5 As 2/2010 — Nejvyšší správní soud

23 A 7/2026- 37 - text 6 23 A 7/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivetou Postulkovou ve věci žalobkyně: E. P., nar. dne X, st. příslušnost X tvrzeným pobytem na území republiky X zastoupena advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2026 č. j. MV-7303-6/SO-2026, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaná potvrdila usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „ministerstvo“) ze dne 24. 10. 2025 č. j. OAM-30377-5/DP-2025. Tímto usnesením ministerstvo podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zastavilo řízení o žádosti žadatelky, nyní žalobkyně, o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, jelikož nedoložila doklady o: zajištění ubytování, zajištění prostředků k pobytu na území či o příjmu, potvrzení účelu pobytu na území ČR, ani o cestovním zdravotním pojištění, ačkoli tak byla povinna podle § 44a odst. 6 písm. a), b), c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též „ZPC“). 2. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že žadatelka pobývala na území České republiky na základě povolení platného do 14. 9. 2025 k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Dne 19. 8. 2025 žadatelka požádala ministerstvo o prodloužení jeho platnosti, k žádosti ale nedoložila zákonem požadované doklady: doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území, doklad o zajištění prostředků k pobytu na území nebo doklad o příjmu, doklad potvrzující účelu pobytu na území ČR, doklad o cestovním zdravotním pojištění na celou dobu předpokládaného pobytu na území a doklad o zaplacení pojistného. Ministerstvo ji proto téhož dne (dne 19. 8. 2025) vyzvalo pod č. j. OAM-30377-4/DP-2025, aby ve lhůtě 50 dnů ode dne doručení výzvy podle § 45 odst. 2 správního řádu odstranila vady žádosti, a to doložila jmenované doklady s tím, že pokud vady neodstraní, řízení bude podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno (dále též „výzva“). Tuto výzvu si žadatelka osobně převzala ve shodný den, dne 19. 8. 2025. Jelikož na výzvu žadatelka nereagovala, ministerstvo dne 24. 10. 2025 usnesením č. j. OAM-30377-5/DP-2025 řízení zastavilo. Proti zastavení řízení podala žadatelka blanketní odvolání dne 19. 11. 2025, k němuž ji ministerstvo dne 5. 12. 2025 vyzvalo k odstranění vad odvolání. Žalovaná též vyzvala dne 21. 1. 2026 zástupce žadatelky shora jmenovaného k odstranění vad odvolání poté, co jí byla doručena od zástupce plná moc. Dne 27. 1. 2026 zástupce žadatelky na výzvu písemně žalované sdělil, že žadatelka je nezletilou cizinkou, pochází z odlišného kulturního prostředí, která se v pobytových věcech s ohledem na nízký věk neorientuje, a její rodiče opomněli ministerstvu zaslat požadované podklady; dále uvedl, že vada žádosti bude záhy odstraněna, proto setrvání na zamítavém rozhodnutí by byl přepjatý formalismus. Žalovaná se ve věci ztotožnila s postupem ministerstva a doplnila, že pokud žadatel některou z obligatorně požadovaných náležitostí ani po výzvě správního orgánu nepředloží, jedná se o podstatnou vadu žádosti, což brání správnímu orgánu v pokračování řízení, tudíž je dán důvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Žadatelka svou procesní pasivitou sama způsobila, že ministerstvo jí nemohlo žádost věcně posoudit, do daného stavu se dostala vlastním přičiněním. Zastavení řízení s ohledem na uvedené okolnosti nelze považovat za přepjatý formalismus, ke znemožnění věcného posouzení žádosti došlo vinou žadatelky. Řízení zahajované na žádost je ovládáno zásadou dispoziční, její podstatou je svěření iniciativy žadatelům, kteří mají povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto podložit relevantními důkazy, pokud chtějí být v řízení úspěšní. Je na žadatelích, aby správním orgánům poskytli veškeré informace, které považují za důležité. V daném případě žadatelka na území pobývá od roku 2022, již několikrát žádala o prodloužení pobytového oprávnění. Na správní orgány nelze přenášet povinnosti, jejichž neznalost žadatelka tvrdí. Žadatelce v době podání žádosti bylo přes 20 let, nezletilá není. Nic to nemění na skutečnosti, že žadatelka nedoložila zákonné náležitosti žádosti. Žadatelka zůstala pasivní i v odvolacím řízení a nic nepředložila. I kdyby v rámci odvolacího řízení požadované náležitosti doložila, nemělo by to na rozhodnutí žalované vliv. Žalovaná k tomuto poukázala na judikaturu. 3. Proti tomuto rozhodnutí brojí žalobkyně podanou žalobou. 4. V jediném žalobním bodu žalobkyně namítá porušení § 36 odst. 3 správního řádu, které dovozuje z toho, že nebyla vyzvána k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Tímto postupem by tak nepřehlédla výzvu ministerstva, jejíž převzetí podpisem potvrdila. Nepamatuje si však, že by jí byla výzva adresována, byla jen správním orgánem požádána o podpis bez objasnění obsahu a smyslu výzvy. Takové právní jednání nepochopila a nevěděla, že je vyzývána k odstranění vad žádosti. Řízení proto nemělo být zastaveno, nýbrž mělo být rozhodováno podle § 56 odst. 1 písm. a) ZPC a tomuto postupu měla předcházet výzva podle § 36 odst. 3 správního řádu. Opačná interpretace by vedla k přepjatému formalismu, napadené rozhodnutí je proto nezákonné. Poukazuje k tomuto na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004 č. j. 5 Afs 16/2003-56. 5. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ji navrhla zamítnout jako nedůvodnou. Setrvala na svých závěrech z napadeného rozhodnutí a doplnila, že žalobkyně nemohla být vyzvána k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí, jelikož věc nebyla meritorně projednávána pro podstatné vady žádosti, proto usnesením o zastavení řízení bylo správní řízení skončeno bez věcného projednání. Pokud účastník řízení některou z obligatorně požadovaných náležitostí ani po výzvě správního orgánu nepředloží, jedná se o podstatnou vadu žádosti, která brání správnímu orgánu v pokračování řízení, a je proto dán důvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Žalobkyně výzvu k odstranění vad žádosti prokazatelně osobně převzala dne 19. 8. 2025, v ní byla řádně poučena, které náležitosti a v jaké lhůtě má doložit, a byla poučena o následcích neodstranění vad žádosti. Zákonné podmínky ohledně pobytových oprávnění, včetně jejich platnosti, jsou obecně stanoveny ZPC, subsidiárním právním předpisem týkající se správního řízení je správní řád. S těmito právními předpisy má žalobkyně možnost se seznámit. Jelikož žalobkyně zůstala pasivní, do daného stavu se dostala vlastní nečinností. Zastavení řízení není přepjatým formalismem, ke znemožnění věcného posouzení došlo vinou žalobkyně. 6. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalovaná souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání a žalobkyně s tímto postupem nevyjádřila nesouhlas, souhlasila proto konkludentně. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy v doložených písemnostech, které byly oběma stranám předem známy, nebylo navrženo provedení dalších důkazních prostředků. 7. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a shledal, že žalobě vyhovět nelze. 8. Soud předně konstatuje, že předmětem sporu není skutečnost, že žalobkyně dne 19. 8. 2025 požádala ministerstvo o prodloužení platnosti jejího pobytu za účelem studia, ani že k žádosti nepřipojila zákonem vyžadované podklady, a nesporuje ani, že téhož dne podepsala výzvu k odstranění vad a dále nesporuje, že žádný podklad ministerstvu v jím určené lhůtě, ani později žalované, nepředložila. 9. K právu podle § 36 odst. 3 správního řádu soud poukazuje na ustálenou judikaturu, např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2011 č. j. 5 As 2/2010-51, či Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2013 č. j. 5 Ca 252/2009-42, nebo ze dne 19. 8. 2015 č. j. 11 A 64/2013-50, či Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 2. 2016 č. j. 15 A 196/2013-49. Z jejich závěrů lze dovodit, že smyslem procesního práva upraveného v § 36 odst. 3 správního řádu je předložit žadateli o pobytové oprávnění k dispozici skutková zjištění správního orgánu, aby mohl případně poukázat na jejich nesprávnost nebo aby navrhl jejich doplnění. Jinými slovy, smyslem a účelem úpravy § 36 odst. 3 správního řádu je zajistit, aby účastník řízení seznal všechny podkl