4 Ads 68/2005 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 68/2005- 36 - text č. j. 4 Ads 68/2005 – 36 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Ing. I. S., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, detašované pracoviště Brno, Veveří 7, Brno, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2005, č. j. 22 Cad 59/2004 – 19, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2005, č. j. 22 Cad 59/2004 – 19, s e z r u š u j e a žaloba žalobce podaná proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 3. 2004, č. j. PD5/471/04, s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalované České správy sociálního zabezpečení, detašované pracoviště v Brně, ze dne 4. 3. 2004, č. j. PD5/471/04 bylo zamítnuto odvolání žalobce podané proti rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení v Brně ze dne 22. 1. 2004, zn. 601/3011/20/04/Kluk.-I. a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Posledně uvedeným rozhodnutím Městské správy sociálního zabezpečení v Brně nebylo vyhověno žádosti žalobce o prodloužení výplaty nemocenského ve smyslu § 15 odst. 5 zákona č. 54/1956 Sb. v platném znění a § 35 vyhlášky č. 143/1965 Sb. V odůvodnění rozhodnutí bylo uvedeno, že s ohledem na posouzení zdravotního stavu žalobce nebyl ze strany Městské správy sociálního zabezpečení v Brně shledán důvod pro dobrovolné poskytování nemocenského po uplynutí zákonné podpůrčí doby. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí poukázala na ustanovení § 15 odst. 1, odst. 3 a 5 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců v platném znění, a dospěla k závěru, že rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení v Brně výše uvedené bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy. Konstatovala, že v rámci odvolacího řízení zjistila, že podpůrčí doba pro poskytování nemocenského v případě žalobce uplynula dne 12. 1. 2004 a k opětovnému nabytí jeho pracovní schopnosti došlo dne 13. 1. 2004. S ohledem na tato skutková zjištění v kontextu s platnou právní úpravou dospěla k závěru, že odvolání žalobce nelze v žádném případě vyhovět, neboť v daném případě není splněna základní zákonem stanovená podmínka pro poskytování nemocenského vyplývající z ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb. o nemocenském pojištění zaměstnanců, tj. dočasná pracovní neschopnost k výkonu dosavadního zaměstnání. Z těchto důvodů bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení v Brně potvrzeno. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu, v níž namítal, že žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení nevzala v úvahu všechny skutečnosti a přesto rozhodla. Poukazoval zejména na to, že se dosud nedozvěděl, proč se nemůže po těžké operaci doléčit a pobírat přitom nemocenské dávky, a z jakých důvodů je brána v úvahu v prvé řadě intervence o ukončení nemocenských dávek a jeho důchodový věk. Navrhoval, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno s tím, aby bylo potvrzeno prodloužení nemocenských dávek přinejmenším do doby rozhodnutí soudu. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že Městská správa sociálního zabezpečení v Brně obdržela dne 12. 12. 2003 žádost žalobce o prodloužení poskytování nemocenského po uplynutí podpůrčí doby ve smyslu § 15 odst. 5 zákona č. 54/1956 Sb. o nemocenském pojištění zaměstnanců. Městská správa sociálního zabezpečení dne 22. 1. 2004 posoudila zdravotní stav žalobce, přičemž v rámci správního řízení bylo zjištěno, že dne 12. 1. 2004 uplynula podpůrčí doba pro poskytování nemocenského při jeho pracovní neschopnosti od 13. 1. 2003. Vzhledem k tomu, že dne 12. 1. 2004 byla pracovní neschopnost žalobce ukončena ošetřujícím lékařem ve smyslu platné právní úpravy, bylo rozhodnuto nevyhovět jeho žádosti ze dne 12. 12. 2003 o prodloužení poskytování nemocenského po uplynutí podpůrčí doby, neboť v daném případě nebyla splněna právní úpravou požadovaná podmínka pro poskytování nemocenského, tj. dočasná pracovní neschopnost. Žalovaná dále uvedla, že má za to, že rozhodnutí obou správních orgánů byla vydána na podkladě řádně zjištěného skutkového stavu a v souladu s platnými právními předpisy. Poukázala dále na to, že ve smyslu ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o dobrovolných dávkách nemocenského pojištění. Navrhovala, aby Krajský soud v Brně žalobu žalobce zamítl. