— Nejvyšší správní soud

6 A 116/2025- 45 - text pokračování 13 6 A 116/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., a Mgr. Hany Janotové ve věci žalobce: J. M. zastoupen advokátkou Mgr. Martinou Grochovou, MSt, Ph. D. sídlem Jezuitská 14/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. července 2025, č. j. MZE-33037/2025-14141, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a žalobní argumentace [1] Na základě darovací smlouvy ze dne 10. 5. 2024 byl žalobci jeho matkou darován zemědělský závod, který se věnuje provozování živočišné a rostlinné zemědělské výroby. Tento převedený závod v roce 2023 (i v letech předchozích) naplnil podmínku tzv. aktivního zemědělce, když vykazoval minimální celoroční zatížení min. 0,3 VDJ/ha. [2] Ačkoli se i sám žalobce se svým vlastním závodem věnoval zemědělství, jednalo se pouze o činnost v rostlinné zemědělské výrobě (ovocnářství). Žalobce proto nemohl využít kritéria určeného novým zemědělcům, kteří jsou za aktivní zemědělce považováni automaticky, on sám tak podmínku tzv. aktivního zemědělce nesplňoval. Danou podmínku nemohl splnil ani tím, že k jejímu splnění došlo ze strany jeho matky. Převzatý matčin závod je však provozován pod stejným číslem hospodářství. Nebyl-li by závod převáděn z žalobcovy matky na žalobce, matčin závod by dotaci získal. - Dne 15. 5. 2024 byla žalobcem podána Jednotná žádost 2024, zaevidovaná pod č. j. SZIF/2024/0367602. V rámci této žádosti bylo žádáno o: platbu pro oblasti s přírodními omezeními, základní podporu příjmu pro udržitelnost, platbu na produkci bílkovinných plodin, doplňkovou redistributivní podporu příjmu pro udržitelnost, ekoplatbu celofaremní základní (pozn. soudu: tyto platby jsou dále též souhrnně označovány jako „přímá platba“ nebo „dotace“) [3] Žalobce uvádí, že v žádosti zaškrtl políčko označující splnění podmínky „aktivního zemědělce“, jelikož podniká v zemědělství, jeho minimální příjmy a výnosy ze zemědělské činnosti na jejich celkových příjmech nebo výnosech za poslední účetně uzavřené období činily nejméně 30 % a maximální podíl roční částky přímých plateb na základě podané žádosti činil pro kalendářní rok, ke kterému měly být doloženy zemědělské příjmy nebo výnosy za poslední účetně uzavřené období, nejvýše 80 % celkových příjmů nebo výnosů ze zemědělské činnosti. Dodává, že v rámci Jednotné žádosti nelze uvést ty informace, které žalobce shledává být v jeho případě rozhodujícími. Nebylo tedy možné uvést, že závod, který byl na něj matkou převeden, a který je nyní veden pod totožným číslem hospodářství, splňoval podmínku jinou, konkrétně podmínku minimálního celoročního zatížení 0,3 VDJ/ha. Dále žalobce v žádosti uvedl, že jeho příjmy pochází jen ze zemědělské činnosti, což dokazoval pomocí faktur přiložených k žádosti. [4] Dne 21. 1. 2025 vydal Státní zemědělský intervenční fond (dále též „prvostupňový orgán“) rozhodnutí s č. j. SZIF/2025/0055687 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým žalobcovu žádost zamítl. Důvodem bylo zjištění, že příjmy žalobce se automaticky počítají ve výši 1 000 000 Kč, jelikož žalobce byl v posuzovaném roce v tzv. paušálním režimu. Dále uvedl, že na základě žalobcem předložených uznatelných faktur měl žalobce příjmy ze zemědělské činnost ve výši 277 142 Kč, což tvoří méně než 30 % jeho celkových příjmů. [5] V rámci podaného odvolání žalobce mj. uvedl, že převzal zemědělský závod od své matky v roce 2024, on sám byl do evidence zemědělských podnikatelů zapsán v roce 2005. Od té doby se výlučně věnuje zemědělské činnosti, jež tvoří jeho výhradní příjem. Jeho hospodářství se rozkládá na ploše 93 hektarů (5,7 ha tvoří orná půda, 17,7 sady a jiné kultury a zbytek je tvořen trvalým travním porostem). Dle Registru zvířat má žalobce 24 kusů hovězího dobytka. Dále popisoval dle jeho názoru „zcela absurdní situaci, že pokud by nepřevzal zemědělský závod své matky, ale místo toho by každý z nich nadále vedl svůj zemědělský závod, oba závody by na dotace, o něž žalobce žádal, dosáhly“. Dodal, že dle stávajícího systému není počítáno z možností mezigeneračního převodu závodu z předka na potomka, a proto nelze započíst hospodářské výsledky předchůdce ve prospěch jeho nástupce, který závod převzal jako celek. Žalobce se rovněž vymezil vůči použití částky 1 000 000 Kč při výpočtu procenta zemědělských příjmů. Uvedl, že tak bylo učiněno, přestože jeho příjmy již po mnohá léta pocházejí pouze ze zemědělské činnosti. [6] Žalobce se v žalobě vymezuje také vůči argumentaci žalovaného obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nesouhlasí předně s tvrzením žalovaného, že jeho průměrná intenzita chovu hospodářských zvířat v kontrolním období od 1. 6. do 30. 9. 2023 činila 0 VDJ/ha. Neztotožňuje se s úvahou žalovaného, že pokud by měl žalobce příslušný počet zvířat v roce 2023 evidován na své jméno, bylo by možné stanovit příslušnou hodnotu VDJ/ha. Žalobce proto zdůrazňuje, že „[v]ypořádání [této] námitky se tedy absolutně míjí s její podstatou“. Ve vztahu k prokázání splnění podmínky aktivního zemědělce žalovaný uvedl, že žalobce na základě vlastního uvážení zvolil možnost prokázání celkových příjmů za účetní období daňovým přiznáním, účetními nebo daňovými doklady a soupisem účetních a daňových dokladů. Žalovaný dodal, že žadateli se vedle této možnosti nabízí i další varianty k prokázání naplnění dané podmínky. Dle žalobce i při vypořádání této odvolací námitky žalovaný „ignoroval“ namítanou skutečnost, že v žádosti není žádná kolonka, která by vystihovala jeho situaci, a proto „neměl v žádosti co jiného zaškrtnou[t]“. [7] Žalobce následně v podané žalobě namítá, že podmínky tzv. aktivního zemědělce jsou nastaveny v rozporu se smyslem a účelem Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 ze dne 2. prosince 2021 (dále jen „nařízení 2021/2115“). Dle jeho názoru byla tímto překročena diskreční pravomoc členského státu Evropské unie. Podle bodu 19 preambule daného nařízení mají členské státy v rámci svých strategických plánů společné zemědělské politiky určit objektivní podmínky, na jejichž základě se bude posuzovat naplnění pojmu „aktivní zemědělec“. Zdůrazňuje, že dle nařízení 2021/2115 by předmětná definice neměla zabraňovat tomu, aby se podpora poskytovala těm zemědělcům, kteří jsou vícestranně zaměřeni. Následně pojednává o článku 4 odst. 5 daného nařízení, které se věnuje tomu, jak mají být příslušná kritéria členským státem nastavena. Má se jednat o objektivní a nediskriminační podmínky, které mohou být prokazovány za pomocí příjmových testů, vkladů práce v zemědělském podniku, předmětu podnikání či zápisu zemědělských činností v celostátních či regionálních rejstřících. Dále podotýká, že unijní nařízení neobsahuje konkrétní definici aktivního zemědělce. Tento pojem je v České republice zakotven jen pomocí podzákonného právního předpisu, kterým je nařízení vlády č. 83/2023 Sb., o stanovení podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům (dále též „nařízení vlády č. 83/2023“). Žalobce zdůrazňuje, že v jeho případě jsou zásadní kritéria uvedena v ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) a v ustanovení § 4 odst. 2 písm. a) a písm. c). [8] Podmínka stanovená v § 4 odst. 1 písm. d) byla splňována v roce 2023 závodem žalobcovy matky. Ve vztahu k podmínce v § 4 odst. 2 písm. c) podotýká, že pokud by sám nikdy nepodnikal, byl by první rok automaticky považován za aktivního zemědělce. Jelikož však podnikal v jiné oblasti než jeho matka, nelze toto kritérium použít. Ve vztahu k podmínce v § 4 odst. 2 písm. a) žalobce uvádí, že má od roku 2016 příjmy pouze ze zemědělské činnosti, a proto tuto podmínku „s velkou rezervou“ splňuje. Nesouhlasí s názorem prvostupňového orgánu, že využitím paušálního režimu nebyla podmínka splněna. Uvádí, že „doplatil“ na své nízké celkové příjmy. Zdůrazňuje, že jeho příjmy se nerovnají ani 30 % prvostupňovým orgánem počítané částky 1 000 000 Kč. Namítá proto, že ustanovení § 4 odst. 5 nařízení vlády č. 83/2023 v rámci úpravy prokazování výše příjmů nepočítá s použitím režimu paušální daně. [9] Z výše uvedených důvodů proto žalobce tvrdí, že český zákonodárce nastavil podmínky aktivního zemědělce takovým způsobem, který v případě mezigeneračního převodu zemědělského závodu z rodiče na potomka, jenž podnikal v jiné oblasti zemědělství než jeho rodič, zabraňuje tomuto potomku, aby čerpal přímé platby. [10] Rovněž namítá, že předmětné ustanovení nepřiměřeně přísněji postihuje malé zemědělce, kteří podnikají jako fyzické osoby. Ačkoli tak daná fyzická osoba podniká se stejným číslem hospodářství, nelze vycházet z toho, že daný závod v předešlém roce příslušné podmínky splnil. Argumentuje, že naopak v případě velkých zemědělců tato obtíž nenastává, jelikož při podnikání ve formě obchodní společnosti se při převodu mění jen osoba jednatele