2 Afs 90/2006 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 90/2006- 79 - text č. j. 2 Afs 90/2006 - 79 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: JUDr. M. B., správce konkursní podstaty úpadce T. z. Z., spol. s r. o., proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2005, č. j. 29 Ca 132/2004 - 51, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2005, č. j. 29 Ca 132/2004 - 51 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Včas podanou kasační stížností brojil žalovaný (dále jen „stěžovatel“) proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým bylo zrušeno správní rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2004, č. j. 110-6746/2003-0106. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti předchozímu prostupňovému správnímu rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 14. 7. 2003, č. j. 164591/03/303919/1912, kterým byla žalobci podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“), a v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 92/1991 Sb.“), uložena povinnost zaplatit daňový nedoplatek na příslušenství (penále) daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v celkové výši 269 986 Kč, zaevidovaný dne 9. 10. 1999 na osobní daňový účet žalobce ve smyslu ustanovení § 62 daňového řádu na základě předložené smlouvy č. 053/99 o prodeji privatizovaného majetku státního podniku S. m. p., s. p., M., ze dne 8. 10. 1999, uzavřené mezi Fondem národního majetku ČR a žalobcem jako nabyvatelem. II. Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť má za to, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném posouzení právní otázky soudem. Stěžovatel nepovažuje soudem zrušené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soudem zrušené rozhodnutí stěžovatele tvoří z hlediska obsahového jeden organický celek, při jehož zpracování se stěžovatel vypořádal se všemi odvolacími důvody. Protože některé odvolací důvody se ve stěžovatelově věci z hlediska odůvodnění překrývaly nebo na sebe úzce navazovaly, je podle stěžovatele vzhledem ke zvolené metodě třeba vyvodit konkrétní skutkové a právní závěry souzené věci z celého obsahu žalobou napadeného správního rozhodnutí, které takto posuzováno podle stěžovatele poskytuje dostatečný skutkový a to nejen obecný rámec s dostatkem skutkových důvodů pro stěžovatelem uplatněnou aplikaci § 15 zákona č. 92/1991 Sb. Žalobce nabyl do svého vlastnictví majetek privatizovaného podniku S. m. p., s. p., M., v rozsahu a za podmínek vyplývajících ze Smlouvy č. 053/99 o prodeji privatizovaného majetku uzavřené dne 8. 10. 1999 jako mezi Fondem národního majetku České republiky jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím. Předmětem zmiňované smlouvy podle čl. III. odst. 1 byl prodej privatizovaného majetku podniku S. m. p., s. p., M., bez majetku tělocvičny a sauny, bez bytového fondu a bez nemovitého majetku v k.ú. N. L. podle rozhodnutí Ministerstva financí ČR o privatizaci ze dne 13. 6. 1997, č. j. 41/42589/97 a změně rozhodnutí o privatizaci vydaného Ministerstvem financí ČR ze dne 10. 3. 1999, č. j. 41/3183/99. Smlouvou bylo převedeno vlastnické právo k nemovitému i movitému majetku, jiná práva a jiné majetkové hodnoty, jež sloužily k provozování podniku a spolu s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přešly na kupujícího i jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem (čl. III. bod 2 předmětné smlouvy). Žalobce podle stěžovatele v citovaném článku výše uvedené smlouvy také prohlásil, že závazky podniku související s privatizovaným majetkem dnem účinnosti předmětné smlouvy přebírá. K předmětné smlouvě si správce daně i stěžovatel opatřili jako důkazní prostředek i Zápis o předání a převzetí privatizovaného majetku státního podniku S. m. p., s. p., M.podle § 19, 20 a 21 zákona č. 92/1991 Sb., sepsaný mezi Fondem národního majetku ČR jako předávajícím a žalobcem jako nabyvatelem, a to včetně požadovaných účetních dokladů vážících se k privatizovanému majetku. Jako příloha k tomuto zápisu byla žalobci předána mimo jiné rozvaha privatizovaného majetku sestavená na základě účetní závěrky privatizovaného majetku ke dni 7. 