2 Ads 173/2014 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 2/2025- 61 - text 17 18 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: MARTOM WORK s.r.o., IČO 06614191 sídlem K Žižkovu 282/9, 190 00 Praha 9 zastoupena advokátem Mgr. Jakubem Olivou, LL.M., MSc. sídlem U Trezorky 921/2, 158 00 Praha 5 proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2024, č. j. 8929/1.30/24-3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V nynější věci se městský soud zabýval přestupky žalobkyně podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (zákon o zaměstnanosti), kterých se měla dopustit zejména tím, že zastřeně zprostředkovala zaměstnání a umožnila výkon nelegální práce. 2. Případ vyvstal na základě kontroly zahájené na pracovišti společnosti PT servis konzervárna spol. s r.o. (PT servis) dne 27. 2. 2020 Oblastním inspektorátem práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu (inspektorát práce). Předmětem kontroly bylo mj. dodržování pracovněprávních předpisů dle § 126 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. V rámci kontroly bylo zjištěno, že se v provozovně nachází pracovníci žalobkyně. Na základě těchto zjištění, vyjádření zaměstnanců PT servis a řady listinných podkladů byl vyhotoven protokol o kontrole, jenž byl podkladem pro vydání příkazu z 21. 1. 2022. Žalobkyně podala proti tomuto příkazu odpor, a inspektorát práce tak dále pokračoval v přestupkovém řízení. 3. Rozhodnutím z 13. 5. 2024, č. j. 1131/5.30/22-62 (prvostupňové rozhodnutí) uznal žalobkyni vinnou I. ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do 1. 8. 2021, II. ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, III. ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. d), ve znění do 31. 12. 2023 a IV. ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 2 písm. d) téhož zákona. Za spáchané přestupky pak dle § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti uložil úhrnný správní trest pokuty ve výši 7 100 000 Kč (výrok V). Výroky VI – XII inspektorát práce přestupkové řízení zčásti zastavil z důvodu, že odpovědnost za přestupek ve vztahu k některým pracovníkům zanikla, popř. se skutek nestal. Výrokem XIII uložil žalobkyni úhradu paušální částky nákladů řízení. 4. K odvolání žalobkyně žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) zčásti prvostupňové rozhodnutí změnil, zčásti (ohledně některých pracovníků) jej zrušil a řízení v této části zastavil z důvodu pozdějšího zániku odpovědnosti za přestupek a ve zbytku jej potvrdil. Změna spočívala ve specifikaci výroku II, dle níž umožnění nelegální práce mělo spočívat v tom, že pracovníci pro žalobkyni vykonávali v provozovně PT servis práci v rozporu s povolením k zaměstnání. Podstatnou změnou bylo i snížení uložené pokuty na 2 500 000 Kč. 5. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že s dílčí výjimkou v případě vymezení nelegální práce se žalovaný zcela ztotožnil se závěry inspektorátu práce, na něž v podrobnostech odkázal. Jinak toliko omezil rozsah skutků ad I - III s ohledem na počet fyzických osob, u nichž bylo porušení právních předpisů zjištěno z důvodu zániku trestní odpovědnosti žalobkyně. K povaze působení zaměstnanců žalobkyně u společnosti PT servis žalovaný uvedl, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně na základě provedených důkazů, vyzdvihl výpověď svědka R., vedoucího výroby této společnosti. II. Žaloba 6. Žalobkyně se závěry žalovaného nesouhlasila a bránila se proti němu žalobou. Tou se domáhala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalobkyně popřela, že by se jednotlivých přestupků, zejména pak zastřeného zprostředkování zaměstnání a umožnění nelegální práce, dopustila. Její argumentaci lze rozdělit do dvou základních žalobních bodů. 7. V prvé řadě žalobkyně zpochybňuje řádné zjištění skutkového stavu věci. Především namítá, že správní orgány odmítly provést důkazy výslechem všech 111 dotčených cizinců. Na pracovišti byla totiž zjištěna fyzická přítomnost jen 8 z nich. Výslech pracovníků žalobkyně navrhuje od počátku řízení, žalovaný se ovšem s tímto důkazním návrhem vypořádal v rozporu s ustálenou soudní judikaturou, zejména Nejvyššího správního soudu (NSS), zcela nedostatečně, a tudíž nepřezkoumatelně. Naopak tím rezignoval na zásadu vyšetřovací