1 Ao 1/2006 — Nejvyšší správní soud

1 Ao 1/2006- 74 - text 1 Ao 1/2006 - 74 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci navrhovatelů: a) Ing. P. H., a b) M. B., oba zastoupeni Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem Dvořákova 13, Brno, proti odpůrci: Hlavní město Praha, Mariánské náměstí 2, Praha 1, zastoupeného advokátem prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem Dlouhá 13, Praha 1, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy  změny Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy č. Z 939/05, schválené usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 31/16 ze dne 20. 10. 2005, t a k t o : I. Usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 20. 10. 2005, č. 31/16, se v bodu II., v části, týkající se změny č. Z 939/05, z r u š u j e dnem vyhlášení tohoto rozsudku. II. Na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků řízení právo. O d ů v o d n ě n í : I. Podstata návrhu Navrhovatelé se návrhy ze dne 14. 06. 2006 domáhali zrušení části opatření obecné povahy – změny Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy Z 939/05, schválené usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 31/16 ze dne 20. 10. 2005. Předmětem této změny Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy je realizace nové letové dráhy RWY 06R/24L v prostoru letiště Ruzyně spolu se stavbou silničního okruhu a trasování rychlodráhy, to vše před rokem 2010. Tato stavba je zároveň prohlášena za stavbu veřejně prospěšnou. Změnou dochází rovněž k přesunutí stavby ze směrné části územního plánu do části závazné a ke zvětšení plošného rozsahu koridoru této stavby a s tím související změně navrhovaného funkčního využití některých ploch, dříve určených jako orná půda, louky, pastviny a přírodní nelesní zeleň, na dopravní a vojenská letiště. Nejvyšší správní soud nejprve konstatoval, že návrhy obou navrhovatelů se domáhají zrušení téže změny územního plánu. Skutková tvrzení v obou podáních spolu úzce souvisejí, právní důvody návrhů jsou totožné. Oba navrhovatelé jsou zastoupeni stejným zástupcem. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud spojil z důvodů rychlosti a hospodárnosti řízení a v souladu s § 39 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), ve znění pozdějších předpisů, obě věci ke společnému projednání. Navrhovatelé jsou vlastníky nemovitostí v katastrálním území Nebušice. Uvedli, že v případě výstavby plánované letové dráhy by se jejich nemovitosti ocitly uvnitř ochranného hlukového pásma letiště Ruzyně. Realizace změny Z 939/05 a výstavba letové dráhy by znamenala zásah do jejich práv, mimo jiné práva na ochranu soukromí, zdraví a na příznivé životní prostředí. Navrhovatelé dovodili též zásah do práva vlastnického, a to tím, že by své nemovitosti nemohli nadále užívat v dosavadním rozsahu a kvalitě. Výstavbou letové dráhy v sousedství nemovitostí dochází navíc k jejich znehodnocení a v důsledku toho k výraznému poklesu tržní hodnoty. Druhý navrhovatel rovněž uvedl, že ve vztahu k jednomu z jeho pozemků znamená schválení územní změny ve spojení se zákonem č. 544/2005 Sb., o výstavbě vzletové a přistávací dráhy 06R – 24L letiště Praha Ruzyně, hrozbu vyvlastnění. Územní plán stejně jako jeho změna jsou podle názoru navrhovatelů opatřením obecné povahy. Nejvyšší správní soud je tudíž oprávněn k jejich přezkumu na základě § 101a a násl. s. ř. s. Navrhovatelé odkazují na materiální pojetí institutu opatření obecné povahy ve smyslu, jak jej vymezil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, publikován pod č. 740/2004 Sb. NSS. Obsahem územního plánu obce je totiž vymezení podmínek budoucího využití konkrétního území a v něm se nacházejících pozemků, které musí být respektováno kterýmkoliv jejich budoucím vlastníkem či investorem. Územní plán nebo jeho změna je tedy správním aktem s konkrétním předmětem (regulace využití konkrétního území) a obecně vymezeným okruhem adresátů. Z tohoto důvodu jsou navrhovatelé přesvědčeni, že územní plán splňuje definiční znaky opatření obecné povahy. Na tomto závěru podle navrhovatelů nic nemění skutečnost, že závazná část územního plánu a její změny jsou podle ustanovení § 29 odst. 3 zák. č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění novel (dále „stavební zákon“) vyhlašovány obecně závaznou vyhláškou obce nebo kraje. Závaznost územního plánu totiž nevyplývá z této vyhlášky, ale přímo ze stavebního zákona. Účelem vyhlášky je pouze zveřejnit