49 A 7/2026 – Městský soud v Praze

49 A 7/2026- 18 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Martinem Bobákem ve věci žalobce: X. Y. státní příslušnost Republika Uzbekistán zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované z 3. 3. 2026, čj. CPR-1644-2/ČJ-2026-930310-V230, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu 1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (správní orgán I. stupně) uložila žalobci správní vyhoštění, jelikož na území ČR nebo na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (členské státy EU a smluvní státy) pobýval bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, a to konkrétně v období minimálně od 21. 2. 2025 do 9. 11. 2025 Pozn. soudu: Jde již o žalovanou korigovaná data, jelikož prvostupňový orgán počítal s dobou neoprávněného pobytu od 21. 2. 2025 do 10. 11. 2025. Hlídka cizinecké policie přitom žalobce zajistila již 9. 11. 2025 ve večerních hodinách. [§ 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (zákon o pobytu cizinců)]. Dále stanovila dobu 18 měsíců, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států, a zároveň dobu k vycestování z území do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí dle § 118 odst. 3 téhož zákona [rozhodnutí z 10. 11. 2025, čj. KRPA-351797-15/ČJ-2025-000022-SV (prvostupňové rozhodnutí)]. Žalobce se odvolal. V záhlaví specifikovaným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) žalovaná jeho odvolání zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. II. Podání stran 2. Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou. V ní namítal, že žalovaná porušila zásadu materiální pravdy a dále § 174a zákona o pobytu cizinců. Napadené rozhodnutí je nepřiměřeně tvrdé. Nezohlednilo, že jde o jeho první porušení zákona, o ojedinělý exces z jinak řádného způsobu života, jelikož od počátku řízení vzorně spolupracoval se správními orgány. Skutečnost, že tak činil až po odhalení svého protiprávního jednání, nesnižuje význam jeho sebereflexe. Zavázal se, že z ČR dobrovolně vycestuje. Neoprávněný pobyt trval od února do listopadu 2025, tj. po dobu, za kterou by standardně bylo možné uložit správní vyhoštění na 12 měsíců. Nadto správní orgány nezjistily přitěžující okolnosti. Z dokazování naopak vyplynulo, že k protiprávnímu jednání ho dohnala zoufalá životní situace. V důsledku ekonomické tísně hledal v ČR pracovní uplatnění. 3. Žalovaná ve vyjádření z 25. 3. 2026 navrhla, aby soud žalobu zamítl. Upozornila, že v řízení nezjistila žádný osobní či humanitární důvod, pro který by nemohla žalobci uložit správní vyhoštění. Délku správního vyhoštění stanovila s ohledem na dobu, po kterou se žalobce na území zdržoval neoprávněně (cca 8 měsíců). III. Posouzení věci 4. Dle soudu je žaloba včasná, přípustná a podala ji osoba k tomu oprávněná. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů. Přitom neshledal důvody, jimiž by se musel zabývat z úřední povinnosti [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)]. O věci soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci takový postup akceptovali; žalovaná výslovně a žalobce mlčky (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 5. Žaloba není důvodná. 6. Ze správního spisu vyplynulo, že hlídka cizinecké policie zajistila žalobce dne 9. 11. 2025 při pobytové kontrole cizinců. Kontrolou jeho cestovního dokladu zjistila, že tehdy neměl vízum ani povolení k pobytu, které by ho opravňovaly k pobytu na území. Žalobce předložil také bulharské povolení k pobytu s platností do 24. 10. 2027, které ovšem dle Schengenského informačního systému (SIS) bylo platné pouze do 20. 2. 2025. Po tomto dokladu bulharské orgány vyhlásily pátrání. Z protokolu z 10. 