a zásadu materiální pravdy. Upozornila i na porušení zásady legitimního očekávání, a to z toho důvodu, že v jiném případě žalovaný tamější rozhodnutí prvého stupně zrušil a věc vrátil podřízenému orgánu k dalšímu řízení (ani touto námitkou se žalovaný nyní nijak nezabýval). V důsledku nedostatečně zjištěného stavu věci dospěly správní orgány i k nesprávným právním závěrům. Nejenže odmítly provést výslech navržených svědků, ale ani provedené důkazy spáchání přestupků neprokazují. Skutková zjištění jsou dovozována jen z nepřímých důkazů (cestovní příkazy, ubytovací kniha), jež ale neprokazují konkrétní data výkonu závislé práce na pracovišti společnosti PT servis. S odkazem na vyjádření M. Š. a Ing. M. nelze dle žalobkyně hovořit o kontinuálním výkonu závislé práce, ale spíše o nárazovém provádění díla (data v zaslaných podkladech jsou ryze orientační). 8. Druhý žalobní bod se týká výše uložené pokuty. Podle žalobkyně je pokuta v rozporu se zákonem, byla uložena ve zjevně nepřiměřené výši a s pro žalobkyni rdousícím efektem. Správní orgány podle ní nepřihlédly ke všem hlediskům pro ukládání sankce, zejména jejím majetkovým a osobním poměrům. V této souvislosti poukázala na sbírku listin obchodního rejstříku, rozvahu a výkaz zisku a ztráty za roky 2020 - 2023, z nichž vyplývá, že výsledek hospodaření za poslední roky dynamicky klesal – ze zisku přes 4,5 mil. Kč v r. 2020 až po ztrátu 15 tis. Kč v r. 2023. Provozní výsledek hospodaření byl v r. 2023 celkem 1,668 mil. Kč (v r. 2022 pak 1,251 mil. Kč). Uložená sankce několikanásobně přesahuje výsledek hospodaření za poslední roky. Žalobkyně nemá a nemohla mít vytvořeny čerpatelné rezervy. Pro případ, že by soud napadené rozhodnutí nezrušil, žalobkyně navrhla moderaci pokuty, resp. aby soud od uložení pokuty upustil. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě především odkázal na odůvodnění rozhodnutí obou stupňů, a to i s ohledem na totožnost odvolacích námitek s těmi žalobními. Navrhl zamítnutí žaloby. Podle žalovaného byl skutkový stav zjištěn na základě všech potřebných podkladů, a to bez důvodných pochybností. Napadené a prvostupňové rozhodnutí tvoří jeden celek. 10. Žalovaný dále zdůraznil, že ohledně každého ze zaměstnanců měl k dispozici dostatek podkladů, nepresumoval žádné skutečnosti. Odmítl přitom, že by pro vyslovení viny byl klíčový právě výslech daných cizinců; s ohledem na jiné podklady a svědecké výpovědi (zejména pana R., vedoucího provozu PT servis) považoval naopak jejich výslech za nadbytečný. Žalobkyně ostatně provedené důkazy a z nich učiněná skutková zjištění konkrétněji nezpochybňuje. 11. Pokud jde o výši uložené pokuty, ta odpovídala okolnostem případu i finanční a majetkové situaci žalobkyně. IV. Průběh jednání ve věci 12. Na ústním jednání konaném dne 23. 2. 2026 setrvali účastníci na výše uvedené argumentaci a návrzích výroku rozsudku. Žalobkyně zdůraznila nedostatečně zjištěný stav věci, správní orgány svá rozhodnutí založily na nepřímých a listinných důkazech. Nevyslechly zaměstnance, jež při kontrole na místě nezjistily, ani např. jednatele či nějaké předáky žalobkyně, kteří měli zaměstnance na starost. Vůbec nezkoumaly povahu činnosti (pronájem pracovní síly vs. outsourcing). Neprovedení důkazů k vyvrácení viny je v rozporu s právem na spravedlivý proces. Vyslechly jen dvě osoby, přičemž výslech paní Ž. nebyl vůbec relevantní a z výslechu pana R. použily jen ty části, které poukazují na vinu žalobkyně. Výpověď jediného svědka je nadto nedostatečný důkaz závěru o vině. Žalovaný při jednání uvedl, že postupoval v souladu se zákonem a skutkový stav zjistil dostatečně. Byly vyslechnuty ty dvě osoby, které mohly poskytnout relevantní skutečnosti. 13. Soud při jednání k důkazu provedl žalobkyní předložené podklady z účetních závěrek – výkazy zisku a ztráty za r. 2020 – 2022 (za r. 2023 se nachází ve správním spise) a dále rozvahu za r. 2023. Jinak vycházel z obsahu správního (a kontrolního) spisu, jímž se samostatně dokazování neprovádí. Nad jeho rámec strany žádné jiné důkazní návrhy nevznesly. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 14. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, jedná se o žalobu přípustnou, splňující nezbytné formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů [