1 Azs 174/2024 — Nejvyšší správní soud

29 A 6/2026- 38 - text 8 29 A 6/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Kadaňovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: X. X., narozená X., státní příslušnost Ukrajina bytem X. zastoupená advokátkou Mgr. Oksanou Rizak sídlem 28. pluku 128/12, Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně pro nepřijatelnost dne 11. 2. 2026 takto: I. Zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobkyně o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 11. 2. 2026 jako nepřijatelné byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 11. 2. 2026 jako nepřijatelné. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12.900 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně Mgr. Oksany Rizak, advokátky. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně je občankou Ukrajiny, která před datem 24. 2. 2022 trvale bydlela na jejím území. Z důvodu ozbrojeného konfliktu na území Ukrajiny vyvolaného invazí vojsk Ruské federace na Ukrajinu žalobkyně vstoupila dne 11. 3. 2022 přes Polskou republiku do Schengenského prostoru. Následně přicestovala do Německa, kde získala dočasnou ochranu; tu měla udělenu do 4. 3. 2024. Na základě biometrického cestovního dokladu umožňujícího v rámci 90 dnů za posledních 180 dnů pobývat i v jiných členských státech EU žalobkyně 31. 1. 2026 přicestovala do České republiky, kde 11. 2. 2026 požádala o udělení dočasné ochrany podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění účinném od 3. 9. 2025 (dále jen „Lex Ukrajina“). Žalovaný ale její žádost označil jako nepřijatelnou z toho důvodu, že již dříve získala dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie nebo Schengenského prostoru a současně bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina. Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti č.j. OAM-0346826/DO-2026 (dále jen „žádost“). II. Žaloba a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování jejích práv a přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením žádosti. 3. Žalobkyně byla v minulosti držitelkou dočasné ochrany v Německu. Tuto dočasnou ochranu ale již nemá, neboť jí k 4. 3. 2024 zanikla. Poté přicestovala 31. 1. 2026 do České republiky, kde dne 11. 2. 2026 požádala o udělení dočasné ochrany. Žalovaný její žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. 4. Žalobkyně poukázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 6. 3. 2025, č. j. 18 A 4/2025-33, citující závěry Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) vyslovené v rozsudku ze dne 31. 10. 2024, č. j. 10 Azs 151/2024-28, dle nichž mají žadatelé o dočasnou ochranu právo zvolit si pro svůj pobyt tzv. sekundární stát. Žalovaný pak v rozporu s touto judikaturou označil její žádost jako nepřijatelnou. 5. Žalobkyně dále namítá rozpor § 5 odst. 2 Lex Ukrajina s unijním právem, konkrétně s čl. 8 odst. 1 směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES Směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“). Český zákonodárce v tomto ustanovení totiž vytvořil nové důvody pro nepřijatelnost žádosti, které jdou nad rámec důvodů uvedených v této směrnici. Čl. 28 směrnice o dočasné ochraně sice z taxativních důvodů umožňuje osobu z poskytnutí dočasné ochrany vyloučit, to však není případ žalobkyně. Žalobkyně je tak přesvědčena, že je na ni nutné pohlížet jako na vysídlenou osobu ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice o dočasné ochraně, neboť skutečnost, že měla v minulosti udělenu dočasnou ochranu v Německu, na její postavení nemá žádný vliv. Žalobkyně má totiž za to, že splňuje veškeré obecné podmínky pro udělení dočasné ochrany v Česku. Žalobkyně z Ukrajiny vycestovala 11. 3. 2022, od tohoto data do 4. 3. 2024 jí byla udělena dočasná ochrana v Německu. Dne 7. 9. 2022 vycestovala z Německa a dočasnou ochranu si neprodloužila ani po vypršení platnosti biometrického cestovního dokladu, dočasnou ochranou již tak v Německu nedisponuje. Závěrem žalobkyně poukázala na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2025, č.j. 6 A 117/2024-95, týkající se skutkově totožného případu. Konkrétně citovala pasáž, v níž zdejší soud konstatuje, že v případě předchozího zániku oprávnění k pobytu je možné uplatnit právní názor uvedený v rozsudku NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-42, uvedený v odstavci 72 a 73. 