11 A 170/2025 – Městský soud v Praze

11 A 170/2025- 21 - text  5 11 A 170/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobkyně: O. S., narozená X, státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupená advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou sídlem Májová 606/35, 350 02 Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni dne 10. 10. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-0430813/DO-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a žalobní argumentace 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá určení, že zásah žalovaného, který dne 10. 10. 2025 žalobkyni vrátil její žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace („zákon č. 65/2022 Sb.“ nebo „lex Ukrajina“), byl nezákonný. Současně žádala, aby soud přikázal žalovanému, aby obnovil stav před vrácením této žádosti. 2. V žádosti o dočasnou ochranu označila jako stát, na jehož území pobývala 24. 2. 2022, Českou republiku, a na otázku, zda byla někdy v době od 24. 2. 2022, držitelkou platného víza nebo povolení k pobytu v jiném státě, odpověděla: „ANO_POLSKO_do 25.07.2022_ZRUŠENO”. Tuto žádost žalovaný označil jako nepřijatelnou z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina, neboť nebylo prokázáno, že žalobkyně je osobou podle § 3 tohoto zákona. Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti. 3. Žalobkyně je názoru, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany uvedené v lex Ukrajina, jelikož prokázala, že je občankou Ukrajiny a že nedisponuje žádným jiným pobytovým oprávněním na území EU. Žalobkyně zdůraznila, že se na Ukrajinu nemůže vrátit z obavy o svůj život. Poukázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 A 122/2024-55, na nějž žalovaný v (dle názoru žalobkyně) obdobném případu reagoval udělením pobytového oprávnění žadateli, jenž dříve získal dočasnou ochranu v Rumunsku, ale vzdal se jí. Žalobkyně uvedla, že disponovala pracovním vízem v Polsku, které jí bylo proti její vůli opakovaně automaticky prodlužováno. Dále uvedla, že dne 1. 9. 2025 si na konzulárním oddělení Polské republiky v Praze zrušila své polské vízum, jelikož se do Polska neplánuje vracet. Následně citovala několik soudních rozhodnutí, včetně rozsudku Nejvyššího správního soudu („NSS”) ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS. 2. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Následně uvedl, že žalobkyně nepobývala ke dni 24. 2. 2022 na Ukrajině a že v té době disponovala dlouhodobým vízem získaným v Polsku. Podle prováděcího rozhodnutí je přitom pro udělení dočasné ochrany rozhodné právě datum 24. 2. 2022. Žalovaný je přesvědčen, že za osobu vysídlenou je možné považovat pouze takovou osobu, která zemi původu opustila v důsledku tamní situace, například kvůli zmíněnému ozbrojenému konfliktu. Mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním musí existovat příčinná souvislost, která však u žalobkyně schází. K odkazu žalobkyně na rozsudek zdejšího soudu ve věci sp. zn. 6 A 122/2024 žalovaný uvedl, že je mu znám, dopadá ale na skutkový stav odlišný od nyní řešené věci. 3. Posouzení věci soudem 5. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 6. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, žalovaný s tím výslovně souhlasil, žalobkyně s tímto postupem vyjádřila konkludentní souhlas, když na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nereagovala [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Soud sám neshledal potřebu ve věci nařídit jednání, neboť o skutkových okolnostech věci, jež byly podloženy i listinnými podklady obou stran, nebylo mezi účastníky řízení sporu. Vzhledem k tomu, že posouzení důvodnosti žaloby závisí na vyřešení ryze právní otázky, vzal soud shodná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve spojení s § 64 s. ř. s.). 7. Úvodem soud uvádí, že žaloba v této věci je přípustná, jelikož Soudní dvůr EU (dále též „SDEU”) v rozsudku ze dne 27. 2. 2025 ve věci C-753/23 ve věci Krasiliva dovodil, že čl. 47 Listiny základních práv EU vyžaduje, aby osoba žádající o dočasnou ochranu ve smyslu směrnice o dočasné ochraně měla přístup k účinné soudní ochraně. V kontextu řečeného je tudíž § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. rozporný s čl. 47 Listiny základních práv EU, soud proto soudní výluku dle uvedeného ustanovení neaplikoval. Městský soud přitom vycházel i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-42, ve kterém NSS rovněž shledal, že výluka ze soudního přezkumu podle § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. není slučitelná s právem EU. 8. Žaloba je rovněž včasná a byla podána osobou k tomu oprávněnou. 9. Žaloba není důvodná. 10. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobkyně byla přímo (1. podmínka) zkrácena na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti ní nebo v jeho důsledku bylo proti ní přímo zasaženo (5. podmínka). Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Není-li, byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobkyni ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek NSS ze 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS). 11. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejích práv. Z judikatury vyplývá, že vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. (rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobkyni vrátil jako nepřijatelnou. 12. Podle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina je žádost nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3. V tomto ustanovení jsou vyjmenovány osoby, na něž se zákon (dočasná ochrana) vztahuje. Podle § 3 odst. 1 tak uděluje žalovaný dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady. 13. V prováděcím rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. 3. 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana („prováděcí rozhodnutí“), jsou tyto osoby vymezeny zejména jako ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. 2. 2022, kteří byli z Ukrajiny vysídleni dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil [čl. 2 odst. 1 písm. a)]. 14. Pro přiznání postavení osoby oprávněné podle § 3 lex Ukrajina ukrajinskému státnímu příslušníku je tak zapotřebí současného splnění podmínky 1) pobývání na Ukrajině před 24. 2. 2022 a 2) vysídlení z Ukrajiny 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil. 15. Výkladem pojmu „pobývání na Ukrajině“ se již správní soudy několikrát zabývaly. Zdejší soud v rozsudku ze dne 2. 11. 2023, č. j. 11 A 111/2023-62, vyložil, že „[z] užití pojmu ‚pobývat‘ (nikoli zdržovat se či nacházet se) lze dovodit, že by mělo jít o dlouhodobější a stálejší pobyt, tj. žadatel by skutečně měl na Ukrajině pobývat dlouhodobě, mít tam bydliště, těžiště svých zájmů, žít tam a podobně.“. K tomuto výkladu se přihlásil zdejší soud také v rozsudcích č. j. 18 A 54/2023-32 ze dne 17. 8. 2023, č. j. 15 A 137/2023-46 ze dne 26. 3. 2024 nebo č. j. 5 A 15/2025-37 ze dne 20. 6. 2025 a NSS v rozsudcích č. j. 5 Azs 72/2024-21 ze dne 7. 3. 2025 či č. j. 4 Azs 225/2024-20 ze dne 20. 5. 2025. 16. Recitál 11 prováděcího rozhodnutí Rady přibližuje účel prováděcího rozhodnutí. Jde především o zavedení dočasné ochrany ukrajinských státních příslušníků a jejich rodinných příslušníků, kteří pobývali na Ukrajině a kteří byli počínaje dnem 24. 2. 2022 vysídleni v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala. 17. V nynější věci žalobkyně v žádosti o dočasnou ochranu uvedla, že 24. 2. 2022 pobývala v České republice a že do 25. 7. 2022 disponovala pobytovým oprá