3 A 2/2026 – Městský soud v Praze

3 A 2/2026- 35 - text 6 3 A 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové, soudce Mgr. Daniela Burdy a soudkyně Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: Z. Š. bytem X, proti žalované: Česká advokátní komora, sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 27. 10. 2025, č. j. 10.04-000113/25-0002, a ze dne 27. 10. 2025, č. j. 10.04-000114/25-0002. takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), podanou u Městského soudu v Praze („městský soud“) domáhala vyslovení nicotnosti, eventuálně zrušení dvou v záhlaví označených rozhodnutí (dále jen „napadená rozhodnutí“), jimiž jí žalovaná neurčila advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. 2. Z rozhodnutí č. j. 10.04-000113/25-0002 („rozhodnutí č. 1“) vyplývá, že žalobkyně požádala o určení advokáta k zastoupení v řízení vedeném Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 22 As 171/2025 o kasační stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 30. 6. 2025, č. j. 17 A 4/2025-37. Žalobkyně ve své žádosti neuvedla ani datum doručení rozhodnutí, proti němuž podala opravný prostředek, ani datum zahájení řízení u Nejvyššího správního soudu, proto žalovaná uzavřela, že žalobkyně neprokázala včasné podání žádosti o určení advokáta. Žalovaná dále toto rozhodnutí odůvodnila tím, že žalobkyně v žádosti neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu, a tedy neosvědčila, že si nemohla zajistit právní službu jinak (na smluvním základě) dle ust. § 18 odst. 2 zákona o advokacii. 3. Z rozhodnutí č. j. 10.04-000114/25-0002 („rozhodnutí č. 2“) vyplývá, že žalobkyně požádala o určení advokáta k zastoupení v řízení vedeném Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 22 As 173/2025 o kasační stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 17. 7. 2025, č. j. 10 A 14/2025-39. Žalovaná toto rozhodnutí odůvodnila jednak tím, že žalobkyně neprokázala včasnost své žádosti, neboť neuvedla ani datum doručení rozhodnutí, proti němuž podala opravný prostředek, ani datum zahájení řízení u Nejvyššího správního soudu, a jednak tím, že žalobkyně neosvědčila, že si nemohla zajistit právní službu jinak dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii, neboť ve své žádosti neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli požadovanou právní službu poskytnout. II. Argumentace žalobkyně, obrana žalované a jednání ve věci 4. Ve vztahu k oběma napadeným rozhodnutím žalobkyně namítá, že jsou jejich výroky vnitřně rozporné. Žalovaná v nich uvedla, že se neurčuje „advokát k poskytnutí právní služby za úplatu dle § 18c zákona o advokacii“. Zákon o advokacii však podle názoru žalobkyně ani po novele účinné od 1. 1. 2024 nepočítá v ust. § 18 odst. 2 s určením advokáta za úplatu, když toto ustanovení nadále obsahuje pouze právo na určení advokáta k poskytnutí a) právní porady podle § 18a a b) právní služby podle § 18c, tj. bezplatné právní služby. 5. Právě namítaná absence zákonné úpravy pravidel pro určení advokáta za úplatu představuje jádro žalobní argumentace. Žalobkyně má za to, že žalovaná nebyla oprávněna rozhodnout podle § 18c zákona o advokacii a požadovat splnění podmínek stanovených v § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii, neboť tato ustanovení nebyla novelou zákona o advokacii účinnou od 1. 1. 2024 dotčena. Žalovaná tak nastavila podmínky pro určení advokáta za úplatu bez zákonného podkladu. Povinnosti však mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Žalobkyně pokládá z tohoto důvodu napadená rozhodnutí za nicotná. 6. Žalobkyně poukázala na to, že nový formulář Žádost o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu (§ 18c odst. 4 věta druhá zákona o advokacii), který je přílohou č. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 120/2018 Sb., obsahuje povinné údaje, které vyplývají z § 18 odst. 2 zákona o advokacii (ustanovení zástupce soudem a uvedení jmen dvou neúspěšně oslovených advokátů). Žalobkyně zpochybňuje, že tento formulář má oporu v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21. 7. Žalobkyně je přesvědčena, že správní soudy se dosud nevypořádaly s tím, že vedle sebe neobstojí ustanovení § 23 odst. 5 a § 18c zákona o advokacii, když prvé z nich explicitně upravuje možnost požádat o určení advokáta za úplatu, avšak činí tak podle § 18c, který neobsahuje slovní spojení „za úplatu“ a je navíc v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21. 