs.gov.cz/cs/verejna-podpora/podniky-v-obtizich.html. Soud bude proto historické znění webové stánky a dokument „UŽITÍ KRITÉRIÍ PODNIKU V OBTÍŽÍCH DLE NAŘÍZENÍ 651/2014 GBER VČETNĚ OSVČ“ (z důvodu materiální shodnosti pro nyní posuzovanou věc podstatných pasáží) souhrnně označovat jako Metodika ÚHOS/.

Jak žalobkyně dále v žalobě poznamenala, v rámci Návrhu projektu bylo uvedeno, že žalobkyně není podnikem v obtížích, přičemž tato skutečnost byla doložena účetní závěrkou žalobkyně sestavenou ke dni 30. 6. 2022, která se stala přílohou a nedílnou součástí Návrhu projektu.

Dle názoru žalobkyně způsob, jakým žalovaná přistoupila k posouzení způsobilosti žalobkyně a následnému vydání napadeného rozhodnutí, zejména naplnění skutkových znaků podniku v obtížích, je dokladem zjevné excesivní a svévolné aplikační praxe překračující přípustnou míru správního uvážení, neboť žalovaná se bezdůvodně odchýlila nejen od definičních znaků podniku v obtížích, jak je vymezuje Nařízení, ale v konečném důsledku i od způsobu posuzování naplnění těchto znaků, jak je žalovaná stanovila prostřednictvím odkazu v rámci Podmínek.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 8. 6. 2023 uvedla, že podstatou sporu je zejména otázka, na základě jaké účetní závěrky mělo být posouzeno, zda je žalobkyně podnikem v obtížích. Žalobkyně dle názoru žalované mylně usuzuje, že žalovaná měla vycházet z jí předložené účetní závěrky sestavené k 30. 6. 2022.

Dle Podmínek a Metodiky ÚHOS se v rámci posouzení pracuje s údaji z poslední uzavřené účetní závěrky, tedy s údaji z řádné účetní závěrky za rok 2021. Uzavřenou účetní závěrkou se nerozumí jakákoliv sestavená účetní závěrka. „Uzavřenost“ odkazuje na uzavřené účetní období, příp. uzavřené účetní knihy. Důvodem je skutečnost, že právě na základě účetního období a k poslednímu dni účetního období se sestavuje řádná účetní závěrka. Účetním obdobím je zpravidla po sobě nepřetržitě jdoucích dvanáct měsíců [viz § 3 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“)].

Vzhledem k tomu, že se řádná účetní závěrka sestavuje opakovaně pro uplynulé účetní období, poskytuje dostatečný obraz o financích příslušné účetní jednotky. Účetní období mohou být odlišně dlouhá než rok, jedná se ale o specifické situace, např. když dochází ke změně účetního období z kalendářního roku na hospodářský rok (a naopak). K uzavření účetních knih může dojít také na základě ukládané povinnosti příslušným právním předpisem, v takovém případě ale příslušná účetní jednotka sestavuje mimořádnou účetní závěrku (např. před vstupem do likvidace).

V době hodnocení Návrhu projektu proto byla poslední uzavřenou účetní závěrkou žalobkyně řádná účetní závěrka za rok 2021, nikoliv předložená účetní závěrka sestavená k 30. 6. 2022. Účetní závěrka žalobkyně sestavená ke dni 30. 6. 2022 představuje pouze mezitímní účetní závěrku (sestavenou toliko pro potřeby žalobkyně), spolu se kterou nedošlo k uzavření účetních knih ani účetního období.

K tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že s ohledem na povahu napadeného rozhodnutí je jeho odůvodnění dostatečné, jelikož je v něm jednoznačně uveden důvod, pro který žalovaná rozhodla o nepodpoření Návrhu projektu žalobkyně, včetně argumentace, proč byla žalobkyně shledána podnikem v obtížích. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Žalobkyně na vyjádření žalované reagovala v podání ze dne 27. 6. 2023 (dále jen „replika žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že výklad pojmu účetní závěrka, jakož i podpojmu „uzavřenost“, tak jak jej provádí žalovaná, se zcela míjí s výkladem tohoto pojmu obsaženým v zákoně o účetnictví. Účetní závěrka je totiž definována v ustanovení § 18 a násl. zákona o účetnictví, přičemž žalovaná v rámci svého výkladu daného pojmu zcela opomíjí institut rozvahového dne, který je v ustanovení § 19 odst. 1 zákona o účetnictví vymezen jako den, k němuž účetní jednotky sestavují účetní závěrku a ke kterému uzavírají účetní knihy. Zákon o účetnictví rozlišuje řádnou účetní závěrku, která je sestavována k poslednímu dni účetního období, a mimořádnou účetní závěrku, která je sestavována ke kterémukoliv jinému dni, než je poslední den účetního období. Dále žalobkyně uvedla, že Nařízení, Podmínky ani Metodika ÚHOS nestanovují, že by měl být podnik v obtížích vyhodnocován pouze na základě řádné účetní závěrky sestavené k poslednímu dni účetního období, resp. že by způsobilost uchazeče v daném ohledu nemohla být prokazována prostřednictvím mimořádné účetní závěrky sestavené k jinému než poslednímu dni účetního období.

