— Nejvyšší správní soud

6 A 173/2002- 33 - text  č. j. 6 A 173/2002 - 33 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem Prvního pluku 367/5, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží L. Svobody 12, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 80/2002 - 130 - SPR/2 ze dne 4. 10. 2002, takto: I. Rozhodnutí žalovaného č. j. 80/2002 - 130 - SPR/2 ze dne 4. 10. 2002 se pro nezákonnost zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení částku 1000 Kč. Odůvodnění: Původní žalobce České dráhy, státní organizace, se žalobou, která byla podána dne 9. 12. 2002 Vrchnímu soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů (od 1. 1. 2003 Ministerstvo dopravy) č. j. 80/2002 - 130 - SPR/2 ze dne 4. 10. 2002, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti předchozímu rozhodnutí správního orgánu I. stupně - Drážního úřadu č. j. 3 - 752/02 - DÚ/Sl ze dne 7. 6. 2002, kterým byla žalobci uložena pokuta 100 000 Kč za porušení § 22 odst. 1 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dráhách“), neboť žalobce nezajistil, aby provozování dráhy prováděly osoby, které jsou k tomu odborně způsobilé. Žalovaný o tomto odvolání rozhodl tak, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil; toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 9. 10. 2002. Původní žalobce namítl, že odklízení sněhu z výhybek a kolejí není zákonem stanovenou odbornou činností a nelze ji proto posuzovat jako práci na údržbě zařízení v kolejišti. Zákon neukládá, aby osoby provádějící odklízení sněhu z výhybek splňovaly zvláštní odbornou způsobilost, zákonem je pouze upravena odborná způsobilost při řízení drážních vozidel (§ 45 a § 46 zákona o dráhách). Podle vyhlášky Ministerstva dopravy č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, ve znění pozdějších předpisů, se pro dráhu celostátní a regionální a vlečku rozumí železničním svrškem část trati, která plní nosnou a vodící funkci pro jízdu drážního vozidla (ustanovení § 1 odst. 1 písm. h/ vyhlášky). Sníh podle žalobce neplní nosnou či vodící funkci pro jízdu drážního vozidla a jeho odmetání z kolejí a výhybek nemůže být posuzováno jako součást prací na opravách či údržbě železničního svršku. Tato činnost podle žalobce nemůže ohrozit dráhu nebo železniční dopravu, proto ani vnitřní předpis žalobce, kterým je podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o dráhách upravena odborná způsobilost a znalost osob zajišťujících provozování dráhy a způsob jejich ověřování, vymetání sněhu z výhybek jako odbornou činnost, k níž by bylo zapotřebí zvláštní odborné způsobilosti, neřeší. Podle žalobce tvrzení žalovaného, že zaměstnanci žalobce odklízející sníh z výhybek a kolejí zajišťovali správnou funkci pohyblivých částí výhybek, nemá oporu v právních předpisech. Zajišťování správné funkce výhybek a jejich zabezpečení přísluší výhradně odborné obsluze. Tuto činnost zaměstnanci žalobce nevykonávali a ani pro tuto činnost nebyli určeni. Ve správním řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí žalovaného, tak podle žalobce nebylo prokázáno, že by žalobce ustanovení § 22 odst. 1 písm. c) zákona o dráhách porušil. Původní žalobce ze shora uvedených důvodů navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a aby věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Původní žalobce také navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaný se k žalobě vyjádřil ve svém podání doručeném soudu dne 26. 3. 2003; popsal průběh správního řízení a vyjádřil nesouhlas s tvrzením žalobce obsaženým v žalobě. Zaměstnanci žalobce J. A., V. P., F. R. a K. vykonávali pracovní činnost traťových dělníků, aniž měli složenou odbornou zkoušku stanovenou vnitřním předpisem žalobce ČD Ok 2/2 v čl. 131. Jde přitom o skutečnost, která vyplývá ze závěrů šetření Generální inspekce Českých drah. Podle žalovaného žalobce splnil svoji povinnost uloženou mu v § 22 odst. 1 písm. b) zákona o dráhách a vydal ke dni zahájení provozování dráhy vnitřní předpisy. Žalovaný nezpochybnil skutečnost, že s výjimkou odborné způsobilosti osob k řízení drážních vozidel náleží žalobci, jako provozovateli dráhy, stanovit odbornou způsobilost a znalosti ostatních osob zajišťujících provozování dráhy. Pokud § 