1 As 211/2024 — Nejvyšší správní soud

5 A 143/2025- 99 - text 21 5 A 143/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: proti žalovanému: za účasti osoby zúčastněné na řízení 1): Wolke Sieben, s. r. o., IČ: 090 32 681 sídlem Hlavní 450, 251 01 Herink zastoupen JUDr. Petrem Šťovíčkem, advokátem sídlem Mariánské nám. 5/28, 110 01 Praha 1 Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 01 Praha 1 Ředitelství silnic a dálnic s. p., IČ: 659 93 390 sídlem Čerčanská 2023/12, 140 00 Praha 4 zastoupen advokátem JUDr. Ing. Milošem Olíkem sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4 za účasti osoby zúčastněné na řízení 2): Cetin a. s., IČ: 040 84 063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2025, č. j. MHMP 1024334/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Podanou žalobou se žalobce domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 6, odboru výstavby (dále též „stavební úřad“ či „prvostupňový správní orgán“) ze dne 21. 1. 2025, č. j. P13-27599/2022, kterým bylo vydáno na žádost Ředitelství silnic a dálnic ČR [dále též „stavebník“, „ŘSD“ či „osoba zúčastněná na řízení 1)“] stavební povolení dle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“) pro stavbu nazvanou „D7 MÚK Aviatická (Mimoúrovňové křižovatky MÚK Aviatická na sil. I/7“ (dále též „stavba dopravní infrastruktury“), v rozsahu následujících stavebního objektů: SO 150 – Cyklostezky – celkem 4 cyklostezky, které jsou směrově a výškově navrženy s ohledem na okolní komunikace a mostní objekty (dále též „stavba cyklostezky“). Z převážné většiny jsou vedeny po terénu, přes jednotlivé silniční stavební objekty jsou převedeny mosty nebo podjezdy; SO 221 – Most na místní komunikaci Aviatická (dále též „stavba mostu“) – v místě křížení přeložky ul. Aviatická přes dálnici D7 v MÚK Aviatická, a to na pozemcích konkrétně v napadeném rozhodnutí vyspecifikovaných (dále též souhrnně „stavební objekty“). 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný vysvětlil, že v předcházejícím řízení stavební úřad vydal územní rozhodnutí o umístění celé stavby „D7 MÚK Aviatická (Mimoúrovňové křižovatky MÚK Aviatická na sil. I/7)“ ze dne 3. 2. 2017 pod č. j. MCP6 00224/2017, v právní moci dne 24. 3. 2017. Předmět žádosti o vydání stavebního povolení v nyní přezkoumávaném stavebním řízení tvoří navazující stavební objekty na stavbu veřejně prospěšné stavby „D7 MÚK Aviatická (Mimoúrovňové křižovatky MÚK Aviatická na sil. I/7)“, jejímž cílem je zkapacitnění a rekonstrukce stávající křižovatky rychlostní silnice R7 (ulice Lipská) s ulicí Aviatickou, silnicí III/00070 a příprava napojení na budoucí úsek 518 stavby silničního okruhu Prahy. Realizace celého záměru je rozdělena do řady stavebních objektů a technických souborů; přičemž předmětem nyní posuzovaného stavebního řízení jsou toliko stavební objekty uvedené shora. K žalobcově odvolací námitce spočívající v nedořešených majetkoprávních vztazích k pozemkům nezbytným pro realizaci stavebních objektů, uvedl, že se konkrétně jedná o pozemky parc. č. X1, parc. č. X2, parc. č. X3, parc. č. X4, parc. č. X5 a parc. č. X6 vše v k. ú. R., obec P. (dále též „vyvlastněné pozemky“). Žalovaný akcentoval, že vyvlastněné pozemky byly mezitímním rozhodnutím MHMP ze dne 8. 4. 2024, č. j. MHMP 696592/2024, dle § 4a zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury ve znění účinném do 30. 6. 2024 (dále též „liniový zákon“) a § 24 odst. 3 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále též „zákon o vyvlastnění“) již pravomocně vyvlastněny (dále též „rozhodnutí o vyvlastnění pozemků“). Tímto rozhodnutím o vyvlastnění bylo rozhodnuto tak, že vlastnické právo právního předchůdce, tj. společnosti A3/94 Property v.o.s. (déle též „A3/94 Property“), ke všem vyvlastněným pozemkům mu bylo odebráno, a to ve prospěch České republiky, za účelem provedení veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury. Správnost rozhodnutí o vyvlastnění pozemků byla navíc potvrzena i soudy, jelikož žaloba společnosti A3/94 Property proti rozhodnutí o vyvlastnění byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2024, č. j. 14 A 24/2024-74, který byl potvrzen rozsudkem NSS ze dne 7. 11. 2024, č. j. 1 As 211/2024-65, a taktéž byla odmítnuta i následně podaná ústavní stížnost společnosti A3/94 Property v dané věci, a to usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2025, č. j. I ÚS 3286/24. Závěrem žalovaný shrnul, že z výpisu z katastru nemovitostí k datu vydání rozhodnutí ověřil, že u všech žalobcem sporovaných vyvlastněných pozemků je v části A listu vlastnictví č. 1409 obec Praha, kat. úz. Ruzyně zapsán jako vlastník Česká republika, s právem hospodařit s tímto majetkem ve prospěch stavebníka, tj. ŘSD. Žalovaný proto uzavřel, že považuje majetkoprávní vztahy týkající se vyvlastněných pozemků za řádně vypořádané, aniž by v daném správním řízení či vydaným rozhodnutím došlo k jakémukoliv zásahu do vlastnického práva žalobce. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného, další podání účastníků řízení 3. Žalobce v žalobě předně uvedl, že je vlastníkem nemovitostí – pozemků sousedících s plánovanou stavbou „D7 MÚK Aviatická (Mimoúrovňové křižovatky MÚK Aviatická na sil. I/7)“. S poukazem na rozsudky NSS ze dne 26. 6. 2025, č. j. 2 As 94/2025-56, a Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2025, sp. zn. 6 A 122/202, byl přesvědčen, že část pozemků, které bezprostředně se stavbou dopravní infrastruktury souvisí, byly za účelem realizace této stavby v minulosti nezákonně rozděleny. Svou aktivní procesní legitimaci žalobce dovozoval z vlastnictví pozemků bezprostředně sousedících se stavbou dopravní infrastruktury, kde mají být zároveň umístěny stavební objekty, jelikož realizací jejich výstavby může dojít k bezprostřednímu dotčení jeho vlastnického práva (hlukem, imisemi, omezením přístupu, znehodnocením zbylých částí pozemků). 4. Jako zásadní žalobní námitku žalobce uplatnil námitku nevyřešených majetkoprávních vztahů k pozemkům stavby dopravní infrastruktury, neboť jejich vyvlastnění bylo v průběhu správního řízení napadeno u Městského soudu v Praze žalobou vedenou pod sp. zn. 6 A 122/2020. Přesto správní orgány v nyní posuzovaném správním řízení tuto skutečnost ignorovaly, čímž ve věci rozhodly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Uvedený postup správních orgánů označil za porušení materiální pravdy a zásady právní jistoty. 5. Dále žalobce namítal, že napadené rozhodnutí nepřiměřeným a nezákonným způsobem zasáhlo do jeho vlastnických práv kombinací správních rozhodnutí, jimiž došlo u vyvlastněných pozemků jak k jejich vyvlastnění, tak k jejich rozdělení; a nyní i k vydání stavebního povolení na stavební objekty, čímž bylo podstatným způsobem omezeno jeho právo vlastnit a pokojně užívat majetek. Nesouhlasil s vyvlastněním části pozemků právního předchůdce, tj. A3/94 Property. Připustil, že formálně byl proces vyvlastnění ukončen, nicméně nezákonnost (po vyvlastnění následného) rozdělení pozemků byla potvrzena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2025 sp. zn. 6 A 122/2020. Žalobce byl přesvědčen, že nevyřešené majetkoprávní vztahy k vyvlastněným pozemkům měly vést správní orgány k tomu, aby nyní posuzované řízení přerušily (dle § 64 správního řádu) do doby pravomocného rozhodnutí o probíhajících sporech, popř. aby žádost o stavební povolení na stavební objekty zamítly pro nesplnění zákonných podmínek. Tím, že tak neučinily, zatížily svá rozhodnutí vadou. Taktéž namítal, že napadené rozhodnutí je předčasné, neboť umožňuje realizaci stavby stavebních objektů dříve, nežli bude definitivně určeno, zda stavba dopravní infrastruktury není nezákonná (mj. z důvodu nezákonného rozdělení pozemků). 6. Ve druhém žalobním bodě žalobce nesouhlasil s tím, že napadeným rozhodnutím došlo k omezení užívání jeho zbývajícího majetku, jelikož v jeho vlastnictví zůstaly sousední pozemky (zbývající po vyvlastněných pozemcích), avšak jejich využití a hodnota budou realizací stavby stavebních objektů zásadně ovlivněny. Stavební objekt – stavby cyklostezky – má vést v bezprostřední blízkosti hranice pozemků žalobce, čímž dojde k omezení jeho soukromí a nutnosti strpět průchod veřejnosti poblíž jeho pozemků. Co se týče stavebního objektu –stavby mostu – a celá mimoúrovňová křižovatka povedou k intenzivnějšímu provozu v území, ke zvýšení hluku, emisí a vibrací, což zhorší kvalitu prostředí na jeho sousedních pozemcích. Uvedené tak znamená omezování vlast