21 Az 30/2025 – Městský soud v Praze

21 Az 30/2025- 29 - text  9 21 Az 30/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2025, č. j.: OAM-94/ZA-ZA11-P15-R2-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2025, č. j.: OAM-94/ZA-ZA11-P15-R2-2023, jímž mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě nejprve shrnul průběh správního řízení a obsah napadeného rozhodnutí, které považuje za nezákonné, neboť se podle jeho názoru nedostatečně a nepřiléhavě vypořádává s jím uplatněnou argumentací. Uvedl, že jako občan Ruské federace (dále jen „Rusko“) nesouhlasí s aktuální politickou reprezentací a rozhodl se přicestovat do České republiky (dále jen „ČR“), jelikož X., a proto je pro něj nepřijatelné podílet se na invazivních postupech Ruska. Ačkoli vzhledem ke svému věku neměl být přímo dotčen účinky vyhlášené mobilizace, pociťoval ohrožení, neboť si byl vědom odvodů osob své věkové skupiny. Tyto obavy se potvrdily v X., kdy obdržel předvolání k odvodové komisi. 3. Přestože žalovaný dospěl k závěru, že v letech 2023 a 2024 nedocházelo k mobilizaci nových vojáků na základě formálně vyhlášené mobilizace, považuje žalobce tuto argumentaci za nepřiléhavou na svou situaci, a to právě s ohledem na skutečnost, že byl předvolán k odvodové komisi. Žalobce navíc již v roce X. absolvoval povinnou vojenskou službu, což jej podle jeho názoru činí pro ruské ozbrojené síly nadále využitelným. Ačkoli je pravdivé, že ruská armáda zajišťuje přísun nových vojáků mimo jiné prostřednictvím smluvních kontraktů, nejedná se o jediný způsob doplňování stavů. 4. Již samotné riziko sankce za neuposlechnutí příkazu k odvodu představuje podle žalobce formu pronásledování z důvodu jeho politického postoje. S touto námitkou se žalovaný řádně nevypořádal, neboť posuzoval pouze žalobcovy obavy o zdraví a život, nikoli jeho primární důvod, jímž je nesouhlas s postupy Ruska. 5. Žalobce dále namítl nedostatky v podkladech rozhodnutí, které spatřuje v absenci informací o právní úpravě postihu protiválečné činnosti a smýšlení v Rusku. Napadené rozhodnutí je příliš obecné a nesplňuje judikaturní požadavky na odůvodnění správního rozhodnutí, čímž bylo zasaženo do žalobcova práva na spravedlivý proces. 6. Žalobce rovněž nesouhlasil s posouzením nevěrohodnosti svých tvrzení a vytkl žalovanému nedostatečnou snahu k ověření skutečností, které uváděl. Žalovaný neověřil existenci rizika vážné újmy, zejména nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení, včetně rizika vážné újmy ze strany soukromé osoby. 7. Žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný zrekapituloval skutkový stav věci a shrnul žalobní argumentaci. S žalobou nesouhlasil. 9. Uvedl, že při opětovném projednávání věci plně respektoval závazný právní názor městského soudu, který byl uveden v rozsudku ze dne 9. 12. 2024, č. j.: 16 Az 2/2024-21, jímž bylo zrušeno původní rozhodnutí žalovaného. Žalovaný doplnil skutkový stav o aktuální, tematicky cílené a zdrojově rozmanité informace, zejména ve vztahu k otázkám mobilizace, vojenské služby a návratů občanů Ruska. Na základě těchto informací znovu a komplexně posoudil individuální situaci žalobce ve vztahu k jím tvrzeným obavám. 10. Žalovaný za hlavní důvod žalobcovy žádosti považoval legalizaci pobytu, přičemž zdůraznil, že se nejedná o azylově relevantní důvod. Tvrzený nesouhlas s politickým systémem v Rusku není nijak konkretizován a nesvědčí o existenci politického přesvědčení, které je spojeno s individuálním pronásledováním. Žalobce nebyl politicky aktivní a neúčastnil se opozičních aktivit. 11. Ze spisových podkladů vyplynulo, že mobilizační opatření nejsou aplikována plošně ani nahodile, samotná existence vojenské povinnosti nepředstavuje pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. 12. Žalovaný poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se ozbrojeného konfliktu na Ukrajině ve vztahu k žádostem o mezinárodní ochranu příslušníků Ruska. Ta akcentuje nutnost existence individuálního rizika, které žalobce neprokázal. 13. V případě doplňkové ochrany je rovněž zapotřebí, aby obava z vážné újmy byla konkrétní, individualizovaná a podložená objektivně zjistitelnými skutečnostmi. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobcem tvrzené obavy nedosahují potřebné intenzity. 14. Žalovaný měl za to, že napadené rozhodnutí obsahuje přehled skutkových zjištění, popis podkladů, z nichž vycházel, a jasnou přezkoumatelnou právní úvahu. Žalovaný uvedl své přesvědčení, že se vypořádal se všemi podstatnými žalobcovými tvrzeními, nedopustil se žádné nezákonnosti, žalobci nesvědčí důvody pro udělení mezinárodní ochrany v žádné z jejích forem, pročež navrhl soudu, aby žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 15. Ze správního spisu zjistil soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 16. Žalobce podal dne 28. 1. 2023 žádost o udělení mezinárodní ochrany (dále jen „žádost“). Při poskytnutí údajů dne 1. 2. 2023 sdělil, že je ruským státním příslušníkem, který X. a hovoří rusky. Uvedl, že nikdy nebyl politicky aktivní, myslí si však, že dnešní situace v Rusku je X. Provozování politické aktivity by bylo sebevražedné. X. Krátkodobě navštívil X. v rámci turistického pobytu. X. Povolení k pobytu v žádném členském státě EU neobdržel. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že je zdráv a každodenně užívá léky X., díky nimž se cítí dobře. Sdělil, že důvodem žádosti je neochota účastnit se války na Ukrajině. Ačkoliv v souladu se zákony Ruska nesmí být mobilizovány X., zákon se porušuje, a on je evidován na vojenské správě. Z toho důvodu se obává, že může být odveden do války, které se nechce účastnit. X. Druhým důvodem je nesouhlas s X. režimem Ruska. Není zde svoboda slova. 17. Dále je ve správním spisu založen protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 18. 5. 2023. Žalobce sdělil, že z Ruska vycestoval z důvodu, že X. Před vycestováním byl na vojenské správě. Tou dobou mu už bylo známo, že muže bez zprávy z vojenské správy z Ruska nepouštějí. V rozporu s ruskými zákony jej odmítli vyřadit z vojenské evidence, přestože X. a odmítli mu vydat povolení k výjezdu. Tehdy pochopil, že jeho práva budou v případě potřeby porušena. Proto se rozhodl odjet z Ruska. X. Žalobce nemohl z Ruska vycestovat dříve, jelikož X. Dalším důvodem byla skutečnost, že se domníval, že se na něj mobilizace vyhlášená dne 21. 9. 2022 z důvodu věku nevztahuje. Byl však porušen zákon a i občané X. byli povoláváni. Na vojenské správě X. obdržel povolávací rozkaz, který se nepokusil s sebou vyvézt. Následně žalobce vysvětlil, že neobdržel povolávací rozkaz, ale jen předvolání. Dále zmínil, že existuje hodně případů, kdy jsou lidé zavoláni kvůli upřesnění údajů a pak už je z vojenské správy nepustí. Do ČR přijel z důvodu, že X. V Rusku nebyl politicky aktivní ani členem politické strany. Své negativní názory na ruský režim nešířil, protože na příkladu mnoha jiných lidí viděl, že by byl neprodleně potrestán. Ve vlasti kvůli svým protirežimním názorům žádné problémy neměl, X. Žalobci v návratu do Ruska brání skutečnost, že zde vládne X. režim. Za druhé by chtěl zůstat v ČR. Po skončení války by chtěl žádat X. Žalobce si zároveň přál založit do správního spisu lékařské zprávy, které dokládají jeho zdravotní stav, včetně skutečnosti, že se léčí X. 18. Posléze vydal žalovaný první rozhodnutí ve věci ze dne 12. 12. 2023, č. j.: OAM-94/ZA-ZA11-P15-2023, kterým zamítl žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany; žalobce v průběhu řízení neuvedl žádné skutečnosti, na jejichž základě by mu bylo možné udělit politický azyl podle ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu. Zároveň byl žalovaný přesvědčen o tom, že žalobce nepociťoval ve vlasti důvodnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný se domníval, že hlavním důvodem žalobcovy žádosti je legalizace pobytu na území ČR. Z podkladů zjistil, že vyhlášená mobilizace v Rusku byla již ukončena a žalobci tak nahodilý odvod nehrozí. Pouze zlomek odvedených mužů je povoláván do bojových operací, z nichž pouze zlomek zemře. 19. Městský soud rozsudkem ze dne 9. 12. 2024, č. j.: 16 Az 2/2024-21, rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Soud se ztotožnil se závěry žalovaného stran neexistence žalobcova politického pronásledování. Dle soudu autoritářské a po