1 Azs 174/2024 — Nejvyšší správní soud

3 A 197/2025- 34 - text 10 3 A 197/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobců: a) Z. B., nar. X b) O. B., nar. X c) nezl. A. B., nar. X d) nezl. Y. B., nar. X všichni bytem X zastoupeni obecným zmocněncem: M. K., bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o poskytnutí dočasné ochrany žalobcům dne 15. 12. 2025 jako nepřijatelné, takto: 1. Zásah spočívající v tom, že žalovaný vrátil žalobcům jejich žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 15. 12. 2025 jako nepřijatelné, byl nezákonný. 2. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobců a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením těchto žádostí o udělení dočasné ochrany ze dne 15. 12. 2025. 3. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci jsou občany Ukrajiny. V České republice se dne 15. 12. 2025 dostavili na pracoviště žalovaného, kde požádali o dočasnou ochranu ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Lex Ukrajina“). Tyto žádosti však žalovaný označil jako nepřijatelné, neboť žalobci získali dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie. Nepřijatelnost žádostí vyznačil žalovaný přímo v tiskopisu žádostí. II. Podání účastníků 2. V žalobě podané u Městského soudu v Praze se žalobci domáhají vydání rozsudku, kterým by soud vyslovil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobcům dne 15. 12. 2025 vrátil jejich žádosti o udělení dočasné ochrany jako nepřijatelné, byl nezákonný. Zároveň navrhli, aby soud žalovanému zakázal porušovat jejich práva a přikázal jim obnovit stav před vrácením žádostí. 3. Žalobci v žalobě uvádí, že jsou obětí válečného konfliktu. Pobývali na území Rakouska, kde jim byla udělena dočasná ochrana. Této dočasné ochrany se již vzdali. Rozhodli se Rakousko opustit a požádali dne 15. 12. 2025 o dočasnou ochranu v České republice, jenž jim však dočasnou ochranu neudělila. Žalobci uvádí, že se výslovně vzdali práva na dočasnou ochranu v Rakousku, přesto jim žalovaným dočasná ochrana nebyla přiznána. 4. Žalobci jsou přesvědčeni, že bránění v podání žádosti o dočasnou ochranu představuje nezákonný zásah. V žalobě upozorňují na judikaturu krajských soudů i na rozsudky Nejvyššího správního soudu a mají zato, že žalovaný tuto judikaturu nerespektuje. 5. Žalovaný je toho názoru, že vyhodnocení žádostí žalobců jako nepřijatelné bylo v souladu se zákonem, a proto navrhuje zamítnutí žaloby. 6. Žalovaný zejména uvádí, že žádost žalobců o udělení dočasné ochrany ze dne 15. 12. 2025 vyhodnotil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, neboť žalobci figurují v evropské platformě pro výměnu informací (Tempory Protection Platform – dále též „TPD“) jako držitelé dočasné ochrany v Rakousku. Ostatně tuto skutečnost potvrdili žalobci i v žádosti o poskytnutí dočasné ochrany. Podle citovaného ustanovení je žádost nepřijatelná, pokud ji podá cizinec, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU. Pro naplnění důvodu nepřijatelnosti postačí, že žadatel dočasnou ochranu v jiném státě získal, bez ohledu na to, zda ji aktuálně požívá. 7. Ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina je v souladu s unijním právem, jelikož směrnice o dočasné ochraně nezakládá právo osob, které již získaly povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v jednom členském státě, na vydání stejného oprávnění v jiném státě, s výjimkou případů sloučení rodiny či humanitárních důvodů. Povinnost členských států vydat povolení k pobytu podle čl. 8 odst. 1 směrnice se vztahuje pouze na osoby, které dosud takové oprávnění nezískaly. Politická dohoda členských států o neaplikování čl. 11 směrnice nemůže podle žalovaného založit právo na přemístění do jiného členského státu, neboť tento článek upravuje pouze vzájemné povinnosti států, nikoli práva jednotlivců. Žalovaný poukazuje i na nově přijaté prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460, jehož recitály výslovně uvádějí, že členské státy nemají povinnost vydat povolení k pobytu osobě, která jej již získala v jiném členském státě. III. Soudní přezkum 8. Městský soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť s takovým projednáním věci žalobci nevyjádřili ve stanovené lhůtě nesouhlas (§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“) a žalovaný s rozhodnutím bez ústního jednání výslovně souhlasil. 