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 5. 2005, č. j. 22 Cad 59/2004 – 19 zrušil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 3. 2004, č. j. PD5/471/04 a rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení v Brně ze dne 22. 1. 2004, zn.: 601/3011/20/04/Kluk.I. pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Rozhodl dále o tom, že se účastníkům nepřiznává náhrada nákladů řízení. Ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu správního spisu. Konstatoval, že napadená rozhodnutí správního orgánu I. i II. stupně zrušil ve smyslu § 78 odst. 1 s. ř. s. pro vady řízení, a to z důvodu vad procesně právních, nikoliv hmotně právních. Ve svém rozsudku dále citoval ustanovení § 47 odst. 1 a 2 a § 48 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, a konstatoval, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 22. 1. 2004 neobsahuje náležitosti, které by mělo mít podle výše uvedených ustanovení správního řádu. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně považoval za neúplné, nekonkrétní, nepřezkoumatelné s tím, že nedostatečné odůvodnění má za následek vady správního rozhodnutí, neboť odůvodnění musí být podle § 3 odst. 4 správního řádu přesvědčivé a způsobilé vést účastníky řízení k jejich dobrovolnému plnění. V daném případě se jednalo o natolik závažnou vadu rozhodnutí, které jej činí nepřezkoumatelným Se zřetelem k tomu, že k této vadě nepřihlédlo ani rozhodnutí žalovaného z úřední povinnosti, soud přezkoumávané rozhodnutí správního orgánu I. i II. stupně zrušil, neboť měl za to, že v problematice námitek žalobce týkajících se procesního postupu ve správním řízení, byl žalobce na svých právech zkrácen. Zavázal žalovanou k tomu, aby v dalším řízení postupovala ve směru naznačeném v odůvodnění napadeného rozsudku tak, aby odůvodnění správního orgánu bylo v souladu s ustanovením § 3 odst. 1, 3, 4 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). V odůvodnění rozsudku pak soud ještě dále uvedl, že vzhledem k tomu, že žaloba byla podána po dni 1. 1. 2003 (dne 4. 5. 2004), soud takový návrh přezkoumal podle § 7 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb. (soudní řád správní). Proti tomuto rozsudku podala včas kasační stížnost žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení (dále též jen stěžovatelka). V kasační stížnosti namítala, že již ve vyjádření k žalobě poukázala na to, že ve smyslu ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 582/1991 Sb. jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o dobrovolných dávkách nemocenského pojištění. Krajský soud v Brně však tuto námitku nevzal v úvahu. Poukázala dále na ustanovení § 6 s. ř. s., podle něhož z rozhodování soudů ve správním soudnictví jsou vyloučeny věci, o nichž to stanoví tento nebo zvláštní zákon. Ustanovení § 68 písm. e) s. ř. s. pak výslovně stanoví nepřípustnost žaloby o přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Krajský soud v Brně žalobu proti správnímu rozhodnutí o dobrovolné dávce nemocenského pojištění bez ohledu na zákonem stanovenou výslovnou nepřípustnost žaloby přezkoumal a rozsudkem, který je touto kasační stížností napadán, rozhodnutí obou správních orgánů zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná navrhovala, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil. Žalobce se k podané kasační stížnosti žalované nevyjádřil. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanoveními § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. I když to stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně neuvádí, Nejvyšší správní soud z jejího obsahu dovozuje, že stěžovatelka uplatnila především stížnostní důvod obsažený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, nemocenské náleží zaměstnanci, který je podle zvláštního předpisu uznán dočasně neschopným k výkonu svého dosavadního zaměstnání. Podle odst. 2 téhož ustanovení se nemocenské poskytuje za kalendářní dny. Podle § 15 odst. 3 téhož zákona se nemocenské poskytuje od prvního kalendářního dne pracovní neschopnosti do skončení pracovní neschopnosti nebo do uznání i