4 Ad 8/2025 – Městský soud v Praze

4 Ad 8/2025- 51 - text  10 4 Ad 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: P. V., narozený dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2025, č. j. MPSV-2025/63537-925, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2025, č. j. MPSV-2025/63537-925 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2025, č. j. MPSV-2025/63537-925 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 10. 2023, č. j. 61292/2023/AAJ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl podle § 7 a v souladu s § 14 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“) tak, že zamítl návrh na změnu výše příspěvku na péči od dubna 2023 a příspěvek na péči poskytoval ve výši 4 400 Kč měsíčně (výrok I.) a snížil příspěvek na péči z 4 400 Kč na 880 Kč měsíčně od listopadu 2023 (výrok II.). II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítal, že se žalovaný neřídil závazným právním názorem soudu vysloveným v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 21 Ad 10/2024-33, kterým soud zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2024. Žalovaný se totiž důkladně nevypořádal s posudkem PK MPSV ze dne 27. 1. 2021, když obecně uvedl, že přiznání příspěvku na péči v II. stupni byl posudkový omyl. Jeho odůvodnění je zcela nepřesvědčivé, nepřezkoumatelné a odporuje právním předpisům. V prvé řadě nemá úvaha nad tím, jak často k posuzované osobě docházejí osoby poskytující pomoc, žádný posudkový význam. Hodnocení zvládání základní životní potřeby osobní hygiena v doplňujícím posudku PK MPSV je těžko srozumitelné a dle názoru žalobce odporuje právním předpisům. Posudková komise MPSV dospěla k závěru, že žalobce nezvládá provádět celkovou hygienu pro poruchu celkové mobility, nicméně pomoc s celkovou hygienu se mu neposkytuje každý den, proto hodnotila základní životní potřebu tělesná hygiena jako zvládanou. Tento závěr však nemá oporu v právních předpisech, z nich totiž neplyne, že by pomoc se zvládáním základní životní potřeby měla být každodenní. Mezi aktivitami uvedenými v definici základní životní potřeby tělesná hygiena je uvedena i aktivita provádět celkovou hygienu. PK MPSV tak měla posoudit, zda žalobce tuto aktivitu zvládá či nezvládá. Označit tuto aktivitu za zvládnutou s odkazem, že se neprovádí každý den, odporuje právním předpisům. 4. Ustanovení § 8 odst. 2 ve spojení s § 10 poslední větou zákona o sociálních službách požaduje posoudit nutnost dopomoci každý den v souhrnu při nezvládání všech nezvládaných základních životních potřeb. Žalovaný dovodil, že nezvládání jedné aktivity uvedené v definici základních životních potřeb nepostačuje k tomu, aby byla potřeba uznána za nezvládanou. To však odporuje názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřenému v rozsudku ze dne 14. 11. 2023, č. j. 5 Ads 8/2023-25, podle něhož je možný závěr o zvládání celé základní životní potřeby na základě zvládání jedné aktivity, měl by však být výjimečný a náležitě a přesvědčivě odůvodněný včetně konkrétních úvah vycházejících z konkrétních zjištění o zdravotním stavu posuzované osoby. Taková úvaha však v posudku ani v napadeném rozhodnutí není. Zvládání základní životní potřeby tak nebylo náležitě a přesvědčivě odůvodněno. Ostatně, jestliže žalobce dle názoru PK MPSV nezvládá aktivitu provádění celkové hygieny z důvodu mobility, pak chybí i posouzení první aktivity ze základní životní potřeby tělesná hygiena (tj. používat hygienické zařízení v jeho sociálním prostředí). 