9. Podle § 82 s. ř. s. [k]aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 10. Úvodem městský soud připomíná metodologii zkoumání přípustnosti a důvodnosti zásahové žaloby, kterou vymezil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve věci EUROVIA (rozsudek ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015‑160, č. 3687/2018 Sb. NSS). Na závěry učiněné v tomto rozsudku navázala další judikatura, i přes jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, N 94/89 SbNU 387 (viz např. rozsudky NSS ze dne 12. 7. 2018, č. j. 2 As 93/2016‑138; ze dne 18. 12. 2019, č. j. 1 Afs 458/2018‑42, č. 3965/2020 Sb. NSS; ze dne 30. 9. 2020, č. j. 9 As 107/2020‑85; ze dne 20. 9. 2022, č. j. 5 As 172/2021‑26 nebo ze dne 19. 1. 2024, č. j. 5 As 94/2023-26). 11. Po podání zásahové žaloby je povinností soudu v prvé řadě zjistit, v čem konkrétně žalobce nezákonný zásah spatřuje a zda tvrzení žalobce odpovídají skutečnosti. V dalším kroku soud zkoumá přípustnost žaloby ve smyslu § 85 s. ř. s. Následně je úkolem soudu posoudit včasnost zásahové žaloby podle § 84 odst. 1 s. ř. s. V dalším kroku, ještě před věcným posouzením důvodnosti žaloby, soud zkoumá, zda nejsou dány jiné důvody odmítnutí podané zásahové žaloby, např. nedostatek procesní legitimace účastníků řízení. 12. V nyní projednávané věci není mezi účastníky řízení sporné, že žalovaný vrátil žalobcům jejich žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou. Toto žalobní tvrzení je doloženo kopiemi formulářových žádostí o poskytnutí dočasné ochrany označené podacím razítkem s datem 15. 12. 2025, v jejímž závěru jsou pověřeným pracovníkem žalovaného zatrženy kolonky „JE ŽÁDOST NEPŘIJATELNÁ, NEBOŤ“ a „žadatel(ka) JE nebylo BYL(A) držitelem(kou) dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 z.č. 65/2022 Sb.“. 13. Soud se nejprve zabýval posouzením otázky, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro to, aby mohl žalobu projednat věcně. 14. Žalobcům byl vrácen vyplněný formulář žádosti o dočasnou ochranu, přičemž důvody vrácení žádosti pro nepřijatelnost žalobci zjistili ze záznamu ve vrácené žádosti. Povahou úkonu správního orgánu, kterým je fakticky vrácena žádost, přičemž jsou žadateli sděleny důvody jeho vrácení, se zabývala judikatura Nejvyššího správního soudu. V takovém případě se vyřízení žádosti pro nedostatek formy považuje za jiný úkon, který může představovat nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017 č. j. 7 Azs 227/2016-36). Zákon ostatně vydání správního rozhodnutí nepředpokládá. Soud proto dospěl k závěru, že postup žalovaného spočívající ve vrácení tiskopisu žádosti není pro nedostatek formy správním rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., nýbrž je faktickým úkonem, v němž lze pojmově spatřovat nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. 15. Soud se dále zabýval otázkou, zda je možné žalobu posoudit jako nepřípustnou s ohledem na znění věty druhé § 5 odst. 2 Lex Ukrajina ve spojení s obecným ustanovením § 6 s. ř. s., podle kterého z rozhodování soudů ve správním soudnictví jsou vyloučeny věci, o nichž tak stanoví tento nebo zvláštní zákon. 16. Podle § 5 odst. 2 Lex Ukrajina Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky nepřijatelnou žádost cizinci vrátí a sdělí mu důvod nepřijatelnosti; soudní přezkum je vyloučen. 17. Otázku soudního přezkumu vrácení žádosti o dočasnou ochranu z důvodu nepřijatelnosti vyjasnil Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, v jehož bodu 25 vyslovil, že: „výluka ze soudního přezkumu podle § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. není slučitelná s právem EU, neboť osobám požívajícím dočasné ochrany toto právo nepřípustně odepírá. Nelze ji proto aplikovat. Vrácení žádosti o dočasnou ochranu ministerstvem z důvodu její nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. tudíž lze přezkoumat“. 18. S oh