6. Žalobkyně podala také návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne 18. 3. 2026 zdejší soud tento návrh zamítl. 7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. 8. V reakci na žalobní tvrzení zvolil aktualizované znění argumentace, kterou již před zdejším soudem opakovaně přednesl v jiných řízeních ve skutkově a právně obdobných věcech (např. ve věci sp. zn. 18 A 172/2025, sp. zn. 6 A 151/2025, totožnou právní argumentaci pak neúspěšně zvolil ve věcech sp. zn. 13 A 4/2026 nebo sp. zn. 29 A 3/2026). 9. Žádost žalobkyně žalovaný vyhodnotil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, neboť z údajů vedených v evropské platformě pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany Temporary Protection Platform (dále jen „informační systém TPD“) vyplývá, že žalobkyně v ní figuruje jako bývalá držitelka dočasné ochrany v Německu; u její osoby je totiž v tomto systému uvedena zkratka „ia“ (anglická zkratka inactive = neaktivní, pozn. soudu). Ta se používá tam, kde byla dočasná ochrana cizinci udělena, ovšem toto povolení již není aktuálně platné. Podle žalovaného je pro naplnění uvedeného důvodu nepřijatelnosti rozhodující samotné dřívější získání povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě, nikoli aktuální stav. 10. Dále zdůraznil, že po odeslání oznámení o riziku vyčerpání kapacit dle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina, které Ministerstvo vnitra zaslalo Evropské komisi dne 25. 8. 2025, je povinen důvod nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. f) uplatňovat vždy, pokud žadatel již dočasnou ochranu v jiném členském státě získal. Poukázal na to, že žalobkyně neuvedla žádné rodinné vazby relevantní podle § 51 a § 52 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dočasné ochraně“), pro udělení dočasné ochrany tak žalobkyni v České republice nesvědčil jiný právní důvod. 11. K námitce rozporu uvedeného ustanovení s unijním právem žalovaný argumentoval zejména bodem 30 rozsudku SDEU ve věci C753/23, Krasiliva, podle něhož mohou členské státy při posuzování žádosti zkoumat, zda dotyčný již nezískal povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě. V této souvislosti poukázal na nově přijaté prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 Prováděcí Rady EU 2025/1460 ze dne 15. července 2025 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382. (dále jen „prováděcí rozhodnutí 2025/1460“), jehož nově zakotvené recitály 4) až 6) výslovně uvádějí, že členské státy nemají povinnost vydávat další povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany osobám, které jej již obdržely jinde. Podle žalovaného tyto nové recitály potvrzují, že dohoda členských států o neaplikaci čl. 11 směrnice o dočasné ochraně nikdy nezakládala právo na sekundární pohyb ani povinnost členských států vydat další pobytové oprávnění. 12. Žalovaný tak uzavřel, že směrnice o dočasné ochraně nezakotvuje právo osob požívajících dočasné ochrany na volný přesun mezi členskými státy ani právo na opakované udělení povolení k pobytu. Podle jeho názoru je § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina aplikoval řádně a v souladu s unijním právem. Soudu proto navrhl žalobu zamítnout; současně doporučil zvážit položení předběžné otázky SDEU k výkladu čl. 8 odst. 1 směrnice s čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. 13. III. Posouzení věci Městským soudem v Praze Přípustnost žaloby 14. Soud posoudil, zda je zásah žalovaného nezákonný, a vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“). 15. Soud také konstatuje, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, je tedy včasná. Žaloba je zároveň přípustná (srov. rozsudek sp. zn. 1 Azs 174/2024). 16. Soud o žalobě rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci řízení s tímto pos