8. K otázce včasnosti žádosti žalobkyně uvedla, že dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2023, č. j. 9 As 122/2022-36, nelze zamítnout žádost žadatele jen na základě skutečnosti, že do uplynutí určité lhůty zbývá jen několik dnů. Podle žalobkyně žalovaná zatížila řízení vadami, které způsobují nicotnost, resp. nezákonnost jejího rozhodnutí, důsledkem čehož je odepření práva žalobkyně na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 a práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 9. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Konkrétně k otázce nesplnění podmínky uvedení jmen dvou oslovených advokátů, kteří odmítli poskytnout požadovanou právní službu, uvedla, že nesouhlasí s právním výkladem, který žalobkyně vyjádřila nejen v této, ale i mnoha dalších obdobných žalobách, a odkázala na již ustálenou judikaturu správních soudů. Novela zákona o advokacii účinná od 1. 1. 2024 přinesla mimo jiné nové znění ust. § 23 odst. 5, podle něhož byl-li advokát určen podle § 18c k poskytnutí právní služby za úplatu, hradí jeho odměnu klient podle právního předpisu upravujícího mimosmluvní odměnu, nedohodne-li se advokát s klientem jinak. Toto ustanovení je ovšem nutno číst ve vztahu k ust. § 18c odst. 3 zákona o advokacii, dle něhož nejde-li o poskytnutí právní služby na náklady státu podle § 23 odst. 3, je žadatel povinen v žádosti podle odstavce 2 doložit, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů. Žalobkyně žádala o určení advokáta za úplatu, a tak se nemohlo jednat o poskytnutí právní služby na náklady státu, při určení advokáta za úplatu totiž hradí odměnu určenému advokátovi klient. V takovém případě bylo povinností žalobkyně označit alespoň dva advokáty, na které se neúspěšně obrátila se žádostí o poskytnutí poptávané právní služby. Tuto zákonnou podmínku však žalobkyně nesplnila. 10. Dále se žalovaná vyjádřila k druhému z důvodů napadených rozhodnutí, tj. k opožděnému podání žádostí. Žalobkyně ve formulářových žádostech nevyplnila údaj o tom, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí soudu, které hodlala napadnout. Žalobkyně tak neprokázala včasnost svých žádostí. 11. K jednání ve věci se nikdo z účastníků řízení nedostavil, přičemž žalobkyně se z něj řádně omluvila. Soud tedy o žalobě rozhodl bez jejich přítomnosti. III. Posouzení žaloby 12. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel přitom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. 13. Žaloba není důvodná. 14. Zdejší soud již opakovaně rozhodoval o obdobných žalobách stejné žalobkyně. V nynější věci soud, vycházel ze svých dříve vyslovených závěrů (viz zejm. rozsudky ze dne 20. 5 2025, č. j. 11 A 128/2024-43, či ze dne 9. 12. 2025, č. j. 3 A 91/2025 a v jeho bodu 32 další odkazované rozsudky zdejšího soudu), od kterých nenalezl důvod se odchýlit. 15. Spor mezi účastníky se vede především o tom, zda žalovaná neurčení advokáta oprávněně odůvodnila tím, že žalobkyně neuvedla a nedoložila, že jí dva oslovení advokáti odmítli poskytnout požadovanou právní službu. 16. Zákon o advokacii stanovuje pro určení advokáta k poskytnutí právní služby několik podmínek, které musí být splněny kumulativně. 17. V prvé řadě podmínky vyplývají z § 18 odst. 2 zákona o advokacii. Podle tohoto ustanovení ten, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ani si nemůže zajistit poskytnutí právních služeb jinak (dále jen „žadatel“), má právo, aby mu Komora na základě jeho včasné žádosti určila advokáta k poskytnutí a) právní porady podle § 18a nebo b) právní služby podle § 18c. 18. Podle § 18c odst. 3 zákona o advokacii pak platí, že nejde-li o poskytnutí právní služby na náklady státu podle § 23 odst. 3, je žadatel povinen v žádosti podle odstavce 2 doložit, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů. 19. Podle § 23 odst. 5 zákona o advokacii byl-li advokát určen podle § 18c k poskytnutí právní služby za úplatu, hradí jeho odměnu klient podle právního předpisu upravujícího mimosmluvní odměnu, nedohodne-li se advokát s klientem jinak. 20. Z citované právní úpravy vyplývá, že