22 odst. 1 písm. c) zákona o dráhách ukládá provozovateli dráhy povinnost zajistit, aby provoz ování dráhy prováděly osoby, které jsou zdravotně a odborně způsobilé, a uvedené osoby zkoušky stanovené vnitřním předpisem neměly, žalobce svoji povinnost uloženou zákonem nesplnil. Tvrzení žalobce zaměřená na posuzování činnosti při odklízení sněhu z výhybek a kolejí jsou v hodnocení věci podle žalovaného nepodstatná. Sníh napadaný ve výhybkách může bránit pohybu jejich pohyblivých částí a ohrožovat tak bezpečnost silniční dopravy, přitom bezpečnost provozu je považována pro provozovatele dráhy ve všech ohledech za prvořadou. Žalovaný tak ze shora uvedených důvodů navrhuje, aby soud jeho rozhodnutí potvrdil. Právo repliky k vyjádření žalovaného zůstalo nevyužito. Pokud jde o příslušnost soudů k rozhodování v této věci, Vrchní soud v Praze do 31. 12. 2002 ve věci nerozhodl. Dnem 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), jímž se mimo jiné řídí postup soudů, účastníků řízení a dalších osob ve správním soudnictví. Podle tohoto zákona se postupuje i ve věcech správního soudnictví, v nichž byla podána žaloba podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu, o níž soud nerozhodl do 31. 12. 2002. V souladu s ustanovením § 132 s. ř. s. tak tuto právní věc, v níž byla do 31. 12. 2002 dána věcná příslušnost Vrchního soudu v Praze, převzal a v řízení o ní pokračoval Nejvyšší správní soud, který ji podle § 130 odst. 1 s. ř. s. dokončil podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s., a to bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem nevyjádřil k výzvě soudu žádný z účastníků řízení svůj nesouhlas. Se změnou věcné příslušnosti soudu souvisí i otázka odkladu vykonatelnosti rozhodnutí, jak žalobce navrhl. Do 31. 12. 2002 o tomto návrhu rozhodnuto nebylo a po 1. 1. 2003 tak v úvahu přicházelo přiznání odkladného účinku žaloby podle § 73 odst. 2 s. ř. s. Žalobce byl proto za této procesní situace dne 22. 4. 2003 vyzván, aby soudu ve stanovené lhůtě sdělil, zda navrhuje přiznání odkladného účinku žaloby, přitom byl poučen o tom, že pokud tak hodlá učinit, je nutno zdůvodnit, zda výkon rozhodnutí nebo jeho jiné právní následky by pro něj znamenaly nenahraditelnou újmu. Žalobce se k této výzvě nevyjádřil a soud tak měl s ohledem na formulaci výzvy za to, že přiznání odkladného účinku žaloby není žalobcem navrhováno. Podle § 38 odst. 2 zákona č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, došlo ke dni 1. 1. 2003 k zániku původního žalobce a do jeho práv a povinností vstoupil nový subjekt - Správa železniční dopravní cesty, státní organizace. O této skutečnosti právní nástupce původního žalobce informoval soud podáním, které bylo soudu doručeno dne 10. 3. 2003. Nejvyšší správní soud proto usnesením č. j. 6 A 173/2002 - 27 ze dne 11. 2. 2004 rozhodl, že v řízení bude na straně žalobce pokračovat se Správou železniční dopravní cesty, státní organizací (dále jen „žalobkyně“). Ze správního spisu předloženého žalovaným soud zjistil, že správní orgán I. stupně zahájil správní řízení o uložení pokuty podle § 50 odst. 4 písm. b) zákona o dráhách dne 10. 4. 2002 na základě předchozího rozhodnutí Generální inspekce Českých drah, podle kterého dne 21. 12. 2001 došlo v železniční stanici Hranice na Moravě k tomu, že do pracovní skupiny zaměstnanců původního žalobce najel vlak. Z výsledku předchozího šetření Generální inspekce Českých drah vyplynulo, že uvedenou pracovní skupinu tvořili i zaměstnanci, kteří nesplňovali podmínku odborné způsobilosti – J. K. byl žalobcem pověřen vedením pracovní skupiny aj. A., V. P. a F. R. vykonávali činnost na dopravní cestě, aniž by tito zaměstnanci splňovali podmínky odborné způsobilosti stanovené vnitřním předpisem provozovatele dráhy ČD Ok 2/2. Již v průběhu správního řízení původní žalobce s důvody, pro které bylo řízení vedeno, nesouhlasil a namítal, že pro vymetání sněhu není z podnikové úrovně jakákoli zvláštní odborná způsobilost stanovena, a ustanovení § 22 odst. 1 písm. c) zákona o dráhách tak ze strany žalobce nebylo porušeno. Správní orgán I. stupně však dospěl k závěru, že shora uvedení zaměstnanci včetně vedoucího skupiny vykonávali pracovní činnost, aniž složili odbornou zkoušku označ