38 A 5/2026 – Městský soud v Praze

38 A 5/2026- 40 - text pokračování 8 38 A 5/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Bedřichem v právní věci žalobkyně: T. T. N., narozená dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika v České republice bytem X zastoupená advokátem JUDr. Hugo Körblem sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, IČO 00007064 sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2026, čj. MV-204020-4/SO-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 30. 10. 2025, čj. OAM-09159-10/DP-2025 (dále též „prvostupňové rozhodnutí”). Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně podle ustanovení § 44a odst. 3, ve spojení s ustanovením § 35 odst. 3 a dále ve spojení s ustanovením § 37 odst. 2 písm. a) a s odkazem na ustanovení § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 326/1999 Sb.“, případně „zákona o pobytu cizinců“), zamítl žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu žalobkyně na území České republiky. Žalobní argumentace 2. Žalobkyně v žalobě namítla, že žalovaná nevymezila neurčitý právní pojem jiné závažné překážky pobytu cizince na území a nespecifikovala, které konkrétní skutkové okolnosti žalobkynina případu pod daný pojem spadají. Žalobkyně po celou dobu svého pobytu na území České republiky plnila účel pobytu a pokud ho chtěla či chce změnit, postupovala v souladu se zákonem. Současně žalobkyně uvedla, že řádně docházela na vyučování. Obvyklým zamítacím důvodem je neplnění účelu pobytu, např. absence na vyučování či opakování studia z důvodu nepřítomnosti. Skutečnost, že její postup ve vzdělávání neodpovídá očekáváním žalované, není a nemůže být důvodem pro neprodloužení oprávnění k pobytu. 3. Zákaz prodloužení pobytového oprávnění za účelem jazykové a odborné přípravy ke studiu na vysoké škole více než jednou je vymezen v ustanovení § 44a odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, zákon však neobsahuje obdobné omezení pro účel pobytu „ostatní/jiné“. Žalovaná daný zákaz svévolně rozšířila. 4. Žalobkyně dále v žalobě upozornila, že zákon o pobytu cizinců neobsahuje požadavek, aby účel pobytu byl spjat s Českou republikou a dosahoval určité vyšší intenzity a kvality. Tento názorový proud však žalobkyně považuje za překonaný. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS”) ze dne 8. 4. 2025, čj. 2 Azs 64/2024-38. 5. Nazírání žalované na plnění účelu dlouhodobého pobytu obsahuje dva pojmy, které žalovaná zaměňuje. Je totiž třeba rozlišovat účel pobytu, který zákon o pobytu cizinců definuje a jehož neplnění může být sankcionováno (např. zrušením pobytového oprávnění nebo jeho neprodloužením), a cíl pobytu, s nímž tento zákon vůbec nepracuje, a nesměřování k němu nemůže být postihováno. Žalobkyně namítla, že při interpretaci neurčitého právního pojmu měla žalovaná postupovat v souladu se zásadou in dubio pro mitius. Žalobkyně spatřuje pochybení správních orgánů rovněž v neprovedení účastnického výslechu za účelem ověření skutkových okolností případu. 6. Žalobkyně rovněž uvedla, že byla přijata ke studiu na vysoké škole – Metropolitan Univesity Prague – a její úsilí naučit se českému jazyky tak přináší výsledky. K tomuto tvrzení doložila potvrzení o studiu. Současně uvedla, že požádala o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za novým účelem, a to za účelem studia. Fotokopii dotčené žádosti žalobkyně soudu rovněž doložila. 7. Závěrem podané žaloby žalobkyně navrhla, aby soud zrušil napadeného rozhodnutí včetně rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a vrácení věci žalované k novému projednání a rozhodnutí. Vyjádření žalované 8. Žalovaná v rámci svého vyjádření uvedla, že trvá na správnosti a zákonnosti napadeného rozhodnutí a nesouhlasí s žalobními námitkami, proto navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou, přičemž se odkázala na správní spis a napadené rozhodnutí. 9. Otázce jiné závažné překážky pobytu se žalovaná podle svého vyjádření věnovala podrobně. Dosavadní judikaturu nelze podle ní považovat za překonanou, neboť žalobkyní zmíněné usnesení NSS ze dne 8. 4. 2025, čj. 2 Azs 64/2024-38, vyjadřuje názor druhého senátu, rozšířený senát NSS však dosud nerozhodl. I v případě, že by rozšířený senát přijal názor předkládajícího senátu, neměla by taková skutečnost mít vliv na projednávanou věc, protože žalovaná uplatnila svou diskreční pravomoc. Průběh řízení před správními orgány a obsah správního spisu 10. Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným bylo zjištěno, že žalobkyně pobývala na území České republiky na základě vydaného povolení k dlouhodobému pobytu, které jí bylo vydáno za účelem ostatní/jiné, tj. vzdělání, které není studiem podle ustanovení § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Povolení k dlouhodobému pobytu bylo správním orgánem prvního stupně žalobkyni vydáno s platností od 30. 8. 2024 do 30. 5. 2025. Povolení k dlouhodobému pobytu bylo žalobkyni vydáno za účelem absolvování přípravného kurzu českého jazyka organizovaného veřejnou vysokou školou, a to k přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy [§ 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců]. Jednalo se konkrétně o přípravný jazykový kurz organizovaný Centrem celoživotního vzdělávání Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem („UJEP“) pro studium akreditovaného bakalářského studijního programu Ekonomika a management na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze („ČZU“). 11. Dne 25. 3. 2025 žalobkyně podala žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem absolvování kurzu českého jazyka. Správní orgán prvního stupně tuto žádost posoudil a dospěl k závěru, že toto nové povolení k pobytu žalobkyni nemůže být uděleno, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizinky na území. 12. Správní orgán prvního stupně následně vydal prvostupňové rozhodnutí, jímž žádost žalobkyně řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území za účelem ostatní/jiné zamítl, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území. V rozhodnutí správní orgán prvního stupně rekapituloval svá zjištění stran pobytové historie účastníka řízení a uvedl, že žalobkyně svou aktivitou na území vůbec nesměřuje k dosažení cíle či účelu, za kterým jí bylo povoleno do České republiky přicestovat a dlouhodobě pobývat, tedy za účelem získání vysokoškolského vzdělání. K nyní doloženému dokladu potvrzujícímu účel pobytu s odkazem na dosavadní pobytovou a studijní historii žalobkyně uvedl, že je zřejmé, že se jedná opět o jiný typ vzdělávání. Žalobkyně vstoupila na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s tím, že měla absolvovat přípravný kurz českého jazyka zajišťovaný českou vysokou školou, jehož cílem je získání potřebné znalosti českého jazyka, aby mohla začít studovat na vysoké škole. Následně absolvovala další kurz českého jazyka, byť ne organizovaný českou veřejnou vysokou školou, a nyní hodlá další rok absolvovat opět další kurz českého jazyka. Zákon neumožňuje z důvodu jazykové přípravy ke studiu na vysoké škole prodloužit dlouhodobý pobyt za účelem studia. Ostatně žalobkyně podala dne 10. 9. 2025 žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, z čehož plyne, že byla přijata ke studiu a může se tedy věnovat akreditovanému studijnímu programu. 13. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaná zamítla žalobou napadeným rozhodnutím. V rámci napadeného rozhodnutí žalovaná zrekapitulovala závěry správního orgánu prvního stupně, zároveň se s nimi ztotožnila. Stejně tak se ztotožnila s posouzením přiměřenosti negativního rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 174a zákona o pobytu cizinců. Posouzení věci soudem 14. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 15. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení ústního jednání, s čímž žalovaná souhlasila výslovně a žalobkyně konkludentně (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 16.