3 A 192/2025 – Městský soud v Praze

3 A 192/2025- 15 - text  7 3 A 192/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: X. Y. bytem X zastoupená advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou sídlem Májová 606/35, 350 02 Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 5. 11. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-0440268/DO-2025, pro nepřijatelnost takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil dne 5. 11. 2025 žalobkyni jako nepřijatelnou její žádost o dočasnou ochranu, evidovanou pod sp. zn. OAM-0440268/DO-2025, byl nezákonný. II. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu ze dne 5. 11. 2025, evidované pod sp. zn. OAM-0440268/DO-2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 12 270 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně. Odůvodnění: 1. Předmět řízení 1. Žalobkyně je občankou Ukrajiny. Dne 5. 11. 2025 požádala v České republice o dočasnou ochranu ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (lex Ukrajina). Tuto žádost žalovaný označil za nepřijatelnou z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. f) tohoto zákona, ve znění účinném od 3. 9. 2025, neboť žalobkyně dříve získala dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie (v Polsku). Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti. 2. Argumenty účastníků řízení 2. Žalobkyně v žalobě označila postup žalovaného za nezákonný. Připustila, že v minulosti získala dočasnou ochranu v Polsku, ale zdůraznila, že tento svůj pobyt již dříve zrušila. Žalobkyně dále namítla, že soudní výluka pro přezkum postupu žalovaného odporuje právu EU, a proto ji nelze aplikovat. Následně podrobně vyložila, že odmítnutí žádosti pro nepřijatelnost podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina představuje nezákonný zásah, a na podporu svého názoru citovala několik soudních rozhodnutí, včetně rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS a Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2025, č. j. 18 A 85/2025-21. 3. Žalovaný předložil soudu správní spis a sdělil, že využívá svého práva k věci se nevyjadřovat. 3. Posouzení věci 4. Žaloba je přípustná. Závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 174/2024-42 (bod 26) a rozsudku Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ve věci C-753/23, Krasiliva ze dne 27. 2. 2025 k otázce přípustnosti je třeba bez dalšího vztáhnout i na věci týkající se nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina. Žaloba je rovněž včasná a podala ji osoba k tomu oprávněná. 5. O žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení, neboť žádný z účastníků s tímto postupem nevyjádřil po poučení soudem nesouhlas. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Soud konstatuje, že ve věcech, o nichž vede řízení o ochraně před nezákonným zásahem, žalovaný zpravidla nevede spis ve smyslu § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, který by odrážel průběh správního řízení a sloužil jako podklad napadeného správního rozhodnutí, se kterým by se stěžovatel mohl seznámit dříve než v soudním řízení a reagovat na jeho obsah (viz rozsudek NSS č. j. 10 As 326/2022-88 z 23. 10. 2023 a rozhodnutí v něm citovaná). Nyní posuzovaná věc však představuje výjimku z tohoto pravidla, jelikož podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobkyně u žalovaného podala a který se nachází také ve správním spisu předloženém žalovaným. Obsah tohoto dokumentu je oběma účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. 6. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (viz rozsudek NSS č. j. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS ze 17. 3. 2008). 7. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejích práv, a to bez ohledu na to, že jí byla již v minulosti dočasná ochrana udělena v jiném členském státě Evropské unie (v Polsku). Jde-li o hodnocení tohoto úkonu, lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu vrátil žalobkyni jako nepřijatelnou. 8. Situaci shodnou jako v nynější věci, tedy vrácení žádosti o dočasnou ochranu podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, městský soud již opakovaně posuzoval a opakovaně konstatoval nezákonnost postupu žalovaného (viz rozsudky ze dne 10. 11. 2025, č. j. 18 A 102/2025, ze dne 13. 11. 2025, č. j. 10 A 151/2025-21, nebo ze dne 20. 1. 2026, č. j. 10 A 194/2025-16). Kasační stížnost žalovaného proti rozsudku č. j. 10 A 151/2025-21 Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 10. 12. 2025, č. j. 5 Azs 248/2025-18. Nejvyšší správní soud mimo jiné uvedl následující: Nejvyšší správní soud ve shodě s hodnocením městského soudu uzavírá, že vrácením žalobcovy žádosti o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany jako nepřijatelné se stěžovatel dopustil nezákonného zásahu. Opět tedy apeluje na stěžovatele, aby i v tomto případě ukončil výše popsané svévolné popírání jednotné a ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a aby konečně postupoval v souladu se závazným právním názorem, který městský soud vyjádřil v napadeném rozsudku a který z této judikatury plně vychází. S odůvodněním výše uvedených rozsudků se třetí senát ztotožňuje a do značné míry je přebírá. 9. Klíčovou otázkou je, zda žalovaný použil institut nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina v rozporu s právem EU, či nikoli. Soud připomíná, že podle § 5 odst. 1 lex Ukrajina je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, jestliže c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3. (zvýraznil soud) 10. Jakkoli v nynější věci se soud zabývá nepřijatelností žádosti dle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, na tento důvod nepřijatelnosti je třeba – i s ohledem na jeho vymezení – nahlížet ve smyslu dosavadní judikatury k důvodům nepřijatelnosti podle písm. c) a d). 11. Jelikož je zjevné, že si žalovaný dosud neosvojil závěry dosavadní judikatury k nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina, soud mu i v kontextu nynějšího případu připomíná již citovaný rozsudek SDEU ve věci Krasiliva, na nějž NSS navázal „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích č. j. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS z 1. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-42 3. 4. 2025 a mnoha dalších. Městský soud již zohlednil rovněž navazující argumentaci žalovaného (např. rozsudky č. j. 10 A 6/2025-61 z 23. 4. 2025, č. j. 5 A 36/2025-38 z 30. 4. 2025, č. j. 11 A 55/2025-37 z 13. 6. 2025). Třetí senát se s vyslovenými závěry plně ztotožnil a v podrobnostech na ně již v mnohokrát odkázal. I když žalovaný konstantně polemizoval se závěry dubnové judikatury, během několika posledních měsíců nevznesl racionální a závažné konkurující důvody, které by ji vyvrátily (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2025, č. j. 1 Azs 111/2025-34, bod 17 a násl.). 12. Ty samé výtky, které žalovaný repetitivně snášel proti závěrům ustálené judikatury stran institutu nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina, přitom provází i nynější případ. Přestože žalovaný shledal nynější žádost nepřijatelnou dle nového důvodu nepřijatelnosti, na posouzení žaloby plně dopadají východiska dřívější „dubnové“ judikatury. Ta se uplatní zejména s ohledem na konstrukci § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukr