3 As 7/2007 — Nejvyšší správní soud

3 As 7/2007- 152 - text č. j. 3 As 7/2007 - 158 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Marie Součkové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce B., spol. s r. o., zastoupeného advokátem JUDr. Tomášem Hándlem se sídlem Pavla Švandy ze Semčic 7, Praha 5, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2003 č.j. 25105/03-7020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2006 č. j. 8 Ca 58/2006 - 129, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2006 č. j. 8 Ca 58/2006 - 129, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2003 č.j. 25105/03-7020. Nejvyšší správní soud vyšel z tohoto skutkového a právního stavu věci: Rozhodnutím státní rostlinolékařské správy č.j. 0227/2003/Ř-10 ze dne 20. 3. 2003 byla zrušena registrace přípravku na ochranu rostlin POLYVERSUM, registr. č. 1455-2 podle ust. § 23 odst. 1 písm. c) zákona č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a o změnách některých souvisejících zákonů (dále „zákon o rostlinolékařské péči“). Důvodem pro zrušení registrace bylo nedodržení závazných podmínek stanovených v rozhodnutí o registraci přípravku, ve vztahu k počtu oospór, který je platným rozhodnutím stanoven hodnotou 10⁶ oospór Pythium oligandrum v 1 g přípravku s tolerancí 25% podle přílohy č. 3 k vyhlášce č. 84/1997 Sb., ve znění vyhlášky č. 120/1999 Sb. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství č.j. 25105/03-7020 ze dne 2. 7. 2003 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. V odůvodnění rozhodnutí se uvádí, že část produkce přípravku, uvedená do oběhu, neodpovídá podmínkám uvedeným v rozhodnutí o registraci. V řízení bylo provedeno 30 odběrů, jak žalobcem, tak prvoinstančním orgánem, i při uplatnění 25% tolerance bylo 5 vzorků podlimitních, což vedlo ke zrušení registrace přípravku. Z jedné šarže byly rozborovány dva vzorky odebrané různými subjekty, tato okolnost nemá vliv na objektivitu posouzení. Správní řízení ve věci registrace nikterak nezávisí na výsledku předchozího řízení o uložení pokuty. K namítané podjatosti dvou osob z odborné komise druhoinstanční správní orgán uvedl, že tyto osoby nemají vztah k prosperitě odvolatele ani vlastní finanční či obchodní zájmy v oboru. Výsledek hlasování zbývajících členů odborné komise by se ani při eliminaci hlasů těchto osob nezměnil. Proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství byla podána žaloba, v níž žalobce napadl všechny výroky rozhodnutí žalovaného s tím, že bylo vydáno na základě nesprávného posouzení věci a v řízení došlo k procesním vadám. Žalobce uváděl, že odběry vzorků přípravku POLYVERSUM nebyly provedeny dle závazné metodiky a byly zatíženy řadou chyb. Odběr byl proveden z tzv. hobby balení o hmotnosti 0,5 či 1 gramu, tento vzorek nemůže být reprezentativní vzhledem k nehomogennímu rozdělení přípravku v balení, odběry nebyly navíc prováděny u žalobce. Jeden vzorek byl nesprávně do výsledků zahrnut dvakrát. Dle žalobce nelze pět nevyhovujících vzorků z třiceti odebraných považovat za závažné porušení podmínek registrace, které by odůvodnilo zrušení registrace. Tuto otázku je nutné konzultovat se znalcem z oboru mikrobiologie. Z hlediska procesních závad žalobce vytkl pochybení u dvou navazujících řízení, kdy byl žalobce prvoinstančním orgánem za totéž porušení postižen sankcí za delikt (rozhodnutí č.j. 0774/2002/Ř-10 ze dne 29. 7. 2002) a dříve než mohl sjednat nápravu, bylo s ním zahájeno další řízení o zrušení registrace. Před rozhodnutím o pokutě žádné pravomocné rozhodnutí neobdržel a vzorky pro řízení o zrušení registrace byly z doby před právní mocí rozhodnutí o pokutě. Tento postup lze přirovnat k porušení zásady „ne bis in idem“, přičemž správní orgán I. stupně dále nerespektoval základní principy řízení o udělování pokut; pokuta má být trestem a motivací k neopakování porušení. Žalobce dále namítl, že v odborné komisi, která se podle zákona o rostlinolékařské péči k věci vyjadřovala, zasedaly dvě podjaté osoby, které veřejně prezentovaly svůj negativní vztah k žalobci, tyto osoby jsou odborníci na fytopatologii a ovlivnily názor komise. V žalobě jsou uvedena jména těchto osob a tvrzený negativní vztah je konkretizován. Žalobce proto vyjádřil pochybnost o objektivitě těchto osob, které byly v procesním smyslu podjaté, takže prvostupňové rozhodnutí mělo být zrušeno. Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 8 Ca 171/2003 - 63 ze dne 20. 5. 2004 žalobu zamítl. Soud neakceptoval námitku žalobce vůči metodice odběru vzorků a odběru vzorků z tzv. hobby balení o malé hmotnosti. Bylo-li zjištěno, že přípravek POLYVERSUM v několika případech neobsahuje množství účinné látky stanovené v rozhodnutí o registraci, pak tato skutečnost znamenala závažné porušení povinnosti a orgány rostlinolékařské péče byly povinny registraci přípravku zrušit. K otázce odpovědnost za správní delikt a zrušení registrace soud uvedl, že šlo o dvě nezávislé právní skutečnosti, mezi nimiž zákon o rostlinolékařské péči nekonstruuje žádný vztah. Odborná komise pro přípravky se pouze vyjadřuje před rozhodnutím o zrušení registrace, má tedy toliko poradní hlas a její vyjádření tak může být jen jedním z podkladů pro rozhodnutí, které činí příslušný orgán rostlinolékařské péče. Není rozhodné, že členy odborné komise byly osoby, které podle žalobce k němu, resp. k předmětnému přípravku měly negativní vztah. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že uplatněné žalobní body nejsou důvodné a žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ( dále „s. ř. s.“) zamítl. Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze byla stěžovatelem včas podána kasační stížnost, která byla podána z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Kasační stížnost vyjadřovala nesouhlas s tím, že ze zákona plyne povinnost zrušit registraci v případě závažného porušení rozhodnutí o registraci, jak uvedl Městský soud v Praze. Ustanovení o uložení pokuty a o zrušení registrace „pracují se stejným proviněním“. Podle názoru stěžovatele je logické a evidentní, že v zákoně existuje určité „odstupňování“ sankcí. Kasační stížnost dále zpochybňovala způsob provádění testů a tedy i jejich výsledků. K prokázání tohoto tvrzení měly sloužit důkazy, které byly navrženy u Městského soudu v Praze, ale o jejich provedení nebylo rozhodnuto. Stěžovatel dále namítal, že řízení před soudem trpělo vadami, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Stěžovatel se domníval, že soud měl před skončením jednání dát výzvu odpovídající výzvě podle § 119a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., a to s přihlédnutím k § 64 s. ř. s. Soud též zaujal nesprávný výklad § 71 s. ř. s., protože koncentrační zásada neplatí o důkazech k prokázání dosavadních tvrzení, tedy žalobních bodů uvedených ve lhůtě. Stěžovatel uvedl, že navržené důkazy včetně návrhů na výslechy svědků či ustanovení znalce nebyly provedeny. O těchto důkazních návrzích však především nebylo soudem vůbec rozhodnuto. Soud tedy pominul listinné důkazy a důkazní návrhy, jako kdyby neexistovaly. I kdyby soud návrhy důkazů zamítl jako přesahující rámec řízení, měl o tom alespoň rozhodnout. Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 3 As 43/2004 - 95 ze dne 8. 2. 2006 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 8 Ca 171/2003 - 63 ze dne 20. 5. 2004 a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Zdejší soud konstatoval, že aplikace koncentrační zásady se vztahuje pouze na rozšíření žaloby na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo na rozšíření žaloby o další žalobní body (§ 71 odst. 2 s. ř. s.), nikoli na návrhy na provedení důkazů. V projednávané věci Městský soud v Praze ponechal všechny návrhy na provedení důkazů, ať již byly podány v žalobě nebo později, zcela stranou. Nerozhodl o tom, které důkazy z těch, které byly žalobcem navrženy, provede, a tím pochopitelně ani v odůvodnění rozsudku nemohl zdůvodnit, proč o provedení těchto důkazů rozhodl ve smyslu § 52 odst. 1 s. ř. s. Řízení u Městského soudu v Praze tak bylo zatíženo jinou vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. V dalším řízení Městský soud v Praze měl rozhodnout, které z důkazů navržených žalobcem provede. Bylo také jeho povinností odůvodnit, co jej vedlo k přijatému rozhodnutí, protože absence řádného odůvodnění rozhodnutí vede k nepřezkoumatelnosti a nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 8 Ca 58/2006 - 129 ze dne 17. 10. 2006 byla opět zamítnuta žaloba žalobce. Soud předně zamítl návrhy ža