5 As 22/2007 — Nejvyšší správní soud

5 As 22/2007- 114 - text č. j. 5 As 22/2007 - 114 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: L. K., zastoupený Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Václavské náměstí 17, 110 00, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, odbor agend řidičů, se sídlem nábřeží L. Svobody 12, 110 15 Praha 1, o kasační stížnosti žalobce ze dne 14. 2. 2007 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2006, č. j. 3 Ca 8/2006 – 84, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2006, č. j. 3 Ca 8/2006 – 84 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností napadá žalobce (dále též „stěžovatel“) rozsudek Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) ze dne 5. 12. 2006, č. j. 3 Ca 8/2006 - 84, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Ministerstva dopravy, odbor agend řidičů, č. j. 111/2003-160-SPR/3 ze dne 11. 12. 2003, kterým bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravně správních agend ze dne 1. 10. 2003, č. j. MHMP 101297/2003 bar/Ba. Stěžovatel v úvodu své kasační stížnosti namítá, že na rozsudku, který byl doručen jeho zástupkyni v písemném vyhotovení, nebyl otisk kulatého úředního razítka ani podpis osoby odpovědné za správnost vyhotovení. Dále, dle stěžovatele, závěr soudu, že správní řízení proběhlo v souladu se správním řádem a správní orgán skutkový stav zjistil postačujícím způsobem, neodpovídá skutečnosti, neboť se soud nevypořádal s námitkami stěžovatele uplatněnými v žalobě. Zde namítal stěžovatel zejména vady správního řízení spočívající v tom, že věc byla projednána v jeho nepřítomnosti, přitom stěžovatel zaslal správnímu orgánu řádnou omluvu s důvody potvrzenými lékařem; navržené důkazní materiály přešel soud bez povšimnutí úplně. Obdobně se dle stěžovatele soud nevypořádal s námitkou nedostatečného odůvodnění výše uložené sankce a zásadního omylu se dopustil i při posuzování věcné (ne)příslušnosti správního orgánu, který ve věci rozhodoval. Stěžovatel na podporu svých argumentů stran nezákonnosti vedeného správního řízení, v němž mu byla odepřena účast, uvádí judikaturu Ústavního soudu, rovněž tak činí i ve vztahu k opomenutým důkazům, resp. důkazům, které neprovedl městský soud. Stěžovatel namítá, že městský soud se dopustil zásadního pochybení, odkazuje-li v odůvodnění na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2006, č. j. 4 As 73/2005 – 56, a z něj dovozuje, že i v jeho věci je dána věcná příslušnost k projednání Magistrátu hl. m. Prahy. Ve věci stěžovatele se však nejednalo o přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 zákona č. 200/1990 Sb., ale o přestupek na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomániemi dle § 30 cit. zákona. Stěžovatel tvrdí, že ve věci, která je předmětem tohoto řízení, je dána věcná příslušnost úřadu městské části podle Statutu hl. m. Prahy, v odvolacím řízení potom Magistrátu hl. m. Prahy. Pokud však by stěžovatel připustil, že v I. stupni rozhodoval o věci Magistrát hl. města Prahy, potom ve II. stupni mělo rozhodovat Ministerstvo zdravotnictví, nikoli Ministerstvo dopravy. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 30. 3. 2007 uvádí, že setrvává na svém názoru potvrzeném městským soudem, že řízení o přestupku stěžovatele proběhlo před správními orgány obou stupňů v souladu s platnými právními předpisy a bylo v něm na základě spolehlivě zjištěného stavu věci a bez jakýchkoliv pochyb prokázáno, že stěžovatel svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přestupku. V dalším odkázal žalovaný na své vyjádření k žalobě. Navrhuje, aby nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí městského soudu v rozsahu a z důvodů uplatněných v kasační stížnosti dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 1. 10. 2003, č. j. MHMP 101297/2003 bar/Ba byla stěžovateli uložena podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění platném v době projednání přestupku (dále jen zákon o přestupcích) pokuta 10 000 Kč, a sankce zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců; současně mu bylo uloženo uhradit Magistrátu hl. m. Prahy náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč. Stěžovatel byl shledán vinným ze spáchání přestupku naplněním skutkové podstaty přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. i) bod 1 přestupkového zákona, a to tím, že se odmítl podrobit dechové zkoušce. Městský soud v souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2006, č. j. 5 As 58/2005 - 74, kterým bylo rozhodnutí městského soudu v téže věci zrušeno, nařídil ve věci ústní jednání a ve věci rozhodl. Rozsudkem ze dne 5. 12. 2006, č. j. 3 Ca 8/2006 – 84, městský soud žalobu opětovně zamítl. Proti jeho rozhodnutí podal stěžovatel kasační stížnost. Stěžovatel má nyní za to, že výše uvedené právní otázky byly soudem posouzeny nesprávně a toto nesprávné posouzení vede k nezákonnosti rozsudku. Dle ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích platí, že o přestupku koná správní orgán v prvním stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Stěžovatel ve své kasační stížnosti uvádí, že spojka „nebo“ mezi jednotlivými alternativami znamená, že postačuje naplnění kterékoliv z těchto tří hypotéz právní normy pro to, aby správní orgán navzdory nepřítomnosti byl povinen věc projednat v přítomnosti obviněného. Stěžovatel uvádí, že se k ústnímu jednání již omluvil v den jednání, kdy informoval správní orgán dopisem a požádal o jeho odeslání svoji družku. K tomu uvádí, že ze žádného právního předpisu nevyplývá povinnost, aby písemné podání odevzdané k poštovní přepravě a určené správnímu orgánu, bylo podáno doporučeně, když nepochybně může být podáno i jen jako obyčejná listovní zásilka. Stěžovatel navrhoval k prokázání skutečnosti odeslání omluvného dopisu výslech své družky. Ani správní orgán ani městský soud navržený důkaz výslechem svědka neučinily, dle stěžovatele jej bez povšimnutí přešly a nezdůvodnily, proč jej neprovedly. Nejvyšší správní soud se předně musel zabývat námitkou stěžovatele, jejíž vyřešení je pro další řízení zásadní, a to, zda ve věci rozhodoval orgán k tomu příslušný, resp. zda vydané správní rozhodnutí je stiženo stěžovatelem namítanou nicotností. Městský soud dospěl k závěru, že námitka stěžovatele v této otázce není důvodná, když konstatoval, že z aktuálního znění Statutu hl. m. Prahy nevyplývá, že by orgánům městských částí byla působnost v tomto směru svěřena. Závěry, k nimž městský soud dospěl, shledal Nejvyšší správní soud nesprávnými. Skutkově podobnou věcí se Nejvyšší správní soud zabýval např. již v rozsudku ze dne 21. 12. 2006, č. j. 6 As 48/2004 (příst. www.nssoud.cz); od závěrů zde učiněných nemá důvod senát nyní ve věci jednající se odchýlit. Z § 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, účinném v době vedeného správního řízení v roce 2003 vyplývá, že řízení vede věcně a místně příslušný správní orgán. Věcnou příslušnost tedy určuje orgán, který má v dané věci z hlediska hmotněprávních kategorií působnost (nebo-li jde o vztahy, v nichž je povolán plnit své úkoly) a pravomoc (nebo-li jde o oprávnění vydávat v dané věci individuální správní akty). Podle § 5 odst. 1 správního řádu jsou k řízení věcně příslušné správní orgány, které určuje zvláštní zákon. Protože v dané věci jde o přestupkové řízení, Nejvyšší správní soud se musel především zabývat tím, které zvláštní zákony věcnou příslušnost určují. Magistrát hlavního města Prahy dovozoval svou věcnou příslušnost k řízení o přestupku, jak vyplývá z jeho rozhodnutí ze dne 1. 10. 2003, č. j. MHMP 101297/2003 bar/Ba, z ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve spojení s § 124 odst. 4 písm. j) zákona č. 361/2000 Sb., podle nichž přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemích komunikacích, podle zvláštního právního předpisu, projednává obecní úřad obce s rozšířenou působností. Pro posouzení toho, který orgán je věcně příslušný k projednání přestupku, je rozhodující, jak bylo jednání porušující nebo ohrožující zájem společnosti (§ 2 zákona o přestupcích) správním orgánem označeno. V daném případě jak žalovaný, tak i správní orgán I. stupně, kvalifikoval deliktní jednání jako přestupek podle § 30 odst. 1