závaznou část územního plánu, schváleného již dříve samostatným usnesením zastupitelstva kraje nebo obce. Územní plán jako celek právně existuje a působí zákonem předpokládané účinky samostatně a nezávisle na přijetí obecně závazné vyhlášky, kterou se navíc vyhlašují pouze jeho závazné části. Svůj návrh na zrušení části opatření obecné povahy – změny Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy č. Z 939/05 navrhovatelé odůvodnili tím, že předmětná změna nebyla ve smyslu § 101d odst. 1 a 2 s. ř. s. vydána (tedy projednána a schválena) zákonem stanoveným způsobem. Nezákonnost dovodili z následujících tvrzení: I.1. Odpůrce nerozhodl o námitkách navrhovateli podaných. Z ustanovení § 23 odst. 1 stavebního zákona a z § 16 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 135/2001 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci, plyne, že povinnou součástí podkladů pro schválení územně plánovací dokumentace je návrh výroku o námitkách k návrhu dokumentace. Podle § 23 odst. 2 stavebního zákona je pak povinností pořizovatele dokumentace do 30 dnů od schválení návrhu sdělit vlastníkům nemovitostí, kteří uplatnili námitky k tomuto návrhu, že jim bylo vyhověno, nebo důvody, pro které jim vyhověno nebylo. Oba navrhovatelé tvrdí, že v zákonné lhůtě podali námitky k návrhu změny územního plánu č. Z 939/05. Jejich námitky však nebyly předmětem vypořádání v příloze č. 4 k usnesení č. 31/16 ze dne 20. 10. 2006, kterým Zastupitelstvo hl. m. Prahy změnu Z 939/05 schválilo. Jak dále uvádějí, do dne podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy nedostali od pořizovatele změny žádnou odpověď či reakci na jimi vznesené námitky. I.2. Navrhovatelé dále uvedli, že odpůrce v rozporu se Statutem hlavního města Prahy nerozhodl o zásadních připomínkách městských částí, které podaly k návrhu změn územního plánu. Městské části Praha – Lysolaje, Praha – Suchdol a Praha – Nebušice se vyslovily proti stavbě letové dráhy. Svůj nesouhlas formulovaly jako zásadní připomínku ve smyslu § 25 odst. 9 Statutu hlavního města Prahy. O zásadní připomínce musí podle § 25 odst. 11 Statutu rozhodnout Zastupitelstvo hlavního města Prahy. Pořizovatel dokumentace je následně povinen do 30ti dnů od rozhodnutí Zastupitelstva vyrozumět danou městskou část o výsledku. Odpůrce o zásadních připomínkách městských částí nerozhodl. Navrhovatelé v tomto ohledu odkázali na bod II.3. usnesení odpůrce č. 31/16 ze dne 20. 10. 2006, kde je uvedeno, že odpůrce „schvaluje“ rozhodnutí o připomínkách MČ, uvedené v příloze č. 1. Příloha č. 1 však dle názoru navrhovatelů žádné rozhodnutí o připomínkách městských části neobsahuje; připomínky jsou tam pouze pořizovatelem dokumentace vyhodnoceny s tím, že u každé připomínky je uvedeno, že „Rozhodne ZHMP“. Obsah rozhodnutí však není z této formulace patrný. Navrhovatelé navíc poukázali na to, že do dne podání projednávaného návrhu na zrušení části opatření obecné povahy nebylo Městské části Praha – Nebušice doručeno sdělení pořizovatele územního plánu o vypořádání jeho zásadní námitky. Odpůrce proto měl svým postupem porušit § 25 odst. 11 Statutu hl. m. Prahy a zároveň ustanovení § 17 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. I.3. Odpůrce se dále nevypořádal s protichůdným stanoviskem Ministerstva životního prostředí. Navrhovatelé dovodili, že Ministerstvo životního prostředí je v rámci projednávaní změny územního plánu hl. m. Prahy dotčeným orgánem státní správy ve smyslu § 22 odst. 2 ve spojení s § 126 odst. 1 stavebního zákona. V příloze 2 k usnesení odpůrce č. 31/16 ze dne 20. 10. 2005 je u změny č. Z 939/05 uvedeno, že „Nedoporučuje MŽP“. Ministerstvo životního prostředí tedy uplatnilo jako dotčený orgán státní správy nesouhlasné stanovisko. Pokud následně nedošlo k postupu podle ustanovení § 136 stavebního zákona, tedy zahájení dohadovacího řízení, změna územního plánu byla schválena v rozporu s § 22 odst. 2 stavebního zákona. I.4. Navrhovatelé dále namítali, že odpůrce neprovedl povinné posouzení vlivu návrhu územního plánu na životní prostředí. Tuto povinnost odpůrci ukládal § 10a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 10a odst. 1 písm. c) zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění novely provedené zák. č. 93/2004 Sb. Změna územního plánu rozsahu plánovaném návrhem změny Z 939/05, tedy stavba letové dráhy s délkou nad 2100 metrů, podléhá v souladu s bodem 9.2 přílohy č. I kategorie I zákona posouzení s ohledem na vliv na životní p