11. 2025 plyne, že žalobce skutečně byl držitelem tohoto povolení k pobytu, ale bulharské orgány ho dne 20. 2. 2025 zrušily a prohlásily za neplatné. 7. Správní orgán I. stupně vyslechl žalobce za přítomnosti tlumočníka. Z protokolu o výslechu z 10. 11. 2025 mj. vyplynulo, že žalobce je zdráv, s ničím se neléčí. Je svobodný a bezdětný. Jeho otec a matka jsou v Uzbekistánu. Na území EU nemá žádné příbuzné. Jeho vycestování nikoho nezasáhne na soukromém či rodinném životě. Vycestuje dobrovolně. V Uzbekistánu mu po návratu nic nehrozí. Je to bezpečná země. Má tam akorát dluh. V ČR nic nevlastní, nemá zde žádné závazky ani pohledávky, ani zdravotní pojištění, ani jakékoli vazby. Z Kyrgyzstánu letěl do Turecka a pak přicestoval do Bulharska. Na území Schengenského prostoru vstoupil 7. 10. 2024. V Bulharsku měl pracovní vízum. Do ČR přicestoval 18. 3. 2025. V Českém Krumlově pracoval jako dělník v továrně, kde skončil asi před týdnem. Aktuálně se ubytoval v bytě na Letenském náměstí a v Praze zatím nepracoval. Uvedl, že v Uzbekistánu měl dluh, chtěl zde pracovat, než si vydělá na jeho splacení. Pak se plánoval vrátit. Jeho rodině shořel dům a musí žít v nájmu. Nevěděl, že jeho bulharské povolení k pobytu bylo zrušeno. Zároveň uvedl, že věděl, že v ČR může pracovat pouze na základě platného povolení k pobytu. O povolení nežádal. Konečně si požádal o delší čas k vycestování, asi o 30 dnů. 8. Soud při posuzování věci vycházel z následující právní úpravy. 9. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 10. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 11. V posuzované kauze je stěžejní, že žalobce nijak nezpochybňoval svůj neoprávněný pobyt na území EU v období od 21. 2. 2025 do 9. 11. 2025, tj. ode dne, kdy mu bulharské orgány zneplatnily předchozí povolení k pobytu, do dne, kdy byl kontrolován hlídkou cizinecké policie. Domáhá se pouze příznivějšího stanovení délky správního vyhoštění. Tvrdí, že správní orgány nedostatečně zohlednily další skutečnosti, které mu mohly jít ku prospěchu. Má za to, že přiléhavější by bylo opatření v podobě vyhoštění na 1 rok. 12. Těmto námitkám soud nepřisvědčil. Přitom vycházel také z principu, že kvalita žaloby předurčuje hloubku soudního přezkumu. Soud se jistě nemohl zabývat veškerými aspekty posuzované kauzy, aniž žalobce na to které dílčí pochybení konkrétně poukázal. 13. Soud předesílá, že zákon o pobytu cizinců v § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 nepřipouští správní uvážení. Naplní-li cizinec podmínky tohoto ustanovení, správní orgán je povinen správní vyhoštění uložit. V nynější kauze není sporu o tom, že se žalobce vytýkaného jednání dopustil a v žalobě ani nenamítl opak. Podstatné je, že žalobce pobýval na území ČR ve výše specifikované době nelegálně. Správní orgány tedy měly splněny veškeré podmínky pro uložení správního vyhoštění. Nemohly postupovat jinak. Ani žalobce netvrdil nic, co by vylučovalo jeho správní vyhoštění (typicky důvody týkající se rodinných vazeb v ČR nebo u existence pobytového titulu v jiném státě EU). Již jen proto se správní orgány u žalobce nemohly zabývat jinými mírnějšími opatřeními, neboť by samy porušovaly zákon o pobytu cizinců. 14. Délka správního vyhoštění, jejíž nepřiměřenost žalobce v žalobě namítá, naopak podléhá správnímu uvážení. Správní orgán je povinen ji stanovit v rámci zákonem vymezeného rozmezí po zohlednění všech individuálních okolností konkrétního případu. Tím jsou dány meze správního uvážení. Soudní přezkum správního uvážení je pak limitován na posouzení, zda správní orgán nepřekročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo zda je nezneužil. Pokud tomu tak není, soud není oprávněn jakkoliv nahrazovat úva