5. Soud požadoval, aby změna stupně příspěvku na péči byla náležitě odůvodněna, mělo být popsáno, k čemu konkrétnímu u žalobce došlo. Doplňující posudek PK MPSV však ani dostatečně neuvedl, v čem má spočívat zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu žalobce. To nelze odůvodnit posudkovým omylem, který má spočívat v tom, že žalobce nezvládá provádět celkovou hygienu pro poruchu mobility, která se však neprovádí každý den, a proto uznání tělesné hygieny měl být posudkový omyl. 6. Žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný uvedl, že ve věci byl vypracován doplňující posudek o zdravotním stavu, k otázce zvládání celkové hygieny posudková komise doplnila, že u žalobce shledává zachované schopnosti po stránce psychické a senzorické, není přítomna porucha jemné motoriky rukou, z čehož vyplývá samostatnost při běžné hygieně. Dopomoc při celkové hygieně nebyla hodnocena jako dopomoc každodenní ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách a vyplývala především z poruchy mobility. 8. Ke zvládání tělesné hygieny se podrobněji vyjádřil posudek LPS v prvním stupni, s nímž se posudek PK MPSV ztotožnil, kdy vymezil těžké funkční postižení, které by bránilo zvládání této potřeby, to však u žalobce není přítomno. K předchozímu hodnocení závislosti ve II. stupni komise uvedla, že se jednalo o posudkový omyl, protože nebyl splněn předpoklad poskytování každodenní neodmyslitelné péče. Údajnou dopomoc, která nebyla písemně stvrzena, poskytovali kamarádi, kteří nedocházeli každodenně, ale dle potřeby po předchozím telefonickém kontaktu (4 - 5x týdně). Takové zjištění dle komise rozhodně neobstojí pro přiznání vyššího stupně, kde je předpokládaná každodenní častá přítomnost pečující osoby. 9. Posudková komise tak setrvala na původním hodnocení zdravotního stavu žalobce pro chronickou obstruktivní chorobu bronchopulmonární, těžký vertebrogenní algický syndrom, žilní postižení dolních končetin, diabetes mellitus s polyneuropatií a další onemocnění uváděná v diagnostickém souhrnu. Komise uznala jako nezvládané potřeby mobility, oblékání a obouvání, osobní aktivity a péče o domácnost. 10. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 11. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 16. 4. 2023 žádost o změnu výše přiznaného příspěvku na péči, příspěvek pobíral od roku 2014. 12. Dle posudku ze dne 27. 1. 2021 žalobce nezvládal pět základních životních potřeb včetně tělesné hygieny, ke které bylo uvedeno, že vzhledem k závažnému omezení hybnosti v kyčelních kloubech není schopen bez pomoci druhé osoby použít vanu – tedy bez pomoci není schopen do ní vstoupit a z ní vystoupit, toto je tedy nutné hodnotit jako nezvládání úkonu použití hygienického zařízení a tím pádem i nezvládání celé této základní životní potřeby. 13. Dne 27. 4. 2023 proběhlo u žalobce sociální šetření. V záznamu ze sociálního šetření se k tělesné hygieně uvádí, že žalobce má k dispozici vanu bez sedátka, do vany a z vany mu pomáhají kamarádi, celé tělo si zvládne umýt s pomocí kamarádů. Ústní hygienu zvládá ve vaně při koupání, oholit se zvládne, nehty na nohou i rukou stříhají kamarádi. Dle záznamu má žalobce rovněž velké problémy s mobilitou. Dále je uvedeno, že o žalobce pečují celkem tři kamarádi, kteří ho navštěvují asi 4 - 5x týdně a dle potřeby. 14. Podle posudku ze dne 8. 8. 2023, č. j. LPS/2023/1694-P10 (dále jen „prvostupňový posudek“) se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je chronická obstrukční plicní nemoc, mobilita omezena i pro těžký chronický vertebrogenní algický syndrom, dále diabetes mellitus a obezita. V případě žalobce jde o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. (lehká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Žalobce konkrétně potřebuje pomoc při zvládáních životních potřeb mobilita, oblékání a obouvání, osobní aktivity a péče o domácnost (což je shodné, jako při posouzení v roce 2020). 15. Na základě prvostupňového posudku vydal správní orgán I. stupně prvostupňové rozhodnutí ze dne 6. 10. 2023, kterým zamítl návrh žalobce na zvýšení příspěvku na péči od dubna 2023, poskytoval tento příspěvek ve výši 4 400 Kč měsíčně a zároveň žalobci od listopadu 2023 snížil výši příspěvku na péči z částky 4 400 Kč měsíčně na 880 Kč měsíčně. 16. Žalobce se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Namítal, že nezvládá ani základní životní potřebu tělesná hygiena, závěr prvostupňového posudku o jejím zvládnutí je v rozporu s provedeným sociálním šetřením