10. 1999 – příloha 1a předmětného zápisu. Z řádku č. 096 předmětné rozvahy privatizovaného majetku podle stěžovatele vyplývá, že žalobce převzal v rámci procesu privatizace celkový závazek vůči státnímu rozpočtu ve výši 48 134 tis. Kč, kdy součástí předmětné zúčtované částky závazků vůči státnímu rozpočtu byl i k 7. 10. 1999 splatný nedoplatek na penále na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ve výši 258 775 Kč – účet číslo 342/90 – příloha č. 8 – seznam závazků souvisejících s privatizovaným majetkem, která je nedílnou součástí Zápisu o předání a převzetí privatizovaného majetku státního podniku. Daňový nedoplatek na penále na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků byl finančním úřadem v předepsán státnímu podniku S. m. p., s. p., M., platebními výměry č. j. 21139/99/300970/0826 ze dne 25. 5. 1999 na částku 104 346 Kč a č. j. 21144/99/300970/0826 ze dne 25. 5. 1999 na částku 116 397 Kč. Zbylá částka daňového penále na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků uložená k zaplacení žalobci rozhodnutím podle § 32 daňového řádu ve spojení s ustanovením § 15 zákona č. 92/1991 Sb. byla předepsána S. m. p., s. p., až po provedené privatizaci, avšak týkala se zdaňovacích období před privatizací státního podniku a vztahovala se k privatizovanému majetku státního podniku, který přešel na žalobce v právním postavení nabyvatele. K tomu je podle stěžovatele nutno uvést, že žalobce přistoupil na smluvní podmínku, že kupní cena je stanovena na základě výsledku veřejné obchodní soutěže ve výši 5 010 001 Kč s tím, že je konečná a nebude již dodatečně upravována podle výsledků účetní závěrky provedené ke dni předcházejícímu dni účinnosti smlouvy. Stěžovatel uvádí, že z výše uvedených skutkových a právních závěrů, které se podávají z odůvodnění soudem zrušeného stěžovatelova rozhodnutí o odvolání, měl stěžovatel za prokázané, že podpisem smlouvy č. 053/99 o prodeji privatizovaného majetku přešly na žalobce v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 zákona č. 91/1992 Sb. pohledávky a závazky privatizovaného státního podniku zúčtované v souladu s ustanovením § 3 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, ke dni zpracování mimořádné účetní závěrky, které souvisely s podnikatelskou činností podniku. Žalobce převzal mezi závazky souvisejícími s podnikatelskou činností privatizovaného státního podniku i povinnost uhradit daňový nedoplatek na penále na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, jehož aktuální výše ke dni vydání rozhodnutí ze dne 14. 7. 2003, č. j. 164591/03/303919/1912, podle § 32 odst. 1 daňového řádu ve spojení s § 15 odst. 1 zákona č. 91/1992 Sb. činila částku 269 986 Kč. Vzhledem k předmětu smlouvy č. 053/99 - předmětem privatizace byl majetek podniku S. m. p., s. p., M., průmyslově výrobní jednotka bez neprivatizovaných tzv. nepodnikatelských jednotek, kterými byly tělocvična a sauna, bytový fond a nemovitý majetek v k.ú. N. L. – a vzhledem k předmětu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků a způsobu jejího výběru podle zákona č. 586/1992 Sb. tuto daň a penále na ni nelze vázat na neprivatizované nepodnikatelské jednotky. Stěžovatel závěrem odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2006, sp. zn. 29 Ca 198/2004 - 57 ve věci skutkově a právně shodné u stejného žalobce, kde spornou byla aplikace § 15 odst. 1 citovaného zákona u povinnosti zaplatit daňový nedoplatek na příslušenství na dodatečně vyměřené dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1993. Krajskému soudu byl postoupen obsahově shodný spisový materiál, avšak soud dospěl v dané věci k jinému právnímu závěru a žalobu zamítl jako nedůvodnou. S ohledem na výše uvedené navrhuje stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že správní rozhodnutí stěžovatele mimo jiné trpí vadami, které jsou mu v rozsudku Krajského soudu v Brně vytýkány. Kasační stížnost považuje žalobce za nedůvodnou a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. IV. Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou v ní namítány důvody odpovídající ust