Žalovaná podáním ze dne 25. 7. 2023 reagovala za repliku žalobkyně (dále jen „duplika žalované“) a vyjádřila nesouhlas s tvrzením žalobkyně, že jí předložená účetní závěrka je mimořádnou účetní závěrkou. Zákon o účetnictví klade na řádné a mimořádné účetní závěrky určité nároky proto, aby mohly třetím stranám poskytnout věrný obraz o finanční situaci příslušné společnosti. To ovšem nebrání společnostem si interně během účetního období sestavovat vlastní účetní závěrky, aby samy měly průběžný přehled o tom, jak se jim daří. Rozdíl mezi účetními závěrkami sestavenými ve smyslu zákona o účetnictví a interními účetními závěrkami nemusí být na první pohled patrný, ale tkví ve splnění zákonných povinností, kdy je dle § 18 odst. 1 zákona o účetnictví nezbytnou součástí účetní závěrky příloha, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v rozvaze a ve výkazu zisku a ztrát. Podle odst. 3 téhož ustanovení se účetní závěrka považuje za sestavenou v momentě, kdy je k ní připojen podpisový záznam statutárního orgánu. Řádnou a mimořádnou účetní závěrku (případně i mezitímní, pokud tak přímo stanoví zákon) ve společnostech s ručením omezeným podle § 190 zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“) schvaluje valná hromada. Řádné a mimořádné účetní závěrky mají navíc společnosti povinnost uveřejňovat ve sbírce listin, a to do 30 dnů od jejich schválení, nejpozději ale do 12 měsíců, pokud závěrka není schválena (srov. § 21a odst. 1 a 2 zákona o účetnictví a § 66 písm. c) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů). Mimoto pokud společnost sestavuje řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku, provede podle § 29 zákona o účetnictví inventarizaci majetku. Vzhledem k uvedenému žalovaná nepovažovala předloženou účetní závěrku za mimořádnou, ale za mezitímní účetní závěrku nebo interní účetní závěrku, která je ve své podstatě pouhým účetním záznamem.

Žalobkyně v podání ze dne 14. 8. 2023 k duplice žalované (dále jen „triplika žalobkyně“) uvedla, že povaha účetní závěrky, sestavené ke dni 30. 6. 2022, jako řádné, mimořádné či mezitímní je zcela irelevantní, protože dle § 18 odst. 4 písm. b) ZPVV se splnění způsobilosti dle ustanovení § 18 odst. 2 písm. h) ZPVV, tj. že uchazeč není podnikem v obtížích, prokazuje nikoliv prostřednictvím jakékoliv z forem účetní závěrky rozeznávané právními předpisy upravujícími vedení účetnictví, ale prostřednictvím čestného prohlášení. Navíc, pokud měla žalovaná jakékoliv pochybnosti o splnění způsobilosti dle ustanovení § 18 odst. 2 písm. h) ZPVV, pak měla postupovat dle ustanovení § 21 odst. 9 ZPVV a vyzvat žalobkyni k odstranění zjištěných nedostatků, což však neučinila.

V podání ze dne 30. 8. 2023 žalovaná dále reagovala na tripliku žalobkyně a uvedla, že v souladu s příslušnými právními předpisy a judikaturou Soudního dvora EU stanovila podmínky pro posuzování otázky, jestli je uchazeč podnikem v obtížích nebo ne, a na jejich základě následně žalobkyni posuzovala. Z Nařízení nevyplývá, jakým způsobem a na základě jakých informací mají být společnosti posuzovány jako podnik v obtížích ve smyslu Nařízení. Naopak z unijního práva přímo vyplývá, že nastavení takových podmínek je v diskreci poskytovatelů podpor (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. ledna 2022 ve věci C–347/20). Tuto skutečnost reflektuje i ZPVV, který v § 17 odst. 3 poskytovatelům přímo umožňuje stanovit další podmínky veřejné soutěže. Žalovaná v souladu s Metodikou ÚHOS, na kterou odkazuje v Podmínkách, uchazeče posuzuje podle poslední uzavřené účetní závěrky. Poslední uzavřenou účetní závěrkou žalobkyně však byla řádná účetní závěrka za rok 2021 a žalovaná proto na jejím základě oprávněně vyhodnotila žalobkyni jako podnik v obtížích. V době posuzování žalobkyně nepředložila takovou účetní závěrku, kterou by žalovaná mohla rozumně považovat za uzavřenou. Vzhledem k tomu, že nic nenasvědčovalo tomu, že by předložená účetní závěrka, sestavená ke dni 30. 6. 2022, mohla být mimořádnou účetní závěrkou, a sama žalobkyně při jejím předložení závěrku nekomentovala, nepovažovala žalovaná za účelné dotazovat se žalobkyně na její nedostatky.

Žaloba byla podána včas ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a to v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

O podané žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci s takovým postupem souhlasili (souhlas žalované byl v souladu s § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. presumován). Soud v projednávané věci vyšel z podkladů obsažených ve správním spise, které pro posouzení a rozhodnutí věci shledal dostatečnými. Správním spisem se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovanou zjistil soud následující pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.

Dne 24. 10. 2022 podala žalobkyně k žalované Návrh projektu. Dne 13. 11. 2022 bylo odborným hodnotitelem vypracováno Hodnocení podniku v obtížích u uchazeče soukromoprávní organizace (dále jen „Hodnocení podniku“). V rámci Hodnocení podniku byla žalobkyně shledána podnikem v obtížích, a to na základě výpočtu: