8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

8 A 82/2025- 34 - text 10 8 A 82/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce: Karel Vlach, IČ: 07835451, bytem X, zastoupen advokátem Mgr. Michalem Vogelem, se sídlem nám. Sokolovské 312/1, 460 07 Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2025, č. j. MZE-32433/2025-14141, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 7. 2025 se žalobce domáhá soudní ochrany podle § 65 a násl. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2025, č. j. MZE-32433/2025-14141 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil usnesení Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „SZIF“)) ze dne 3. 2. 2025, č. j. SZIF/2025/0076931 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Ze správního spisu vyplývá, že správní řízení bylo zahájeno dne 7. 5. 2024 na žádost žalobce a jeho předmětem bylo posouzení Jednotné žádosti, kterou žalobce doručil správnímu orgánu I. stupně, a v jejímž rámci požádal o Podporu pro oblasti s přírodními omezeními, Základní podporu příjmu pro udržitelnost, Doplňkovou redistributní podporu příjmu pro udržitelnost a Ekoplatbu celofaremní základní (dále jen „požadované platby“). Správní orgán I. stupně prvostupňovým rozhodnutím žalobcovu žádost zamítl. 3. Takto SZIF rozhodl poté, kdy žalobce dne 7. 5. 2024 podal Jednotnou žádost pro rok 2024, jejíž součástí byly i žádosti o předmětné podpory. K žádosti doložil daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023 s celkovými zdaněnými příjmy ve výši 516 792 Kč, soupis účetních a daňových dokladů a fakturu č. 18 v částce 119 260 Kč. V soupisu uvedl příjem z dotace sp. zn. 23/F1D/431/019147BISS ve výši 217 431,95 Kč a příjem z rostlinné výroby ve výši 119 260 Kč. Za rok 2023 žalobce obdržel na dotacích SZIF celkem 397 532 Kč, přičemž část dotací byla uznána jako zemědělské příjmy. 4. Na základě žalobcem doložených dokladů dospěl SZIF k závěru, že žalobce splnil podmínku minimálně 30% podílu zemědělských příjmů na celkových příjmech podle § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 83/2023 Sb. Uznatelné zemědělské příjmy představovaly částku 516 792 Kč, tedy 100 % celkových příjmů. 5. Nesplněna však byla druhá část definice aktivního zemědělce, spočívající v požadavku, aby roční částka dotace na přímé platby za rok 2023 (1 080 033 Kč) nepřesáhla 80 % zemědělských příjmů nebo výnosů. Pro splnění této podmínky měl žalobce doložit zemědělské příjmy nejméně ve výši 270 008 Kč. Z doložených podkladů – faktury č. 18 a dvou dotací mimo přímé platby – však vyplývala částka pouze 138 773 Kč. Žalobce tak finanční kritérium 80 % nesplnil. 6. Žalobce až v rámci odvolacího řízení předložil další doklady, zejména dodatečné daňové přiznání za rok 2023 a fakturu č. 19 ve výši 151 000 Kč. Tyto podklady však nebyly doručeny ve lhůtě stanovené zákonem o SZIF pro doplnění Jednotné žádosti, tj. nejpozději do 10. 6. 2024 (§ 11b odst. 5 zákona o SZIF). SZIF proto k těmto dokladům nemohl přihlédnout. Dodatečné daňové přiznání žalobce doručil až dne 12. 2. 2025 společně s odvoláním. 7. Proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím. Žalovaný v napadeném rozhodnutí potvrdil postup SZIF a uzavřel, že žalobce nesplnil jednu z obligatorních podmínek aktivního zemědělce podle § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády. Odpovědnost za správnost údajů a úplnost příloh nese žadatel, přičemž žalobce v Jednotné žádosti 2024 výslovně prohlásil, že všechny údaje před podáním zkontroloval. Žalovaný zdůraznil, že lhůta pro opravy a doplnění žádosti činí téměř dva měsíce, a považoval ji za dostatečnou. Na základě toho byla žádost žalobce o poskytnutí předmětných podpor zamítnuta, a to nikoliv z důvodu nedodání dokladů dle § 4 odst. 5 písm. b) nařízení vlády, ale pro nesplnění finanční podmínky aktivního zemědělce vyplývající z § 4 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 nařízení vlády. 8. Žalobce v podané žalobě uplatňuje několik žalobních námitek, jimiž zpochybňuje zákonnost napadeného rozhodnutí. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 9. Žalobce namítá, že žalovaný pochybil, pokud nepřihlédl k opravenému daňovému přiznání, které žalobce podal po zjištění chyby v původní příloze. Podle jeho názoru měl žalovaný zohlednit, že přílohy byly ve lhůtě doloženy a že následně šlo pouze o opravu nesprávných údajů, nikoli o dodání nové přílohy. Tvrdí, že žalovaný se s touto námitkou nevypořádal a odůvodnění rozhodnutí je nedostatečné, neboť obsahuje pouze obecný závěr o nemožnosti dodatečného doplnění příloh po lhůtě, který se vztahuje na případy jejich nedodání, nikoli na opravu již doložených dokumentů. 10. Žalobce namítá, že právní úprava nezakazuje správnímu orgánu přijmout opravené daňové přiznání, zvláště pokud odpovídá skutečnosti, zatímco původní verze nikoli. Podle žalobce by striktní výklad vedl k tomu, že správní orgán rozhoduje na základě vědomě nesprávných údajů, což je v rozporu s principy právního státu a může vést k trestní odpovědnosti žadatele. Tvrdí, že prováděcí předpis ukládá povinnost doložit přílohy, nikoli stanoví zákaz jejich opravy, a že připuštění opravy by nezpůsobilo průtahy v řízení. Odkazuje přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2925/20, podle něhož je nepřípustná libovůle správních orgánů a je nutné respektovat principy právního státu. 11. Žalobce namítá, že nedodání příloh ve lhůtě má podle zákona vést k zastavení řízení, zatímco v jeho věci byla žádost zamítnuta, což potvrzuje odlišnost situace. Odkazuje na znění § 11d zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu, z něhož dovozuje, že úprava hovoří o doručení či nedoručení přílohy, nikoli o zákazu opravy, a že výklad správních orgánů je v rozporu s ústavními principy zákazu libovůle a rovnosti. 12. Další žalobcovou námitkou je odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4 As 167/2020-44, ze kterého žalobce dovozuje, že není nutné být aktivním zemědělcem. 13. Závěrem žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť z odůvodnění není patrné, jakými úvahami se žalovaný řídil při hodnocení skutkových a právních otázek a jak se vypořádal s jeho argumenty. Navrhuje zrušení napadených rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení. 14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě k námitce týkající se dodání příloh uvedl, že důvodem zamítnutí žádosti o podpory pro rok 2024 nebylo nedodání dokladů, ale posouzení doložených dokladů, z něhož vyplynulo nesplnění podmínky aktivního zemědělce podle § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 83/2023 Sb. Žalovaný zdůrazňuje, že vycházel z dokladů doručených žalobcem spolu s jednotnou žádostí dne 7. 5. 2024. Skutečnost, že žalobce později zjistil chybu a podal dodatečné daňové přiznání, není podle žalovaného relevantní, neboť podle § 11b odst. 5 zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu bylo možné doklady doplnit nejpozději do 10. 6. 2024. Po tomto datu nelze k nově zaslaným dokladům nahrazujícím původní přílohy přihlédnout. Žalovaný uvádí, že odpovědnost za správnost údajů a dokladů nese žadatel, nikoli správní orgány, a že žadatel měl téměř dva měsíce na opravy a doplnění žádosti. 15. Žalovaný uvádí, že dodatečné daňové přiznání bylo doručeno až s odvoláním dne 12. 2. 2025, spolu s novým daňovým dokladem – fakturou č. 19 - a s novým soupisem účetních dokladů, které nebyly doručeny s jednotnou žádostí ve lhůtě do 15. 5. 2024. Ani kdyby bylo dodatečné daňové přiznání přijato, žalobce by podmínku nesplnil, protože doložil pouze fakturu č. 18 na částku 119 260 Kč a po započtení dalších uznatelných dotací by celková částka činila 138 773 Kč. Žalovaný zdůrazňuje, že dodatečné daňové přiznání není totožné s původním podáním, protože žalobce změnil údaje o příjmech ze zemědělské činnosti, čímž nahradil původní podání novým. V době posouzení dokladů měl SZIF k dispozici pouze řádné daňové přiznání a fakturu č. 18, proto po právu vyhodnotil nesplnění finančních kritérií. 16. K námitce, že odůvodnění rozhodnutí je nedostatečné, žalovaný uvádí, že na stranách 3 a 4 napadeného rozhodnutí jsou uvedeny konkrétní důvody zamítnutí odvolání. Tvrdí, že žalobce nemohl očekávat poskytnutí dotace přes nesplnění základních podmínek vyplývajících z nařízení vlády a přímo použitelných předpisů EU. Námitku žalobce o trestní odpovědnosti považuje za nedůvodnou, protože nesplnění podmínky aktivního zemědělce nevedlo k neoprávněnému získání dotace. 17. Žalovaný uvádí, že právní úprava umožňuje podat dodatečné daňové přiznání, avšak tato povinnost nesouvisí s prokázáním podmínky aktivního zemědělce ani s hmotněprávní lhůtou pro doložení dokladů k žád